Zajímavosti

* Gamma č. 070 (Světelné znečištění 2.)

Vydáno dne 16. 02. 2006 (3609 přečtení)

Zajímavosti: světelné znečištění zemské atmosféry 2.

Dnes ještě dodám krátký přídavek ke Gammě033, kde jsem citoval z přednášky Jiřího Grygara zmínku o rostoucím problému s nedostatkem tmy v noci. Ke stejnému tématu se tento týden vyjadřovali na stránkách populárně-vědeckého občasníku NASA američtí astronomové:
(http://science.nasa.gov/headlines/y2001/ast01nov_1.htm?list495307):



Rozsvícená planeta Země
(klikni)

Je těžké si představit, že elektrická žárovka byla vynalezena před méně než sto lety; od té doby proces výstavby měst a mizerně navrženého osvětlení vytvořil stále se zhoršující světelný problém v průmyslových zemích. Nebude-li tato tendence zastavena, celá planeta bude brzy zahalena zářícím obalem, skrz který už pouhým okem nebude možné vidět nic z kouzelné krásy vesmíru. Obyvatelé měst už dnes přišli o většinou souhvězdí, planetu Saturn a mnohé hvězdy střední jasnosti. Nemají šanci zahlédnout padající meteor ani polární záři.


To je velká ztráta. Z mladých pozorovatelů oblohy vyrůstají filosofové, vědci, básníci, výzkumníci a učitelé. Jenže nikdo nebude hledět na prázdnou oblohu ? ani v ní nenajde inspiraci.


Ztráta noční oblohy je nejpalčivější pro děti. V městech a předměstích vyrůstají generace dětí, které nikdy neviděly Mléčnou dráhu a nemají ponětí o tom, jak vypadá obloha posypaná tisíci hvězdami. Umělé projekce planetárií nemohou nikdy nahradit pohled na zářící oblohu.


?Moji známí mi často popisují? (vypráví astronom a spisovatel Timothy Ferris) ?svůj zážitek při spatření noční oblohy jako něco naprosto exotického, podobně jako pohled na Viktoriiny vodopády nebo návštěvu jižního pólu. A bojím se, že je to případ mnoha lidí... že můžeme na prstech jedné ruky spočítat dny, kdy jsme viděli opravdu dokonalou noční oblohu. Je to velká škoda, protože většina lidí má hluboce zakořeněný zájem o astronomii ? touhu hledět na hvězdy a učit se o nebesích. Profesionální astronomové tomu říkají 'náš astronomický gen'. I ty nejprimitivnější kultury vědí, jak je důležité vyprávět příběhy o hvězdách a o povaze a původu Vesmíru. V astronomii je něco, co je v lidské kultuře zakořeněno stejně hluboko jako hudba, tanec a poezie."


K článku byl přiložen zajímavý snímek celého zemského povrchu, poskládaný z mnoha jednotlivých fotografií: světelná mapa Země. Jeho zmenšenou verzi si tady můžete prohlédnout; je to výmluvné svědectví o tom, kde všude se rozšířila moderní civilizace, a kam naopak lidské příbytky ještě nepronikly, nebo kde se dosud musí obyvatelé spokojit s technikou před-edisonovského věku. Na světelné mapě lze najít mnoho vypovídajících detailů: téměř spojitá čára středomořského pobřeží (všimněte si například nepřerušeného osídlení na francouzské Riviéře), husté osídlení údolí Nilu, korálky stanic a měst navlečených na sibiřské a bajkalsko-amurské magistrále i dalších ruských dálkových trasách, hustě osídlené západní pobřeží Tchajwanu na straně chráněné čínskou pevninou před oceánskými tajfuny, tečky osamělých měst zářící do noci v australském buši, temné pralesy Bornea a západního Irianu (Nová Guinea) a obrovská pustina neobydleného Himaláje. Všimněte si ostrůvků rozesetých v oceánech, perlového náhrdelníku v karibském moři, svítícího řetízku Havajských ostrovů, jasně osvětlených ropných terminálů na Aljašce i světelné tečky přístavu Port Stanley na téměř neobydlených Falklandech. Na pobřeží západního Grónska září osamocené eskymácké osady, ale ve zbytku největšího ostrova světa vládne ničím nerušená temnota. Tma panuje i v celé Antarktidě, stejně jako v severních polárních oblastech. I pro Afriku je označení "černý kontinent" podle této mapy stále ještě docela přiléhavé. Zato na opačném konci Atlantiku je nepřehlédnutelná záře amerických a kanadských měst ? od téměř souvislé svítící plochy na východním pobřeží přes zabydlený Středozápad až k stále ještě málo osídlenému prostoru západních států, včetně náznaku východozápadních dálničních magistrál. I po dvou stech letech je až z kosmu vidět podle zvolna řídnoucích světelných teček, jak osidlování Ameriky postupovalo od východu na západ.


Jsou však země, které na světelné mapě najdete nikoliv podle zářících měst, ale naopak podle tmy, která panuje mezi okolními oázami světla. Příkladem jsou saharské státy severní Afriky, válkou rozvrácené Kongo, východoafrické Somálsko, které se propadlo do doby kamenné, samozřejmě beznadějně zaostalý Afghánistán, zející jako černá díra mezi Íránem, Pákistánem a Uzbekistánem, a konečně příklad ze všech nejkřiklavější i na tomto názorném pohledu: hranice světla a tmy ? nejen v ideologickém, ale i v doslovném smyslu ? mezi jižní a severní Koreou.


Kdo máte přístup k internetu, můžete si stáhnout neredukovaný obrázek (něco přes 500 kB) z adresy

http://earthobservatory.nasa.gov/Newsroom/NewImages/Images/earth_lights_lrg.jpg;

stojí to za to.





Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 9 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS