Zajímavosti

* Gamma č. 157 (Vesmírné zajímavosti - kosmické počasí)

Vydáno dne 25. 03. 2006 (2921 přečtení)

Kosmické počasí - oblačno, místy přeháňky s prudkým deštěm

Před týdnem, 20. ledna 2006, se na Slunci objevila obří skvrna označená jako NOAA 720 (NOAA = National Oceanic & Atmospheric Administration, americký vládní úřad zabývající se výzkumem a předpovídáním atmosférických a oceánských jevů; viz www.noaa.gov). Ze skvrny vzápětí vytryskla erupce třídy X, nejsilnější registrované kategorie. Čtvrt hodiny poté dorazila k Zemi záplava vysokoenergetických protonů pohybujících se téměř rychlostí světla; magnetické pole Země tento útok spolehlivě odrazilo ? jako už tolikrát. Když o 36 hodin později dolétl k oběžné dráze oblak mnohem pomaleji letícího ionizovaného plynu vyvrženého ze Slunce, nad severní oblohou se rozzářila nádherná polářní záře.



Sluneční skvrna(klikni) Základna na Měsíci(klikni)


Tahle erupce byla nejsilnější od roku 1989; každý její proton měl energii přesahující 100 megaelektronvoltů (rychlost odpovídající urychlení mezi dvěma elektrodami o napěťovém rozdílu 100 miliónů voltů). Proton s touhle energií pronikne až 11 centimetrů silnou vrstvou vody; běžný skafandr by v takové smršti byl platný jako tričko v průtrži mračen. Kosmonaut, kterého by taková kosmická nepohoda zastihla například na povrchu Měsíce, nechráněném magnetickým polem ani atmosférou, by po několika dnech zaznamenal typické příznaky těžké nemoci z ozáření: zvracení, únavu a zhoršený krevní obraz. Astronauti na Mezinárodní kosmické stanici ISS byli naštěstí v bezpečí; schováni za mohutnými stěnami nedostali víc než 1 rem ozáření, ekvivalent deseti návštěv na zubařském rentgenu. Výzkumník potulující se tou dobou bez dodatečné ochrany po Měsíci by schytal 50 remů; dávku sice ještě ne smrtelnou, ale dost na pořádnou několikadenní nevolnost. Smrtelná dávka s 50% pravděpodobností přežití je stanovena na 300 remů absorbovaných najednou; při expozici o stejné intenzitě, ale shromažďované po delší dobu, má organismus čas opravovat poškozené buňky a vyrovnat se s radiační zátěží ? které je ostatně i v běžném přírodním prostředí vystaven neustále. Pokud však dostane takovou dávku naráz, je šok obvykle příliš velký.


Jedna z největších zaznamenaných skvrn se objevila 2. srpna 1972, mezi expedicemi Apolla 16 a 17; prudké erupce se tenkrát objevovaly opakovaně po 10 dnů. Kdyby byla taková smršť zastihla kosmonauty na povrchu Měsíce, po zásahu radiací o intenzitě 400 remů ve skafandru o tloušťce 0.25 g/cm2 by bez okamžité a rozsáhlé lékařské pomoci měli minimální naději na přežití. Ani lunární modul se svou ultratenkou kůží by jim jako úkryt nebyl býval mnoho platný; velitelská sekce lodi Apollo, kuželovitý modul disponující 7-8 g/cm2 už by ovšem dokázal snížit expozici jejich krvetvorných orgánů ze 400 remů na 35, což už je rozdíl mezi nutnou transplantací kostní dřeně a pilulkou proti migréně. Raketoplán ? který má po dlouhé přestávce poprvé opět odstartovat v květnu letošního roku ? poskytuje ochranu o hodnotě 10-11 g/cm2; nejsilněji stíněné partie kosmické stanice, používané jako kryt v době kosmických bouří, pak mají až 15 g/cm2. ISS má však především základní výhodu předsunuté ochrany zemské magnetosféry, která zasahuje desítky tisíc kilometrů do okolního prostoru a slouží jako neviditelný, ale bezpečný kosmický přístav pro všechny lodě a družice obíhající i na vysokých drahách kolem Země.


Každá měsíční expedice ovšem tenhle útulný úkryt pozemské magnetosféry musí opustit; už teď se proto plánuje, že budoucí měsíční základny budou disponovat minimální ochranou o hodnotě 20 g/cm2 tvořenou například vrstvami hliníku a polyetylénu. A než si Měsíčňané vyjdou na nedělní procházku do nejbližšího kráteru, budou si muset nejdřív poslechnout předpověď počasí ? toho kosmického, o kterém se rozhoduje v hlubinách Slunce - protože pokud meteorologové ohlásí "zvýšenou aktivitu, přeháňky ionizovaného plynu, místy rychlé protony", pak proti neviditelným bleskurychlým projektilům, které budou neslyšně pršet z oblohy černé jako uhel, nepomůže ani sebelepší deštník...

Na přiloženém obrázku je záběr skvrny "NOAA 720" z 15. ledna 2005; představu o její velikosti si můžete udělat ze skutečnosti, že průměr zeměkoule činí setinu slunečního...

Zpracováno podle zdrojů NASA,
http://science.nasa.gov/headlines/y2005/27jan_solarflares.htm?list495307





Celý èlánek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 11 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout èlánek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS