Vesmír, nᚠdomov

* Gamma č. 083 (Vesmír, náš domov (XIV.) - Merkur (I.))

Vydáno dne 21. 02. 2006 (2705 přečtení)

Vesmír, náš domov (XIV.) - Merkur (I.) - základní popis

Merkur je planeta obíhající ke Slunci nejblíž (39% vzdálenosti Země od Slunce); ze Země je proto pozorovatelný jen velmi krátce před východem a po západu Slunce. Jelikož je to planeta velmi malá (nejmenší po Plutu), i během těchto krátkých "pozorovacích oken" září na obloze poměrně slabě, podobně jako hvězdy Sírius nebo Aldebaran, které ovšem na rozdíl od Merkura nemají nevýhodu obtížně pozorovatelné polohy těsně nad obzorem.



Merkur(klikni)



Merkura znali už staří Sumerové ve 3. tisíciletí před n.l., a Řekové mu dali dvě jména: Apollo, když se objevoval s vycházejícím Sluncem, a Hermes, když večer zapadal. Už tenkrát ovšem věděli, že se jedná o totéž těleso. Hérakleitos byl dokonce přesvědčen, že Merkur i Venuše obíhají kolem Slunce, nikoliv kolem Země, jak učil Ptolemaios.


Nesnadná pozorovatelnost Merkura ztěžovala jeho zkoumání pomocí dalekohledů, takže i tak základní údaj jako je průměr planety byl donedávna odhadován s jednoprocentní chybou, a délka merkurovského dne (=doba, za kterou se planeta otočí kolem své osy) zůstávala po dlouhou dobu předmětem ryze teoretických spekulací, protože ani nejsilnějšími pozemskými dalekohledy nebylo možno zahlédnout na Merkuru žádné povrchové útvary, z jejichž pohybu by bylo lze odvodit rychlost rotace planety. Mělo se za to, že v důsledku velmi silné gravitační interakce s blízkým a mimořádně hmotným Sluncem už Merkur přešel vůči Slunci do režimu vázané rotace, podobně jako Měsíc vůči Zemi, a že tedy Merkur obrací ke Slunci stále stejnou polokouli, na níž panuje pekelný žár, zatímco na odvrácené polokouli trvá věčná ledová noc.


Teprve radarová měření provedená v roce 1962 poskytla přesné údaje o průměru planety (4879 km) a především o době rotace, která je velmi kuriózní, protože činí 58,6 pozemského dne a tedy dvě třetiny merkurovského roku, který trvá 87,97 pozemských dnů. Během tří otoček kolem vlastní osy planeta stihne dvakrát oběhnout kolem Slunce; to je situace, která (s výjimkou ještě kurióznějšího chování Venuše) ve sluneční soustavě nemá obdoby. Poměr 2:3 mezi délkou siderického dne a dobou oběhu kolem Slunce v každém případě zřetelně naznačuje nějakou logickou souvislost mezi těmito dvěma hodnotami, s největší pravděpodobností způsobenou slapovými silami; nakonec se tedy zjevně i zde jedná o vázanou rotaci, ovšem v komplikovanější podobě než mezi Zemí a Měsícem. Proč se však poměr mezi těmito dvěma periodami ustálil právě na hodnotě 2:3, nikdo zatím nedokázal uspokojivě vysvětlit.


Je třeba připomenout, že rotace planety se udává nikoliv vůči Slunci, kolem kterého planeta obíhá, ale vůči nehybnému hvězdnému pozadí, neboli mluvíme o siderickém dni (viz definici siderického, synodického a drakonického měsíce v Gammě054). U takto dlouhé periody rotace už se významně projevuje efekt pohybu Slunce na obloze v důsledku oběhu planety, a takzvaný sluneční den, tj. doba od jednoho východu Slunce ke druhému, proto na Merkuru trvá 176 pozemských dnů neboli víc než dva merkurovské roky. Merkurovský den ve smyslu denního světla od východu k západu Slunce trvá 88 dne: Pokud by si hypotetičtí Merkuřané o půlnoci připili na šťastný Nový rok, v šest ráno by jim začaly školní prázdniny, v devět ráno by skončilo září a v poledne by už byl čas slavit dalšího Silvestra.


Slunce, které z povrchu Merkura vypadá jako ohromná spalující koule 2-3x větší než ze Země, se na merkurovské obloze občas chová velmi neobvykle: pokud poledne vyjde na dobu, kdy je Merkur v perihéliu (nejblíž ke Slunci) a kdy se proto planeta ve shodě s Keplerovými zákony pohybuje po své dráze nejrychleji, pohyb planety kolem Slunce převáží nad úhlovým účinkem rotace kolem osy, Slunce se před polednem na obloze zastaví, pak po dobu osmi pozemských dnů couvá zpátky k východu a nakonec se vydá znovu na západ. To způsobuje nadměrné zahřátí rovníkových míst, nad kterými během jediného merkurovského dne Slunce projde třikrát; na Merkuru se proto nacházejí dvě supertropické oblasti na protilehlých místech rovníku.


V dalších dílech kosmického seriálu se budeme občas setkávat s pojmem ekliptika: je to kružnice, kterou při pohledu ze Země na nebeské báni vykresluje při svém zdánlivém pohybu Slunce. Rovinou ekliptiky se pak myslí rovina, ve které Země obíhá po své téměř kruhové elipse kolem Slunce. Tato rovina se používá ve sluneční soustavě jako standard, vůči kterému se udávají odchylky oběhu všech ostatních planet a jiných těles. Je to samozřejmě čirý antropocentrismus (=člověkostřednost), který nemá z astronomického hlediska žádné fyzikální opodstatnění; daleko logičtější by určitě bylo stanovit za standardní etalon třeba rovinu oběhu největší planety Jupitera nebo nějaký průměrný údaj. Žádný astronom z jiné planety si ale zatím na takovou nespravedlnost nestěžoval, a jelikož na hvězdy se v tomhle koutku Galaxie dívají jen Pozemšťané, asi už to tak zůstane.


Sklon roviny oběžné dráhy k ekliptice (čili, jak bylo řečeno, rovině oběhu Země kolem Slunce) činí u Merkura 7 stupňů a je tedy druhý největší ze všech planet, hned po Plutu (které ovšem vybočuje z řady natolik, že mnozí astronomové ho už odmítají pokládat za planetu; o tom později). Nejbližší menší sklon dráhy má až Venuše s méně než poloviční hodnotou, zatímco většina ostatních planet se vejde pod dva stupně.


Mimořádně velká je i výstřednost Merkurovy eliptické dráhy, na níž se ke Slunci přiblíží na 46 miliónů km, aby se opět vzdálil až na 70 miliónů km. Hodnota relativní výstřednosti dráhy=0,21 je opět druhá největší po Plutu, zatímco u všech ostatních planet je toto číslo menší než 0,10 a například u Země činí 0,02. Všechny tyto Merkurovy výstřelky včetně extravagantní délky dne lze nepochybně přičíst extrémně silným gravitačním vlivům blízkého Slunce.


Jinak ovšem ohledně rotace Merkur patří mezi poměrně "spořádané" planety: jeho rotační osa je téměř kolmá na rovinu oběhu a rotace je tzv. přímá, tj. nikoliv retrográdní: stejně jako většina ostatních planet se Merkur otáčí stejným směrem, jakým kolem Slunce obíhá. Z výše uvedeného také vyplývá, že vzhledem ke vzpřímené rotační ose nedochází na Merkuru ke střídání ročních období v pozemském smyslu a oblastní teplotní výkyvy vznikají jen v důsledku nepřístojností s poledním Sluncem bloudícím po obloze sem a tam.


Přiložená fotografie je fotomozaika poskládaná z jednotlivých záběrů pořízených kamerou sondy Mariner 10, když 29. března 1974 přilétala k Merkuru. Sonda pořídila tyto záběry ze vzdálenosti 5 380 000 km, šest hodin před svým průletem kolem planety.

(pokračování příště)

Prameny:

Toto vydání Gammy bylo napsáno s využitím informací z knihy prof. Zdeňka Kopala "Vesmírní sousedé naší planety" a údajů na webové stránce

http://www.seds.org/nineplanets/nineplanets/,

citovaných s laskavým souhlasem jejího autora, kalifornského programátora a amatérského astronoma Billa Arnetta. Návštěvu Billovy stránky vám vřele doporučuji; je to zatím nejpřehlednější a nejaktuálnější zdroj poutavých a detailních informací o sluneční soustavě, jaký jsem na webu našel.

Přiložená fotografie je ze zdrojů NASA; řadu dalších fascinujících záběrů Merkura můžete najít například na adrese

http://www.solarviews.com/cap/merc/



Související články:
Apollo 11 (08.09.2019)
Gamma č. 195 (Vesmír, náš domov (IXX.) - Exoplanety (16.01.2011)
Gamma č. 163 (Vesmír, náš domov (IXX.) - planetka Apophis) (26.03.2006)
Gamma č. 156 (Vesmír, náš domov (XXVIII.) - přistání na Titanu) (25.03.2006)
Gamma č. 150 (Vesmír, náš domov (XXVII.) - Mars (VIII.)) (18.03.2006)
Gamma č. 138 (Vesmír, náš domov (XXVI.) - Mars (VII.)) (16.03.2006)
Gamma č. 136 (Vesmír, náš domov (XXV.) - Mars (VI.)) (16.03.2006)
Gamma č. 135 (Vesmír, náš domov (XXIV.) - Mars (V.)) (15.03.2006)
Gamma č. 134 (Vesmír, náš domov (XXIII.) - Mars (IV.)) (15.03.2006)
Gamma č. 133 (Vesmír, náš domov (XXII.) - Mars (III.)) (15.03.2006)
Gamma č. 132 (Vesmír, náš domov (XXI.) - Mars (II.)) (15.03.2006)
Gamma č. 131 (Vesmír, náš domov (XX.) - Mars (I.)) (14.03.2006)
Gamma č. 128 (Vesmír, náš domov (XIX.) - Heliopauza) (12.03.2006)
Gamma č. 103 (Vesmír, náš domov (XVIII.) - Venuše (II.)) (05.03.2006)
Gamma č. 096 (Vesmír, náš domov (XVII.) - Venuše (I.)) (28.02.2006)
Gamma č. 091 (Vesmír, náš domov (XVI.) - Merkur (III.)) (24.02.2006)
Gamma č. 085 (Vesmír, náš domov (XV.) - Merkur (II.)) (22.02.2006)
Gamma č. 078 (Vesmír, náš domov (XIII.) - Měsíc (VI.)) (21.02.2006)
Gamma č. 075 (Vesmír, náš domov (XII.) - Měsíc (V.)) (17.02.2006)
Gamma č. 072 (Vesmír, náš domov (XI.) - Měsíc (IV.)) (16.02.2006)
Gamma č. 064 (Vesmír, náš domov (X.) - Měsíc (III.)) (15.02.2006)
Gamma č. 057 (Vesmír, náš domov (IX.) - Měsíc (II.)) (14.02.2006)
Gamma č. 054 (Vesmír, náš domov (VIII.) - Měsíc (I.)) (09.02.2006)
Gamma č. 053 (Vesmír, náš domov (VII.) - Země (VII.)) (09.02.2006)
Gamma č. 053a (Povídka o Zemi) (09.02.2006)
Gamma č. 044 (Vesmír, náš domov (VI.) - Země (VI.)) (08.02.2006)
Gamma č. 027 (Vesmír, náš domov (V.) - Země (V.)) (31.01.2006)
Gamma č. 026 (Vesmír, náš domov (IV.) - Země (IV.)) (31.01.2006)
Gamma č. 024 (Vesmír, náš domov (III.) - Země (III.)) (28.01.2006)
Gamma č. 018 (Vesmír, náš domov (II.) - Země (II.)) (26.01.2006)
Gamma č. 013 (Vesmír, náš domov (I.) - Země (I.)) (25.01.2006)


Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 2 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS