Zajímavosti

* Gamma č. 152 (Kurs letecké radiofonie (IV.))

Vydáno dne 23. 03. 2006 (2825 přečtení)

Zajímavosti z českého letectví - kurs letecké radiofonie (IV.)

Jak je to s vybavením letadla radiovou stanicí? V jakém případě nemusí být letadlo nad územím České republiky vybaveno radiovou stanicí? Pokud pracujete v prostoru třídy G, to je od země do 300 metrů nad zemí nebo dva tisíce fítů altitude, bez toho, abyste vnikli do prostoru třídy C a D, tak v prostoru třídy G nemusí být letadlo vybaveno radiovou stanicí. Je to samozřejmě nesmysl. Je to nesmysl, který se tam nějak dostal - já nechápu proč, nicméně je to tam.



Přednášející obchodní pilot Jiří Janíček(klikni)

Celý civilizovaný svět se snaží přejít nejenom na palubní radiostanice, ale snažíme se u uživatelů i osobních telefonů třeba kategorie UMTS zapojit ty telefony na systém GPS, abychom o té osobě věděli, kde se pohybuje. Řidiče náklaďáků připojujeme přes mobilní telefony džípíeskou do jejich středisek řízení, a u letadel to zcela opomineme. Ale tlak na začátku devadesátých let byl tak velký z letecké veřejnosti - k čemu je mi radiostanice, proč já se budu učit s ní dělat, ještě budu vozit na palubě letadla nějakou radiostanici, lítání je svoboda. Takže já mohu létat na letišti v Bubovicích, to je mimo prostor třídy C, je to prostor třídy G, a nemusím mít palubní radiovou stanici. Nemusím s nikým komunikovat, nikdo mě neotravuje. Pro mě je to bezpečný. Až do okamžiku, kdy přijde húlava1), a zatlačí mě od letiště v Bubovicích do prostoru třídy C, kam já vůbec nesmím vstoupit bez předchozího souhlasu služeb řízení letového provozu. Do CTR2) Prahy Ruzyně. Co já tam budu dělat, v tom CTR?? Já nemám radiovou stanici, já se tam s nikým nedomluvím, do Bubovic to nejde, já vidím, že se tam zvedaj víry a trhá to tam listí, a já s ultralajtem tam někde vibruju v blízkosti Berouna, a teďka co?? To je nejlepší tomu pilotovi doporučit "dotáhni a prudce vyšlápni", to je prostě jediný řešení. [Unavené publikum probuzené z večerní letargie se otřásá smíchem... navržený manévr s přitaženým kniplem a vyšlápnutým pedálem je samozřejmě neselhávajícím návodem k pádu do vývrtky.] On tam někde s tou Slukou sedá na dráhu dva čtyři a ke všemu napříč, protože až přiletí na ten beton šedesát metrů širokej, tak ten vůbec neví, která bije.

1) Húlava = nárazový vítr předcházející čelo bouřky a obecně studené fronty.
2) CTR = ConTRolled zone, řízený okrsek, obklopující bezprostřední okolí letiště do vzdálenosti několika km a do výšky 300 m nad terénem.


Civilizovanej svět směřuje jenom k tomu, aby ty piloti o sobě navzájem věděli, aby věděly služby řízení letového provozu o nich, k tomu svět směřuje, a my si prostě vysadíme tady v prostoru třídy G, že nemusíme mít rádiovou stanici, protože tlak od těch letců byl tak velkej, že - k čemu je mi rádio, pták taky nemá rádio a taky lítá. To je argument jako KRÁVA, že jo.

Dotaz z publika: ?Je to anomálie jenom Čech, nebo i jinej stát to má takhle??

To není anomálie Čech, to je prostě něco nesmyslnýho, protože všude ve světě přijde pojišťovna a řekne - máte v letadle radiostanici?
Vy řeknete ano. Pojistka stojí tisíc dolarů.
Máte v letadle radiostanici? Mám dvě radiostanice. Pojistka stojí osm set dolarů.
Máte v letadle radiostanici? Nemám. Pojistka stojí čtyři tisíce dolarů. - Vy jste se zbláznili! - No tak si tam dejte rádio...!?


U nás přijdete na pojišťovnu jako já, lítám třicet let bez nehod, mám v letadle odpovídač v režimu C, mám to tam všechno, a voni řeknou - ?Jé, vy máte ELTa, no to je o tři sta dolarů dražší pojistka, protože vy tam máte něco navíc!? Místo aby byli šťastný, že když já spadnu někde v Alpách s ELTem, tak za hodinu nade mnou visí vrtulník a tu uraženou nohu mi prostě vyndaj a zašijou to, a když tam budu tři dny a ještě pokrvácím tam kus Alp, tak oni budou po mě chtít další peníze kvůli tomu, jak jsem to tam za-to... Teď mi napsali, že mám pojistku na auto, a že mi ji teda zlevnili, že už nebudu platit šest tisíc, ale jenom osm, jelikož všichni ostatní, co bouraj, tak platěj dvanáct. No to mám úžasnou radost.


Tak to u nás je. Všude ve světě se tlačí na tu bezpečnost, žádá se od těch pilotů, aby měli odpovídače na palubách, aby měli ELTy, protože když mám toho ELTa, tak ten člověk je tam zmrzačenej jenom na chvíli, a třeba se dá nějakým způsobem ještě spravit, že jo, nějakej Cvach ho sešije. Ale když tam budete ležet tři dni a vydechovat, no tak samozřejmě tu pojišťovnu ta vaše oprava přijde mnohem dráž! U nás na to zatím ještě nikdo furt nebere ohled. No a ta lobby ultralehkejch letců byla v devadesátých letech tak silná, že prostor třídy G se obejde bez rádiovýho krytí, ale já to považuju za nesmysl. Naštěstí třeba u nás na našem letišti se to nestane, protože my jsme uložený v prostoru kategorie C, a ani do toho prostoru nikdo nesmí vstoupit, že jo, ale přesto přiletí letec, smahne to nad kbelskou vojenskou dráhou, takhle kouká z vokýnka, ježiš, co to je za dálnici, ty vole, tady začíná, tady to končí, to je divná dálnice, a tady jsou nějaký letadla, to bude asi muzeum. A přiletí do Letňan, a řekne no co, tak sem letěl bez rádia, v prostoru třídy G to není potřeba. - Ale my jsme CTR Kbely, to je prostor kategorie C! - No, ale to já nevim, já ani nevim, co je prostor kategorie C. Vleze do ultralajtu, zarazí plynovou páku skrz přístrojovou desku až k motoru a vodletí.


U letců se hodnotí vzdělání a vzdělavatelnost. To jsou dvě velmi odlišné věci.


Jak je to s loděma: svět je rozdělenej na oblasti číslo jedna, dva a tři. Přičemž oblast číslo jedna je pod nejsilnějším leteckým, námořním a rádiovým provozem. Podle toho, v jaký oblasti se loď pohybuje, tak podle toho jsou předepsaný služby. V oblasti číslo jedna, třeba pasažérský lodě, to jsou lodě, který vezou víc než šedesát cestujících, musejí mít radiovou službu 24 hodin denně. Do šedesáti cestujících v oblasti číslo jedna nemusíte mít 24 hodin denně, ale stačí sloužit 12 hodin denně. Kdežto v oblasti číslo tři, to jsou Filipíny, Austrálie, pobřeží Jižní Ameriky, tak tam i osobním lodím stačí sloužit jenom čtyři hodiny denně. To je všechno velmi významný. To je udělaný z těch důvodů, že když na palubě má někdo sloužit 24 hodin - má být otevřená stanice, tak to znamená, že tam se musejí střídat tři lidi po osmi hodinách. Tři lidi už musejí mít vedoucího, to je čtvrtej chlap. Musí mít zástupce, kdyby si zlomil nohu, to je pátej chlap. Taky potřebujou chodit na dovolený a všelijak, to je strašně drahý, lidi jsou hrozně drahý! tak každej ten provozovatel se tomu brání a v oblasti číslo tři... samozřejmě jezděj lodi s cestujícíma a vůbec žádný radiový stanice nemají, na Filipínách se dozvíte, že loď se převrátila, až když ty mrtvoly vyplavou nafouklý na pobřeží, protože radiový stanice jsou drahý a povolení k provozování je taky drahý. Ale oblast číslo jedna je oblast s nejsilnějším rádiovým námořním a leteckým provozem, tam se na palubách lodí, pokud to sou cesťáci, slouží čtyřiadvacet hodin denně. Pokud to má míň jak šedesát cestujících, tak ty doby jsou tam upravený, nebo pokud to jsou nákladní lodě - to jsou lodě nákladních kategorií, které mohou vézt až šest cestujících, to je omezený proto, že když vezete zase víc jak šest cestujících, tak už musíte mít na palubě doktora.


Radiostanice pro záchranné čluny - má ve dně zátku, tu vydloubnete, a ponoříte tu staničku do vody. Je na lanku, nemůže vám uplavat, je plovoucí, neutopí se! Když ta stanička natáhne vodu, tak se nahoře rozsvítí LEDka, že je to připravený k vysílání, a vy z toho jenom utrhnete plombu, vyskočí z toho spirálová anténka, takhle vám do voka, ještě k očnímu lékaři si musíte - a šup, a už to vysílá. To sou úžasný věci, co se pro ty lidi dneska vymejšlej.


No, tak když pak byste aktivovali takovou staničku, tak jsou určený intervaly ticha na kmitočtech 500 kHz a 2182 kHz, kde nikdo nevysílá, na kmitočtu 500 kHz, to je telegrafní kmitočet, je každou hodinu od 15. do 18. minuty a od 45. do 48. minuty úplné ticho, to je proto, aby byly slyšet slabé stanice záchranných člunů. Pro radiotelefonní stanice od třicáté do třicáté třetí minuty a od nulté do třetí minuty každou hodinu je tenhleten interval. Vono na těch kmitočtech pak probíhá ještě takzvané souborné volání, protože když chcete zavolat nějakou loď a sdělit jí, že má náklad někde v přístavu - loď nemůže prostě někde stát, my si furt myslíme, že někde na lodi jsou nějaký lidi, loď přistane, voni jsou v přístavu, daj si pivo, vožerou se, naložej do toho ryby a jedou dál - to vůbec tak není, dneska se ty lodě nakládají za jízdy! Ta přepojí motor z mazutu na naftu a jede dál a k ní přijedou člunama a jeřábama a - to ani nezastavuje, protože uvést ty stroje do chodu, to je strašně drahý, a velký lodě vůbec nezastavujou. Námořníci na to naskakujou za jízdy! Prostě tam je to takový složitý. Tak my vůbec o tom námořnictví moc nevíme. A když tu loď pak chcete zavolat, že někde má bunkrování, připravený palivo nebo náklad, tak ji voláte na některý z těchhletěch dvou kmitočtů, na pětistech kilohertzích zavoláte všechny lodě a ona se ozve, protože jinde ji neseženete, těch kmitočtů je hrozná kupa, tak tam probíhají tyhle souborný volání, ale v těchhle okamžicích tam není nic, je tam úplný ticho, a stanice, který jsou vybavený přímo na těch 2182 nebo 500 kilohertz, tak v těch radiotelefonních nebo radiotelegrafních hlídkách jenom poslouchaj, to je vyhrazený pro slabé stanice záchranných člunů.


Samozřejmě, nevěřili byste tomu, ale čím jednodušší technika, tím větší šance na to, že to přežije. Takovej mobilní telefon je výbornej, von vám vypadne z kapsy, načutnete ho a nic se mu nestane. Jenže víte, jak to je, jak jste ho nakopli, tak von vám upad do kanálu. A stojíte nad stokilovým litinovým poklopem, mobil sice přežil, ale je zcela mimo váš dosah. Zavolejte si o pomoc. Jdete, vypadne vám z kapsy, kopnete ho, zrovna kolem jede stojedenáctka, křach, je po něm. Na moři, máte mobil, co vám chybí, zavoláte si. Jdete s mobilem, vona na něj cákne slaná voda, a najednou mlask, von se vám rozpouští v ruce, takhle to z toho odkapává, prostě ty věci nejsou odolný. Není nad telegrafii. Nejenom proto, že jsem telegrafista, ale ? v nouzi, čím jednodušší, tím lepší.


Tak probrali jsme radiotelefonní a radiotelegrafní hlídky. Tohle opatření se zavedlo původně jenom jako hlídky radiotelegrafní, někdy - protokolem chicagským v roce 1928, a po válce pak radiotelefonie doznala velkého rozmachu a připojily se k tomu ještě radiotelefonní hlídky. Na palubách všech lodí, který jsou certifikovaný pro přepravu cestujících, jsou obrovský hodiny v kabině radiotelegrafisty nebo dneska navigačního důstojníka, a na nich jsou ty intervaly barevně vyznačený. To je přesto, že je to udělaný blbovzdorně, tak člověk je velice omylná záležitost. Všude na těch hodinách jsou vyznačený intervaly ticha. Těch dvanáct čárek toho telegrafního signálu, ten telegrafista může vyslat rukou, proto je to tak vymyšlený, protože ty hodinky všude na těch palubách velkých lodí mají nejenom intervaly ticha, ale samozřejmě centrální vteřinovou ručičku, kterou on ty čtyři vteřiny ten klíč podrží, to vůbec není problém, a opravdu, čím jednodušší zařízení, stále se to ještě osvědčuje. No tak, technika pokračuje; ale když máte výbornej mobil a tři dny ho nenabijete, tak je vám platnej, že s ním můžete tak po někom hodit, to je všechno. Kdežto tyhlety věci jsou skutečně vyrobený tak, aby vydržely, i v těch krutých podmínkách na moři, a říkám, ty země, který měly moře, tak ty byly ve svým vývoji obrovsky akcelerovaný.





Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS