Vesmír, nᚠdomov

* Gamma č. 085 (Vesmír, náš domov (XV.) - Merkur (II.))

Vydáno dne 22. 02. 2006 (2993 přečtení)

Vesmír, náš domov (XV.) - Merkur (II.) - roční cyklus a výzkum povrchu

V minulém dílu jsme mluvili o Merkurově podivném oběhu kolem Slunce (od východu k západu slunce uběhne na Merkuru celý rok) a o neobvykle excentrické elipse jeho oběžné dráhy. A právě s tou byla před sto lety veliká potíž. V 19. století už astronomové dokázali velmi přesně změřit parametry Merkurova pohybu, a neuniklo jim, že osa elipsy, po které planeta obíhá, se kolem Slunce velmi pomalu, ale nepřehlédnutelně stáčí. Newtonova teorie gravitace byla tehdy královnou astronomie a základem celé fyziky - jenomže nic, co by se jen vzdáleně podobalo takovému chování, z ní nevyplývalo.



Caloris(klikni) Krajina na Merkuru(klikni) Mariner(klikni)



Nebylo to nic víc než drobná nepříjemnost - a přesto to bylo k zlosti: když se ve vesmíru děje něco, co teorie nepředpovídá a neumí vysvětlit, znamená to, že ta teorie přinejmenším není úplná. Z tohoto drobného mráčku na jasném nebi klasické fyziky zanedlouho pořádně zahřmělo: na začátku 20. století zformuloval Einstein speciální teorii relativity (její vznik byl motivován řešením jiného problému, týkajícího se paradoxů při měření rychlosti světla - o tom někdy později), která otřásla samými základy tehdejší fyziky. Rozšířením matematických vývodů speciální teorie relativity později Einstein dospěl k obecné teorii relativity, která pak mimo jiné předpověděla a vysvětlila i podivné chování Merkurovy elipsy.


Merkur je planeta opravdu malá: se svým průměrem 4880 km (0,38 průměru Země) je po Plutu (2274 km) druhou nejmenší planetou a velikostí ho dokonce překonají i dva největší měsíce: Jupiterův Ganymed (5262 km) a Saturnův Titan (5150 km), zatímco druhý největší Jupiterův měsíc Kallisto se svými 4800 km je jen o chlup menší než Merkur. (Náš Měsíc se svým průměrem 3476 km je mezi měsíci ve sluneční soustavě na čtvrtém místě za Kallisto.)


Merkurova průměrná hustota 5430 kg/m3 je ale úctyhodná, zejména u tak malé planety; větší hustotu má ve sluneční soustavě už jen Země (5520 kg/m3). Merkur za tuhle hodnotu nepochybně vděčí tomu, že obíhá blízko Slunce, které v raných dobách vývoje sluneční soustavy (na závěr tohoto seriálu si o tom řekneme víc) tlakem svého záření vymetlo z této oblasti lehčí prvky. Vysoká hustota Země je dána značným tlakem, který panuje ve velkých hloubkách, zatímco Merkur při své malé velikosti takovým tlakem nedisponuje a přitom má celkovou hustotu téměř stejnou; to naznačuje, že jeho železné jádro zabírá větší díl objemu planety než u Země.


První a dodnes jedinou sondou, která Merkura navštívila, byl americký Mariner 10, který na špici rakety Atlas Kentaur odstartoval (viz přiložený obrázek) v listopadu 1973 (rok poté, co byly ukončeny pilotované měsíční výpravy Apollo), proletěl kolem Venuše, kterou poprvé zblízka vyfotografoval v ultrafialovém světle a s využitím jejího gravitačního působení zamířil k Merkuru. Let sondy gravitačně obtížným prostředím v blízkosti Slunce si vyžádal do té doby nebývale vysoké množství korekcí kursu; Mariner 10 byl zároveň první sondou, která na své cestě dosáhla urychlení a změny kursu pomocí gravitace míjeného kosmického tělesa, v tomto případě Venuše. Takto vyzkoušenou techniku "kosmického praku" pak Američané v mnohem rozsáhlejším měřítku využili u sond Pioneer 10+11 a zejména Voyager 1+2 (viz Gammu 020+022+028+037). Mariner 10 byl také první sondou, která improvizovaně využívala pohon "slunečním větrem" (proudem mikročástic vyletujících ze Slunce) - to je metoda, která se na rozdíl od tlaku slunečního světla dá provozovat jen v poměrné blízkosti Slunce, zhruba v mezích oběžné dráhy Země. Když Marineru začal docházet plyn pro orientační motorky, dispečeři v řídicím středisku využívali solárních panelů, určených k výrobě elektřiny, jako provizorních plachet, kterými měnili polohu sondy.


V průběhu let 1974 a 1975 Mariner 10 kolem Merkura třikrát proletěl, než mu došel stlačený plyn pro manévrovací motorky. Jeden z prvních důležitých poznatků přineslo změření gravitačního působení Merkura na sondu, z něhož vyplynulo, že Merkur je těžší a tedy hustší, než se do té doby myslelo. Ukázalo se, že má opravdu neobvykle velké železné jádro o průměru 3600-3800 km, které je patrně přinejmenším zčásti roztavené, a jen poměrně tenkou křemičitou kůru o síle 500-600 km.


Mariner 10 při svých třech průletech stihl vyfotografovat jen 45% povrchu Merkura. Chybějící údaje bohužel není možné doplnit pomocí Hubblova kosmického teleskopu, protože Merkur se na obloze nachází příliš blízko Slunce, než aby ho mohl HST fotografovat bez rizika, že si přitom poškodí svou citlivou snímací elektroniku. Kompletní "glóbus Merkura" bude tedy muset dokreslit nějaká další merkurovská družice - na kterou si při skrblickém postoji dnešní americké administrativy ke kosmickému výzkumu asi ještě nějakou dobu počkáme. Samotný Mariner 10 už jako mrtvé těleso dodnes krouží na samostatné dráze kolem Slunce kdesi poblíž Merkura; ve sluneční soustavě se nic neztratí.


První záběry z Marineru 10 daly za pravdu těm, kteří čekali, že Merkur se bude podobat našemu Měsíci: podoba je skutečně tak blízká, že neškolený laik nerozezná blízký záběr Merkura od snímku odvrácené strany Měsíce. I tady se těleso nechráněné atmosférou stalo terčem prudkého kosmického bombardování, které pokrylo jeho povrch tisíci krátery. Přesto jsou mezi Merkurem a Měsícem důležité rozdíly, vyplývající z jejich velikosti a složení.


Už samotný povrch má při bližším zkoumání odlišné rysy. Na Merkuru je mezi jednotlivými krátery víc rovných ploch; to je dáno skutečností, že při jeho silnější gravitaci trosky vymrštěné z kráteru nedoletí tak daleko a sekundární krátery (vyhloubené vymrštěnými úlomky) jsou proto rozmístěny těsněji kolem primárních kráterů (vzniklých v důsledku prvotního dopadu kosmického tělesa). Kromě toho se na Merkuru vyskutují útvary, které z Měsíce neznáme: příkopy hluboké až 3 km a táhnoucí se v některých případech stovky kilometrů daleko - patrně důsledek "scvrknutí" Merkurovy kůry při jejím chladnutí; odhaduje se, že se takto plocha Merkurovy kůry zmenšila až o 0,1%. Dalším nápadným rozdílem je naprostá absence lávových "moří" na povrchu Merkura; to je patrně dáno odlišnou vnitřní strukturou.


Podobně jako Měsíc má i Merkur své bouřlvé mládí dávno za sebou; naprostá většina kráterů a dalších útvarů na jeho povrchu vznikla během první třetiny existence planety. Stejně jako na Měsíci ani tady neuvidíme sebemenší náznak deskové tektoniky ani výraznější vulkanické činnosti; Merkurovo v absolutních rozměrech přece jen malé jádro takové jevy nedokázalo vyprodukovat. Stačilo naopak k tomu, aby jako železné dynamo podobající se pozemskému vybudilo slabé magnetické pole. Velmi pomalá rotace (59x pomalejší než zemská) má za následek, že Merkurovo magnetické pole je stokrát slabší než pole Země; i tak je ovšem mezi terrestrickými planetami (= kamennými planetami zemského typu) toto pole druhé nejsilnější. Což zase není tak obtížný výkon, když magnetické pole Venuše a Marsu (stejně jako Měsíce) je tak slabé, že jsme ho zatím nedokázali ani přesně změřit.


V levé polovině první fotografie se nachází na ranním terminátoru (rozhraní světla a stínu) "pánev Caloris" (latinsky "pánev tepla", protože leží v jedné z dvou supertropických rovníkových oblastí, viz Gammu084). Caloris je obrovský kráter o průměru 1300 km, vytvořený dopadem asteroidu; s velkou rezervou by se do něj vešlo celé Československo. Vnitřní dno kráteru je tvořeno hladkými pláněmi přerušovanými četnými hřebeny a zlomy.


Druhá fotografie zobrazuje kopcovitý terén ležící na opačné polokouli Merkura, přesného "protinožce" pánve Caloris. Krajina označovaná astronomy jako technickým výrazem "podivná" vznikla v důsledku nárazu téhož asteroidu, který vyhloubil pánev Caloris; tlaková vlna tohoto gigantického úderu pronikla celou planetou přes její jádro až na opačnou polokouli, kde rozlámala povrchové vrstvy kůry a zpřeházela je do této změti roztříštěných bloků. Fotografie zobrazuje oblast o rozměrech 100 x 100 km.

Prameny:

Zdeněk Kopal: Vesmírní sousedé naší planety

http://www.seds.org/nineplanets/nineplanets/

Fotografie: http://www.solarviews.com/eng/mercury.htm, copyright Calvin J. Hamilton



Dopisy čtenářů

Luboš:

"...a jelikož na hvězdy se v tomhle koutku Galaxie dívají jen Pozemšťané ...": Máš tuto informaci ověřenou? Protože jestli ne, jde o čirou spekulaci, která Tebe samotného usvědčuje z toho prevíta antropocentrismusa.

Z nočního vedra Tě ze St.Louis zdraví Luboš.


"Tímhle koutkem Galaxie" jsem v poněkud nepřesné formulaci mínil naši sluneční soustavu, a tady můžu mluvit o naší osamělosti s celkem slušnou jistotou. O šancích na výskyt života si povíme u každé jednotlivé planety zvlášť, ale souhrnně lze říct už na tomhle místě, že po usilovném pátrání předchozích tří desetiletí zůstávají jedinými aspoň trochu nadějnými kandidáty planeta Mars a některé měsíce obřích planet - a ani tam asi nemůžeme doufat ve víc než v nalezení nějakých hodně primitivních mikrobů. A ti, jak známo, se o astronomii většinou moc nezajímají :-)

*************************************************************************

Pavel:

Četba Gammy083 ve mně asociovala problém poněkud vzdálený od astronomie, proto mě tvá jazykovědná autorita ohledně mateřského jazyka (zaujalo mě Merkura v 2. pádu -- já bych intuitivně spíše použil Merkuru) přivádí k myšlence optat se tě na názor:
Určitě znáš trvanlivou uzeninu s názvem Herkules. Když bych si ho chtěl koupit k svačině, řekl bych si o 10 deka Herkulesu, odvozuje to od neživotného rodu salámu. Jednou jsem slyšel jednu dámu přede mnou ve frontě žádat o x deka Herkula (zřejmě měla nejméně maturitu), což mi připadlo docela komické a od té doby mně to visí v podvědomí jako nevyřešený problém.
Promiň, že tě rozptyluji takovou pitomostí, samozřejmě bych se mohl obrátit na poradnu ÚJČ AV, kde jsou velmi ochotní.


Aniž bych se vědomě opíral o formální mluvnická pravidla, o Merkuru mluvím v souladu se zvyklostmi, které jsem odkoukal od zkušenějších. Zavedený způsob skloňování zřejmě souvisí se skutečností, že planety jsou pojmenovány podle antických bohů, tj. bytostí rodu životného ("bez Merkura/Jupitera" jako "bez pána", nikoliv "bez hradu") a jistě tady hraje určitou roli citový vztah astronomů k tak významným nebeským tělesům; podobně jako třeba angličtina místo obvyklého středního rodu vyhrazeného pro neživé věci používá ženský rod pro lodě, letadla a vzducholodě, tj. stroje, ke kterým mluvčí také mívá citový vztah. Kdyby mě například potkalo to štěstí, že bych mohl strávit dovolenou na nějaké exotické oběžné dráze, určitě by to bylo spíš "u Jupitera" než "u Jupiteru".

Výjimku z této jazykové zvyklosti tvoří Mars a Uran ("bez Uranu"); ten druhý snad proto, že jeho pojmenování je v obecném povědomí spojeno s neživotným chemickým prvkem téhož jména.

Ohledně té dámy, která žádala "deset deka Herkula" - klasické vzdělání je záviděníhodná vymoženost (sám dodnes lituju, že ač gymnasista, byl jsem o něj ochuzen), ale jak je vidět, jeho součástí by měla být i schopnost zvolit pro konkrétní situaci vhodný způsob vyjadřování; žádat od prodavačky v masně, aby ovládala řecké skloňování, je asi opravdu přehnané :-)

Co se týče svrchu zmíněného Ústavu pro jazyk český, to je instituce, pro kterou už delší dobu nemám vlídných slov, protože se po několik desetiletí nezabývá ničím jiným než kodifikováním pokleských jazykových mutací, jako "džez", "kurz" a jiných podobně odpudivých patvarů, jakož i plíživým zjednodušováním mluvnice na úroveň znalostí obecního pasáčka (viz například nedávné pravidlo o hromadném nahrazení sporného "s" za "z", jednotné psaní velkých písmen v názvech a v osmdesátých let dokonce neuvěřitelně barbarský pokus ve stylu orwellovského Newspeaku o úřední zrušení tvrdého "y" ve vyjmenovaných slovech, aby i obecní tajemníci KSČ dokázali sepsat hlášení pro "okres" bez pravopisných chyb; proti tomuto vandalství se tehdy naštěstí zvedl tak hlučný odpor pobouřené veřejnosti, že i komunistické úřady od svého záměru radši ustoupily).

Dá se tady mluvit o dvou různých pohledech na povahu jazyka. Podle jednoho názoru je jazyk pouze čistě účelovým nástrojem komunikace, pročež je třeba ho neustále upravovat podle okamžitých potřeb, aby tuto roli plnil co nejefektivněji a s nejmenšími možnými náklady; tak jako se třeba polní štěrková pro selské potahy přemění na čtyřproudovou silnici. Druhé pojetí bere ohled i na skutečnost, že jazyk je navíc historickým objektem, který má hodnotu sám o sobě: když používáte nejstarší česká slova, zacházíte s něčím, co je nějakých třináct století staré, a zasluhuje tedy jistou úctu. Zjednodušování jazyka výše zmíněným způsobem je z tohoto hlediska podobným pokrokem, jako kdyby pražský magistrát nechal zbourat Karlův most, aby nepřekážel vltavské paroplavbě, nehledě na to, že tendence k fonetickým přepisům (pravopis přesně kopírující výslovnost) posouvá češtinu někam na východ od Kaspického moře.

Kromě toho osekávání historicky vzniklé struktury podkopává i další z podstatných funkcí jazyka, který v písemném projevu umožňuje na první pohled rozeznat sečtělého vzdělance od pologramotného konzumenta vizuální pseudokultury. Což mimochodem velmi dobře funguje zejména v dnešní elektronické éře: v době, kdy se velká část dálkové komunikace přesunula z telefonu do e-mailů (už se nemůžu dočkat, až nám ÚJČ předepíše spisovný tvar "ímejl"), najednou vychází najevo, kolik lidí - často technicky mimořádně zdatných - neumí pořádně česky. Jeden z čtenářů Gammy, s nímž jsem před lety vedl tento spor, vyjádřil názor, že komplikovaný pravopis slouží jen k tomu, aby se děti stressovaly ve školách biflováním výjimek a aby se pak ti bystřejší mohli vytahovat na méně sečtělé jen kvůli tomu, že vědí, kde se píše jaké "i". Na což můžu odpovědět jen tím, že znalost vlastního jazyka je součástí nejelementárnějšího vzdělání, a komu získání této dovednosti nestálo za námahu, nechť se pak smíří s tím, že to na něm bude občas poznat.



Související články:
Apollo 11 (08.09.2019)
Gamma č. 195 (Vesmír, náš domov (IXX.) - Exoplanety (16.01.2011)
Gamma č. 163 (Vesmír, náš domov (IXX.) - planetka Apophis) (26.03.2006)
Gamma č. 156 (Vesmír, náš domov (XXVIII.) - přistání na Titanu) (25.03.2006)
Gamma č. 150 (Vesmír, náš domov (XXVII.) - Mars (VIII.)) (18.03.2006)
Gamma č. 138 (Vesmír, náš domov (XXVI.) - Mars (VII.)) (16.03.2006)
Gamma č. 136 (Vesmír, náš domov (XXV.) - Mars (VI.)) (16.03.2006)
Gamma č. 135 (Vesmír, náš domov (XXIV.) - Mars (V.)) (15.03.2006)
Gamma č. 134 (Vesmír, náš domov (XXIII.) - Mars (IV.)) (15.03.2006)
Gamma č. 133 (Vesmír, náš domov (XXII.) - Mars (III.)) (15.03.2006)
Gamma č. 132 (Vesmír, náš domov (XXI.) - Mars (II.)) (15.03.2006)
Gamma č. 131 (Vesmír, náš domov (XX.) - Mars (I.)) (14.03.2006)
Gamma č. 128 (Vesmír, náš domov (XIX.) - Heliopauza) (12.03.2006)
Gamma č. 103 (Vesmír, náš domov (XVIII.) - Venuše (II.)) (05.03.2006)
Gamma č. 096 (Vesmír, náš domov (XVII.) - Venuše (I.)) (28.02.2006)
Gamma č. 091 (Vesmír, náš domov (XVI.) - Merkur (III.)) (24.02.2006)
Gamma č. 083 (Vesmír, náš domov (XIV.) - Merkur (I.)) (21.02.2006)
Gamma č. 078 (Vesmír, náš domov (XIII.) - Měsíc (VI.)) (21.02.2006)
Gamma č. 075 (Vesmír, náš domov (XII.) - Měsíc (V.)) (17.02.2006)
Gamma č. 072 (Vesmír, náš domov (XI.) - Měsíc (IV.)) (16.02.2006)
Gamma č. 064 (Vesmír, náš domov (X.) - Měsíc (III.)) (15.02.2006)
Gamma č. 057 (Vesmír, náš domov (IX.) - Měsíc (II.)) (14.02.2006)
Gamma č. 054 (Vesmír, náš domov (VIII.) - Měsíc (I.)) (09.02.2006)
Gamma č. 053 (Vesmír, náš domov (VII.) - Země (VII.)) (09.02.2006)
Gamma č. 053a (Povídka o Zemi) (09.02.2006)
Gamma č. 044 (Vesmír, náš domov (VI.) - Země (VI.)) (08.02.2006)
Gamma č. 027 (Vesmír, náš domov (V.) - Země (V.)) (31.01.2006)
Gamma č. 026 (Vesmír, náš domov (IV.) - Země (IV.)) (31.01.2006)
Gamma č. 024 (Vesmír, náš domov (III.) - Země (III.)) (28.01.2006)
Gamma č. 018 (Vesmír, náš domov (II.) - Země (II.)) (26.01.2006)
Gamma č. 013 (Vesmír, náš domov (I.) - Země (I.)) (25.01.2006)


Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS