Zajímavosti

* Gamma č. 125 (Léto v Londýně (II.))

Vydáno dne 12. 03. 2006 (3141 přečtení)

Prázdninová cesta do Anglie - léto v Londýně (II.)

Londýn je moje nejmilejší město; kdykoliv se znova ocitnu na mostě přes Temži nebo třeba v otlučené podzemce cestou z letiště, rozhlídnu se kolem a v duchu si spokojeně přikývnu: ?Jo, je to dobrý, už jsem zase tady; to je ono. This is the place to be.? Imperiálně strohá a přece svobodomyslně uvolněná atmosféra největšího evropského velkoměsta má nenapodobitelné kouzlo.

palubní ceremoniál; viz dotaz Pavla N.


Londýn není tak výstavný jako naparáděná Paříž se svojí ozdobnou architekturou; rozkročen na řece, která je spíš mořským zálivem, má podél svých nábřeží spoustu zákoutí zaplněných typicky přístavním nepořádkem: nahrubo přitesané kůly, masivní žulová navigace pokrytá nazelenalými řasami, kamenité pláže odkryté za odlivu, chaotické konstrukce přistávacích mol a překladišť, a především lodě: nejen výletní parníky, ale remorkéry, nákladní bárky sedící za odlivu na bahnitém dnu, občas menší plachetnice, dokonce i válečné lodě - a k tomu všemu lehký křižník z druhé světové války zakotvený se svými šestipalcovými děly přímo uprostřed města. Tuhle scenérii lemuje neuspořádaná směsice cihlových budov z 19. století, prokládaných ultramoderními mrakodrapy ze skla a betonu; a mezi tím vším protéká Temže, na jejíž hladině se dvakrát denně při pravidelném zápasu říčního proudu a mořského přílivu zvedají čtvrtmetrové vlny, jejichž bílé hřebeny se zalamují ve větru vanoucím ze Severního moře. Připomíná-li Paříž nastrojenou dámu, pak Londýn vypadá spíš jako starý admirál v uniformě sice elegantní, ale prosolené a ošlehané větrem. Nezapře v sobě dřívější metropoli světové říše; podobně jako v Paříži i tady uvidíte bohémské čtvrtě, pouliční koncerty, potulné komedianty, kavárničky a bleší trhy, ale skutečnou povahu tohohle města určují jiné síly: bankovní domy, jedno z center světových financí, námořní moc a střed světového impéria, jehož dědictví je i dnes jasně patrné. Je to město, které dělá dojem, že oč méně bylo vystavěno ke koukání, tím víc k vládnutí, k práci - a také k boji, když bylo třeba: za druhé světové války byly Londýn a Moskva jediné dvě bojující evropské metropole, které se dokázaly ubránit německé válečné mašinérii. Při pohledu z vrcholu kopule katedrály svatého Pavla na město rozprostírající se od obzoru k obzoru si nelze nevzpomenout na scénu z podzimu 1940, popsanou jedním z pamětníků, kdy Churchill bez ohledu na naléhání svých poradců trval na tom, že vyjde z vládního krytu na terasu Whitehallu, aby měl výhled na právě probíhající těžký nálet: ?Noční nebe ozářené plameny a svítícími střelami, rachot přelétajících bombardérů, práskání děl, výbuchy bomb, hučení požárů, a do toho všeho Churchillův rozhněvaný hlas: 'Přisámbohu, tohle těm skopčákům oplatíme!'? Premiér svůj zlověstný slib splnil; než se tak stalo, musela ale britská metropole přečkat ještě mnoho těžkých zkoušek. ?Londýn je jako obrovské prehistorické zvíře, krvácející z mnoha strašných ran, které navzdory hrozným úderům ani na chvíli nepřestává bojovat,? napsal tenkrát Churchill. Odklon náporu bombardovací ofenzívy z britských letišť na hlavní město byl Göringovou největší chybou, a skutečným vítězem "Bitvy o Anglii" se nakonec stal Londýn, jenž svým nezdolným odporem zaplatil cenu za odražení barbarů.


Nebudu obšírně vykládat, co všechno je v Londýně k vidění - jednak se o tom můžete dočíst v každém průvodci, a za druhé je můj výběr pamětihodností notoricky omezený na pár oblíbených míst, mezi nimiž dominuje několik muzeí, především nezbytné Maritime Museum, kde bych mezi desítkami modelů plachetnic a bitevních lodí asi dokázal strávit libovolnou dobu, a na prvním místě samozřejmě historický křižník Belfast, jehož prohlídku od admirálského můstku po kotelnu jsem, co se pamatuju, nevynechal snad při žádné návštěvě. Co ale v Londýně opravdu stojí za vidění, jsou Docklands, nedohledné území na východ od East-Endu. Přístavní čtvrť o rozloze mnoha čtverečních kilometrů po řadu desetiletí sloužila Londýnu i značné části Anglie jako vstupní brána nákladů dovážených po moři z celého světa. Když byla v padesátých letech v důsledku ochromující série dokařských stávek velkoobjemová překládka námořního zboží přesunuta do Holandska, na východ od Londýna se najednou místo pulsujícího průmyslového města z devatenáctého století rozprostírala mrtvá pustina pomalu chátrajících přístavů, doků, vleček a skladišť. Přímočaré řešení - srovnat se zemí všechnu tu sto padesát let starou nevzhlednou veteš - konzervativní Londýňané pobouřeně zavrhli, a místo aby se do opuštěných Docklands zakously stovky buldozerů, byl zahájen herkulovský rekonstrukční plán. Po několika desetiletích se mrtvé město změnilo v neználkovskou krajinu snů plnou bizarních staveb, malebných přístavních zákoutí, poťouchlých architektonických žertíků vykukujících zpoza monumentálních mrakodrapů - a mezi tím vším se klikatí horské dráze podobná visutá trať, po které rejdí automatické vagónky Docklands Light Railway, z jejichž čelních sedadel si návštěvník může užívat královské vyhlídky po té podivuhodné scenérii, vytvořené smečkou architektů puštěných ze řetězu. A když vystoupíte z DLR, opustíte ultramoderní obchodní centrum a vydáte se dolů do přístavu, najdete malebně rekonstruovaná skladiště a kanceláře z poloviny devatenáctého století, ze kterých se staly luxusní byty s vyhlídkou na Temži nebo na jachetní marínu, aniž ztratily kouzlo koloniálního stylu v červených cihlách, stejně jako v časech, kdy sem rychlé plachetní clippery vozily čaj z Indie a kávu z Brazílie.


Jak už bylo naznačeno, určitě nejdůležitější londýnskou pamětihodností je samozřejmě Temže, bez níž by tohle město nejspíš vůbec nevzniklo, určitě ne ve své dnešní podobě. O Temži a jejích nábřežích se nejvíc dozvíte, když se za pár liber vydáte na vyhlídkovou plavbu jednou z výletních lodí, které pendlují od parlamentu přes Tower Bridge až po Docklands a Greenwich. Uvidíte město z nejpohodlnější perspektivy a od kormidelníka se dozvíte i ledacos zajímavého: o visuté "lávce milénia", postavené za pět miliónů liber přes řeku od katedrály svatého Pavla ke galerii Tate, kterou královna slavnostně otevřela kteréhosi rána roku 2000, načež ji policie následujícího odpoledne musela zase zavřít, protože nekontrolovatelné houpání lávky způsobené špatně spočítanou rezonancí podráželo turistům nohy, a teprve dvoumiliónová přestavba nezvedenou konstrukci zkrotila; uslyšíte o slavném zvedacím mostu Tower Bridge, jehož otevírací ceremonie se v roce 1894 trochu zvrtla - když se k novému mostu přiblížila první loď, která pod ním měla proplout, na poslední chvíli došlo k závadě na parním zvedacím mechanismu a nebohé plavidlo do mostu narazilo - naštěstí za nevelkých škod na obou stranách (zvedací soustrojí je dnes elektrické a jak podotýkají průvodci, je snad jediným veřejným zařízením v Londýně, za jehož použití se neplatí; jedinou povinností proplouvající lodě je "objednat se" u obsluhy 24 hodin předem); uvidíte latinský nápis běžící podél celé nábřežní stěny parlamentu, jehož tajemné formule ochraňují sídlo zákonodárců před zlými duchy (soudě podle kvality britské demokracie, určitě by nějaké pořádné zaklínadlo neškodilo ani u nás ve Sněmovní ulici; na to naše povedené panoptikum by ovšem bylo potřeba nejmíň Štětináčovo "fialové kouzlo") a dozvíte se i o tom, že Londýn má dokonce také obdobu pražského "mostu Inteligence", postaveného v padesátých letech z Bráníka do Chuchle kádrově nevyhovujícími doktory a inženýry: zdejší "dámský most" vybudovaly koncem druhé světové války londýnské ženy a dívky, protože většina mužů schopných držet zbraň nebo aspoň krumpáč odešla na frontu.


Londýnská hromadná doprava budí u svých uživatelů rozporné pocity. Místní obyvatelé láteří na nespolehlivé metro a šnečím tempem se sunoucí autobusy, zatímco turisté, kterým nějaká ta minuta navíc nemusí vadit, si za nepříliš drahé permanentky spokojeně užívají všudypřítomných služeb obého. Dvoupatrové "busy" jsou samozřejmě londýnskou legendou, a jízda v horním patře poskytuje nejen levnou panoramatickou prohlídku města, ale také jedinečný zážitek z šoférského umění: když sedíte přímo nad místem řidiče autobusu, řítícího se do úzké mezery mezi dvěma kymácejícími se náklaďáky, nenapadne vás nic jiného než - ?tam se přece nemůže vejít!? Vždycky se vejde, přestože mu na každé straně zbývá deset centimetrů, a ještě se ta rozklížená plechová krabice za jízdy kýve o pět centimetrů nalevo a napravo.


Metro má také své kouzlo; na začátku devadesátých let odtud pořádkumilovný magistrát po dlouhém úsilí konečně vypudil potulné muzikanty a komedianty, ale nespokojení cestující, postrádající podzemní umělce, si po deseti letech vynutili jejich návrat, a od letošního léta si tedy bohémští pěvci mohou zase vydělávat na živobytí v tunelech - pokud ovšem zaplatí dopravnímu podniku za licenci a složí umělecké zkoušky, protože zase úplně každý v nejstarším metru světa fidlat nemůže.


Povídá Jitka: ?Já mám nejradši Paříž, ale Londýn mě mile překvapil. Čekala jsem, že to bude takové šedivé, snobské, průmyslové a vojenské město - když se líbí tobě. Ale kupodivu není; je tady příjemně.? Aspoň vidíte, jakou mám pověst... 8-)


Nebyl bych to já, kdybych při odletu se svou nenapravitelnou roztržitostí zase nezpůsobil nějakou výtržnost. Když jsem ve Stanstedu u magnetického detektoru vysypal na pás drobné, klíče, foťák a mobila a na druhý pokus jsem bez závady prošel nedůtklivě pípající ocelovou bránou, koukám, jak moje příruční taška vyjíždí z rentgenového detektoru a neomylně odbočuje na výhybce na slepou kolej pro podezřelá zavazadla. ?Eh... I think I know what?s the problem,? povídám provinile k přísné úřednici. ?Máte tam nějaké nůžky?? ?Yes, I?m afraid I?ve forgotten to remove them...? ukazuju na kapsu se závadným obsahem. ?To nic, já to teď musím prohlédnout celé,? povídá Angličanka, a s komisním výrazem vytahuje důvěrný obsah zavazadla: zmuchlaný plán Londýna, potrhané účtenky, hrst drobných, zlomená propiska, vybité baterky z foťáku, umaštěný papír, dva dny stará svačina, ?ale, podívejme se, druhé nůžky??? To už jsem jen nešťastně krčil rameny, a zachránila mě jen Jitčina pohotovost: ?No vidíš, konečně ti v tom tvém haraburdí někdo udělá pořádek!? Nad tím už se strážkyně pořádku nezdržela škodolibého úsměvu, a bezpečnostní incident se zvrhl ve frašku, při níž se obě dámy bavily na můj účet. Ochotně jsem souhlasil, aby zabavený kontraband propadl ve prospěch královské pokladny.


Tolik zatím o Anglii a Londýnu, ale cestopisný miniseriál z letošních prázdnin bude mít ještě tři díly, byť z končin daleko méně exotických.

Fotografie vám opět přináší firma www.fhsystem.cz zapůjčením aparátu Minolta DiMAGE F100.




Zatmění Měsíce

Než začnu s dnešním tématem, nejdřív jednu horkou informaci pro ty, kteří nemají čas číst až do konce: tuto neděli 9.11. těsně po půlnoci, v 0:32 SEČ začne částečné zatmění Měsíce, které v 2:06 přejde do úplného zatmění, během něhož Měsíc na dalších 25 minut ve stínu Země změní barvu z jasně bílé na tmavě rudou (bude osvětlen světlem, které se při průchodu kolem zemského kotouče rozptyluje v atmosféře, díky čemuž proniká i do oblasti geometrického stínu, a jelikož mikroprachové částice v atmosféře pohlcují krátkovlnné, tj. fialové, modré a zelené světlo, pak to, co projde, jsou převážně "červené" fotony, jejichž dlouhé vlny dokáží mikročástice obejít - podobně jako při svítání a soumraku). Tím se toto zatmění bude lišit od květnového, kdy Měsíc zmizel úplně: zatímco tehdy na své eliptické dráze prošel poměrně blízko Země a tím pádem hluboko v pásmu "totálního stínu", takzvané "umbře", tentokrát se bude od Země nacházet dál a projde pouze okrajem umbry. Totální zatmění bude proto kratší a nebude úplně temné; viz přiložený Gamma125_eclipse.jpg (časové údaje jsou v UTC [Coordinated Universal Time] neboli světovém čase, vztaženém ke greenwichskému poledníku; středoevropský čas z něho získáte přičtením jedné hodiny).

Bude-li v noci ze soboty na neděli jasno, nenechte si ujít nebeskou podívanou; my Evropané máme štěstí, že v pořadí druhé letošní zatmění Měsíce se u nás tentokrát odehraje vysoko nad obzorem. Co se týče mých zámořských čtenářů, Doveda v St. Louis neuvidí začátek zatmění, ale přesto ještě stihne hlavní část představení, a jenom Wendy v Sydney o to bohužel přijde, protože Austrálie je jediný kontinent, kde tenhle úkaz vidět nebude...

Ilustrace ze zdrojů NASA:

Gamma125_eclipse.jpg: geometrické schéma zatmění
Gamma125_map.jpg:v bíle označené oblasti bude zatmění vidět v celé délce, v šedé zóně bude pozorovatelné zčásti.


Viz též
http://science.nasa.gov/headlines/y2003/04nov_lunareclipse2.htm?list495307




Dopisy čtenářů

Štěpa:

Hezké.
Jak velký je v Londýně příliv ?
To musí být hezkých pár metrů.


To tedy je; při takzvaném "spring tide" (doslova "skok přílivu", nebo chcete-li slovní hříčku, pak třeba i "napružený příliv"; spring=nejen jaro, ale taky pružina, nebo skok) čili při maximálním rozdílu odlivu a přílivu dosahuje rozpětí hladin téměř pěti metrů.
Viz např
http://www.bbc.co.uk/weather/marine/tides/20031006/0113_20031006.shtml

***********************************************************

Helena P.:

Naprosto úžasné....
Návštěvu Londýna už mám dlouho vysněnou.
Těším se na pokračování.


***********************************************************

Jana Kl.:

Ahoj Jardo,
jsem moc potěšená, že opět píšeš cestopisy, jsou moc zajímavé....tento jsem zhltla s nadšením. Jen více a houšť takovýchto reportáží. Sama se moc nedostanu do světa a líbí se mi cestovat, takto "po papíře" ještě ke všemu je to moc hezky napsané i s pocity jak ty říkáš "evropana" a tak jsou zachyceny zajímavosti, které domorodcům ani nepřijdou zajímavé.


***********************************************************

Pavel N.:

Díky za povídání o Londýně, to mě potěšilo. Jsem zvědav, jestli tvoje postřehy budou podobné mým. BTW - na té fotce Tower Bridge je Belfast vedle nějaké další lodě, to ji nějak překotvili?

Belfast kotví stále u svého mola (je příjemné vidět, že aspoň některé věci v tomhle chaotickém světě zůstávají na svém místě :-) ), ale letos byla k jeho pravoboku vyvázaná zcela současná fregata královského válečného námořnictva (její jméno jsem už zapomněl), na níž právě probíhala jakási konference, které se účastnili všelijací civilní potentáti z Admirality, a turisté potulující se po Belfastu se zájmem sledovali, jak skupinka námořních důstojníků každého hodnostáře obřadně vítá na palubě. Viz přiložené foto. A ohledně výše uvedeného "BTW" - třeba se bude hodit vysvětlivka pro ty, kdo neovládají anglické emailové zkratky tak dobře jako můj přítel a ex-šéf Pavel (neměl to se mnou lehké...): BTW = by the way = mimochodem.

K Belfastu a Tower Bridge ještě dvě poznámky:

Téměř šok mi způsobila fotka, kterou mi v reakci na Gammu122 poslal můj ex-kolega a létající parťák Petr Š., kterého jsem už rok neviděl. Na záběru z protějšího břehu Temže je vidět kolesovou "Dixie Queen" proplouvající pod zvednutým Tower Bridge, a kdyby ta fotka byla pořízená teleobjektivem, byl bych tam vidět přímo naproti, an stojím s foťákem v davu na mostě. Že se budu muset vypravit do Londýna, abychom se tam s kamarádem, kterého jsem už rok neviděl, nevědomky navzájem zastřelili svými digitály, to mě tedy nenapadlo. Budeme Petře opravdu muset zajít někam v Praze do hospody, abysme se nepotkávali jenom v Londýně :-)

A když už jsem byl na Belfastu, samozřejmě jsem nemohl vynechat malé námořní knihkupectví v lodní recepci; sice už se mi doma vrší nepřečtené knížky z anglických výprav, ale pokaždé zase znovu neodolám. Ani letošek nebyl výjimkou, a na Belfastu jsem tentokrát narazil na skutečný skvost: "Three Corvettes" od mého oblíbeného spisovatele Nicholase Monsarrata, autora "Krutého moře"; o tom doufejme také někdy později.

***********************************************************

Beruška:

Jardo dik za Londyn, ja mam Anglii rada i kdyz je tak hrozne anglicka....a vitaji te zasadne slovy vy jste z kontinentu?... ale Skotsko, kde jsem byli na vikend s Petou pred 14 dny take neni k zahozeni, zvlaste pak fantasticky Edinburgh...

Skotsko má opravdu velmi zvláštní kouzlo, a je to už vlastně jiná země. Třeba se časem taky dostanu ke krátkému povídání o svém cyklistickém putování po blatech a highlands.

***********************************************************

Jana B.:

Ahoj Jardo,
vrátila jsem se právě z týdenního putování po skalách Vysokých Tater a našla jsem v poště tvé povídání z Londýna. Jsem opravdu nadšena. Je to již 6 let, co jsem tuto zemi navštívila a musím přiznat, že ji velmi miluji. Ještě více tedy Skotskou vysočinu, kterou jsem také prochodila i vystoupala na nejvyšší vrchol. Londýn je nádherný svojí atmosférou a vůbec vším, pivo v Soho chutná jinak než u nás. Proto se již těším na pokračování tvého povídání a také bych se ráda přihlásila o zaslání cd s fotografiemi. Je to ještě možné? Děkuji za článek a přeji hodně volného času, aby bylo za chvíli i pokračování.....


Jani, volného času je spíš málo, jak je vidět :-) ale snad se mi to zase podaří trochu rozjet... A na cédéčku opravdu pracuju, ale ještě to musím trochu vytřídit, aby se to vešlo do sedmi set mega; je to ostuda, ale příští týden to už snad opravdu budu mít čas dodělat a poslat...

pohled z admirálského můstku lehkého křižníku Belfast
strojovna Belfastu; zcela vlevo věnec hlavní hřídele.
Oxford Street
pohled na Westminster z Hyde Parku přes jezero Serpentine
nové obchodní centrum Londýna
Lávka tisíciletí
železniční most a nádraží Blackfriars
pohledy z Docklands
pohledy z Docklands
večerní provoz na Temži; vlevo křižník Belfast
Aldgate East, jedna z typických stanic metra v East Endu
Automatické visuté metro Docklands Light Railway
nástupiště Central Line ve stanici Bank
cesta domů


geometrické schéma zatmění
oblasti, kde bude zatmění pozorovatelné




Celý èlánek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout èlánek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS