Zajímavosti

* Gamma č. 122 (Léto v Londýně (I.))

Vydáno dne 10. 03. 2006 (2755 přečtení)

Prázdninová cesta do Anglie - léto v Londýně (I.)

Strýček z otcovy strany, který v březnu 1948 jako sedmnáctiletý student zamířil v polobotkách půlmetrovými závějemi přes Šumavu do svobodnějších končin, obdařil naši rodinu rozvětveným anglickým příbuzenstvem. Dva z našich dlouholetých přátel nás letos na jaře opět přijeli navštívit a na oplátku nám nabídli pohostinství ve svém domě na sever od Londýna. Se svou přítelkyní Jitkou, sestrou Janou a synovcem Martinem jsme tedy v polovině července nastoupili v Ruzyni do osvědčeného Boeingu 737-500, abychom strávili šest dnů v ostrovním království.

Nad Kanálem La Manche


Oč těžší časy teď zažívají letečtí dopravci ve vražedné konkurenci, o to lépe se vede cestujícím. Dávno pryč jsou doby, kdy se před čtyřmi lety s trochou štěstí dala sehnat zlevněná zpáteční letenka do Londýna za deset tisíc místo standardního lístku za astronomických 22000 Kč; letos už jsme sice nestihli zabukovat ultralevný EasyJet, se kterým naši příbuzní letěli v březnu do Prahy a zpět za 50 liber, ale zpáteční letenka s ČSA za čtyři tisíce také nebyla k zahození. Poté, co spadl plot s ostnatým drátem, je příjemné vidět, že už konečně padají i ceny, abychom si to svobodné cestování taky mohli dovolit. Cesta autem by ve čtyřech bývala ještě o něco levnější a připlout do Anglie po moři by navíc bylo stylovější, ale už nám to nestálo za tu štrapáci a dva dny dovolené strávené na dálnici. Ostatně jsem si lamanšské mořeplavby užil už třikrát; mohl jsem si tedy dovolit pro jednou oželet námořnická potěšení a vyhovět spolucestujícím, kteří dali přednost pohodlí letecké dopravy.


Léto v Londýně začalo na letišti ve Stanstedu, ležícím 40 kilometrů od severního okraje Londýna. Nemaje zatím mnoho zkušeností s leteckým cestováním do Anglie, měl jsem v povědomí před časem vyzkoušené Heathrow, z doslechu ještě tak Gatwick a pak už jenom titěrné London Airport na levém břehu dolní Temže, určené spíš pro menší letadla a podnikatelské business-jety; před přistáním v donedávna méně používaném Stanstedu jsem proto čekal spíš nějaké poklidné venkovské letiště. Místo toho jsme vystoupili uprostřed ohromného vzdušného přístavu, jehož soukromé metro vozí cestující mezi jednotlivými terminály. Železniční "Stansted Express", čekající pod odbavovací halou, pak za necelou hodinu dopraví cestující až do centra Londýna.


První povinností po přistání je obligátní pohovor s imigračním úředníkem. Zarazil nás pohled na dlouhý zástup před nápisem "Non-EU countries"; povídám - ?tak letos si to ještě naposledy vystojíme, ale příště už půjdeme támhle vlevo bez fronty!? Se zadostiučiněním jsem vzpomněl na lístek, hozený v červnu do hlasovací urny.


První den jsme strávili spíš společenským posezením ve venkovském domě svých přátel, ale odpoledne jsme aspoň využili připravené čtveřice horských kol, které si pro nás hostitel vypůjčil od známých, a vyrazili jsme ke dvouhodinovému výletu po okolí (poměrně drahé modely - každé kolo bylo "celopéro" s odpružením vpředu i vzadu - byly popravdě v nevalném technickém stavu; Angličani zřejmě nejsou bůhvíjací bikeři. Brzo jsme zjistili proč.)


Zvolili jsme krátký okruh po silnicích, které podle mapy vypadaly jako zapadlé okresky. To taky byly - jenže jenom šířkou a početnými zatáčkami, ne tak provozem. Ten byl hodně živý, a bylo znát, že s cyklisty se v něm moc nepočítá. Řidiči byli celkem ohleduplní, ale na silnici jsme jim viditelně překáželi; když se před jedním krátkým, ale prudkým stoupáním Jitka rozhodla, že tenhle krpál radši vyjde pěšky, během dvou minut se za ní vytvořila kolona několika aut, která v nepřehledném úseku disciplinovaně sledovala naši roztaženou cyklistickou skupinku pětikilometrovou rychlostí.


Mnohem bizarnější zážitek ovšem Jitka získala hned na samém začátku expedice, když ji na nedlouhém rovném úseku místní řidič předjížděl. Ve chvíli, kdy ji míjel (zprava, jak se v Anglii patří), se v protisměru objevilo druhé auto, a na první pohled bylo zjevné, že se oba řidiči nestihnou vyhnout. Protijedoucí rychle pochopil situaci a s typickou anglickou ohleduplností preventivně vyřešil problém předjíždějícího kolegy: jednoduše přejel do protisměru, předjíždějící zůstal také (ze svého pohledu) v protisměru, načež se před Jitkou, nevěřícně pozorující ten cirkus, hladce minuli po kontinentálním způsobu a než k ní protijedoucí auto dojelo, oba řidiči si ještě stihli vyměnit místa, aby každý jel po správné straně - tedy vlevo. Zažil jsem už na evropských silnicích ledacos - polské předjíždění po přerušované čáře mezi dvěma protijedoucími auty, podobný systém v Řecku, vylepšený navíc využíváním úseků s dvojitou plnou čarou, i nepopsatelný chaos v římských ulicích; ale takhle pružný přístup k dopravním předpisům je opravdu unikátní. (Neodvážil bych se tvrdit, že je to v Anglii standardní postup; to už by asi můj vzdálený bratranec-automechanik opravdu nestačil přijímat zakázky...)


Cyklistika v levostranném provozu jinak nepředstavuje velký problém, jak jsem si vyzkoušel už ve dvaadevadesátém roce ve Skotsku: stačí si na začátku cesty uvědomit, kde jste, a pak už se prostě jen držet své strany silnice; ve volné krajině to člověk nepoplete, a na složitější křižovatce je beztak lepší převést kolo pěšky po přechodu. (Kruhové objezdy vás zmatou tím, že se krouží na opačnou stranu, a pokud potřebujete na standardní křižovatce dávat přednost a ještě přitom někam odbočovat, radši to vůbec nezkoušejte; v devíti případech z deseti vás zakořeněná automatika neomylně zavede do protisměru.) Jako dlouholetý cyklista jsem už tenkrát ve Skotsku zjistil jen jednu záludnost, na kterou bylo třeba trochu dávat pozor. Kdykoliv se za jízdy rozhlížím po krajině, "autopilot" začne podvědomě lehce tlačit řízení doleva, pryč od krajnice. V levostranném provozu samozřejmě tahle metoda hanebně selhává, a tak jsem i letos několikrát málem skončil v pankejtu.


Druhého dne ráno jsme už vyrazili vlakem do Londýna, tak jako po všechny ostatní dny. Zpáteční lístek z Flitwicku do 50 kilometrů vzdálené metropole sice stál mastných 10 liber (cca 430 Kč), ale v téhle ceně už byla zahrnuta celodenní jízdenka všemi druhy londýnské hromadné dopravy. Britské železnice mají poslední dobou hodně špatnou pověst, ale naše letošní zkušenost ji nepotvrdila: pokladní na malebném venkovském nádraží ochotně přijala českou platební kartu, pomohla vybrat nejvýhodnější jízdné, a pohodlný spěšný vlak přijel včas; za hodinu už jsme vystupovali v centru Londýna na London Bridge Station. Hlavní trať společnosti "British Midland" je čtyřkolejná; po západní dvojici kolejí se občas přežene stošedesátikilometrovou rychlostí dieselová jednotka "Midland Express" na trase Manchester - Nottingham - Londýn, zatímco východní pár kolejí, procházející kolem nástupišť, je vyhrazen místním elektrickým "pantografům" vypravovaným z Bedfordu o dvě stanice na sever. Cestou na Londýn se ovšem v nedalekém Lutonu "osobák" změní na spěšný vlak, přesune se na západní kolej a sviští už do Londýna bez zastavení v místních stanicích, které obsluhují paralelně jedoucí osobní vlaky vypravované z Lutonu. Podobný systém překrývajících se místních a dálkových spojů funguje i na delších linkách londýnského metra, aby cestující ze vzdálené periferie nestrávili v podzemce půl dne. Ve městě se ostatně vlak od metra příliš neliší; daleko od City se trať ponoří do podzemí, aby znovu vystoupila na denní světlo až v samém středu města na nádraží Blackfriars, ležícím na okraji mostu přes Temži.


Anglické klima k nám bylo letos opět mimořádně vlídné; místo ostrovního přídělu deště a mlhy jsme si už po několikáté užívali slunečného polojasna, přerušeného za celých šest dnů jen dvěma čtvrthodinovými přeháňkami. Poté, co mi jen jedna z pěti "anglických dovolených" částečně propršela, začínám pochybovat o tradovaném stereotypu "deštivého ostrova"; buď za to může globální oteplování nebo mám prostě kliku na netypické počasí.


Při každé další cestě přes Kanál musím vzpomínat na první setkání s Anglií, letos už třináct let staré. Noční pětihodinová plavba trajektem ze Zeebrugge do Doveru byla tenkrát fascinující předehrou k vylodění v ostrovní zemi. Ač předem varován "Anglickými listy", zažil jsem tehdy úplně stejný šok jako Karel Čapek, kterého na začátku minulého století nejvíc zaskočilo, že ?Anglie je opravdu tak neuvěřitelně anglická?. Stejně jako on jsem nevěřícně pozoroval, jak je tahle země odlišná od kontinentu ve všech ohledech, od stolních způsobů přes architekturu až po kliku u dveří nebo čajovou lžičku. Moje první kroky na britské půdě byly provázeny směsí exotických dojmů a nečekaného pocitu jazykového pohodlí, když po barbarské němčině a neproniknutelné belgické valonštině byly najednou okolní nápisy psány v důvěrně známé a snadno srozumitelné řeči. Pocit nevěřícího úžasu v prvních hodinách za Kanálem byl ještě umocněn absurdním levostranným provozem, uprostřed něhož si Evropan připadá jako v zemi za zrcadlem. Úmyslně říkám "Evropan" v protikladu k "Britovi", protože příslušnost Británie k Evropě je jen optickým klamem naučeným ze školních atlasů. Ve skutečnosti ta země leží někde uprostřed Atlantiku, a i to je hodně kulhající přirovnání. Nadarmo Čapek nenapsal, že si v Anglii připadal spíš jako na nějaké jiné planetě. Ducha britské soběstačnosti a dobrovolné izolace snad nejlépe vyjadřuje osmdesát let starý titulek v Timesech, komentující náhlou dopravní kalamitu: "Neproniknutelná mlha nad Kanálem, kontinent odříznut!"

(pokračování příště)

Ilustrační fotografie (přiložené v redukované velikosti) byly pořízeny digitálním aparátem Minolta Dimage F100, v době probíhajícího "výběrového řízení" na můj nový přístroj zapůjčeného laskavostí mého vzácného přítele a milého čtenáře Franty H., majitele počítačové, mobilní, internetové a fotografické firmy
www.fhsystem.cz.

Zájemcům o plný soubor neredukovaných obrázků z letošní Anglie zašlu zdarma ke zkopírování putovní fotografické cédéčko, pokud mi dáte souhlas, abych vaši fyzickou adresu poskytl předcházejícímu uchazeči.

Tunelem do letadla
Rychlodráha
Temže
Protipřílivová opatření
Zvedací most
Večer na Temži
Nádraží
Soho
Double Decker
Big Ben
Obří ruské kolo
Big Ben




Celý èlánek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 4 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout èlánek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS