Zajímavosti

* Gamma č. 059 (Zatmění Slunce / konjunkce Sat./Ven.)

Vydáno dne 15. 02. 2006 (2594 přečtení)

Zatmění Slunce a také "kosmický balet" na obloze

Dopisy čtenářů

Wendy:

... A kde je nejaka Gamma, nejak se tam flakas, ne? Neco jsem zaslechla na radiu o eclipse (zatmeni) a ze vedci budou sledovat, jestli kohouti budou kokrhat dvakrat - what's that all about? Vzdelavej me, prosim!

Postavení Saturna, Aldebaranu a Venuše


:-) Jo, taky jsem se doslechl, že zlé jazyky mezi mými čtenáři o mě tvrdí, že už asi musím konečně v práci něco dělat, takže nemám čas na Gammu. V jistém smyslu se tahle pomluva zakládá na pravdě; ne že bych předtím nic nedělal, ale po několika měsících učení teď už mám na starosti věci, na kterých záleží a které musí být včas hotové. Zkrátka, kdo umí, chodí domů v pět, a kdo ne, dřepí tady denně do osmi. Což je můj případ. Nicméně dneska poprvé místo do Ústí se pojedu vyspat do pražského bytu, který máme pronajatý s třemi kamarády, takže frekvence Gammy snad bude zas trochu pravidelnější. Uvidíme.


Co se eclipse neboli zatmění týče, jednalo se o zatmění Slunce, první v tomto tisíciletí a jediné v roce 2001. Pás totality (úplného zatmění) běžel přes jižní Afriku od Angoly po Mosambik, jak je vidět na přiloženém obrázku TSE2001 (pozorovatelé nacházející se v žlutě ohraničeném prostoru viděli částečné zatmění).


Vědci sledovali především sluneční korónu ? oblak žhavého plynu obklopující Slunce, který za normálních okolností není vidět a lze ho pozorovat jen tehdy, když je sluneční disk zastíněn (umělá stínítka se samozřejmě také používají, ale čím je stínítko dál, tím je obraz kvalitnější ? proto je zatmění ideální příležitostí). O koróně si povíme později, až se v kosmickém seriálu dostaneme ke Slunci.


Co se živočichů týče, pro ty je Slunce jediným zdrojem časového rytmu a jeho dočasné ?zmizení? proto vyvolá ve zvířecím světě skutečný chaos, protože denní zvířata zmatená náhlou tmou dělají to, co obvykle po setmění: jdou spát. Vážky se schovávají pod listy, mravenci zalézají do mraveniště, denní kobylky zpomalí své cvrlikání a nakonec úplně ztichnou. Naopak mnozí noční živočichové nakrátko oživnou: sovy začnou houkat, netopýři se vydají na lov hmyzu, kosové zpívají jako za časného rána, kohouti kokrhají a noční kobylky cvrlikají. V zoologické zahradě v Atlantě před časem pozorovali dvanáct šimpanzů, kteří vyšplhali na vysoký strom, zírali na oblohu a během úplného zatmění ukazovali prstem na zmizelé Slunce!


K zatmění Slunce dochází v době, kdy je Měsíc v novu a nachází se mezi Zemí a Sluncem. Jelikož je oběžná dráha Měsíce kolem Země skloněná o pět stupňů vůči zemské oběžné dráze, dochází k tomuto jevu jen zřídka; jinak by zatmění nastávalo při každém novu ? pak by ovšem bylo viditelné jen v okolí rovníku, takže nemusíme litovat, že Pánbůh má ve sluneční soustavě mírný nepořádek. (Na toto téma viz též Gammu054.)



Kosmický balet na obloze


Málokdo rád vstává brzo ráno, ale v těchto dnech je k tomu o důvod víc. Na obloze se totiž sejdou čtyři jasné planety, obří hvězda a křehký srpeček ubývajícího Měsíce, aby společně sehrály kouzelné divadlo, které probudí i toho nejospalejšího hvězdáře.


Představení začne v pátek 13. července a bude pokračovat po celý týden; vhodné dny k pozorování budou zejména 15., 17. a 18. července. Kolem půl páté ráno místního (astronomického, nikoliv letního) času v pátek 13. 7. Venuše, Saturn a červený obr Aldebaran vytvoří trojúhelník stojící 25 stupňů (asi na dvě pěsti) nad východním obzorem (viz 13jul_med.gif). Nejjasnější člen tohoto seskupení, Venuše, je za této konstelace tak jasná, že si ji lidé často pletou s letadlem nebo UFO. Září tak silně díky své blízkosti Zemi a díky svým mrakům s vysokou odrazivostí. Saturn, který má desetkrát větší průměr má v důsledku své velké vzdálenosti padesátkrát menší relativní svítivost. Třetí člen nebeského trojúhelníku, Aldebaran, je obří červená hvězda čtyřicetkrát větší než Slunce, ležící ve vzdálenosti 71 světelných let ? v kosmickém měřítku celkem za humny. Až se zadíváte k Aldebaranu, vzpomeňte si, že právě tam letí nekonečnou pustinou osamělý kosmický veterán Pioneer 11; do blízkosti obří hvězdy dorazí za nějakých dvě stě tisíc let.


Tentýž pátek také Jupiter a Merkur projdou nad obzorem méně než dva stupně kolem sebe. Budete-li je chtít vidět, musíte si zajistit ničím nestíněný výhled na obzor. 15. července před úsvitem se na obloze potkají také Venuše a Saturn: přiblíží se na 0.7 stupně ? asi na šířku prstu natažené ruky. Máte-li k dispozici alespoň slabý dalekohled, můžete vidět srpeček Venuše (podobně jako Měsíc prochází fázemi) a Saturnovy prstence.


Nejlepším pozorovacím dnem tohoto měsíce bude úterý 17.7. (17jul_med.gif), kdy se před svítáním setkají Venuše, Saturn a ostrý srpeček Měsíce v pruhu užším než dva stupně. Ti z vás, kdo mají to štěstí, že jejich výhled není přezářen městským světlem, uvidí ?popelavé světlo? ubývajícího Měsíce ? jeden z nejpůvabnějších pohledů noční oblohy, odraženou záři ranního srpku Země, osvětlující tmavou měsíční polokouli.


Následujícího dne, ve středu 18.7. ráno (18jul_med.gif), vytvoří Merkur, Jupiter, Měsíc, Venuše a Saturn téměř přímku roztínající jižní oblohu. Bude to dobrá příležitost k zahlédnutí Merkura. Prodloužíte-li čáru od Saturna dolů skrz Venuši a Jupitera, těsně nad obzorem uvidíte narůžovělého Merkura.


Tuto planetu pak můžete zahlédnout ještě následující den ve vzácném pohledu, kdy se téměř dotkne Měsíce.

Postavení Saturna, Měsíce, Aldebaranu a Venuše
Postavení Saturna, Měsíce, Aldebaranu a Venuše
Postavení Saturna, Měsíce a Venuše na obloze
Viditelnost zatmění Slunce ze Země




Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 2 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS