Povodně

* Gamma č. 086 (Povodně (I.))

Vydáno dne 22. 02. 2006 (5991 přečtení)

Povodně - souvislosti se změnami klimatu

Po pěti letech znovu přišly lijáky uprostřed horkého léta a přinesly velkou vodu, a přestože nevím, jestli někoho z čtenářů bude zajímat moje povídání o potopě v Čechách i okolí, nezbývá mi, než na chvíli přesunout zrak od hvězdné oblohy k vodním tokům, protože ač jsem byl celou tu dobu v suchu a bezpečí, nemohu předstírat, že se mě ta pohroma netýká. V příštích deseti dnech vám proto předložím pětidílný rychloseriál na vodní téma.



Dálnice D8(klikni) Velká voda na Kampě(klikni) Velká voda v Litoměřicích(klikni)


Buddhističtí mistři tvrdí, že jen třetina životních útrap představuje nevyhnutelné, osudem přinášené pohromy, zatímco všechny ostatní starosti si každý působí sám vlastním úsilím. Při podrobnějším pohledu na řádění vodního živlu ve střední Evropě se nelze ubránit dojmu, že v této věci je tomu podobně.


V Gammě017 jsem loni napsal, že ?máme za sebou první dva měsíce nového století, během kterého se se zemským klimatem bude dít ledacos zajímavého. Nejdřív si o tom povíme v Gammě a pak si to časem vyzkoušíme na vlastní kůži.? Určitě jsem nečekal, že ta "praktická ukázka" přijde takhle brzo a bude tak drastická. Proroci neblahých účinků globálního oteplování už delší dobu věští rostoucí četnost "extrémních forem počasí". Oprávněnost takové předpovědi se statisticky velmi těžko dokazuje a ani letošní deštivý týden nemůže být konečným důkazem; nepochybně se ale stane dalším důležitým kamínkem v mozaice nového obrazu, jehož konečnou podobu zatím jen nejasně tušíme. Bývaly časy, kdy záplavy přicházely hlavně v důsledku jarního tání; teď se začíná ukazovat, že letní deště mohou být svou nepředvídatelností ještě nebezpečnější, a někteří odborníci už rovnou tvrdí, že se jedná o první projevy klimatických změn ve formě monzunových [= pravidelných letních přívalových] dešťů ve střední Evropě.


Srpnová nebeská záplava byla podle meteorologů způsobena vznikem dvou ohromných prohřátých anticyklón [= oblastí vyššího tlaku] nad severní Evropou a severozápadním Ruskem. Dvě cyklóny [= oblasti nižšího tlaku, přinášející srážky], které se sunuly za sebou do střední Evropy z Biskajského zálivu, se srazily s výše zmíněnými anticyklónami. Při tom byla první z dešťových cyklón zdvižena do výše a vržena nazpět, zatímco druhá se vzápětí zastavila na místě. Konečný stav byl ten, že dvě cyklóny ve dvou patrech nad sebou uvázly na týden nad západními Čechami, se známým výsledkem. Nejde tedy o žádnou místní přeháňku, ale o úkaz, jehož příčina byla dána momentální meteorologickou konfigurací celého evropského prostoru a který jeví viditelnou souvislost s předpovídaným růstem průměrné teploty. To je významná skutečnost, protože je-li tato dedukce správná, pak z ní plyne, že nešlo o náhodu, nýbrž o zákonitý efekt, jehož výskyt může být při současné tendenci globálního vývoje čím dál častější. Jinak řečeno, můžeme mít stoletou vodu v každé pětiletce.


Technická poznámka: v poslední době mediálně hodně frekventovaný termín "stoletá voda" neznamená povodeň, která přijde znovu až po sto letech, ale povodeň, jejíž pravděpodobnost během konkrétního roku činí jedno procento. (Nepříliš složitým statistickým výpočtem lze zjistit, že pravděpodobnost minimálně jednoho výskytu stoleté vody za století činí 63%, neboli jde o jev vysoce pravděpodobný.) Jelikož jednotlivé povodně jsou jevy statisticky na sobě nezávislé, je zcela možný například výskyt několika "stoletých vod" rychle po sobě a pak zas dlouho nic. Potíž je navíc v tom, že pokud se mění klima (a máme čím dál silnější podezření, že je tomu opravdu tak), potom se musí nutně měnit i objem stoleté vody. Neboli co platilo ve dvacátém století za stoletou vodu, představující zcela výjimečnou pohromu, může být v tomto století prostě příležitostně se vyskytujícím hydrologickým jevem, byť s nadprůměrně nepříjemnými následky.


Že měníme klima, je velmi pravděpodobné. Že měníme způsob, jak se v krajině chová voda, kterou sem to klima přinese, je dávno jasné mimo jakoukoliv pochybnost. Rušíme meze mezi poli, betonujeme a napřimujeme toky řek, místo listnatých lesů vysazujeme monokulturní jehličnaté lesy (může to vypadat až směšně, ale v součtu ohromného množství mikroskopických čísel hraje roli i tak zdánlivě malicherný fakt, že po jehličí voda stéká rychleji než po listech) nebo ty lesy nahrazujeme loukami, ornou půdou či dokonce asfaltovými a betonovými plochami.


Všechny tyhle změny mají za následek, že voda, která v Čechách naprší, má méně času zůstat na místě, kam dopadla, než odteče pryč, to jest do potoka, říčky a velké řeky. Tím se narušuje či přímo likviduje takzvaný "malý vodní cyklus", při kterém se značné množství vody z terénu vypaří dřív, než má čas odtéct, aby pak tato voda často znova napršela na totéž nebo blízké místo, takže se nemusí vůbec dostat na dolní úseky řek. V dnešních poměrech naopak spadlá voda rychle odtéká z krajiny pryč a hromadí se na dolních tocích, které na takové objemy nemohou být dimenzované. "Malý vodní cyklus" se pak mění na "velký vodní cyklus", kdy voda u nás naprší, odteče do moře a odpaří se až tam. Důsledkem je ubývání místních drobných bouřek a několikaminutových přeháněk, zatímco přibývají několikadenní lijáky živené cyklónami několikasetkilometrových rozměrů.


Efekt zrychleného odtoku spadlé vody byl letos ještě zhoršen náhodnou souhrou okolností, kdy jižní Čechy nejdřív zasáhla silná, ale přece jen relativně omezená vlna dešťů, která naplnila všechny dutiny schopné pojmout vodu, načež záplava z druhé, ještě mohutnější a plošně rozsáhlejší vlny dešťů pak po krajině už nasáklé vodou sklouzla téměř jako lijavec po igelitové pláštěnce.





Celý èlánek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 40 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout èlánek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS