Gamma č. 069 (Dopisy čtenářů - drogy / teror.)

Autor: Jarda Pecka <gamma(at)oranzovestranky.cz>, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 16. 02. 2006

Dopisy čtenářů: proč nebrat drogy / terorismus

Milan:

Re: Gamma061 (Proč nebrat drogy)

Dost poučné a logicky až moc jednoduchý proces. Nevím jestli takto stručný a jasný byl už ten původní článek, nebo jsi to takto zhutnil ty ale je to velmi zajímavé počtení k jehož pochopení nejsou třeba žádné velké znalosti lidského těla.



Atom


Článek v Newsweeku, ze kterého jsem vycházel, měl čtyři stránky, a bylo tedy opravdu nutné jeho obsah dost zhutnit a nevyhnutelně i trochu zjednodušit; mohu jen doufat, že to nebylo na úkor faktické správnosti, protože přesný popis působení drog na lidské tělo je samozřejmě daleko složitější. Hlavním úkolem 61. Gammy bylo názorně demonstrovat nebezpečnost drog spočívající v tom, že jejich soustavným užíváním spouštíme mechanismus na nejnižší biochemické úrovni, který od jisté pokročilé fáze už nemůžeme kontrolovat vědomými nástroji. Přestože spor o pravou podstatu lidské duše ještě nebyl s konečnou platností rozhodnut, experimentální údaje jednoznačně ukazují, že každodenní fungování této "duše" je založeno na činnosti nepředstavitelně složitého elektrochemického stroje na zpracování informací, který lze nesprávným zacházením snadno poškodit natolik, že přestane být svému majiteli k užitku.

*************************************************************************

Tajga:

Jardo, diky moc za Gammu061. Prestoze takhle exaktne podane jsem to jeste nikde neslysel ani necetl, v podstate to podporuje mou teorii, se kterou vystupuji kdykoli se dostanu do diskuze se zastanci legalizace prodeje mekkych drog. Prestoze u cloveka zrejme nemuze vzniknout fyziologicka zavislost treba na marihuane po vykoureni nekolika jointu, skryvaji v sobe mekke drogy nebezpeci vzniku psychologicke zavislosti. Clovek se proste nauci resit sve problemy unikem do sveta iluzi, prijemnych predstav a blazenosti. Misto aby se snazil resit a odstranovat priciny problemu, resi pouze jejich nasledky odebranim se do sveta, kde je vsechno no problem. A protoze priciny svych problemu neresi, problemy se vetsinou kupi, nutnost uniku do sveta iluzi je cim dal castejsi. Protoze si takovy clovek postupne odbourava cim dal vic receptoru, ktere jsou schopny reagovat na drogu, muze se dostat az k bodu, kdy sahne po tvrde droze. Oblibenym argumentem zastancu legalizace prodej mekkych drog je tvrzeni, ze alkohol a koureni tabaku jsou take drogy, ale spolecnosti relativne tolerovane a navic statem podporovane, protoze z jejich prodeje plynou do statni kasy slusne penize. Takze kdyz jsou jedny drogy tolerovane, proc jsou jine zakazane? Ano, je to v podstate pravda. Je tady jedno velke ALE... Napr. v USA si vyzkouseli v praxi, ze absolutni zakaz (prohibice) alkoholu proste nefunguje a je spis kontraproduktivni (cerne palirny, moznost otravy metanolem atd.). Ja sam jsem si na vlastni kuzi vyzkousel, jak je to strasne odnaucit se kourit. Bylo to moooc tezke a chapu, ze spousta lidi to proste nedokaze. Netvrdim, ze boj proti alkoholismu a koureni je zbytecny, ale myslim si, ze je to predem prohrany boj. Ovsem kdyz nedokazeme definitivne vymytit alkoholismus a koureni, to prece jeste neznamena, ze bychom meli vzdat boj proti ostatnim drogam!!!! Zavidim svym rodicum - ti se v podstate nemuseli obavat, ze nam coby detem nekdo nejakou drogu nabidne (prestoze pocet deti na 1 banan byl tehdy mnohem vyssi nez dnes). My uz to stesti mit nebudeme. Ja sam ted in natura zazivam, co je to za praci vypiplat decka, kolik je to probdenych noci a slzicek, kdyz je nejaka nemoc... Nestezuju si, je to udel rodicu. Ale kdyz si predstavim, ze po vsech tech letech najednou prijde okamzik, kdy se me dite setka s nekym, kdo mu nabidne drogu, tak bych doslova vrazdil!!! Vsechno to snazeni muze prijit nazmar. Sam jsem to nikdy nezazil, ale tvrdim, ze je tim vetsinou postizena cela rodina. Je mi jasne, ze absolutne ochranit sve deti asi nedokazu, zbyva jen jedine: snazit se je dobre vychovat, aby byly psychicky odolne proti pusobeni typu dej si taky, zkus to...a pak uz jen doufat... Ja sam jsem prave prohral souboj s Pokemony- dokud byl kluk doma, tak jsme byli zajedno, ze Pokemoni jsou zli a skaredi (stejne jako Chuck Norris...), ale v okamziku, kdy prisel do skolky, tak jediny jogurt, ktery ji, je ten s Pokemony. Kdyby to zustalo jen u jogurtu, tak bych to jeste snesl... No, jeste se zrejme mam na co tesit....

K tomu není mnoho co dodat; dnešní doba opravdu dává velmi málo skálopevných jistot, a pro rodiče to platí dvojnásob. Je to asi nevyhnutelná daň za svobody, které liberální společnost poskytuje každému jednotlivci, i tomu, který nemá dost síly, rozvahy nebo odpovědnosti si z nich správně vybrat. Alternativou je stát organizovaný tak striktně, aby veškerá nebezpečná pokušení byla spolehlivě vyloučena systémem všeobjímajících zákazů; určitě nemám pocit, že by to byla lepší možnost.

*************************************************************************

Pavel K.:

Re:Gamma066 (Černé úterý)
Zrovna teď čtu Tvůj úvodník a je mi fakt smutno, žes taky došel ke stejným závěrům jako já. Začíná mi být líto našeho minulého života s pocitem alespoň trochu bezpečného světa a zářných zítřků. Na druhou stranu zase doufám, že se nenaplní slova jednoho mého kamaráda (bývalého vojáka z povolání), který říkal, že jednou naše euroamerická civilizace dojede na svou přílišnou a falešnou humanitu. Teď mám naději, že se snad přestane s obhajobou velkohubých lumpů, vyděračů a teroristů. Bohužel se opravdu musíme připravit na nejhorší a týká se to nás všech. Jak řekl jeden profesor na fakultě : "Válka vedená pro ekonomické cíle a územní zisk má šanci se vyčerpat a obě strany pak mohou být náchylné k nějaké dohodě. Válka z ideologických a zvláště pak náboženských pohnutek je válkou totální, válkou do posledního stoupence, do posledního mozku, který myslí jinak. Z těch co přežijí se pak stávají mučedníci a jsou zárodkem opakování celého konfliktu. V těchto válkách se opravdu neberou zajatci a nešetří se civilní obyvatelstvo. Kdo není jasně s námi je automaticky proti nám. Neutralita neexistuje."

Život v iluzi bezpečí a zářných zítřků byl opravdu velmi pohodlný, jenže už tenkrát bylo patrné, že zářné zítřky se spíš vzdalují, a co se toho bezpečí týče... pamatuju se, jak jsem kdysi koncem 70. let jako gymnazista stál večer u okna našeho bytu nad Ústím, a najednou koukám, jak celé město zhaslo, jako když oslavenec sfoukne svíčky na dortu. "Tak co... že by už...?" pomyslel jsem si, se srdcem náhle sevřeným tísnivou předtuchou - "ale jestli TO má dneska začít, proč kvůli tomu prokrista zhasínají světla? Tomahawky zasahují cíle podle GPSky s přesností na deset metrů, ať je půlnoc nebo poledne, a interkontinentálním balistickým střelám je to teprv fuk, zvlášť když má každá nejmíň pár megatun, a kilometr sem nebo tam nehraje žádnou roli. Zatemnění jak za Protektorátu; to je přece směšný..." Za pár minut se město zase rozsvítilo; v okresní rozvodně konečně opravili vyhořelý jistič.

Tušili jsme, že těm, co drží prst na spoušti, jde ze všeho nejvíc o vlastní dobrá bydla, o která by v případě takovéhle volby taky přišli; v podobných chvílích tomu ale člověk musel hodně věřit, aby si zbytečně nedělal starosti kvůli něčemu, co stejně nemohl ovlivnit. Ať už se členové senátního výboru pro obranu rozcházeli s aparátníky z politbyra sebevíc, vždycky se shodli přinejmenším na pudu sebezáchovy, a díky tomu zůstala tady v Evropě studená válka jen napínavým dramatem se šťastným koncem. S fanatiky, kteří plánovitě zahazují vlastní životy, žádná rozumná dohoda nebude možná, a o to bude tohle století bouřlivější.

Na druhé straně není nutné dnešní nebezpečí přeceňovat. Teroristé přes svoji nepopiratelnou nebezpečnost představují mizivý zlomek světové populace a statisticky vzato život průměrného Američana ještě i dnes ohrožuje spíš zásah blesku než nákaza anthraxem; v mediálně méně hektických dobách bychom se o dopisech s bílým práškem možná ani nedozvěděli. Kdo často jezdí autem nebo si povoluje hodně volnou životosprávu, udělá nejlíp, když si ušetří zbytečnou nespavost a nejnovější rizika bude prostě ignorovat, protože k těm nebezpečím, která už stejně podstupuje, ta aktuální přidávají jen nějaká nezajímavá čísla daleko za desetinnou čárkou. Jak s oblibou říká jeden z čtenářů tohoto listu, "nejhorší smrt je z vyděšení;" a druhý nejhorší osud, jaký si může člověk připravit, dodávám, je promarnit život v obavách z katastrof, které nikdy nenastanou. Co se mě týče, hodlám v listopadu využít slev transoceánských letenek i nebývale levného ubytování a vydat se coby neplacený bodyguard doprovázet svou přítelkyni na mistrovství světa v Othellu, abych se poprvé na pár dní podíval do Ameriky. New York ještě nikdy nebyl tak levný, bezpečný a pohostinný jako v těchto týdnech.