Zajímavosti

* Gamma č. 098 (Dopisy čtenářů - EU)

Vydáno dne 01. 03. 2006 (2662 přečtení)

Dopisy čtenářů: připojení Česka k EU

Myšák:

Tvoje nadšení sdílím, protože jsa též vysokoškolsky vzdělán, nevidím svoji budoucnost škaredě, ale zkus to vysvětlit někomu, kdo dělá v zemědělství... když vezme do ruky kalkulačku a hodí do ní skutečná čísla, nebude náhodou opravdu po pár letech sedlák na českém venkově raritou??? Já ta čísla nemám k dispozici, abych si to mohl propočítat, ale na jejich protestech nevidím jen jejich strach, ale hlavně svoji nevzdělanost v jejich oboru, a tudíž nikomu nic vysvětlovat a nikoho přesvědčovat nemůžu.



EU


Poznámka o vzdělání je nepochybně klíčová, protože postupné odstraňování hranic nám přinese nejen větší možnosti, ale také ostřejší konkurenci. Ti, kteří nebyli ochotni pracovat na své kvalifikaci, na tom nikdy nebyli zvlášť dobře, a v nové Evropě to bude platit dvojnásob. Přinejmenším v jednom parametru ? zvětšování rozměrů volného ekonomického prostoru ? se trochu přiblížíme od malých středoevropských poměrů ke kapitalismu amerického stylu. A co bylo řečeno o vzdělání, platí nejvíc o jazykových znalostech; troufám si tvrdit, že přinejmenším základní orientace v angličtině a němčině se v našich krajích rychle stane minimálním standardem.

O těch zemědělcích: především je třeba říct, že jakožto skupina představující 5% pracujících asi nebudou hrát při jarním hlasování hlavní roli, přestože se v nerozhodné situaci mohou stát příslovečným "jazýčkem na vahách". Větším nebezpečím pro úspěch referenda asi bude velká skupina nespokojených voličů, kteří se budou obávat prudkých změn a rostoucího vlivu "cizáků". Právě tyto lidi bude třeba přesvědčit, že 1) jistá míra změn je díky postupující globalizaci nezadržitelná a v rámci Unie jim budeme čelit snáz než sami, 2) že současná EU představuje do značné míry socialistickou ekonomiku s velkorysými sociálními pojistkami, a 3) že díky systému vyrovnávacích podpůrných plateb je vstup do Unie pro republiku výhodný i z čistě účetního hlediska. Jak to bude vypadat dlouhodobě s konkurenceschopností české ekonomiky je jiná otázka, ale to je problém, kterému budeme čelit uvnitř Unie stejně jako venku.

Můj osobní (a ochotně uznávám, že velmi kontroverzní) názor je ten, že v klimaticky nevýhodných podmínkách střední Evropy je zemědělství beztak nepříliš perspektivní činnost a kopcovitá země jako je Česká republika by se měla spíš soustředit na vyspělé technologie. CAP, "Common Agricultural Policy" (společná zemědělská politika) je ostatně už dávno největší pohromou unijního rozpočtu. Masivní dotace a ochranářská politika jsou v přímém rozporu s pravidly volného trhu a svobodného obchodu a mají za následek drahé potraviny pro celou Evropu, obchodní války a diplomatické přestřelky při jednáních WTO (Světová obchodní organizace), kde partneři vyčítají Evropanům, že káží vodu svobodného obchodu a pijí víno ochranářské politiky. Dotacemi se v mnoha případech podporují agrární mamuti, kteří místo údajné "tvorby krajiny" vypouštějí do přírody hnojiva, pesticidy, odpady a zápach, a k tomu melioracemi a udržováním nepřirozeně velkých lánů berou místo k životu drobné zvěři. Ochranářská politika navíc upírá rozvojovým zemím jedinou možnost výhodného exportu do vyspělého světa a prohlubuje tak nebezpečnou propast mezi Severem a Jihem. Není divu, že prozíravější činitelé EU už delší dobu opatrně prosazují bolestné reformy, které po celé Evropě vyvolají ještě nejednu demonstraci a silniční blokádu.

To jsou pochopitelně argumenty, které naše podrážděné sedláky určitě neuklidní, a samozřejmě jde také o to, aby na zemědělskou reformu farmáři z nových zemí nedoplatili víc než starousedlíci. Na druhou stranu nelze mechanicky poukazovat na 50% výši přímých plabeb pro naše zemědělce, kteří mají podstatně nižší nominální náklady než jejich západní kolegové. Skutečnost je taková, že rozšíření Unie zaplatí v konečném součtu západní země, a během přechodného období prostě nemohou být všechny parametry nastaveny symetricky. Vždycky na něčem trochu vyděláme a jinde zase ztratíme, a bude záležet na našich diplomatech, aby ty nevyhnutelné disproporce nepřesáhly únosné meze. Setrvání České republiky mimo Unii v jakémsi ghettu uprostřed jednotné Evropy si ale představit neumím.

V této souvislosti je zajímavé srovnání s Pobaltím; podle článku v listopadovém Newsweeku jsou Baltové v této věci poněkud rozpolceni. Ve všech třech republikách se setkalo s nadšenou odezvou nedávné pozvání do NATO, od něhož si obyvatelé ještě nedávno sovětských kolonií slibují bezpečnost před další šedesátiletou brutální okupací. Naopak ale podpora vstupu do EU je tam ještě nejistější než v ČR: Litevci, Lotyši a Estonci se obávají ztráty čerstvě nabyté národní identity a po úspěšném absolvování radikální ekonomické reformy hledí s podezřením na "západoevropský socialismus". (Když to po sobě přečtu, zní to skoro absurdně; žijeme v podivuhodném století...) Bývalý estonský ministr zahraničí říká: ?Kdyby naším východním sousedem bylo Švédsko a seděli bychom na naftových polích, dalo by se o nutnosti přistoupení k EU polemizovat. Jenže 90 kilometrů od nás je jeden z ruských reaktorů černobylského typu; jestli se s ním něco stane a vítr bude foukat na špatnou stranu, budeme mít dvě třetiny národa po smrti a na hranicích tři milióny ruských uprchlíků. Takovou krizi by nám pomohla zvládnout spíš Evropská unie než NATO.? (Newsweek, 4.11.2002, "The Baltics are thinking twice about joining the EU")

*************************************************************************

Myšák:

Hic Rhodos , hic salta - nechám se podat
(Teď ať pacifisti, intelektuálové a kavárenští humanisti ukáží, že to myslí vážně. Hic Rhodos, hic salta.)

Dobrá; když už jsem se nemístně vytahoval jedním z několika málo střípků svých ubohých latinských znalostí, měl bych také vysvětlit, co to vlastně znamená. Na středomořském ostrově Rhodos v Egejském moři stával ve starověku maják v podobě ohromné sochy světlonoše s pochodní ve zdvižené ruce (jeden z Hérodotových divů světa), rozkročeného přes úzký průliv vedoucí do přístavu. Když se tehdy někdo vytahoval, jaký je zdatný sportovec, zavedli ho do přístavu a řekli: ?Hic Rhodos, hic salta!? - ?tady stojí Rhódský kolos, tady skákej;? čili - teď ukaž, co umíš.

*************************************************************************

Honza F.:

Pochopit dění politické, náboženské, dějiny, historii, a hlavně předpoklad dalšího vývoje je pro mne poněkud složité. Z praxe vím, že předpovídaný vývoj se téměř nikdy nesplnil. Prvním termínem vstupu do UNIE byly 3 roky, t.j. rok 1992. Zřejmě by to chtělo důkladné studium histori; pokusy sjednotit Evropu byly už za první republiky. Z hlediska velmocí jsem samozřejmě pro, Evropa je příliš roztříštěná, ovšem pak se výhledově musíme rozejít s jinými velmocemi (budeme mít vlastní), ovšem to je otázka desítek let.

Naprosto souhlasím, že to všechno vůbec nebude jednoduché. S rozšiřováním Unie neustále poroste riziko vnitřních nesouladů a rozbrojů. Sjednocením tolika různých národů nevzniknou žádné "Spojené státy evropské" jako napodobenina USA, ale postupně vyroste neobyčejně složité, někdy nepružné a na druhou stranu zase velmi pestré společenství. Je to určitě největší experiment v evropské historii, a co se mě týče, jsem rozhodně rád, že se můžu účastnit společného rejdění v téhle kontinentální zkumavce. I kdyby konečným výsledkem nebylo nic jiného než dlouho vytoužený "konec všech válek" v Evropě, stojí to za námahu.

*************************************************************************

Jura:

Dnešní Gamma byla o věci, která se nás všech bezprostředně týká. Jsem velice rád, že mohu bezvýhradně souhlasit se vším, co jsi napsal.
K té mapě: také jsem si ji dlouho prohlížel a tiché zadostiučinění jsem nahlas projevoval. Zejména mne pak potěšil fakt, (jistě tě to také tak 'praštilo do oka'), jak daleko od nás je nyní Rusko. (Třeba se ta skutečnost jednou nebude zdát až tak skvělá, nicméně, přiznám se Ti, že jich mám ještě i dnes stále dost).
Jistě se na mne nebudeš zlobit, když dnešní Gammu rozešlu několika svým známým a kamarádům.


Před Ruskem se malé národy odjakživa musely mít na pozoru už jen pro jeho velikost, a když se k tomu přidá nedostatek demokratické tradice a vrozený sklon k vojenskému budování říše, nikdo ze sousedů si nemohl být jistý osudem. Dnešní Rusko se ztěžka vydává na lepší cestu a skutečné nebezpečí už asi z východu nehrozí, ale přeměna východního kolosu na civilozivanou zemi skutečně evropského ražení bude určitě ještě dost dlouho trvat. Vzhledem k tomu, že i některé bývalé svazové republiky mají stále poněkud pochybné způsoby, je pro nás rozhodně bezpečnější, když budeme pěkně v houfu mezi svými; další srpen už by určitě nikdo z nás zažít nechtěl. Ale tuhle otázku myslím daleko spolehlivěji vyřešil už před třemi lety náš vstup do Atlantické aliance; ať už má Evropská unie jakékoliv přednosti, rozhodná a spolehlivá ozbrojená moc mezi ně dnes určitě nepatří. Což bude jedna z věcí, které se brzo budou muset změnit; bez ohledu na to, co mnozí z nás podvědomě čekali po konci studené války, svět jednadvacátého století má k poklidné idyle stejně daleko jako kdykoliv dřív.

A Gammu můžete samozřejmě poslat komukoliv, včetně kontaktu na mě; všichni zájemci jsou vřele vítáni.



Dnes mám pro čtenáře Gammy speciální dvojitou zimní nabídku:

On-line reportáž z cesty do Indočíny
Jirkovi Hamanovi, jednomu z mých tří společníků na letošní výpravě do Thajska a Laosu (jejíž vylíčení se v Gammě pravda trochu vleče, ale slibuju, že už tenhle týden bude další číslo) se v Indočíně tak zalíbilo, že se rozhodl vyrazit tam v polovině ledna s několika kamarády na další měsíční anabázi. Mým prostřednictvím bude odtamtud mailovat své zážitky a s jeho svolením tímto nabízím jeho reportáž i čtenářům Gammy. (Vzhledem k tomu, že mezi Jirkovými známými, kterým budu jeho zprávy předávat, je i jeden Angličan, budu tyto vzkazy současně překládat do angličtiny, což vám umožní procvičit si slovíčka na paralelním dvoujazyčném textu.)

On-line reportáž z cesty na Nový Zéland
Noemi Čeřovská, jedna z mých nejlepších kamarádek, se koncem ledna chystá ještě o pořádný kus dál, na jižní novozélandský ostrov, a stejně jako Jirka hodlá od protinožců pilně mailovat svoje dojmy, o něž je také ochotna se podělit s čtenáři.

Oba cestopisné občasníky, LCT03 (Laos-Cambodia-Thailand '03) ani NZ03 nebudou součástí pravidelné Gammy a budou zasílány pouze přihlášeným zájemcům jako samostatná pošta. Chcete-li se tedy něco dozvědět o dnešní Indočíně nebo o tom, jak to vypadá ve vlasti ptáka kiwi, pošlete mi přihlášku (stačí prázdný mail s předmětem "LCT03" a/nebo "NZ03") na adresu jaroslav.pecka@compaq.com.

Přijetí všech přihlášek vám hromadně potvrdím; nepřijde-li vám ode mě během prvního lednového týdne potvrzení, znamená to, že jsem vaši žádost nedostal.





Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 4 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS