Vesmír, nᚠdomov

* Gamma č. 053a (Povídka o Zemi)

Vydáno dne 09. 02. 2006 (2423 přečtení)

Kdybych na tebe zapoměl, Země...

Když bylo Marvinovi deset, zavedl ho otec až do nejvyššího ze všech poschodí mezi rychlené rostliny na farmě. Tady to měl Marvin rád - bylo zábavné pozorovat veliké, štíhlé rostliny plazící se s téměř viditelnou dychtivostí ke slunci a světlu, které k nim pronikalo skrz kupole z plastické hmoty. Všude voněl život a vůně probouzela v jeho srdci nevyslovitelné touhy - už nevdechoval suchý, chladný vzduch, vyčištěný od všech pachů. Šli dál až ke vchodu na Observatoř, kde ještě nikdy nebyl - ale ani tam se nezastavili a Marvin s pocitem narůstajícího vzrušení pochopil, že už může zbývat jen jeden jediný cíl. Poprvé za celý svůj život šel Ven.



Pohled na Zemi z vesmíru(klikni) Pohled na Zemi z měsíčního povrchu(klikni)



Ve velké hale stálo kolem tuctu povrchových vozidel se širokými balónovými pneumatikami a vzduchotěsnými kabinami. Marvin, napjatý očekáváním, se usadil do těsné kabiny, otec zatím nastartoval motor. Vnitřní dveře přechodové kabiny se za nimi zavřely - slyšel, že řev velkých vzduchových čerpadel zvolna utichá, jak tlak klesal k nule. Potom zazářila kontrolka Vakuum, vnější dveře se od sebe odtrhly a před Marvinem se rozkládala krajina, do které ještě nikdy nevstoupil. Plála pod prudkým sluncem, které se pomaloučku plazilo oblohou černou jako uhel. Upřeně se díval na západ, aby ho sluneční záře neoslepovala - a tam byly hvězdy, jak mu to sice předem říkali, ale Marvin tomu nikdy tak úplně nevěřil. Hleděl na ně dlouho a divil se, že může být něco tak jasné a přece tak maličké. Byly to jasné, rovnoměrně zářící body, a náhle si vzpomněl na říkanku, kterou si přečetl v jedné z otcových knížek:

Mihotej se maličko, ať vím, co jsi, hvězdičko.

No dobře, on věděl, co to hvězdy jsou. A co se myslí tím mihotáním? Na první pohled přece můžete vidět, že všechny hvězdy svítí stále stejným, nepřetržitým světlem, které vůbec nijak nebliká. Nechal záhadu záhadou a obrátil pozornost ke krajině kolem.


Po Osadě už nebylo ani stopy - během několika minut, zatímco se díval po hvězdách, její kupole a věže vysílaček zapadly pod obzor. V několika minutách dospěli na okraj náhorní plošiny, na které byla Osada postavená. Krajina pod nimi ostře spadala dolů v závratném svahu, jehož spodní část mizela ve stínu. Vpředu, kam až oko dohlédlo, se rozkládala pustina se změtí kráterů, horských hřebenů a strží. Horské štíty, zachycující nízké slunce, plály jako ohnivé ostrůvky v moři temnoty - a hvězdy nad nimi zářily stejně neochvějně jako vždycky.


Noc se snesla tak náhle, až ho to šokovalo, okamžitě, jakmile překřížili linii stínu a slunce zapadlo za hřbet náhorní plošiny. Dvojice světel vyšlehla vpřed a na skaliska před nimi vrhla modrobílé pruhy, a když někdy šplhali přes nějakou výšinu, vynořovali se do slunečního světla. Nebylo ani stopy o tom, že by člověk tenhle kraj někdy prozkoumal, ale jednou minuli kostru havarované rakety a vedle ní kovový kříž, vyčnívající nad kamennou mohylu.


Marvinovi se zdálo, že hory se táhnou donekonečna - ale o mnoho hodin později, konečně, horský hřeben končil věžovitým, srázným mysem, který ostře vyčníval ze skupinky nízkých pahorků. Sjeli do mělkého údolí, které se v gigantickém oblouku točilo směrem k odvrácené straně pohoří - a jakmile to provedli, Marvinovi pomalu došlo, že se v krajině před ním děje něco velice zvláštního.


Slunce teď stálo za kopci vpravo - údolí před nimi mělo být v naprosté tmě. A přece je zaplavovala studená bílá záře, přelévající se přes strmá skaliska, pod nimiž projížděli. Potom, znenadání, byli na volné planině a zdroj světla ležel před nimi v celé své kráse.


Teď, když se motory zastavily, bylo v malé kabince hluboké ticho. Přestože ohromný stříbrný srpek, plující nad vzdáleným horizontem, zaplavoval celou krajinu perlivým světlem, rozhodně nevydával žádné teplo. Zářil tak jasně, že Marvinovi trvalo dlouhé minuty, než dokázal výzvu přijmout a zahledět se do jeho svitu, ale nakonec rozeznal obrysy kontinentů, mlžný okraj atmosféry a bělavé ostrovy mračen. A dokonce i z takové vzdálenosti uviděl třpyt slunečního světla na polárních ledovcích.


Bylo to nádherné a i přes propast vesmíru to promlouvalo k jeho srdci. Zářící srpek skrýval všechny divy, které Marvin nikdy nepoznal - barvy oblohy při západu slunce, šumění moře mezi oblázky na pobřeží, šelestění padajícího deště, vířící sněhové vločky. Tohle všechno a tisíc dalších věcí měl právem zdědit, avšak Marvin o nich věděl jenom z knížek a starých záznamů, a tohle pomyšlení ho naplnilo mučivým pocitem vyhnanství.


Proč se nemohli vrátit? Pod pruhy uplývajících mračen vypadala planeta tak pokojně. Pak Marvin uviděl, že část disku, která měla být temná, slabě, zlověstně fosforeskuje - a rozpomněl se na všechno.


Hleděl na pohřební hranici planety - na popel a pozůstatky nasáklé radioaktivitou. Ještě tři sta osmdesát tisíc kilometrů ve vesmíru byla viditelná záře rozpadajících se atomů, trvalá památka na zhoubu v minulosti. Bude trvat ještě celá staletí, než smrtící záře na skalách vyhasne a na mlčící, vymřelou planetu se bude moci znovu vrátit život, aby ji opět naplnil.


A teď začal jeho otec hovořit, vyprávěl Marvinovi příběh, který pro něho až do dnešního dne neznamenal nic víc než úžasné pohádky, které kdysi slýchal. Mnoho věcí pochopit nemohl - bylo nemožné vylíčit mu tepající, pestrobarevný obrázek života na planetě, kterou Marvin nikdy nespatřil. Vůbec nemohl porozumět silám, které ji nakonec zničily, a Osada zůstala jediná, která to všechno přežila díky tomu, že byla od všeho tak daleko. A přece se vžíval do muk těch posledních dní, kdy se Osada s definitivní platností dozvěděla, že zásobovací rakety už nikdy nesestoupí v plamenech z hvězd dolů s pozdravy z domova. Jedno po druhém umlkalo volání rádiových stanic - na planetě, která se zahalovala stínem, světla měst potemněla a vyhasla, až nakonec zůstali sami, tak sami, jak ještě nikdy žádný člověk před nimi, a celou budoucnost svého rodu měli v rukou.


Následovala léta beznaděje a dlouhotrvající boj, aby v lítém a nepřátelském světě přežili. Bitvu vyhráli, ale jenom o vlásek. Malá oáza života se zabezpečila i proti tomu nejhoršímu, co by jí mohla příroda provést. Avšak jakmile by ztratila cíl, budoucnost, v jejímž jménu pracovala, ztratila by Osada vůli k životu a potom by ji nemohly zachránit ani dokonalé stroje, ani zručnost a vtip, ani věda.


Tak - nakonec - Marvin pochopil účel jejich putování. On sám se nikdy nebude procházet po březích řek toho ztraceného a legendárního světa, nebude naslouchat hromu, dunícímu nad jeho měkce zaoblenými kopci. A přece jednoho dne - v jak vzdálené budoucnosti? - děti jeho dětí se navrátí a budou žádat své dědictví zpět. Větry a deště vydrhnou a spláchnou jedy ze spálené země a odnesou je do moří, a mořské hlubiny jedy pohltí a zničí, takže už žádné živé bytosti neublíží. Pak se veliké lodě, jež stále mlčky vyčkávají, znovu zvednou z prašných plání do vesmíru a vydají se na cestu k domovu.


Takhle ten sen vypadal, sen, Marvin to v náhlé záři intuice pochopil, který bude svému synovi vyprávět, tady, přesně na tomhle místě s horami za zády a stříbřitým světlem, které jim bude proudit z oblohy do tváří.


Neohlížel se, když se pustili na cestu k domovu. Neunesl by pohled na chladnou, velebnou záři Země, mizící za skalami - teď, když se vracel, aby se připojil k ostatním lidem v jejich dlouhém vyhnanství.

(přeložil Zdeněk Volný)



Související články:
Apollo 11 (08.09.2019)
Gamma č. 195 (Vesmír, náš domov (IXX.) - Exoplanety (16.01.2011)
Gamma č. 163 (Vesmír, náš domov (IXX.) - planetka Apophis) (26.03.2006)
Gamma č. 156 (Vesmír, náš domov (XXVIII.) - přistání na Titanu) (25.03.2006)
Gamma č. 150 (Vesmír, náš domov (XXVII.) - Mars (VIII.)) (18.03.2006)
Gamma č. 138 (Vesmír, náš domov (XXVI.) - Mars (VII.)) (16.03.2006)
Gamma č. 136 (Vesmír, náš domov (XXV.) - Mars (VI.)) (16.03.2006)
Gamma č. 135 (Vesmír, náš domov (XXIV.) - Mars (V.)) (15.03.2006)
Gamma č. 134 (Vesmír, náš domov (XXIII.) - Mars (IV.)) (15.03.2006)
Gamma č. 133 (Vesmír, náš domov (XXII.) - Mars (III.)) (15.03.2006)
Gamma č. 132 (Vesmír, náš domov (XXI.) - Mars (II.)) (15.03.2006)
Gamma č. 131 (Vesmír, náš domov (XX.) - Mars (I.)) (14.03.2006)
Gamma č. 128 (Vesmír, náš domov (XIX.) - Heliopauza) (12.03.2006)
Gamma č. 103 (Vesmír, náš domov (XVIII.) - Venuše (II.)) (05.03.2006)
Gamma č. 096 (Vesmír, náš domov (XVII.) - Venuše (I.)) (28.02.2006)
Gamma č. 091 (Vesmír, náš domov (XVI.) - Merkur (III.)) (24.02.2006)
Gamma č. 085 (Vesmír, náš domov (XV.) - Merkur (II.)) (22.02.2006)
Gamma č. 083 (Vesmír, náš domov (XIV.) - Merkur (I.)) (21.02.2006)
Gamma č. 078 (Vesmír, náš domov (XIII.) - Měsíc (VI.)) (21.02.2006)
Gamma č. 075 (Vesmír, náš domov (XII.) - Měsíc (V.)) (17.02.2006)
Gamma č. 072 (Vesmír, náš domov (XI.) - Měsíc (IV.)) (16.02.2006)
Gamma č. 064 (Vesmír, náš domov (X.) - Měsíc (III.)) (15.02.2006)
Gamma č. 057 (Vesmír, náš domov (IX.) - Měsíc (II.)) (14.02.2006)
Gamma č. 054 (Vesmír, náš domov (VIII.) - Měsíc (I.)) (09.02.2006)
Gamma č. 053 (Vesmír, náš domov (VII.) - Země (VII.)) (09.02.2006)
Gamma č. 044 (Vesmír, náš domov (VI.) - Země (VI.)) (08.02.2006)
Gamma č. 027 (Vesmír, náš domov (V.) - Země (V.)) (31.01.2006)
Gamma č. 026 (Vesmír, náš domov (IV.) - Země (IV.)) (31.01.2006)
Gamma č. 024 (Vesmír, náš domov (III.) - Země (III.)) (28.01.2006)
Gamma č. 018 (Vesmír, náš domov (II.) - Země (II.)) (26.01.2006)
Gamma č. 013 (Vesmír, náš domov (I.) - Země (I.)) (25.01.2006)


Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS