Zajímavosti

* Gamma č. 065 (Kruhy v obilí)

Vydáno dne 15. 02. 2006 (5376 přečtení)

Dopisy čtenářů: kruhy v obilí

Martin W:

Nejsem zarytym ufologem, ale zajimalo by mne, kde se stale berou ty dokonale vysoustruzene, sametove kruhy v obili ? to jsou primo umelecka dila, ale clovekem myslim stezi vyrobitelna, kdyz prihlednu k delce trvani vzniku do 20 minut (vyroby), obrovske presnosti a giganticnosti. Co si o tom myslis? Posilam jeden ornament, ale mam jich vice a dosti zajimave.

Kruhy v obilí


Martin mě tady dostal do poněkud prekérního postavení, protože ode mě žádá zaujetí veřejného stanoviska k něčemu, na co vůbec nejsem odborníkem; co víc, nemám dokonce ani čas a prostředky (a připouštím, že do značné míry asi ani motivaci), abych se začal snažit stát se alespoň dodatečně znalcem tohoto tématu. Něco takového se určitě občas přihodí každému; proto využiju této intelektuálně nepohodlné situace k pronesení úvahy na téma, jak by měl postupovat průměrný vzdělanec postavený před dosud neznámou otázku a ke které z nabízených odpovědí (v dnešním mediálním světě jich vždycky bude na výběr několik) se má přiklonit. Mějte jen na paměti, že na rozdíl od dobré novinářské praxe v tomto doufejme zatím celkem seriózním listu neobsahují následující řádky žádná ověřená fakta, nýbrž vyjadřují toliko mé zcela soukromé názory, jejichž míru oprávněnosti musí každý z vás posoudit sám.


Žijeme ve světě, který vnímáme svými pěti smysly a na základě získaných informací se pokoušíme vytvořit si systematický obraz o jeho povaze a zákonitostech, kterými se řídí. Některé informace vnímáme přímo ve svém bezprostředním okolí, jiné zprostředkovaně (knihy, televize, rádio, noviny, internet, kamarádi v hospodě, agentura ?jedna pani povídala?).


Brzy v dětství jsme se naučili, že naše vlastní smysly nás často podvádějí: už víme, že tmavé louže nad rozpálenou silnicí jsou optickým klamem; že ?hůl do vody ponořená jeví se být zlomená?, ale ve skutečnosti není; že ani nejhustší mlha se nedá nabrat do igelitového pytlíku, aby ji tam bylo vidět, a že nestačí vylézt si na kopec za domem, abychom se tam mohli ráno dotknout úplňku, když za něj zapadá.


Mnohem složitější je smysluplné zpracování informací, které dostáváme od jiných lidí, ať už přímo nebo nepřímo. I malé dítě rychle pochopí, že ne všemu a ne každému může věřit, a stejně tak dnes už asi nikdo nebude argumentovat ve stylu ?určitě je to pravda, vždyť to píšou na internetu?. Nejtěžší otázka však zůstává tatáž: co přijmout jako fakt, o čem pochybovat a čemu se můžeme rovnou vysmát.


Předchozí odstavec obsahuje jedno mimořádně nebezpečné slovo, které svou silou od počátku věků hýbalo národy a udržovalo nebo kácelo říše: ?věřit?. Po staletí toto slovo určovalo chod světa a dodnes má mnohem větší moc, než jaká mu náleží. Zeptá-li se mě někdo, čemu věřím (z hlediska informační spolehlivosti), pak vzato skutečně do všech důsledků bych asi musel odpovědět, že ničemu. Víra je dogmatické, neotřesitelné, obvykle iracionální a často i netolerantní přesvědčení nepřipouštějící pochybnost, kritické zkoumání, hledání alternativ, experiment - tedy nic z toho, čemu vděčíme za znalosti přírodních zákonů a za technický pokrok. Řeknu-li, že ničemu nevěřím absolutně, neznamená to nic jiného, než že každou informaci (přírodovědnou, technickou, politickou, historickou, ...) přijímám jako pravdivou jen s jistou pravděpodobností, která je vždy menší než 100%. A protože v každodenním životě nemám čas na to, abych sám zkoumal pravdivost nejrůznějších zprostředkovaných tvrzení, zakládám svůj úsudek na informacích z takových zdrojů, které pokládám za dostatečně spolehlivé; jediným kritériem takové spolehlivosti je pak předchozí zkušenost s praktickým uplatněním informací z takových zdrojů.


Postupem času si každý vytvoří vlastní seznam důvěryhodných komentátorů (žijících i zesnulých) a sadu ?referenčních manuálů? k obsluze a pochopení světa (bible, Encyclopaedia Britannica, Marxovy spisy, obecná teorie relativity, ...). Kdykoliv pak narazíme na sporný problém, zkoumáme slučitelnost jednotlivých možných odpovědí s názory svých osvědčených ?guru? a se soustavou myšlenek a teorií v ?manuálech?, které jsme přijali za své. Používáme své referenční zdroje informací jako síto, s jehož pomocí prověřujeme dosud nepřijatá tvrzení a názory. Přečtu-li si v novinách, že k té či oné otázce se jistým způsobem vyjádřil například Henry Kissinger, Jiří Grygar nebo Lee Kuan Yew, v prvním kole si řeknu, že to tak asi bude, a předběžně ten názor přijmu - než budu mít čas a důvod zkoumat ho podrobně sám. Naopak tvrzení, které bude v rozporu s názory těch, kterým jsem si zvykl důvěřovat - případně se bude shodovat s postoji mluvčích, jejichž úsudek se v minulosti opakovaně ukázal jako nepřijatelný - budu pokládat za přinejmenším podezřelé.


Žádný z našich ?guru? by však své poradní místo neměl mít vyhrazeno doživotně. Každý jeho názor by měl být porovnáván s úsudkem těch ostatních i s naší každodenní zkušeností, a pokud jeho výroky začnou nápadně často protiřečit jednomu či druhému z výše zmíněného, měl by být ze ?sboru vezírů? propuštěn - abychom se například zbytečně dlouho neřídili názory někoho, komu sláva stoupla do hlavy a mluví nesmysly o věcech, kterým už nerozumí.


Jaký bude výsledek použití této metody na tajemné kruhy v obilí? V mém konkrétním případě následující: Od dětství jsem byl ve škole (poplatné své době, samozřejmě) i v rodině (matka učitelka fyziky, otec konstruktér ? není divu, že mi můj přítel Zbyněk, vydavatel alternativního ?Obšťastníku?, čas od času frustrován nadá do ?zatracených racionalistů?) veden k vnímání světa ze zorného úhlu přírodních věd; opakovaně jsem mohl sledovat, jak tento systém myšlenek a teorií poskytuje přijatelná a konsistentní (vnitřně nerozporná) vysvětlení nejrůznějších jevů v mém okolí, a jak praktickým uplatněním soustavy přírodovědných informací byla vybudována celá technická civilizace, jejíchž plodů denně využívám. Píšu-li toto povídání na notebooku, který byl zkonstruován s využitím poznatků matematiky, obecné fyziky, elektroniky, teorie elektromagnetického pole, kvantové teorie, teorie materiálů a řady dalších vědních oborů, nutně mě to přiměje k závěru, že nauky, které jsou tak úspěšné ve svých praktických aplikacích, budou s vysokou pravděpodobností popisovat svět věrohodným způsobem. Logickým důsledkem takového závěru je pak také vysoká míra důvěry v úsudek zastánců standardních výzkumných a technických postupů.


Na druhé straně jsem byl opakovaně svědkem neseriózního přístupu stoupenců různých ?alternativních vědních oborů? (vzhledem k tomu, že v těchto sférách se obvykle nedodržují zavedené metody kontrolovaného provádění experimentů, korektního statistického vyhodnocování dat a ověřování hypotéz, jsou ty uvozovky nutné, protože se tady často o vědu doopravdy nejedná). Viděl jsem zaměňování dojmů s fakty, manipulaci s daty, argumentaci na základě velmi nespolehlivých svědectví (hlášení o UFO od lidí, kteří nerozeznají planetu těsně nad obzorem nebo nízkoletící letadlo) a obecně snahu o vyvolání senzace s využitím přirozeného lidského sklonu dávat přednost jednoduchým a neobvyklým vysvětlením před méně dramaticky vyhlížejícími závěry, ke kterým se došlo pracným a pro laika často nudným způsobem.


Co se pak týče konkrétně kruhů v obilí, jsou to útvary, jejichž nejprostším vysvětlením je práce nadšenců, kteří se z jakýchsi důvodů realizují vytvářením těchto tajemných obrazců. Komentátoři přiložených snímků zdůrazňují mimořádnou rozsáhlost, složitost a obtížnost zvládnutí takového úkolu v několika hodinách (Martin píše o ?dvaceti minutách?; musel bych vidět věrohodně doložený snímek pole v čase T bez obrazce a v čase T+20 minut s obrazcem, za ověřené absence lidské činnosti) a naznačují, že lidský zásah zde nepředstavuje dostatečné vysvětlení. Čtenář je tak veden k tomu, aby sám dospěl k názoru, že původ obrazců je nadpřirozený nebo mimozemský.


Informace z internetu jsem si zvykl přijímat s mimořádnou opatrností; všichni víme, že internet není nic víc než obrovská světová nástěnka, kam si každý může napsat co chce. Dočtu-li se tam, že nalezená soustava kruhů je ?ohromující, obrovská, nepochopitelná, ochromující mysl; matka všech kruhů, ztělesnění dokonalosti ? v anglickém slovníku není dost výrazů, kterými by bylo možno popsat její udivující vzhled?, vypovídá mi to víc o (asi ne zrovna nezaujatém a k objektivnímu zkoumání způsobilém) duševním stavu pozorovatele než o popisovaném jevu. Říká-li pak dotyčný badatel, že ?není představitelné, jak by bylo možno lidskými silami v několika hodinách vytvořit takové dílo?, je to pro mě informace stejné hodnoty jako tvrzení, že pyramidy jsou příliš velké, než aby je bylo možno postavit lidskou silou nebo že sochy na Velikonočním ostrově nemohli vztyčit primitivní domorodci (ani jedno z toho, jak už dnes víme, není pravda; skeptičtí nadšenci - mezi nimi náš krajan Ota Pavel - experimentálně prokázali, že tyto stavby jsou uskutečnitelné pomocí nástrojů předtechnického věku). Důkazy proveditelnosti byly předloženy také ohledně tajemných kruhů, které byly i v Čechách minimálně v jednom případě objeveny a triumfálně rozhlášeny jako nevysvětlitelná záhada, k jejímuž autorství se záhy přihlásila skupina odpůrců nadpřirozených jevů, kteří vzápětí názorně předvedli techniku výroby obrazců (připusťme, že ani zdaleka ne tak složitých, jaké mi poslal Martin) s pomocí provazů, kolíků a prken i postup, jak šetrně projít každý svou pěšinkou doprostřed pole, aby nebyly patrné přístupové trasy. Nadšení pozorovatelé až příliš často zaměňují subjektivní dojem ?neumím si představit, jak to mohl někdo vytvořit? s objektivním tvrzením ?existujícími technickými prostředky to není možné?.


Významná je skutečnost, že naprostá většina obrazců se skládá z kruhů nebo úseček; kruh je nejen osvědčený magický symbol, ale také geometrický obrazec, který lze velmi snadno vytvořit pomocí zapíchnutého kolíku a kusu provazu.


Dočtu-li se dále, že ?klasy byly ohnuty způsobem, který nemohl být způsoben normální lidskou činností?, musím se ptát, jak autor takového tvrzení rozeznává klasy ohnuté mechanicky a klasy ohnuté nadpřirozenou silou. Co se týče hlášení o pozorovaných záhadných světlech nad vznikajícími kruhy, to už je sdělení, které svou mlhavostí a neověřitelností spadá opravdu spíš mezi pozorování UFO.


Ze stránek například českých zájemců o ?agrokruhy? je zjevné podráždění amatérských badatelů nad množstvím ?padělaných? kruhů (nebo snad nad tím, že někteří tvůrci vyrábějí obrazce tak neuměle, že jejich původ je patrný na první pohled?) a stoupenci nadpřirozeného původu dokonce vyhlásili soutěž ?Chyť si svého circlemakera?, aby pomohli předat policii ty, na které majitelé postižených polí podali trestní oznámení a odradili tak vtipálky od znevažování tohoto problému. Diskutéři na českých internetových stránkách se vášnivě přou o procento evidentně umělých obrazců, které někteří odhadují až na 95%.


Aniž bych tedy chtěl v nejmenším znevažovat upřímně míněnou snahu o zkoumání nevysvětlených jevů, v této chvíli mi nezbývá než na položený dotaz odpovědět tímto zcela soukromým názorem: až do předložení konkrétních, renomovanými vědeckými autoritami ověřených důkazů o mimolidském, nadpřirozeném nebo mimozemském zásahu nejsem připraven přijmout jiné vysvětlení než standardní - totiž že všechny tyto obrazce vznikly výhradně lidskou rukou.


Pro ilustraci přikládám snímek jednoho ze zmíněných ?ohromujících? obrazců ?sixjulia.jpg (jistě je veliký, ale na druhou stranu nevidím důvod, proč by skupina odhodlaných jedinců nemohla za noc něco takového vytvořit) a pro porovnání jiný obrazec, sice menší (htv_top.jpg, průměr 72 m), ale ne o mnoho jednodušší, který tři nadšenci letos v červenci vytvořili v Anglii na objednávku televizní stanice HTV West za čtyři hodiny (http://www.circlemakers.org/htv.html). Přiložené diagramy (htvdiag1-6.gif) ilustrují metodu geometrické konstrukce. Další obrázky, informace (a pohříchu hlavně názory a spekulace) na toto téma můžete v případě zájmu najít například na adresách

http://www.samuel.cz/~zablesk/crop.circles.sekce.htm
http://www.circlemakers.org
http://www.circlemakers.org/totc2001.html
http://www.artbell.com/hoagland4.html
http://www.artbell.com/hoagland5.html

Kruhy v obilí
Kruhy v obilí
Kruhy v obilí
Kruhy v obilí
Kruhy v obilí
Kruhy v obilí
Kruhy v obilí




Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 13 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS