Slavná letadla

* Gamma č. 062 (Slavná letadla (I.))

Vydáno dne 15. 02. 2006 (7074 přečtení)

Slavná letadla (I.) - Lockheed U-2 ?Black Lady?

Minulý týden byl, pokud mě neklame paměť, zatím vůbec první od vzniku Gammy, kdy nevyšlo ani jedno číslo. Bude se to bohužel opakovat hned další týden, kdy odjíždím na zaslouženou dovolenou. Pokud - jak doufám - pracovní zatížení během zbytku léta poleví natolik, abych měl aspoň několik dní v týdnu po práci čas i na něco jiného než na krátký spánek, začnu se opět snažit o trochu pravidelnější rytmus. A teď už je čas splnit jedno dlouho odkládané čtenářské přání:

U2 ve vzduchu


Rosťa Zástava:

in re Gamma034: ?(náporové motory) byly použity například u legendárního typu SR-71 Blackbird (jsem v pokušení věnovat mu někdy samostatné číslo), který byl hlavním tažným koněm americké hypersonické výškové špionáže během celé studené války.?

Jo jo jo! Blackbird SR-71 a ostatní speciály. To bude pošušňáníčko. Prosím minimálně jedno celé číslo. Děkuji Rosťa.


Letecká technika, přiznám se, patří mezi moje oblíbená témata, a jelikož z reakcí na technicky zaměřená čísla Gammy se zdá, že mám mezi vámi v tomhle ohledu několik spřízněných duší, otevřu dnes další, tak trochu doplňkový seriál. Budou se v něm příležitostně objevovat civilní i vojenská letadla, se zaměřením na takové typy, které mohou být po technické nebo historické stránce zajímavé i pro naprosté laiky. Jelikož budu psát hlavně o těch letadlech, ke kterým mám tak trochu ?citový vztah?, výběr bude nutně subjektivní, ale přesto doufejme reprezentativní. Obvykle tady nenajdete mnoho číselných údajů; spíš se budu snažit povědět o každém stroji jeho ?příběh?.


Když už jsem nakousl toho Blackbirda, brzy se mu podíváme na perka, ale aby to bylo aspoň trochu popořádku, nejdřív si povíme o letadle, které bylo jeho přímým předchůdcem a jehož historie je také velmi zajímavá.


V reakci na požadavky CIA, která potřebovala průzkumné letadlo pro špionážní lety nad územím států socialistického tábora [proč to psát v uvozovkách, když to tábor opravdu byl - a ještě kolem dokola pěkně oplocený :-) ] objednalo US Air Force v roce 1954 stroj pro ?zpravodajský průzkum?. V zájmu utajení byl nový typ zařazen do kategorie ?Utility? (užitkový, víceúčelový) a označen U-2; podle obchodní dokumentace se tedy napohled jednalo o malý dopravní letoun, něco jako lepší práškovací letadlo. Skutečnost byla samozřejmě přesně opačná: U-2 měl rozpětí 24.4 metru a extrémní štíhlost křídel (14.3). Maximální rychlostí 795 km/h sice ani v tehdejší době příliš neoslnil, zato dostup byl ohromující: přes 24000 metrů. Extrémní letová výška měla být jedinou obranou neozbrojeného a nepříliš rychlého letadla poháněného jedním proudovým motorem první generace.


Pilot seděl v přetlakové kabině a celá konstrukce byla maximálně odlehčená. Jednostopý podvozek (jedno dvojité kolo pod přídí a další na zádi) doplňovalo jedno stabilizační kolečko pod každým křídlem; tato kolečka se po startu odhazovala včetně svých podvozkových noh.


Zásoba paliva původně činila jen 3000 litrů, protože se předpokládalo, že ve velkých výškách bude U-2 moci vypínat motory a létat v termice jako větroň; jelikož se ale nepodařilo vyřešit problémy spojené s restartem proudových motorů v tak řídkém vzduchu, bylo nutno od tohoto záměru upustit a namísto toho stroj dostal integrální nádrže (zaplňující většinu objemu křídel), čímž objem paliva vzrostl na 5100 litrů.


Fotografické kamery v maximálním počtu sedmi v řadě za sebou měly ohniskovou vzdálenost až 91.5 centimetrů (proč tak divné číslo? protože jsou to tři stopy, 3x30.5 cm) a v roce 1955, dávno před zázraky špionážní techniky kosmické éry, U-2 vyfotografoval z výšky patnácti kilometrů golfový míček v trávě. Letadlo zkonstruované na bázi celkem jednoduché technologie tenkrát USAF pořídilo za pouhých 850 000 dolarů.


Vývoj i zkoušky probíhaly za nejpřísnějšího utajení: černě natřená letadla nenesla žádné poznávací značky, piloti chodili v neoznačených overalech a bez dokladů; vše ve stylu CIA.


Letové testy začaly 1. srpna 1955; během příštího roku Lockheed postavil ve svém slavném závodě ?Skunk Works? (Skunčí dílny) 48 jednomístných strojů a dalších pět dvoumístných (druhý člen posádky se staral o navigaci a obsluhu čidel a elektronického výzvědného systému).


Piloti museli projít velmi intenzívním výcvikem, protože v důsledku vlivu země na velkou plochu křídla u lehkého letadla se stroj během vzletu a přistání choval dosti svérázně a havárie v této fázi letu byly poměrně časté.


V roce 1956 vzbudily pozornost neoznačené stroje verzí U-2A a B na vojenských letištích Lakenheath v Británii a Wiesbaden v NSR. Když pak jedno letadlo nouzově přistálo v Japonsku, USAF vydalo mlhavé prohlášení o strojích NASA určených pro výškový povětrnostní průzkum.


Výzvědné lety pak probíhaly nejčastěji se startem z letecké základny NATO v turecké Adaně nebo z pákistánského Pešaváru severním směrem přes evropskou část Sovětského svazu do Bodo v Norsku; první z nich se uskutečnil už v roce 1956 na vzdálenost 6000 kilometrů ve výšce 24000 metrů. Po dlouhou dobu operovaly U-2 nad SSSR nerušeně; jeden z těchto letů však měl vážnou mezinárodní dohru. Během přelomové Chruščovovy návštěvy v USA na podzim 1959 dal president Eisenhower svému partnerovi neformální slib ukončení výzvědných letů; na základě ujištění CIA, že U-2 je nezranitelný a jeho přelet nedokazatelný, však na jaře podepsal rozkaz k další misi: ?Chruščov si může mlátit do stolu třeba dvěma botama najednou, ale tentokrát nám nic nedokážou; v téhle výšce pro ně U-2 nebude nic víc než tečka na radaru, neviditelný pro stíhacího pilota.?


1. května odstartoval pilot Gary Powers z turecké základny Incirlik; nedaleko Sverdlovska ho zachytil sovětský radar. Dva MIGy na hranici svého dostupu sledovaly jeho U-2B letící vysoko nad nimi. Zdálo se, že ?imperialistická provokace? projde bez trestu. Jenže politika je hra, ve které se musí vyhrávat za každou cenu. Nejvyšší sovětské vedení dalo příkaz k prvnímu použití nejmodernější střely SA-2: Kreml vynesl dosud tajný trumf. Po pěti minutách přišla první zpráva: samonaváděcí raketa odchýlená z kursu zasáhla jeden ze sledujících MIGů. Zbývající MIG dostal příkaz opustit oblast, byla vypálena druhá střela a po chvíli dorazilo hlášení: ?Cíl zasažen, pilot vyskočil na padáku!?


To byl velký technický úspěch sovětské protivzdušné obrany, který způsobil na Západě značný rozruch; pilot Powers incident ve zdraví přežil (střela zasáhla konec dlouhého křídla U-2), po přistání na padáku byl zajat, postaven před soud, odsouzen na deset let za špionáž a v únoru 1962 vyměněn za zatčeného sovětského špióna Rudolfa Abela.


Sovětské úřady reagovaly na incident sérií ostrých protestních nót a nakonec zrušily pozvání presidenta Eisenhowera k reciproční návštěvě v Moskvě. (Devět dní nato v Grotonu na východním pobřeží USA přistála americká atomová ponorka Triton po dvouapůlměsíční nepřetržité podmořské plavbě kolem světa po stopách Ferdinanda Magellana; když vezli kapitána Edwarda Beache na slavnostní audienci do Bílého domu, ponorkář třiaosmdesát dní odříznutý od světa si zmateně prohlížel palcové titulky v novinách, oznamující ?mezinárodní krizi kvůli incidentu s U-2?: ?Co to je, U-2,? ptal se udiveně, ?to je nějaká nová německá ponorka?? ?Hm, ponorka tedy určitě ne,? odpověděl presidentský tajemník s trpkým úsměvem; ?no, však se brzo všechno dozvíte. Zaplaťpámbu, že aspoň vy jste se vrátili v pořádku.?)


Eisenhower pak oficiálně zakázal pilotované výzvědné lety nad územím Sovětského svazu; to byla klauzule, která obsahovala dva významné háčky, jichž opět CIA pohotově využila. Jelikož o bezpilotních letech se presidentská direktiva nezmiňovala, narušování sovětského vzdušného prostoru pokračovalo s použitím automatických zařízení; o některých z nich si povíme v dalším díle v souvislosti se zmíněným SR-71. Rovněž nebyla řeč o letech nad jinými zeměmi, a U-2 tak nadále létaly nad jinými komunistickými státy, zejména nad Čínou, kam startovaly z Tchaj-wanu (obvykle pilotovány místními piloty); během let 1962-4 tam byly tři sestřeleny. Další U-2 padl za obět protiletadlové řízené střele nad Kubou 27. října 1962.


Několik letadel bylo upraveno pro povětrnostní průzkum a ve verzi WU-2 (W jako Weather, počasí) létaly tyto stroje několik let nad Evropou, Tureckem, Japonskem, Argentinou a Austrálií. Během jedné takové série nalétal jeden ze strojů při 192 vzletech přes půl miliónu kilometrů.


Od roku 1964 U-dvojky startující ze základny Bien Hoa monitorovaly jihovietnamské bojiště, pronikaly nad Severní Vietnam a příležitostně i nad Čínu, kde byl další z nich sestřelen. Sledovaly i průběh izraelsko-egyptských střetnutí.


Letitá konstrukce zatím nejeví velké známky zastarání; v roce 1968 bylo dodáno dalších dvanáct kusů s křídly prodlouženými z 24.4 na 31.5 metrů, které místo původních 1360 kg výzvědného příslušenství unesou téměř půl tuny přístrojů. V roce 1979 bylo objednáno ještě 25 strojů verze TR-1 pro strategický průzkum za ztížených povětrnostních podmínek a během osmdesátých let přibylo dalších 33 kusů TR-1A a dvoumístných TR-1B, vybavených systémem SLAR - Side Looking Airborne Radar, ?letecký radar hledící na stranu?; tato letadla létala podél hranic socialistických států a sledovala jejich vzdušný prostor do hloubky 55 km.


V soupeření supervelmocí byl tedy U-2 časem odsunut na okraj, v řadě regionálních konfliktů však neozbrojené stroje pohybující se v nedohledné výšce nad územím technicky méně zdatných států dodnes poskytují cenné služby.

Technické údaje a citáty:
- internetové stránky
- Jiří Němeček ? Vojenská letadla 5.

U2 na základně
U2 ve vzduchu
U2 při přistání




Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 27 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS