Vesmír, nᚠdomov

* Gamma č. 133 (Vesmír, náš domov (XXII.) - Mars (III.))

Vydáno dne 15. 03. 2006 (2754 přečtení)

Vesmír, náš domov (XXII.) - Mars (III.) - dobrodružství na Marsu

Letošní marťanská sezóna sotva začala, ale zima 2004 se už teď zapsala nesmazatelným písmem do historie výzkumu našeho kosmického souseda. Drama, které se tam v těchto dnech odehrává, nemá v bezpilotní kosmonautice obdoby. Všechno začalo trpkým zklamáním, když na Boží hod v písku mrazivé pouště beze stopy zmizela sonda Beagle. Pak přišla slavná neděle 4. ledna: sonda Spirit po sérii divokých skoků hladce přistávala přesně v cíli uprostřed kráteru Gusev.

Start sondy


Už první fotografie vyslané pojízdným robotem vyvolaly v řídicím středisku bouři nadšení; hned na začátku cesty sice nastal nepříjemný zádrhel, když zmuchlané airbagy zablokovaly plánovaný sjezd vozítka z těla přistávacího modulu (někteří z vás si možná vzpomenou, že stejný problém museli vyřešit řidiči předchozího mini-marsochodu Sojourner); Spirit se proto musel na svém podstavci podle pokynů řídicího střediska opatrně otočit o devadesát stupňů. Když dvanáct dní po přistání Spirit odpojil poslední kabel, který ho ještě poutal k mateřskému modulu, a opatrně sjel z podstavce, mohl ředitel mise vítězoslavně zvolat do jásajícího řídicího sálu - ?We have soiled our wheels, we have six wheels in the dirt! Zmazali jsme si kola, stojíme šesti kolama na zemi!?


Na webových stránkách NASA jsme pak mohli se zatajeným dechem sledovat opatrný postup vozítka, které fotografovalo své vlastní stopy, když po sjezdu z modulu udělalo na místě vpravo v bok a vyrazilo prozkoumat svůj první marsovský kámen, nazvaný Adirondack podle populární skály na východním pobřeží USA. Poslední, co jsme z kráteru Gusev viděli, byla fotografie umělé ruky, jak zblízka "očichává" kámen, do kterého se měla brzy zakousnout svou vrtačkou. Pak ale přišel černý pátek a zpráva, po které se každému příznivci kosmického výzkumu zastavilo srdce: Spirit neodpovídá. Ve chvíli, kdy jsme se oficiálně dozvěděli tuhle Jobovu zvěst, NASA už celý den neměla s robotem spojení. Bylo to obzvlášť kruté zklamání, když jsme ze dne na den ztratili dosud nejslibnějšího marsovského robota, který zahájil svou misi tak brilantním úspěchem. Ze tří sond mířících na povrch Marsu najednou zbyla už jen ta poslední, Spiritovo dvojče Opportunity, na kterém v tom okamžiku spočívala tíha veškeré zbývající naděje. Nebylo divu, že se v sobotu (pacifického času) odehrávaly v řídícím středisku v Pasadeně scény téměř hysterického nadšení a neovladatelné úlevy mezi dispečery ležícími jeden druhému v náručí, když se na promítacím plátně objevily perfektní fotografie okolí druhého přistávacího modulu. Druhá sonda byla úspěšně na povrchu a skóre bylo zachráněno; planeta, vždy tak nepřívětivá k pozemským návštěvníkům, si tentokrát nepřipsala další vítězství. Opportunity by měla vyrazit do světa během týdne, po skončení úvodních testů, které po zkušenostech s dramatem v kráteru Gusev budou určitě ještě důkladnější než u Spiritu. (Čta dnes v nedělním odpoledni čerstvý e-mail z New York Times, způsobil jsem si na chvíli vlastní nepozorností menší šok, když jsem nedočkavě přelétl titulek "A Second Mars Rover Tries to Repair the First", "Druhý marsovský rover se pokouší opravit první" (?!?): představa Opportunity, jak přijíždí k roztřesenému Spiritu s francouzákem v teleskopické ruce, byla i na začátku nového století přece jen trochu fantastická. Teprve na druhý pohled mi došlo, že v nadpisu ve skutečnosti stojí "A Second Mars Rover Lands as NASA Tries to Repair the First"...)


Co bylo ještě lepší, stejně dobré zprávy přišly od týmu, který se horečně snažil obnovit spojení se Spiritem. Ten od čtvrtečního rána (další časové údaje jsou ve středoevropském čase) posílal jen krátké a zmatené zprávy, aby se nakonec odmlčel úplně během relace, při níž mu operátoři posílali sadu testovacích instrukcí. Sonda Mars Global Surveyor, která zajišťovala spojení s roverem v počáteční fázi mise, kdy ještě na Spiritu nebyla aktivována anténa s vysokým ziskem mířící přímo na Zemi, zachytila po čtvrteční půlnoci krátké útržky, kterými se Spirit pokoušel obnovit kontakt se Zemí, jež však obsahovaly jen chaotickou změť nul a jedniček. Další krátké zapípání bylo zachyceno ve čtvrtek odpoledne, ale ani tento signál nenesl žádnou smysluplnou informaci. Ve čtvrtek v noci se dispečeři pokusili rover zavolat; vyslaný signál měl znamenat ?jestli nás slyšíš, pípni!? Poslední naděje rychle pohasínala, když odpovědí bylo jen zdrcující hrobové ticho; než ale dispečeři stihli připravit druhou výzvu, Spirit se konečně ozval. Úleva v řídicím středisku však byla zkalena hlubokými obavami o zdravotní stav osamělého průzkumníka: nejenže spojení nevydrželo déle než deset minut, ale co bylo horší, probíhalo rychlostí žalostných 10 bitů (přibližně jedno písmeno) za sekundu. Tisíckrát zpomalená řeč ještě nedávno tak čilého vozítka jasně signalizovala, že robot postižený vážnou závadou se sotva drží při životě. O hodinu později se podařilo uskutečnit další relaci, která tentokrát už vydržela dvakrát déle při rychlosti desetkrát vyšší, a před páteční půlnocí Spirit v dalším bezradném výkřiku poslal velký výtrysk digitálních dat - bohužel opět převážně nesmyslných - směrem k sondě Mars Odyssey, která mu právě přelétala nad hlavou.


Z údajů, které oběma cestami dorazily k Zemi, dispečeři zjistili přinejmenším vnější příznaky Spiritových potíží: v důsledku problémů s elektronickou pamětí se řídící počítač během dvou dnů šedesátkrát resetoval v marných pokusech dostat sám sebe do provozuschopného stavu, a navíc se v důsledku těchto potíží nedokázal na noc "uložit ke spánku", jak předepisuje jeho životospráva. Baterie zatěžované po celou noc bez přísunu energie ze solárních panelů byly proto vybíjeny až do dna. Spiritův systém se naštěstí ráno zase dokáže sám zotavit i z takového komatózního stavu, jakmile na jeho solární panely začnou dopadat životadárné sluneční paprsky, a díky tomu sonda byla schopna druhý den i za této situace - s vybitými bateriemi a nefunkční hlavní anténou - opět pokračovat v pokusech o spojení se svými tvůrci. Ti v pátek oznámili, že se po dvou dnech zmatených rádiových relací stále nedokáží vyznat ve změti nelogických reakcí a krátkých nesmyslných zpráv, které z Marsu přicházejí, a že bude patrně dost dlouho trvat, než se podaří problém diagnostikovat a opravit, bude-li to vůbec možné. ?Myslím, že nám to zabere mnoho dní, možná i pár týdnů, dokonce i za nejpříznivějších okolností,? řekl na páteční tiskové konferenci letový ředitel Peter Theisinger. ?Je však příliš brzo vzdávat se naděje; čeká nás dlouhá cesta s pacientem na jednotce intenzívní péče.?


Edward Weiler, pomocný ředitel NASA pro kosmický výzkum, přirovnal problém k sestavování skládačky. ?Začínají se nám skládat některé okrajové kousky,? řekl. ?Předpokládám, že tohle může trvat několik dalších dnů,? prohlásil doktor Theisinger, když se objevily první příznivé příznaky. ?Budeme si se sondou povídat, shromažďovat údaje, skládat teorie o povaze poruchy a ověřovat je proti skutečnému stavu.? V sobotu už se dařilo udržovat stabilní, i když pomalé spojení, během něhož Spirit k úlevě dispečerů dával najevo, že rozumí dotazům ze Země a dokázal na ně smysluplně odpovídat. Přenesené údaje ukázaly, že jádro problému zřejmě leží v tzv. flash-memory, velkokapacitní paměti, do které lze zapisovat a která udrží data i po výpadku napájení - podobně jako paměťové karty digitálních fotoaparátů. Hned po ranním probuzení dispečeři nařídili Spiritovi, aby se resetoval do nouzového režimu, kdy se musí obejít bez flash-memory a vystačit s RAM-pamětí, která má vyšší rychlost, ale daleko menší kapacitu a ztrácí údaje po vypnutí proudu - podobně jako třeba paměti v běžných kalkulačkách. Jakmile bylo toto opatření provedeno, zlověstný cyklus marných resetů se poprvé od středy zastavil - jeden z nejnadějnějších příznaků celé krize. Po hodinové konverzaci dispečeři nařídili Spiritu, aby se na celý zbytek dne vypnul a umožnil tak svým bateriím plné nabití. Od té chvíle se sonda neozvala - a dispečeři proto doufají, že se po dvou dnech konečně uložila ke spánku, který už tak dlouho potřebovala.


?Spiritův stav se zlepšil z kritického na vážný,? řekl doktor Theisinger, ?a do tří týdnů bychom se mohli znovu vydat na cestu.? Zpoždění není fatální, ale přesto nepříjemné; v Marsově zaprášeném ovzduší se s každým dalším dnem na solárních panelech vozítka usazuje prach a postupně tak snižuje jejich účinnost; ta je také hlavním faktorem, který omezuje životnost sondy, zkusmo odhadnutou na tři měsíce. Optimisté zatím věří, že tento odhad byl zbytečně opatrný a že obsahuje dostatečnou rezervu, která by měla umožnit počáteční zpoždění nahradit.


Pocity všech, kteří drží palce oběma neohroženým kosmickým průzkumníkům, vyjádřil doktor Weller: ?Když jsem ve čtvrtek dorazil do JPL, nálada byla ponurá. Přišel jsem v podstatě připraven na pohřeb. Během posledních 48 hodin se naše naděje houpaly nahoru a dolů jako na horské dráze. Nakonec jsme však rovera vzkřísili a dnes jsme byli svědky zrození druhého!?


Už teď na začátku - doufejme, že to hlavní máme ještě před sebou! - je to podivuhodný příběh, plný prudkých zvratů, napjatého očekávání, triumfů, hořkého zklamání a nových nadějí. Představa osamoceného elektromechanického stvoření, které se uprostřed mrazivé pustiny vzdálené planety pokouší dovolat domů o pomoc, postiženo náhlými křečemi zákeřné choroby, je jako z pohádky - a jestli ošetřování léčivými megabyty bude nakonec úspěšné, mohou se osudy malého vozíku zařadit mezi takové hrdinské ságy kosmického věku, jakou byla v minulém století odyssea Apolla 13. Až v noci vzhlédnete k obloze a uvidíte na ní rudou planetu, vzpomeňte na dva neživé a přesto čiperné vyslance lidského rodu, kteří se v hlubinách vesmíru chystají zkoumat ten cizí, nemilosrdný svět.

Mé srdce platonického kosmického tuláka se tenhle měsíc zase po dlouhé době několikrát rychleji rozbušilo. Žijeme ve vzrušující době; přeju vám všem jen samé dobré zprávy z Marsu, a zůstaňte naladěni na www.nasa.gov, budou se dít velké věci!

Informace a fotografie převzaty ze zdrojů NASA, New York Times a CNN.

Přiloženými záběry se ještě vracím k dosavadnímu průběhu mise Spirit (omlouvám se čtenářům s pomalejšími linkami za tentokrát opravdu velkou přílohu, ale určitě budete se mnou souhlasit, že obrazový materiál z Marsu je prostě fascinující); fotografie jistě nepotřebují dlouhého komentáře, ale "We_are_here", pohled sondy, ohlížející se zpátky domů, považuju za jeden z nejdojemnějších obrázků, jaký jsem viděl za celou kosmickou éru...




Dopisy čtenářů

Karel R.:

Ahoj Jardo,

dostal jsem od kamarada zajimavou otazku: "Proc to vozitko na Marsu jezdi tak pomalu ?"

Narychlo me napadly celkem dva duvody:
- potiz s dlouhou dobou letu signalu Zeme-Mars-Zeme
a z toho vyplyvajici opatrnost pri "pseudo-on-line
dalkovem ovladani" (Prece jen to stalo spoustu penez)
- energie, rychla jizda bude enrgeticky narocnejsi (nejen
motory, ale i castejsi komunikace se zemi, vic prace
palubni elektroniky/pocitace) a na Marsu je prece
jen mene svetla pro panely (je dal od Slunce + prach
v atmosfere)

Muzes me (treba v pristi gamme :-) doplnit ci opravit ?


Opravovat dohromady není co, Karle :-) a hlavním důvodem opatrné jízdy je opravdu to ovládání, které není on-line snad ani "pseudo". V den přistání Spiritu činilo zpoždění signálu 9.5 minuty a do včerejška vzrostlo na 11 minut (Země po nedávné konjunkci s Marsem [maximálním přiblížení] rudou planetu předběhla a při své vyšší oběžné rychlosti se jí teď vzdaluje). Když se tedy dispečer lekne, že dostatečně nepřizpůsobil rychlost vozítka stavu marťanské pouště a vyšle příkaz ke zpomalení, dozví se z obrazovky až za dvacet minut, že "ubral plyn" příliš pozdě, protože Spirit se s tím balvanem mezitím srazil. Ve skutečnosti to naštěstí takhle neprobíhá, jelikož Spirit je značně samostatné stvoření a jednodušší dopravní situace dokáže vyřešit sám. Dostává tedy příkazy k přesunům na vzdálenosti až několika metrů, cestou se rozhlíží svou přední a zadní "Hazard Avoidance Camera" a pokud před sebou uvidí balvan, díru nebo cokoliv podezřelého, o čem usoudí, že to nemůže bez rizika přejet a neumí se tomu vyhnout, zastaví se a požádá o radu.
A s energetickou náročností máš také naprostou pravdu; nejenže tam Slunce svítí méně než na Zemi (byť se Spirit nachází blízko rovníku) a atmosféra je opravdu zaprášená (zatím máme naštěstí kliku na počasí a kolem místa přistání se dosud nerozpoutala žádná z pověstných prachových bouří), ale jak už bylo výše řečeno, solární panely obou vozítek se budou postupně pokrývat prachem a jejich účinnost tak bude klesat až do stavu, kdy už sondy nebudou moci fungovat; k čemuž, jak se doufá, nedojde dřív než za tři měsíce.

***********************************************************

Milan Š.: ad "Gamma132: Vzpomínka na Apollo"

Hezké čtení. Mám pouze jednu poznámku.
Myslím že, snaha být na Měsíci nebyla pouhé něco.
"Amerika napnula síly, aby splnila závazek, který zdědila po zavražděném presidentu Kennedym: do konce desetiletí bezpečně dopravit člověka na Měsíc a zpět. Byl to úkol stejně dramatický jako iracionální, a NASA se ani nesnažila předstírat, že ta výprava má nějaký praktický smysl."

Amerika napínala síly již dlouho předtím, ale Rusko ji předhonilo v několika milnících v minulosti. Myslím, že vyslání člověka na Měsíc bylo minimálně z 50% výsledkem studené války. Do přistání na Měsíci, Amerika co se prestiže v této oblasti týká, pouze doháněla Rusko. Kdo měl lepší výsledky v oblasti raketové techniky mohl lépe hrozit jadernými zbraněmi.


Přesně řečeno; ovšem nejméně po skončení programu Mercury na začátku šedesátých let už šlo opravdu spíš o tu prestiž, protože k technologii balistických střel takový Saturn V asi mnoho nepřispěl. Vojáci už tenkrát řešili jiné problémy, jako třeba miniaturizaci a vodotěsné provedení - viz proslulé "láhve od šampusu", jak se přezdívalo raketám Polaris, odpalovaným z ponořených jaderných ponorek - a vojenský význam kosmického prostoru všeobecně a Měsíce zejména byl od začátku prakticky nulový (představa balistických střel odpálených z Měsíce tři dny před začátkem války musela být i pro ty "nejzelenější mozky" hodně nepraktická). Proto se také už v šedesátých letech obě supervelmoci snadno dohodly na smlouvě o zákazu umísťování zbraní hromadného ničení v kosmickém prostoru; generálové vyklidili pozice, které pro ně beztak neměly valnou cenu, a státníci unavení přepočítáváním jaderných hlavic se mohli po dlouhé době blýsknout v roli mírotvorců.

Ad petice.
Myslím, že ten soud byl neadekvátní tomu co udělali a divný. Rozsudek rozhodně neodpovídá tomu co se stalo. Forma petice mi ovšem připadá ještě více divná.

-Nikdy nejsem neslyšel, že by nějaká petice tohoto typu (elektronická) byla uznávána a brána v potaz.
-V petici musí být (alespoň si to myslím) číslo nějakého dokladu apod. -To co tam ti lidé posílají jsou osobní informace (viz zákon na ochranu osobních údajů). Poslat takováto data je samozřejmě bez problémů. Ovšem ten, kdo taková data schraňuje a případně zpracovává, musí mít nějaké to "lejstro" od Úřadu na ochranu osobní údajů. Nevím, jestli tomu okresnímu úřadu Jeseník spíš nezkomplikujete život. Pokud ta adresa je ovšem toho úřadu a ne, že si někdo nechává budovat databáze podobně smýšlejících lidí. Téma je to zajímavé a každý normální člověk musí vidět, že rozsudek je ujetý. Databáze bude slušně veliká a bude v ní spousta zajímavých údajů :-/

Z těchto důvodů se k petici nepřipojím.


Všechny Tvoje výhrady jsou určitě na místě, přestože moje "osobní údaje", které jsem okresnímu úřadu poslal, si může kdokoliv najít v telefonním seznamu. Nikomu bych také sebeméně nevyčítal, že se k petici nepřidá. Prostě mě jen ta záležitost natolik rozčílila, že jsem v té chvíli cítil potřebu něco udělat, aniž bych choval sebemenších iluzí, že můj podpis sám o sobě nebo zveřejnění dopisu v Gammě něco změní. Myslím, že minimálně je třeba o takových věcech šířit povědomí; nejsem žádný profesionální aktivista, ale být pořád zticha člověk taky nemůže, a asi jsem měl prostě pocit, že v postavení do jisté míry veřejné osoby, byť jen vydavatele tak mini-mikroskopického média jako je Gamma, mám určitý morální závazek občas aspoň zkusit něčemu pomoci.

***********************************************************

Honza F.: ad "Gamma132: Vzpomínka na Apollo"

Ahoj Jardo! Začnu od konce k petici bych se klidně připojil, ale bohužel ne ze služebního PC (zneužití pracovního zařízení pro soukromé účely) a internet soukromě nemám.

Měsíc. Jsem a byl jsem velkým zastáncem kosmonautiky úplné bez ohledu na to kdo pokroku v této oblasti dosáhl bral jsem tuto záležitost jako pokrok lidstva (samozřejmě vše probíhalo poněkud jinak, silný politický podtext-první člověk ve vesmíru sovětský občan atp).

Výzkum vesmíru posunul člověka o skokem do úplně jiné dimenze ve vesmíru.

Měl jsem to štěstí sledovat vývoj od prvních krůčků kosmonautiky až po přistání člověka na Měsíci.

Pamatuji si (možná nepřesně) i programy výzkumu.

1) Program MERCURY - vyslání člověka na oběžnou dráhu kolem Země-možnost existence a práce mimo Zemi.
2) Program GEMINI - složité manipulace a činnosti na oběžné dráze Země v době, kdy nebyla dostatečně silná raketa (SATURN 5) pro opuštění oběžné dráhy země. (Nosičem asi byl SATURN 1).


(Drobná oprava - lodě Gemini byly vynášeny raketami Titan II, které nahradily "starou herku" Redstone, používanou během programu Mercury; o tom také doufejme už brzy někdy v Gammě...)

3) Program APOLLO, přistání člověka na Měsíci. Vzpomínám na sledování přímého přenosu přistávacího manévru prvního (ale i snad několika dalších - určitě ne všech) přistání člověka naMěsíci.
V té době si komentátor přímého přenosu dovolil utrousit poznámku, že sovětská televize vysílá na svém programu "Deset let úspěchů sovětské kosmonautiky".

Což tenkrát muselo být vyloženě o "Zlatou mříž ministerstva vnitra"...


Samozřejmě se těším na jakýkoliv progresivní kosmický program (pokud možno bez politických aspektů).

Zkusím citovat prvního člověka na Měsíci pana ARMSTRONGA. Je to malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo.

Zatím díky a ahoj je to bezva.


Já děkuju Tobě za hutné shrnutí toho, co nás čeká i na těchto stránkách, Honzo (svědectví pamětníků jsou čím dál potřebnější; tuhle už dokonce i na CNN nějaký novinářský cucák zkomolil křestní jméno Armstrongova parťáka Edwina Aldrina... skandál!), a bezva je především to, že se moje skromné dílko nadále těší pozornosti tak vzácných čtenářů; toho si nepřestávám vážit.



***********************************************************

Rosťa Z.:

Ahoj Jardo, nemáš náhodou něco o druhém modulu na Marsu?

Mám, a je to parádní materiál, ale dneska už to opravdu nestihnu zpracovat; snad během týdne. Ve chvílích jako jsou tyhle, zoufale zápasím s marným pokušením dodávat nejaktuálnější informace, a jen vzácně se mi to podaří stíhat... Kdo máte přístup na Internet, určitě navštivte marťanský web-site
http://marsrovers.jpl.nasa.gov/home/index.html;
tam se teď píše historie.

sestup Spiritu
Na podstavci
Otisky airbagu
Vzdálene pahorky
Jsme tady
Po sjezdu
Po sjezdu 1
Po sjezdu
Otočení
Ospalá díra
Ruka
Opuštěné hnízdo
Adirondack1
Adirondack2
Adirondack3
Adirondack4


Související články:
Apollo 11 (08.09.2019)
Gamma č. 195 (Vesmír, náš domov (IXX.) - Exoplanety (16.01.2011)
Gamma č. 163 (Vesmír, náš domov (IXX.) - planetka Apophis) (26.03.2006)
Gamma č. 156 (Vesmír, náš domov (XXVIII.) - přistání na Titanu) (25.03.2006)
Gamma č. 150 (Vesmír, náš domov (XXVII.) - Mars (VIII.)) (18.03.2006)
Gamma č. 138 (Vesmír, náš domov (XXVI.) - Mars (VII.)) (16.03.2006)
Gamma č. 136 (Vesmír, náš domov (XXV.) - Mars (VI.)) (16.03.2006)
Gamma č. 135 (Vesmír, náš domov (XXIV.) - Mars (V.)) (15.03.2006)
Gamma č. 134 (Vesmír, náš domov (XXIII.) - Mars (IV.)) (15.03.2006)
Gamma č. 132 (Vesmír, náš domov (XXI.) - Mars (II.)) (15.03.2006)
Gamma č. 131 (Vesmír, náš domov (XX.) - Mars (I.)) (14.03.2006)
Gamma č. 128 (Vesmír, náš domov (XIX.) - Heliopauza) (12.03.2006)
Gamma č. 103 (Vesmír, náš domov (XVIII.) - Venuše (II.)) (05.03.2006)
Gamma č. 096 (Vesmír, náš domov (XVII.) - Venuše (I.)) (28.02.2006)
Gamma č. 091 (Vesmír, náš domov (XVI.) - Merkur (III.)) (24.02.2006)
Gamma č. 085 (Vesmír, náš domov (XV.) - Merkur (II.)) (22.02.2006)
Gamma č. 083 (Vesmír, náš domov (XIV.) - Merkur (I.)) (21.02.2006)
Gamma č. 078 (Vesmír, náš domov (XIII.) - Měsíc (VI.)) (21.02.2006)
Gamma č. 075 (Vesmír, náš domov (XII.) - Měsíc (V.)) (17.02.2006)
Gamma č. 072 (Vesmír, náš domov (XI.) - Měsíc (IV.)) (16.02.2006)
Gamma č. 064 (Vesmír, náš domov (X.) - Měsíc (III.)) (15.02.2006)
Gamma č. 057 (Vesmír, náš domov (IX.) - Měsíc (II.)) (14.02.2006)
Gamma č. 054 (Vesmír, náš domov (VIII.) - Měsíc (I.)) (09.02.2006)
Gamma č. 053 (Vesmír, náš domov (VII.) - Země (VII.)) (09.02.2006)
Gamma č. 053a (Povídka o Zemi) (09.02.2006)
Gamma č. 044 (Vesmír, náš domov (VI.) - Země (VI.)) (08.02.2006)
Gamma č. 027 (Vesmír, náš domov (V.) - Země (V.)) (31.01.2006)
Gamma č. 026 (Vesmír, náš domov (IV.) - Země (IV.)) (31.01.2006)
Gamma č. 024 (Vesmír, náš domov (III.) - Země (III.)) (28.01.2006)
Gamma č. 018 (Vesmír, náš domov (II.) - Země (II.)) (26.01.2006)
Gamma č. 013 (Vesmír, náš domov (I.) - Země (I.)) (25.01.2006)


Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS