Vesmír, nᚠdomov

* Gamma č. 053 (Vesmír, náš domov (VII.) - Země (VII.))

Vydáno dne 09. 02. 2006 (2628 přečtení)

Vesmír, náš domov (VII.) - Země (VII.) - roční období

Jedním z výrazných rysů naší rodné planety je střídání ročních období. V astronomii méně zběhlí laici se někdy domnívají, že tento jev je způsoben mírně eliptickým tvarem zemské oběžné dráhy, a že v zimě je mráz proto, jelikož v té době je Země od Slunce nejdál. Kdyby tomu tak bylo, musela by být zima nebo léto na obou polokoulích současně; jak ovšem víme, je tomu přesně naopak. Excentricita zemské oběžné dráhy je na tak velkou změnu podnebí příliš malá a střídání léta a zimy je proto způsobeno sklonem zemské osy vůči ekliptice [rovině oběžné dráhy] o 23.5 stupně. V létě je tedy severní polokoule ke Slunci mírně přivrácena a v zimě odvrácena, zatímco na jižní polokouli je tomu naopak. V rovníkových oblastech se Slunce na své zdánlivé dráze oblohou odchyluje od zenitu [nadhlavníku] jen mírně a je tam proto vedro po celý rok.



Země


Zemská oběžná dráha opravdu je eliptická; skutečnost je ovšem taková, že Země je Slunci nejblíž někdy v lednu, takže na severní polokouli tento faktor působí naopak ve směru velmi mírného oteplení v zimě a pak opět mírného ochlazení v létě; jelikož je ale změna vzdálenosti tak malá (1.5%), efekt sklonu zemské osy je ve srovnání s tím daleko silnější. Přemýšlivý čtenář by z toho všeho mohl učinit závěr, že na jižní polokouli budou chladnější zimy a horká léta, když se tam účinek sklonu osy sčítá s působením měnící se vzdálenosti od Slunce (Austrálie je v tamním létě Slunci nejblíž nejen zdánlivě, ale i kilometricky). Jelikož ale v přírodě nic není jednoduché, kupodivu opak je pravdou. Máte-li doma glóbus nebo atlas světa, snadno si ověříte, že na jižní polokouli leží většina pozemských moří a oceánů, a toto obrovské množství vody svou tepelnou kapacitou, která je větší než kapacita souše [tj. daná plocha vody potřebuje na ohřátí o jeden stupeň Celsia podstatně víc tepla než tatáž rozloha pevniny] působí jako ohromný tepelný akumulátor, který na jižní polokouli snižuje rozdíly mezi létem a zimou podstatně účinněji než na severu. Pokud by parametry oběžné dráhy byly nastaveny tak, že by sušší severní polokoule byla navíc Slunci nejblíž v létě, pak by tento už existující rozdíl mezi (relativně) mírnými ročními obdobími na jižní polokouli a (opět jen o málo) prudšími změnami v ročním teplotním cyklu na severu byl samozřejmě ještě výraznější.


Střídání ročních období je proces, který měl v minulosti evidentně významné důsledky na kulturní a technický vývoj. První civilizace vznikaly v pravěku v subtropickém pásmu, kde byla během celého roku starost o přežití relativně nejmenší. Z hlediska vlivu okolního prostředí určitě není náhodou, že k mimořádnému civilizačnímu rozvoji došlo právě ve Středomoří, které představovalo jasnou výzvu prvním námořníkům, na druhé straně však svými malými rozměry, velkým počtem ostrovů a početnými zátokami umožňovalo snadné plavby na krátké vzdálenosti a budování přirozeně chráněných přístavů, a navíc (na rozdíl od velkých oceánů) nabízelo po většinu roku velmi snadné plavební podmínky. Takové prostředí - motivující a přitom zvládnutelné i s primitivními prostředky - bylo ideálním inkubátorem pro harmonický vývoj vznikající námořní civilizace se všemi z toho plynoucími důsledky pro obchod, cestování, šíření kultury i mocenský rozvoj.


Po několika tisíciletích se však dostali do popředí barbaři ze severu, žijící v podstatně drsnějším klimatu. Zimy ve střední a severní Evropě byly dostatečně tuhé, aby donutily místní obyvatele vynaložit veškeré úsilí a důmysl k jejich přežití, zároveň však v kombinaci s úrodnou krajinou natolik snesitelné, aby nevyčerpávaly všechny síly našich předků a ponechávaly jim čas i na postupný technický rozvoj. To poskytlo dostatečně silný impuls k budování čím dál vyspělejší civilizace, zatímco jiné části světa časem ustrnuly na dosažené úrovni.


Podobně Atlantik a jeho přilehlá moře - obklopující Španělsko, Francii, Anglii, Německo a skandinávské země - moře, vyznačující se mnohem bouřlivějším počasím a silnými přílivovými proudy (které, jak víme, mají také astronomický původ), přiměly tamní námořníky opustit pomalé a zranitelné veslice a vyvinout robustní a relativně rychlé plachetnice, které otevřely cestu zámořským objevům a globálnímu rozšíření euroamerické civilizace, jež dnes bez ohledu na mnohé místní zvláštnosti určuje základní technické a mnohé kulturní rysy větší části světa.


Po sedmi dílech strávených na Zemi teď opustíme rodnou planetu a vydáme se už konečně do vesmíru, abychom zahájili pouť sluneční soustavou: naším příštím cílem bude Měsíc. Ze vzdálenosti několika tisíc kilometrů se teď ale ještě ohlédneme zpátky k domovu, abychom uzřeli modravý klenot vznášející se v černé, mrazivé temnotě vražedného vesmíru, planetu skýtající bezpečné útočiště i půvabný domov všem živým tvorům. Ten pohled hluboce zasáhl všechny kosmonauty a zejména ty, kteří se vraceli z dlouhých výprav do měsíční pustiny. Jako závěrečný hold Zemi, tomuto smítku ztracenému v nedozírných kosmických hlubinách, vám teď v příloze předložím zkrácený výtah z jedné možná nepříliš známé sci-fi povídky, abyste si ještě naposledy připomněli, že to všechno, co od nepaměti vídáte denně kolem sebe a co už dávno pokládáte za samozřejmou a mnohokrát okoukanou kulisu svých každodenních trampot, je ve skutečnosti největším zázrakem v nám známém vesmíru.



Dopisy čtenářů

Milan:

Popis klimatu je jak na NOVĚ. Pouze katastrofické vize. S oteplením a táním je spojena možnost zemědělství v oblastech jako je Sibiř nebo Aljaška. Tím pádem posunutí mírného pásma více k pólům. Jestli je to nejteplejší století za posledních tisíc let tak to může být v rámci 10 000 let pouze nepatrný výkyv nebo dokonce pravidelná perioda.

Uznávám, že jsem se zaměřil spíš na horší z možných alternativ dalšího vývoje, ale upřímně řečeno - jaký by mělo smysl psát o tom, že nedojde-li k očekávaným klimatickým výkyvům, bude v létě teplo a v noci tma. V každém případě je ověřeným faktem, že poslední dekáda byla nejteplejší v minulém století a to zase nejteplejším stoletím milénia; ledovce v Alpách i na obou pólech prokazatelně ustupují, ledním medvědům v Arktidě ubývá obyvatelná ledová plocha, velké kry se objevují mnohem blíž k rovníku než v minulosti a korálové ostrovní státy ležící pár desítek centimetrů nad mořskou hladinou zaznamenávají alarmující vzestup oceánské hladiny. Něco se tedy skutečně děje, a napínavý je na tom fakt, že nikdo není schopen přesně stanovit, jaká část těch změn je součástí přirozených cyklů, o kterých se správně zmiňuješ, a co z toho je důsledkem lidské činnosti. Zejména pak vůbec není jasné, které z těchto procesů jsou regulovatelné a které mohou naopak nastartovat samozesilující zpětnou vazbu, jež po překročení kritické meze sama nevratně přehoupne globální klima do úplně jiného trvalého režimu, který už třeba taky nemusí být slučitelný s existencí lidské rasy.

Možnost vzniku příznivějších zemědělských podmínek na Sibiři a na Aljašce [pokud tam současná americká administrativa nenechá vybudovat jedno ropné pole vedle druhého :-) ] je jistě reálná; těžší oříšek už bude přesvědčit třeba Španěly, Italy a Řeky, aby se ze svých rodných zemí změněných na polopoušť hromadně odstěhovali zalidnit rozkvetlé subpolární kraje.

Ať už je to jak chce, zkusmo cloumat s řídicími pákami složitého mechanismu, na jehož správné funkci závisí naše životy a jehož vnitřní zákonitosti jsme stále ještě přesně nepochopili, určitě není zrovna nejprozíravější chování.



Související články:
Apollo 11 (08.09.2019)
Gamma č. 195 (Vesmír, náš domov (IXX.) - Exoplanety (16.01.2011)
Gamma č. 163 (Vesmír, náš domov (IXX.) - planetka Apophis) (26.03.2006)
Gamma č. 156 (Vesmír, náš domov (XXVIII.) - přistání na Titanu) (25.03.2006)
Gamma č. 150 (Vesmír, náš domov (XXVII.) - Mars (VIII.)) (18.03.2006)
Gamma č. 138 (Vesmír, náš domov (XXVI.) - Mars (VII.)) (16.03.2006)
Gamma č. 136 (Vesmír, náš domov (XXV.) - Mars (VI.)) (16.03.2006)
Gamma č. 135 (Vesmír, náš domov (XXIV.) - Mars (V.)) (15.03.2006)
Gamma č. 134 (Vesmír, náš domov (XXIII.) - Mars (IV.)) (15.03.2006)
Gamma č. 133 (Vesmír, náš domov (XXII.) - Mars (III.)) (15.03.2006)
Gamma č. 132 (Vesmír, náš domov (XXI.) - Mars (II.)) (15.03.2006)
Gamma č. 131 (Vesmír, náš domov (XX.) - Mars (I.)) (14.03.2006)
Gamma č. 128 (Vesmír, náš domov (XIX.) - Heliopauza) (12.03.2006)
Gamma č. 103 (Vesmír, náš domov (XVIII.) - Venuše (II.)) (05.03.2006)
Gamma č. 096 (Vesmír, náš domov (XVII.) - Venuše (I.)) (28.02.2006)
Gamma č. 091 (Vesmír, náš domov (XVI.) - Merkur (III.)) (24.02.2006)
Gamma č. 085 (Vesmír, náš domov (XV.) - Merkur (II.)) (22.02.2006)
Gamma č. 083 (Vesmír, náš domov (XIV.) - Merkur (I.)) (21.02.2006)
Gamma č. 078 (Vesmír, náš domov (XIII.) - Měsíc (VI.)) (21.02.2006)
Gamma č. 075 (Vesmír, náš domov (XII.) - Měsíc (V.)) (17.02.2006)
Gamma č. 072 (Vesmír, náš domov (XI.) - Měsíc (IV.)) (16.02.2006)
Gamma č. 064 (Vesmír, náš domov (X.) - Měsíc (III.)) (15.02.2006)
Gamma č. 057 (Vesmír, náš domov (IX.) - Měsíc (II.)) (14.02.2006)
Gamma č. 054 (Vesmír, náš domov (VIII.) - Měsíc (I.)) (09.02.2006)
Gamma č. 053a (Povídka o Zemi) (09.02.2006)
Gamma č. 044 (Vesmír, náš domov (VI.) - Země (VI.)) (08.02.2006)
Gamma č. 027 (Vesmír, náš domov (V.) - Země (V.)) (31.01.2006)
Gamma č. 026 (Vesmír, náš domov (IV.) - Země (IV.)) (31.01.2006)
Gamma č. 024 (Vesmír, náš domov (III.) - Země (III.)) (28.01.2006)
Gamma č. 018 (Vesmír, náš domov (II.) - Země (II.)) (26.01.2006)
Gamma č. 013 (Vesmír, náš domov (I.) - Země (I.)) (25.01.2006)


Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS