Slavná letadla

* Gamma č. 120 (Slavná letadla (VIII.))

Vydáno dne 10. 03. 2006 (4163 přečtení)

Slavná letadla (VIII.) - A 10 Warthog (II.)

Už několikrát mi na těchto stránkách byl vytknut nekritický obdiv k Americe. Že je na téhle zemi vždycky co kritizovat, připomnělo myslím i minulé číslo Gammy (papírová válka v Pentagonu o vyřazení bitevních letadel A-10), ilustrující, že i tou nejsilnější armádou na světě občas lomcují malicherné averze a krátkozraké hašteření mezi jednotlivými složkami. Rčení, že armáda představuje "binec na kolečkách", asi v různé míře platí všude na světě; potíž je v tom, že spory, které v malých zemích představují bouři ve sklenici vody a handrkování o pár drobných, se v rozměrech amerických ozbrojených sil mění v miliardové rozpočtové přesuny a rozhodnutí s globálními dopady.

T 28


Moji levicově, antiglobálně nebo prostě jen protiamericky zaměření přátelé mě příležitostně zásobují důkazy o tom, "jak jsou ti Američani pitomí". Nikdy jsem netvrdil, že všechno, co se vymyslí za Velkou Louží, musí být zrovna geniální, a tenhle týden přinesl jednu ukázku opravdu kapitální ptákoviny, jejímž autorem je navíc poměrně vysoce postavený pentagonský činitel, admirál John Poindexter, mimochodem postava s nepříliš čitelným vztahem k různým aférám z éry Ronalda Reagana. Admirál, který jakožto šéf "Agentury pro výzkum projektů vyspělé obrany" má mimo jiné na starosti prevenci terorismu, minulý týden vymyslel skutečně originální způsob předvídání teroristického rizika, a to pomocí sázkové kanceláře (fungující formou prodeje předkupního práva na cenné papíry s cenou závisející na momentální pravděpodobnosti odhadované hrozby), kde by spekulanti sázeli na odhady, kdy a kde dojde k únosu nebo výbuchu bomby či který státní činitel se během přístího měsíce stane terčem atentátu. Poindexter argumentoval, že burza je nejlepším známým nástrojem k ocenění kvality soukromého podniku a sázkové kanceláře umějí velmi dobře odhadnout například výsledky voleb; proč by tedy volný trh, který jak známo je nejobjektivnějším soudcem (aspoň podle zastánců liberálních teorií), nemohl pomoci při obraně před terorismem?


Není třeba líčit, jaký poprask vypukl v amerických médiích, když se tenhle povedený nápad dostal na veřejnost. Noviny se nepohoršují jen nad nemorálností bizarní představy, že v loterii řízené americkou vládou by se mohlo sázet na atentáty proti zahraničním státníkům, ale poukazují především na to, že teorie, na níž celý plán spočívá, je vadná v samém základu: až bude al-Kajda plánovat další masakr, může si na to předem bezpečně vsadit s nejvyšším kursem, a po akci ještě vyinkasovat od Pentagonu tučnou výhru. Tohle by tedy asi opravdu nefungovalo. Není zatím jasné, jestli Rumsfeld za tenhle blábol Poindextera konečně vyhodí, jak navrhnuje sloupkař v New York Times, ale ministrův náměstek už se od celé věci distancoval a plán byl vzápětí zrušen. Jak je vidět, i v Pentagonu může někdy vzniknout ukázkový nesmysl, ale oproti některým jiným zemím jsou v Americe k dispozici nekrvavé nástroje, jak jeho realizaci včas zabránit. Což je nakonec celý rozdíl mezi diktaturou a (aspoň trochu fungující) demokracií.
(Viz např. http://www.nytimes.com/2003/07/30/opinion/30WED1.html?th .)


Ohledně minule naznačené diskuse o úloze strategického letectva může být zajímavé zmínit se o jedné z posledních zpráv z tohoto oboru - tentokrát pocházející z
http://www.cnn.com/2003/TECH/ptech/07/01/arms.usa.reut/index.html -
že totiž USAF, zneklidněné závislostí na základnách v často nestabilních spojeneckých zemích a nespokojené se zpožděním při konvenčních náletech, hodlá zahájit vývoj bezpilotního hypersonického bombardéru, schopného do dvou hodin po startu z kontinentálního území USA dopravit šestitunovou bombu kamkoliv na světě. Subsonické bezpilotní stroje taktického určení Predator s relativně malým doletem a velmi omezenou nosností, označované jako drones [doslova "bzučáci, čmeláci"], byly s velkým úspěchem - a s přijatelnými ztrátami (měřenými v dolarech místo lidských životů) - používány během kampaní v Kosovu, Afghánistánu i v Iráku. Hypersonický bombardér globálního doletu by znamenal převratnou změnu ve schopnosti strategického letectva pohotově udeřit v situacích, jako byly například pokusy o zasažení Saddáma Husajna - neúspěšné právě vinou zmíněného zpoždění. Potřebná technologie je už dnes v zásadě k dispozici, ale vývoj nového stroje, bude-li schválen, bude přesto čelit řadě složitých technických problémů a podle dnešních odhadů může trvat až dvacet let.


Co se týče A-10, jíž je tento miniseriál věnován, my, kteří považujeme americké ozbrojené síly za záruku bezpečnosti demokratického světa, můžeme v této chvíli jenom doufat, že bez ohledu na obvyklé pentagonské zákulisní machinace, které jen za posledního půl století stály americké daňové poplatníky tolik zbytečných miliard, ve sporu o budoucnost tohoto výjimečného letadla snad nakonec převáží věcné argumenty nad ješitnými intrikami. A než se to v kongresových kuloárech definitivně rozhodne, něco si o tom štětinatém Praseti povíme. Jelikož je to opravdu výjimečný stroj, nebude snad nezajímavé podívat se na něj podrobněji, než na těchto stránkách bývá zvykem, včetně vylíčení historických okolností, které předurčily jeho vývoj.


A-10 Warthog (2.)


Ve vztahu k pozemnímu bojišti sloužila letadla od počátků letectví nejprve k průzkumu a později k bombardování, které vzhledem k nevalné přesnosti probíhalo za frontou, tedy v dostatečné vzdálenosti od vlastních jednotek. "Letadlo pro přímou podporu pozemních sil" je historicky poměrně mladý pojem. Jedním z prvních strojů určených pro přesné bombardování, v případě potřeby i v prostoru, kde jsou vlastní jednotky v přímém kontaktu s nepřítelem, byl německý Junkers-87, známý pod názvem Stuka. Přesnost jeho náletů byla dána střemhlavým způsobem bombardování, které však v důsledku několikanásobného přetížení při vybírání klesání mělo vážné zdravotní následky pro piloty (letadlo muselo být vybavené automatickým zařízením pro vybírání střemhlavého letu, protože piloti při šestinásobném přetížení často ztráceli vědomí), a navíc nízká rychlost, chabá manévrovatelnost a chybějící pancéřování činily letoun velmi zranitelným. Stuky proto byly úspěšné tam, kde nepřátelské stíhací letectvo i protivzdušná obrana byly velmi slabé nebo zcela chybějící; první pokus o jejich nasazení v bitvě o Británii však skončil masakrem. Na východní frontě zpočátku nacházely uplatnění, jakmile se však sovětské letectvo vzpamatovalo z prvního šoku, musely být pro neúnosné ztráty staženy z fronty a do dalších bojů zasáhla až verze Ju-87G, upravená ze střemhlavého bombardéru na horizontálně útočící bitevník - pod podmínkou slabé nebo žádné stíhací opozice.


Mnohem úspěšnějším typem byl legendární sovětský bitevní letoun Iljušin Il-2 "Šturmovik", rychlý, dobře pancéřovaný a díky přítomnosti dozadu mířícího hřbetního střelce schopný obrany i proti shora útočícím stíhačům. Své cíle ničil jak malými bombami svrhávanými poměrně přesně z malé výšky, tak především dvojicí kanónů ráže 23 mm. Noční kamufláží inspirovaná přezdívka "Černá smrt", udělená těmi, kteří se ocitli na špatném konci jeho hlavní, byla dostatečně výmluvnou ilustrací bojových kvalit tohoto stroje.


Britové ani Japonci během války žádné specificky bitevní letadlo nevyvinuli a k podpoře pozemních jednotek používali stíhacích letadel, se všemi nevýhodami z toho plynoucími (krátká doba na míření při vysoké rychlosti, zranitelnost pozemními zbraněmi a malá vytrvalost nad bojištěm). Mezi britskými stroji se s rolí bitevníku asi nejlépe vyrovnala těžká, mimořádně výkonná a velmi rychlá stíhačka Hawker Tempest, jejíž nejoblíbenější zbraní byly svazky neřízených protitankových raket.


Americký průmysl byl pohotovější a nabídl svým leteckým silám širší výběr, z něhož stojí za zmínku především kanóny a raketami vyzbrojený P-47 Republic Thunderbolt, jmenovec budoucí A-10, schopný v případě potřeby střemhlav bombardovat až tunovými protitankovými bombami. V roli přímé letecké podpory samozřejmě vystupovalo i jedno z nejuniverzálnějších letadel druhé světové války, všudypřítomný P-51 North American Mustang, jehož kulometům padla za oběť mimo jiné i mnohá česká parní lokomotiva s prostříleným kotlem.


Po druhé světové válce se americké vojenské letectvo, založené jako nezávislá složka ozbrojených sil (do roku 1947 USAAF, tj. US Army Air Force, Letectvo armády Spojených států; od roku 1947 už jako samostatné USAF, US Air Force) orientovalo především na nadzvukové bombardéry, schopné nést jaderné zbraně. Jedním z prvních takových strojů byl stíhací bombardér Republic F-105 Thunderchief (Hromovládce), konstruovaný pro let nadzvukovou rychlostí v malé výšce a schopnost zasažení cíle jadernou pumou i za nepříznivého počasí. Jeho hlavním úkolem se však posléze stala právě přímá podpora pozemních sil (CAS, Close Air Support) na jihovietnamském bojišti. To byla úloha, která těmto velkým a rychlým strojům příliš neseděla; F-105 sice disponoval dlouhým doletem, ale vzhledem ke své složitosti musel operovat z dobře vybavených základen, logicky umístěných daleko od fronty, což prodlužovalo odezvu na žádost o podporu, a jeho vytrvalost (= počet hodin, které mohl strávit ve vzduchu) byla slabá; nemohl tedy příliš dlouho vyčkávat nad bojištěm. Vysoká rychlost byla naopak při útoku na pozemní cíl na překážku, protože pilot měl velmi málo času na vyhledání cíle a zamíření.


Potřeba pomalejších letadel CAS vedla k přestavbě dvoumístných vrtulových strojů T-28 na bojové T-28D. Ty se první dva roky (1963-1964) ve Vietnamu dobře osvědčovaly, ale jejich neustále rostoucí ztráty dokazovaly nepřijatelnou zranitelnost tohoto pomalého a slabě chráněného letadla. Jako náhrada nastoupil robustnější, rovněž pístový A-1 Skyraider, k jehož výhodám patřila dlouhá vytrvalost, účinné aerodynamické brzdy pro střemhlavý let, schopnost zatáčet na malém poloměru a výborný výhled z vysokého bublinového kokpitu, díky kterému mohl pilot i během přibližovací zatáčky sledovat cíle, které by posádce proudového letadla unikly. Díky vynikající manévrovatelnosti při malé rychlosti mohl pilot kličkovat mezi kopci a nízkou oblačností, zatímco proudový stroj by se za takových podmínek musel omezit na jediný nálet. Přes svou relativní zastaralost poskytl pozemním jednotkám mnohem lepší služby než souběžně nasazované proudové stroje F-100 Sabre a A-37 (upravená verze cvičného T-37; typová písmena znamenají "T" jako "Training, cvičný; "A" jako "Attack", útočný; "F" jako "Fighter", stíhač). Proudové stroje s malou výdrží, které musely na žádost o podporu čekat na základně, obvykle dorazily pozdě nebo jejich piloti zjistili, že v situaci, která se mezitím změnila, nejsou schopni nalézt cíle v jediném náletu.


Na vyšší technické úrovni se ještě během vietnamské války stal nástupcem pístového Skyraideru proudový typ A-7D Corsair, disponující větším doletem i rychlostí. Stále to však ještě nebylo to, co pozemní armáda od letců potřebovala; slabinou zůstávala výdrž a nutnost letu rychlostí, která byla příliš vysoká pro snadné nalezení a zaměření cíle, jakož i malá odolnost složitého stroje proti zásahu. Scéna byla připravena pro příchod letadla CAS revoluční koncepce.

Fotografie:

http://www.encyklopedie-letadla.wz.cz
http://www.warbirdalley.com
http://www.wpafb.af.mil/museum/ (Muzeum vojenského letectva Spojených států)



Dopisy čtenářů

Pavel N.:

Musím ti opět poděkovat za brilantní rozklad. Škoda, že takto argumentovat neumí lesníci, když nejsou schopni porazit stovku napadených stromů kvůli protestům "ekologů" a za půl roku jim pak po vylíhnutí čerstvých brouků uschne půlka lesa. Akorát narazím občas na útržky informací třeba o nějakých hláškách Donalda Rumsfelda, ze kterých nabývám určitých pochyb o čistotě úmyslů "vojensko průmyslového komplexu" ve vztahu k veřejně deklarovaným pricipům americké politiky, ale protože jsem si vědom právě té "útržkovitosti", nemění to zásadně moje stanoviska.

Myslím si, že hlavní příčinou současného neporozumění části lidí americké politice je nepochopení faktu, že americká kultura se vytvářela za podmínek natolik odlišných od tradičního evropského (starosvětského) stylu života, že to prostě nemohlo neovlivnit způsob nazírání na základní lidské hodnoty. Proto Evropan klidně hledá všechny možné jiné důvody tam, kde Američani mají opravdu jen ty své svobody ...


************************************************************

Myšák:

"..... Ostatně její [severokorejské] rakety, pokud jsou odhady CIA správné, by už dnes doletěly třeba i do Evropy. Čekají nás napínavé časy." - jaké jsou odhady CIA jsem se už asi přesvědčil ...

Potíž s tajnými službami je v tom, že značnou část jejich práce představují právě kvalifikované odhady, a ty jsou halt z definice občas vedle. Nejsem v pozici člověka, který by mohl zasvěceně hodnotit úspěšnost CIA na tomto poli; můžu jenom poukázat na fakt, že studenou válku nakonec přes všechny kiksy přece jen vyhráli. Bushův problém je v tom, že ohledně tajných záležitostí se zkrátka musí spoléhat na názor tajné služby - a nemá jinou, než zrovna CIA. Jak říkali naši předci - "s těmi koni oř, které máš." Co se mě týče, nemám pocit, že bych měl důvod tvrzením CIA a priori nevěřit. A pokud jde o ty rakety, zrovna v tomhle případě je určitě bezpečnější "to err on the side of caution", tj. riskovat, že odhad bude spíš zbytečně opatrný než přehnaně optimistický. Ostatně k čemu dnes odhady; Pchjong-jang nejen veřejně připustil vlastnictví jaderných zbraní, ale v posledních dnech už otevřeně vyhrožuje jejich použitím. Tady opravdu končí akademické diskuse o pravděpodobném riziku.

"Jedním z mýtů, který v některých kruzích nadále přetrvává, je představa, že agresivní a chamtivá americká vláda spolu se svými britskými nohsledy rozpoutala válku proti mírumilovné zemi." - ukaž mi někoho, kdo to říká.... pokud tak ale paušalizovaně nazýváš ty, kteří nesouhlasí s americkou agresí , pak jen manipuluješ se slovy

Ukážu, např.:

proto jsem dychtivě očekával, co americký inteligence service předložej OSN jako důkazy o zbraních HN a bublina praskla, našli ***** , jenom obecný kecy............ Ropa, ropa, ropa!!!!!!Nevěřím nikomu.

Shodou okolností Tvůj vlastní komentář z letošního března... :-) není to sice doslova, ale jistě připustíš, že vyznění se dobře shoduje s mojí "zmanipulovanou formulací". Ostatně stačilo se podívat na plakáty kterékoliv protiválečné demonstrace, vždycky tam byla nějaká smrtka s dolary v očích, "žádnou krev za ropu" a podobně.

************************************************************

Milan Š.:

Až dnes jsem si to [Gammu118] přečetl. Dlouhé, ale dobré pojednání. Nemám žádné poznámky ke komentářům jednotlivých čtenářů. Pouze ten PPS soubor. Je napsaný chytře. Podobně přesvědčují kněží ateisty, jehovisté nejehovisty apod. Má to nějaký odborný název v psychologii, nepamatuji si ho.

Jedná se o to, že říkáš pravdy a doplňuješ je lehkýma polopravdama (dezinformacema) proti, kterým se posluchač nebo čitatel hned nevzbouří, protože jsou to pouze drobnosti. Chce vědět jak to dopadne a co vypravěči vlastně jde. Následně vypravěč nebo pisatel pomalu opustí pravdivá tvrzení (jasně prokazatelná) a začne vyvozovat logické závěry z polopravd(nebo neúplných informací), které již řekl. Nakonec závěry logicky a brilantně shrne a zevšeobecní.

Pokud posluchač nebo čitatel nebyl pozorný (nepamatuje si začátek, a všechny věci o kterých z počátku pochyboval nebo je považoval za nesmysl), tak je velmi pravděpodobné, že na konci začne o logických závěrech vážně uvažovat a dotyčného považovat za sečtělého odborníka na danou problematiku. Většina argumentace proti válce v Iráku, s kterou jsem se setkal, byla vedena tímto způsobem. Byť občas byl vypravěč zatraceně kvalitní psycholog co se týče vyprávění a lehkého zamlžování a překrucování.

Skyraider
Corsair
F 100 Super Cabre
Thunderchief
Hawker Tempest
Sturmovik
Stuka
Thunderboldt
Mustang




Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 35 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS