Zajímavosti

* Gamma č. 148 (Dopisy čtenářů - Irák)

Vydáno dne 18. 03. 2006 (2605 přečtení)

Reakce čtenářů na Gammu143

Bezprostředně po odeslání minulého čísla o "třech planetách" se na vlnách Gammy mezi Prahou a Děčínem rozvinula tato živá konverzace:

From: FH SYSTEM
To: Pecka, Jaroslav
Subject: Re: Gamma147: Tri planety

dneska nejaky kratky



Válka v Iráku

From: "Pecka, Jaroslav"
To: "FH SYSTEM"
Subject: RE: Gamma147: Tri planety


neni cas :-) moc prace :-) priste bude delsi :-))

Práce od té doby rozhodně neubylo, a abych aspoň trochu vyhověl (doufám nejen) Frantovu čtenářskému apetitu, vypomůžu si dnes vašimi odezvami, na které se chystám už delší dobu odpovědět.

*************************************************************************

Petr Š.ex-COMPAQ:

Ahoj Jardo,

tvoje Gamma je vždycky impuls k zamyšlení. Nedá mi, abych nepřišel se svou troškou do mlýna. Zaujalo mě, že, jak se zdá, předpokládáš, že Američané vtrhli do Iráku v dobré víře. Jakkoli jsem vděčný za americkou demokracii a respektuji roli U.S.A. ve světovém bordelu, obávám se, že tohle není vůbec pravděpodobné. Američtí OBČANÉ byli v dobré víře, to nejspíš ano. Americká ADMINISTRATIVA uvažovala čistě prakticky: 1. Je americká ekonomika postavená na ropě? ANO 2. Vedlo by k vážnému narušení systému, kdyby například cena ropy drasticky vzrostla? ANO 3. Máme nedostatek vlastních zdrojů ropy? ANO 4. Pomohl by zdroj ropy, když ne vlastní, tedy alespoň ovládaný? ANO 5. Má Irák bohaté zásoby ropy? ANO 6. Vládne v Iráku figura, kterou nikdo nemá rád a nikdo nám tedy nebude vyčítat, když ji penzionujeme? ANO 7. Dokážeme najít záminku, proč tam vtrhnout? ANO


Srdečně zdravím bývalého kolegu, se kterým mě pojí milé vzpomínky na nádherné chvíle ve vzduchu, děkuju za kompliment, a vzhledem k rozsahu příspěvku budu reagovat průběžně: Na ropě je postavená nejen americká, nýbrž i každá jiná vyspělá ekonomika; k drastickému nárůstu ropy došlo právě v minulých týdnech, navzdory americké přítomnosti v Iráku, a americká ekonomika se vůbec nezdá být vážně narušená, naopak se jí už dlouho vede viditelně lépe než většině evropských ekonomik; irácká ropa přispívá k americké spotřebě miniaturními čísly, a v nejbližší budoucnosti, obávám se, to v důsledku místní nestability nebude o mnoho lepší; a shodněme se prosím aspoň na tom, že Američani nepřišli Irák "ovládnout", ale naopak netouží po ničem jiném, aby ho mohli co nejdřív zanechat jeho vlastní vládě ? ovšem aspoň přibližně demokraticky zvolené, ne dosazené bandou náboženských fanatiků, které se zrovna podařilo sehnat nejvíc kalašnikovů. Ten argument o ropě je už opravdu hodně obehraný, a jestli má být podložený, ať mi už konečně někdo vysvětlí, jakou ropu u všech ďasů chtěli ti chamtiví Američani najít v Koreji, ve Vietnamu, na Grenadě, v Panamě, na Haiti, v Somálsku, u Sarajeva, v Kosovu... (nemluvě o bezútěšné afghánské poušti v nejbeznadějnějším zapadákově zeměkoule) - a ze všeho nejvíc, proč proboha ti truhlíci odcházeli z čerstvě dobytého Kuvajtu, místo aby tam pod nějakou nepříliš průhlednou záminkou vyhlásili ochranný protektorát nad státečkem ohrožovaným stále ještě nesvrženým diktátorem v sousedním Iráku.

Je dobré si někdy připomenout, že Američané nejsou strážní andělé, kteří rádi konají dobro. Je to prostě země (čím dál méně) svobodných lidí ? (počkej, Petře, tohle myslíš vážně? nechtěj, abych Ti tady začal vypočítávat země, jejichž občané by si přáli být aspoň z poloviny tak svobodní jako Američani; byl by to únavně dlouhý seznam. Ale možná ty tisíce uprchlíků riskují životy při nejkrkolomnějších anabázích na cestě do USA jen proto, aby tam mohli žít v bídě a nesvobodě... co já vím.)
která:
- díky své síle dokáže úspěšně hájit své zájmy globálně
- díky své demokracii a tradicím sleduje naštěstí takové cíle, které jsou nám povětšinou po chuti. Ze zjevných důvodů ovšem americký prezident nemůže otevřeně prohlásit, že vtrhne do Iráku, aby ovládl zdroj ropy, a při té příležitosti odpomůže iráckému lidu od diktátora (jako vedlejší efekt). Aby to bylo stravitelné pro voliče a spojence, musí se na to jít obráceně. Před nějakým časem spěchala americká armáda osvobodit napadený Kuvajt. Šlo snad o svobodu kuvajtského lidu? Prdlajs. Jsou na světě další okupované země, jsou na světě lidé, kteří žijí v ještě horším pekle, než byl irácký režim, jsou na světě země, které jsou skutečnou hrozbou pro Západ. Nic není dokonalé, a nikdy nebude. Některé problémy se dají řešit, ale musí se to brát jedno po druhém. Priority záleží na tom, kde Ameriku zrovna nejvíc tlačí bota. Buďme realisté.


Horší režimy než byl Saddámův... teda řekl bych, že jich moc není, a v tom Kuvajtu šlo pravda o obojí ? jak o ropu, tak o svobodu; nebo spíš o to, aby se ukázalo nejen Saddámovi, ale všem ostatním jemu podobným, že vtrhnout bezdůvodně do sousední země se prostě nesmí. Kdyby mu tohle bývalo prošlo, svět by dnes byl ještě nebezpečnější, než je. (Čímž se vědomě vystavuju snadné smeči, že úplně stejně vtrhla loni americká armáda do Iráku; kdo nechce zavírat oči, ten ovšem snadno vidí diametrální rozdíl v důvodech i v konečných cílech, a jsem první, kdo říká, že nemám žádnou radost ze způsobu, jakým západní zpravodajské služby zhudlařily ? nebo zmanipulovaly, jak kdo chce ? odhad situace v Iráku před invazí.)

Invaze je dokončena, teď zbývá zprovoznit státní správu. Tady Američané naráží na svou naivní představu o světě. Vzhledem k tomu, že drtivá většina z nich (prezident to má dokonce zakotveno v ústavě) žije od narození v jedné zemi a nezažili nic jiného než demokracii a volný trh, mají pocit, že schopnost být funkční součástí takového zřízení je každému člověku vrozená a nedemokratické režimy puze potlačují tuto přirozenou schopnost jedince. Jak mylné! Stačí se podívat do jakékoli země bez vlastní demokratické tradice, kde agresor/kolonizátor/... (doplň si sám) zavedl západní systém státní správy (když ne nutně demokracii) a pak se stáhl a "vrátil" vládu původnímu obyvatelstvu. Výsledkem je vždy ekonomický úpadek, chaos, strmý nárůst zločinnosti, institucionalizovaná korupce... Budu rád, pokud mi někdo ukáže příklad, který se tomuto pravidlu vymyká. Zavést demokracii a volný trh (jedno bez druhého nemůže fungovat) je práce na generace. Snaha vyvézt je někam jako montážní celek je tristní a předem odsouzená když ne k totálnímu neúspěchu, tedy minimálně k dlouhé a bolestné agónii nesmírně nákladného budování a napravování omylů. Rozhlédněme se kolem sebe - řada věcí, kterou bereme jako samozřejmost (že máme silnice, že se nesluší se navzájem zabíjet, že za nákup se platí předem dohodnutá cena...) je produktem práce předchozích generací. Stačilo čtyřicet let, kdy byly (naštěstí zdaleka ne všechny!) tradice potlačovány, a musíme se je učit znovu. A někdy nám to moc nejde. A někdy experimentujeme a je to hodně drahé. Vynásobme si to všechno desetkrát a možná budeme mít optimistickou představu o tom, jaká práce teď čeká Iráčany. Nezávidím jim to. A nezávidím Američanům. Nastartovali něco, co nemohou dokončit - mohou pouze doufat, že se to bude vyvíjet správným směrem.

To jsou moudrá slova, ke kterým se odvážím dodat jen to, že nejsem tak velký pesimista. Těch zemí bez demokratické tradice, které po odchodu kolonizátorů nebo uvolnění místní despocie přes všechny potíže pokračují ve více či méně úspěšné snaze o demokratickou vládu a prosperitu, není úplně málo; namátkou zmíním třeba Egypt, Jižní Afriku, Indii, Thajsko, Kambodžu (v poslední době dokonce zažívá svoji nesmělou perestrojku i Laos!), Malajsii, Indonésii, Filipíny, Jižní Koreu ? a ovšem prakticky celou Jižní Ameriku. Nedostatek pozitivních příkladů (možná jsem nějaký přehlédl) v Africe je skutečně zarážející; jeden asijský je ale naopak do očí bijící: Japonsko, kterému nainstaloval jeho první demokratický režim na bodácích svých pěšáků generál McArthur, podpořený kanóny bitevních lodí ježících se v tokijské zátoce. A abychom nechodili tak daleko, jakou demokratickou tradici mělo Německo v roce 1945? Připusťme, že poraženým Němcům usnadnila situaci jejich vrozená disciplinovanost; když jim Eisenhower nadiktoval ústavu, sklapli podpatky a ukázněně přikývli ? ?Dobrá, jestli to musí být, tak tedy podle vašeho rozkazu budeme mít demokracii.? Takový přístup je pravda těžko čekat zejména v arabsko-muslimské kulturní zóně, kde jsou z jakýchsi komplikovaných důvodů předpoklady k budování demokratické společnosti zvláště nepříznivé; jenomže to samo o sobě nemůže být důvod k hájení krvavého diktátora. A že Američani nemohou dokončit obnovu Iráku, v tom s Tebou naprosto souhlasím; nemůže to udělat nikdo jiný než sami Iráčani ? a je tvrdá pravda, že přinejmenším v nejbližších měsících by bez přímé americké pomoci i vojenského podpoře byli téměř jistě odsouzeni k fatálnímu neúspěchu.

To jsem se zase rozkecal :) Snad jsi u toho neusnul.

Já rozhodně ne, Petře :-) a snad ani čtenáři; díky za velmi zevrubný příspěvek!

*************************************************************************

Zdeněk Š:

Ahoj Jardo,
obvykle si nedovolím komentovat žádnou Gammu, kterou si přečtu
[to je chyba, Gammu je třeba komentovat, aby si autor nezačal myslet, že spolkl všechnu moudrost :-) ], většinou s několikadenním zpožděním, nebo ji dokonce "založím" do archivu a už se k ní nedostanu. Nicméně Gamma o Iráku je něco jiného, protože se mi tato otázka dostala pod kůži. Přečetl jsem si ji okamžitě a rozhodl se Ti napsat pár řádků. Citace George Orwella je, myslím, výstižná a nejen na situaci v Iráku, ale i na každodenní život, který žijeme. Jsem rád, že Ti téma "Irák" není cizí a že dokážeš výstižně zhmotnit podstatu věci. Zmínka o tom, že by odpůrci války byli na prvním místě, kdo by Bushe kritizoval za nečinnost, v případě agrese ze strany Iráku je, dle mého názoru, velmi výstižná. Stejně jako teze, že k útoku "stačilo" chování Saddáma, které naznačovalo, že zbraně hromadného ničení, chemické zbraně, nebo nebezpečné zbraně jiného druhu, vlastní a že se nebude zdráhat je použít. Navíc podpořená skutečností, že chemické zbraně už ze strany Saddáma použity byly. Domnívám se, že člověk, který drží zbraň, je nebezpečný agresor, je nutné s ním podle toho jednat, bez ohledu na fakt, zda-li má zbraň nabitou či nikoli. Patrně to bude znít pošetile, ale jsem rád, že Saddámův režim dostal ránu, ze které už se nevzpamatuje.

Díky za zastání, Zdeňku :-) k tomu nemám co dodat...

S Myšákem jsme zase měli na téma Irák stručný dialog:

*************************************************************************

Myšák:

Zásadně nekopu do mršiny....ale bohužel se ukázalo, že měli pravdu ti, co říkali, že američané vědí jak porazit Irák, ale netušej co dělat potom a tím celou oblast destabilizujou víc, než byla před tím...

JP: Tak do mršiny mám ještě daleko :-) ale třeba to na padáku doženu :-)

Tou mršinou jsem samozřejmě myslel jen všeobecně názor na řešení situace na blízkým východě, které se ukázalo nepříliš vydařené... S tím padákem ještě počkej :-)

JP: Irák zrovna teď pravda moc stabilní není, ale "celá oblast" určitě nevypadá hůř než před dvěma lety... přinejmenším je tam o jednoho potenciálního agresora míň.

*************************************************************************

Štěpa:

Nechci rozebírat každou větu. Souhlasím tak na 75%. Kdybys ze svých chvál na US trochu ubral tak souhlasím. Průběh války a následný pokus o stabilizaci země není tak úplně čistý jak píšeš. Přesto s válkou než vypukla jsem souhlasil tak se teď přeci nepostavím na druhou stranu barikády.

V dnešní době vzácná ukázka zásadového postoje :-) ale vážně, podepisuju se pod to, že člověk nemá obracet na pětníku, dokud k tomu nemá opravdu nezvratný důvod.

Myslím, že USA to podcenily (ne válku ale následný postup) a dnes nejsou schopni vymyslet žádné řešení. Předání vlády je pouze zoufalý pokus zastavit násilí.Vždyť ta nová vláda nemá jinou šanci než opět požádat Američany opět o vojenskou pomoc. Potom pouze zlegalizují USA svou přítomnost v Iráku.

Což, obávám se, je v téhle chvíli nejméně špatné řešení, které poskytuje asi největší šanci, že to nakonec přece jen dobře dopadne; a od konce června bylo vidět, že Američani se v mezích krajně nestabilní situace opravdu snaží respektovat byť zatím omezenou suverenitu prozatímní vlády. Rozhodující zkouškou pro všechny zúčastněné bude příští rok nástup plnoprávně zvolené administrativy.

PS. To už do Gammy asi nepat í [jakpak ne] ale kdysi (JEŠTĚ PŘED SKUTEČNÝM UVAŽOVÁNÍM O VÁLCE) jsme si e-mailovali. Již tehdy jsem předpovídal po poražení Sadáma silou, že to skončí občanskou válkou. A stále si myslím, že to Irák ještě čeká.

Pamatuju se na ty diskuse, a opravdu to tak může dopadnout; ostatně dnešní stav k tomu nemá daleko. Ale jak americká armáda, tak teď ta prozatímní a přístí rok už zvolená vláda si to riziko velmi dobře uvědomují a udělají, co bude v jejich silách, aby tomu zabránily, nemluvě o tom, že únava z dezolátního stavu země v kombinaci s uspokojením ze znovunabyté suverenity by mohla oslabit dnes viditelnou bojechtivost mnoha Iráčanů.

*************************************************************************

Jan N.:

Ahoj Jirko,

(napsal občasný čtenář Gammy, kterého zde srdečně zdravím, jednomu z mých pravidelných odběratelů, jenž mu výtisk postoupil,)

děkuji Ti za zajímavý článek.

Pokud si mohu dovolit vyjádřit k němu svůj názor, tak se domnívám, že autor se zřejmě snaží obhájit svoje původní stanovisko, spočívající v tom, že útok na režim S.H. byl a je správný, protože S.H. je padouch, týrající vlastní obyvatelstvo a ohrožující lidstvo zbraněmi hromadného ničení.
Nezbývá mi než přiznat, že je tomu opravdu tak :-)
Nicméně cudně opomíjí ještě jiné důvody, které G.B. musel k svému rozhodnutí mít, protože takových režimů je na světě více a on se rozhodl právě pro Irák. Zřejmě na příklad v severní Korei není dost nafty a Číňanů je zase až moc. Tak si vybral Irák s tvrzením, že OSN a mezinárodní souhlas nepotřebuje, protože si s tím poradí i sám a dnes neví, jak by do toho OSN a co nejvíce jiných zemí namočil.

Ne že bych miloval S.H., ale myslím si, že G.B. se choval jako arogantní blbec a teď neví kudy kam a volá o pomoc. Já si myslím, že hlavním důvodem pro G.B. bylo, že věřil v rychlé a slavné vítězství, které by mu politicky pomohlo. A protože politici jsou obvykle figurkami nastrčenými lidmi se skutečnou mocí, tak se domnívám, že tyto osoby volaly po kšeftu pro armádní dodavatele a po irácké naftě. A on jim v podstatě musel vyhovět a tak to zabalil do známé pohádky pro veřejnost. Konec konců, očekávání nějakého zisku bylo až dosud hlavním důvodem všech válek a při pocitu, že vítězství bude naše, se vždycky nějaká ta záminka našla.

Obávám se, že pokud se z Iráku po odchodu USA (oni dříve nebo později odejdou, jako z Vietnamu) nestane islámský stát po vzoru Iránu, tak tam bude dlouho probíhat něco podobného tahanicím Izraele s Palestinci a USA s tím také o nic lépe nepohnou.

Tak to máš ode mne písemně a můžeme sledovat, jak moc jsem se v předpovědi trefil.


Jene,

nehledě na můj poněkud odlišný názor na hodnocení George W. Bushe, připouštím, že Tvoje dedukce má svoji logiku; ta ovšem příliš nevysvětluje, kde jsou ty zisky (místo nichž přišel loni tuším osmdesátimiliardový účet předložený Kongresu, a jistě to není vše) a kde je ta nafta, která zatím až příliš často místo do ropných terminálů vytéká po sabotážích do písku. Bushovi poradci si tu záležitost určitě nepředstavovali tak obtížnou, jak se teď ukazuje, ale aby čekali, že tahle válka si na sebe vydělá, tak naivní snad přece jen být nemohli. Samotní zbrojaři si nepochybně přišli na své peníze; zavést jen kvůli tomu zemi do války by ovšem bývalo bylo hodně dvojsečné, protože po opravdu drahém tažení, jako je tohle, by riskovali, že následná inflace, zvýšená daňová zátěž a výdajové škrty nakonec poškodí i je ? nehledě o politických důsledcích, jakmile by takový komplot vyšel najevo. A že by kterýkoliv americký president byl nastrčenou figurkou bezmocně vykonávající pokyny šedých eminencí tahajících za nitky z Wall Streetu... to je hypotéza (neřkuli teorie spiknutí až příliš podobná tomu, co jsme slýchávali na hodinách vědeckého komunismu), kterou, troufám si tvrdit, historie nepotvrzuje a určitě ji nepotvrdí (odhaduju za další čtyři roky) ani konečné hodnocení vlády GWB. Málokterý státník v západním světě má tak rozsáhlou výkonnou moc jako americký president.

Takže tady to máte, milí čtenáři, písemně i ode mě, a jak jsem slíbil, sejdeme se nad tímhle tématem příští rok, abyste mě mohli vyzkoušet z mých nesplněných proroctví a vyvrácených argumentů :-) určitě bude o čem diskutovat.





Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 599 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS