Zajímavosti

* Gamma č. 030 (Sluneční vítr)

Vydáno dne 31. 01. 2006 (2884 přečtení)

Dopisy čtenářů: sluneční vítr

Hamaňi:

Můžeš mi vysvětlit pojem "sluneční vítr"?

"Tmou tmou tmou
jen sluneční vítr
tiše přilétá ..."

Tahle poetická sloka z krásného Neckářova alba "Planetárium" je trochu zavádějící hned ve dvou ohledech. Předně tam, kudy prolétá sluneční vítr, nemůže být úplná tma, prostě proto, že tam taky aspoň trochu svítí Slunce. A co se toho ticha týče, zvuk se sice ve vakuu samozřejmě nešíří, ale když v padesátých letech radioastronomové zamířili první radioteleskopy k obloze, zjistili, že zejména na některých frekvencích je vesmír docela hlučné místo.



Slunce


Nicméně zpět ke slunečnímu větru: je to proud mikročástic, které vylétají vysokou rychlosti (100 -1000 km/s) ze slunečního povrchu a rozlétají se do okolí všemi směry. Jedná se převážně o částice elektricky nabité, tj. elektrony, protony, mezony, piony, alfa-částice a další ionty, ale například i neutrální neutrony a neutrina (tady nám ještě schází teoretické základy z ?Mikrosvěta?; vidíte, že vás to opravdu nemine). Jak jsme si už říkali v jednom z dílů o planetě Zemi, interakce rychlých nabitých částic se zemským magnetickým polem je pak příčinou polárních září (což ostatně platí nejen pro Zemi; například Jupiter se svým mimořádně silným polem vytváří nádherné aurory gigantických rozměrů). V raných dobách sluneční soustavy, kdy byl proud mikročástic mnohem silnější než dnes, tehdejší ?sluneční vichr? rychle ?vymetl? většinu jemného prachu na okraj sluneční soustavy a vyčistil velmi zaprášenou oblast vnitřního zárodečného disku. Slunce se tak samo postaralo o to, aby jeho životadárné paprsky nerušeně dopadaly na Zemi, která by jinak zůstala ledovou pustinou hluboko pod bodem mrazu.

Sluneční vítr tedy vyvolává v kosmickém prostoru nepatrný tlak, který působí na vnější prostředí. To se někdy omylem zaměňuje s tlakem slunečního záření, jenž je další složkou působení Slunce a který je vyvolán proudem slunečních fotonů, tj. veškerého slunečního elektromagnetického záření [rádiového, infračerveného, viditelného, ultrafialového i rentgenového - už zase ten zatracený mikrosvět :-) ]. Spojený tlak slunečního větru a záření v kombinaci se slunečním magnetickým polem zastavuje daleko na periferii sluneční soustavy cizí mimosystémové [=přicházející vně soustavy] vysokoenergetické částice. Hranice působení slunečního větru, záření a magnetického pole je vyznačena takzvanou heliopauzou, což je sluneční rázová vlna, za kterou začíná skutečný mezihvězdný prostor, vyplněný galaktickým prachem, hvězdným zářením a rychlými kosmickými částicemi.

Slunce tak kolem sebe vytváří chráněnou enklávu podobně jako to činí v menším měřítku Země svým vlastním magnetickým polem. Sluneční soustava proto nepředstavuje jen imaginární křivky oběžných drah; je to svébytná oblast s vlastní fyzikální charakteristikou, zřetelně odlišená od vnějšího kosmického prostoru. (Viz též závěrečný díl seriálu o hvězdných poutnících, který vyjde někdy po neděli.) Slunce poskytuje svým dětem nejen životadárnou energii, ale i ochranu před agresivními vetřelci z kosmických dálek a útulné útočiště uprostřed galaktické pustiny; jak to kdysi napsal Arthur Clarke - ?jako lev se zlatou hřívou ohnivým jazykem odráží vetřelce dorážející proti hradbám jeho hájemství?. Až se zase vyjasní šedivá obloha a budete si užívat hřejivých slunečních paprsků, pomyslete na chvíli na všechno, zač vděčíme téhle nenápadné hvězdě, poklidně zářící na periferii Galaxie.

Na využití tlaku slunečního záření je založen projekt ?kosmické plachetnice?, která natáčením ultratenké plachty z hliníkové fólie o ploše několika čtverečních kilometrů bude schopna zvyšovat nebo snižovat svou rychlost oběhu kolem Slunce, tím měnit svou dráhu a pomalu tak putovat po sluneční soustavě. Výraz ?sluneční plachetnice? budí u laiků dojem, že půjde o pohon založený na využití slunečního větru; ten je však v oblastech za oběžnou drahou Marsu, kde by se plachetnice měla plavit, už podstatně slabší než tlak slunečního záření. Zrychlení vyvozované tlakem záření bude sice velmi malé, zato však na rozdíl od raketových motorů trvalé; plachetnice tak během řadu let trvající mise vystačí s minimálním množstvím paliva pro manévrovací motorky.

Kosmické zpravodajství:

MIR UPDATE: On March 20, 2001, the Russian Space Agency reports that space station Mir is 224.4 km above Earth and losing altitude at a rate of 3.5 km per day. Deorbiting maneuvers are currently slated to begin on March 23nd.

Aktuální zpráva z Miru: 20.3. Ruská kosmická agentura hlásí, že kosmická stanice Mir je 224.4 km nad Zemí a ztrácí výšku rychlostí 3.5 km/den. Manévr závěrečného navedení do atmosféry je naplánován na 23. března.


AURORA WATCH: A moderate geomagnetic storm that began Monday when a solar coronal mass ejection buffeted Earth's magnetic field shows no immediate signs of abating. High-latitude sky watchers should be alert for auroras after local nightfall.

Sledování polárních září: mírná geomagnetická bouře, která začala v pondělí, když výtrysk sluneční koronální hmoty zasáhl zemské magnetické pole, nevykazuje žádné známky slábnutí. Pozorovatelé polárních září by měli být po místním západu Slunce ve střehu.


HERE COMES THE SUN: Another coronal mass ejection is heading our way. SOHO coronagraphs spotted a very faint CME on Monday that could arrive in the neighborhood of our planet on March 22nd or 23rd.

Tady přichází slunce (parafráze na známou skladbu Beatles): Míří k nám další výtrysk koronální hmoty. Koronografy družice SOHO zpozorovaly v pondělí velmi slabý výtrysk, který by měl dorazit do sousedství naší planety 22. nebo 23. března.


Aktuální heliografické hlášení:

Solar Wind
velocity: 335.8 km/s
density:0.5 protons/cm3



AURORA WATCH: A strong G3-category geomagnetic storm, which began Monday when a coronal mass ejection hit Earth's magnetosphere, is only now subsiding. At its peak, the disturbance spawned auroras in the USA as far south as New York and Washington State. Lyndon Anderson captured this photo of Northern Lights near Bismarck, ND, at 0400 UT on March 20th.

Sledování polárních září: silná geomagnetická bouře kategorie G3, která začala v pondělí, když koronální výtrysk zasáhl zemskou magnetosféru, teprve nyní začíná slábnout. Na svém vrcholu sluneční porucha vyvolala polární záře v místech ležících tak daleko na jihu, jako je New York a stát Washington. V příloze viz fotografii Lyndona Andersona.

Na http://www.spaceweather.com najdete další informace i možnost přihlásit se k pravidelnému odběru informací o "kosmickém počasí" i jiných zajímavostech.





Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 5 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS