Zajímavosti

* Gamma č. 162 (Dopisy čtenářů - reakce na "ropný šok")

Vydáno dne 26. 03. 2006 (2979 přečtení)

Dopisy čtenářů - reakce čtenářů na Gammu161

Martin Z., sr.:
Díky konečně po dlouhé době za GAMMU a za alespoň jeden kladný [=s pisatelem souznící?] názor na VV. Doma jsem kvůli tomu zkusil dost. Pořád na to koukaly, do hospody před tím nešlo utéct, běželo to tam taky. Včera jsem si konečně oddechnul, že už ten uzlíček nervů dostal, co chtěl. PRIMA vydělala miliony a doufejme, že s tím dá na delší dobu pokoj, abych mohl sledovat svoji oblíbenou ČT2. Mimochodem, jak moc sleduješ rozhlasovou a ČT show Odhalení? Já jsem přímo unešen. Jen těch 12 melounů vítězi nezávidím...



Kolísání objemu kyslíku ve vzduchu(klikni)

Martine (i vy všichni, kteří to po mě ještě máte chuť číst), díky naopak vám po dlouhém odmlčení za milejší přivítání, než si zasloužím; jsem potěšen, že Gamma někomu chyběla :-)

Co se VV týče... tolik jsem toho neviděl, abych mohl hodnotit, ale "uzlíčka" podezřívám, že měl ty "nervíky" pečlivě připravené pro publikum, a rozhodně mu to vyšlo. Výhra mu budiž přána, a určitě mu ji není co závidět; což, měl jsem pocit, možná dobře pochopil Jindra, který ve chvíli, kdy prohrál jedenáct miliónů, hýkal před publikem ještě nadšeněji, než když je měl na dosah. Na jeho místě bych asi ječel úlevou taky; neodvažuju se hádat, kolik mých kamarádů by mě ještě bylo ochotno pozvat na mejdan, kdybych měl tu drzost mít takhle veřejně tak velkou kliku; to se v takovéhle malé zemi neodpouští.

"Odhalené" (opice) jsem, přiznám se, ještě nestihl... to bych měl dohonit, je to určitě noblesnější podívaná než co většinu času předváděla humanoidní konkurence. A do melounu bych se zakousl rád, dvanáct je teda moc, ale jeden dva bych klidně bral :-)

*************************************************************************

Aleš L.:
Jsem rád, že Gamma pořád ještě existuje a díky ti za to. Už jsem myslel na nejhorší...:-) Doufám, že vyškrábeš sem tam trochu toho času na dobrovolnou dobročinnost-Gammu.
Mimochodem, dnes jsem četl o tom, že Zemi má křížit někdy v roce 2029 planetka Apophis...kdyby ti došla témata, tak si myslím, že by to mohlo někoho zajímat.


Aleši, na "nejhorší" je doufám i v mém pokročilém věku a navzdory výstředním sportům, které příležitostně provozuju, ještě dost času :-) a o tom "ošklivém asteroidu" bude příští číslo.

*************************************************************************

Rosťa Z.:
Ahoj Jardo, ani nevíš, jak jsi potěšil mé staré okoralé srdce. Piš. Těším se. Rosťa

Rosťo, Ty poeto :-) mé ještě starší srdce se po dlouhé době opět rychleji rozbušilo nad takovým projevem přízně :-) budu se snažit.

*************************************************************************

Myšák:
?... evidentně nedokázali odolat nedočkavému zvolání "Už je to tady!" Jenomže není; jako už tolikrát. Že ropa dojde do dvaceti let, se předpovídá už skoro půl století, a ještě pár dalších desetiletí to tak vydrží.?
... jen nevím z čeho pramení Tvůj optimismus :-((

Myšáku, jsem rád, že jakožto nejsvědomitější kverulant jsi zachoval Gammě věrnost i po tak dlouhé době :-) a můj optimismus pramení z prognóz lidí, kteří mají odhadování zásob ropy v popisu práce, jakož i ze skutečnosti, že termín vyčerpání ložisek se vytrvale posunuje do čím dál vzdálenější budoucnosti. Samozřejmě že to jednou přijde, ale kolaps do dvaceti let předpovídají jenom nejdychtivější škarohlídi, kteří se těší, že tu melu ještě uvidí na vlastní oči. Sázím se, že minimálně my dva o to přijdeme :-) a až se to přiblíží, už jenom postupně rostoucí cena ropy bude dostatečnou motivací k urychlení vývoje alternativ a jejich zavedení do praxe. Ona ta "ruka trhu" přece jenom na tyhle věci docela funguje, a světový trh s energií není vesnické hokynářství, aby v sobotu najednou došly brambory a v pondělí už nebylo co prodávat.

*************************************************************************

Myšák:
No nemám slov :-)) obdivovatel Kačenky kritizuje Vyvolené... a imperialistické choutky USA ho nechávají chladným až netečným ... kam to spějem když už i Stone kouká na tohle

Kam to spěje

Kdysi jsem kdesi četl pobavený povzdech, že ?se světem to jde od desíti k pěti už od roku nula.? Nad zkaženými mravy, zlatou mládeží a všeobecným úpadkem se lamentovalo nejpozději ve starém Řecku, ale zatím se to vždycky nakonec nějak srovnalo. Občas pravda mezitím přišli barbaři, padla říše a nastoupila nová éra; ale to je halt ten pokrok.


Že jsem tu a tam zálibně spočinul vilným okem na roztomilé Kačence, mi v nejmenším nebránilo souhlasně sledovat agresivní pikle amerických imperialistů, byť mi pravda trochu kazí radost kajícná přiznání některých členů administrativy (presidenta nevyjímaje), že kdyby tenkrát bývali věděli, co vědí dnes... jenže tak už to v životě chodí, že strategická rozhodnutí musíme činit na základě nepřesných informací, dezinformací a apriorních předpokladů, které máme teď, místo přesných znalostí, kterými budeme disponovat potom, až budeme přesně vědět, co bylo a jak to mělo být jinak. Ale o tom ještě bude řeč jindy.


Mezitím se může snadno stát, že víc než rejdy amerických militaristů budou naši pozornost brzy poutat zákeřné úskoky sionistických okupantů, kteří z důvodů známých jenom jim samým nejsou ochotni nechat se "vymazat z mapy světa" či "odstěhovat na Aljašku", jak jim přátelsky doporučil vedoucí představitel nedaleké nepříliš přátelské mocnosti, a místo toho spřádají zločinné plány, jak zasadit nevyprovokovaný úder dřív, než na ně dopadne jaderná pěst spravedlivého islámského hněvu. Před několika dny mi kolega poslal odkaz na zajímavou zahraničně-politickou stránku, která si rychle získala moji přízeň nápadnou absencí liberálně-levicových a pacifistických idejí. Autor článku Israel's prospective strike against nuclear Iran na základě citací z jiného, poněkud spekulativního článku z The Times zde s brutálně přímočarou logikou předpovídá další vývoj na vzdálenějším Blízkém východě. Írán, jak známo, dávno pracuje na vývoji jaderných technologií; to je skutečnost, která významně získala na zajímavosti ve spojení s nedávnými výroky nového íránského presidenta a ještě čerstvějším odmítnutím Íránu spolupracovat nadále s Mezinárodní jadernou agenturou při kontrole svého nukleárního programu. Izrael na to nepříliš překvapivě reagoval chladným prohlášením, že takový vývoj nebude mlčky sledovat. Při vzpomínce na zničení iráckého reaktoru v Osiraku v roce 1981 nemají v Teheránu důvod tomuto varování nevěřit. Vskutku ho také dávno čekali a už dlouho se připravují; v březnu má Írán dostat dodávku ruských raket země-vzduch, které mají plánovaný výlet izraelských commandos trochu znepříjemnit. To se pochopitelně nelíbí příslušným činitelům v Tel Avivu, kteří se nechali slyšet, že konec března 2006 bude pro rozvíjející se íránskou jadernou krizi představovat "point of no return" - bod, odkud nebude návratu - jestli Teherán neustoupí mezinárodnímu tlaku. Podle The Times Izrael v severním Iráku s mlčenlivým souhlasem Američanů provozuje tajnou monitorovací stanici. Takové tvrzení ? pokud je pravdivé - může být velmi nepříjemnou indiskrecí nebo naopak úmyslným náznakem pro Teherán, že USA a Izrael stojí v této věci bok po boku. Autor článku na
http://www.americanthinker.com/articles.php?article_id=5066
vyslovuje domněnku, že Izrael při své přípravě preventivního úderu dostává (jak se dá čekat) tichou zpravodajskou podporu z USA, pravděpodobně také z Ruska (které nechce přijít o kšeft, ale nestojí o velký malér za humny), Turecka, Iráku, Saúdské Arábie, možná i z Evropy (jež při všem svém bezzubém pacifismu je z vyhlídky na atomový Írán právem nešťastná), ale navíc také od demokratických elementů v Iránu a možná dokonce i od konzervativních, nikoliv však fanatických členů iránského establishmentu, znepokojených vyhlídkou, jakou apokalypsou může tahle ruská ruleta skončit, jestli se to nechá dojít příliš daleko: ?Some of the Mullahs may not relish the radicals obtaining nukes ? a nuclear bomb could ruin your day even in Tehran or Qom. Iranian pro-democracy forces have been consistently leaking information about secret facilities in the open press. So there is a real opposition within Iran itself.? = ?Někteří z mulláhů možná nemají žádnou radost z představy, že si radikálové pořídí atomovky; jaderná bomba vám může zkazit odpoledne i v Teheránu nebo v Komu. Íránské prodemokratické síly soustavně vyzrazují ve veřejných médiích informace o tajných zařízeních. Takže v samotném Íránu existuje skutečná opozice.?


Autor konstatuje, že IDF ? Israeli Defense Forces ? jsou v podstatě armádou jediného úderu, která nemá kapacitu na delší konflikt, takže ?if that single strike failed, or if Iran retaliated against Israeli population centers the IDF would have to go nuclear, or back off completely. But Israel cannot afford to be seen backing off, or the whole Middle East would be at its throat. Nor can the rest of the world afford for Israel to fail.? ?Pokud by takový jediný úder selhal, nebo pokud by Írán provedl odvetný úder proti izraelským městům, IDF by musely sáhnout po jaderných zbraních, nebo úplně couvnout. Jenomže Izrael si nemůže dovolit dát najevo ústupnost, protože v tom okamžiku by mu šel po krku celý Střední Východ. A ani zbytek světa si nemůže dovolit neúspěch Izraele [v takovéto akci].?


Autor proto předpovídá, že nebude překvapen, jestli izraelský úder ? pokud k němu dojde ? bude nakonec ve skutečnosti společnou akcí, při níž za účinné a přece natolik nenápadné asistence USA, aby ji ministryně zahraničí mohla vzápětí pohoršeně popřít (americké křižující střely jsou k nerozeznání od izraelských a stíhačky stealth jsou v noci opravdu neviditelné) a mlčenlivé podpory evropských a možná i okolních arabských zemí bude tenhle problém vyřešen za temné jarní noci v jediné smělé akci, za kterou na sebe Izrael, dávno zvyklý dělat černou ovci, přijme plnou odpovědnost, zatímco ostatní si oddychnou, že to mají za sebou a ještě při tom všem vypadají jak neviňátka. Článek spěje k závěru slovy ?What Israel and the United States may be doing with this deliberate leak is to put everyone on notice. If there is no face-saving retreat by Tehran by March of 2006, we can expect concerted action.? ?Izrael a USA možná tímhle úmyslným únikem informací [o přípravě březnového úderu a izraelských uších v irácké poušti] dávají všem výstrahu. Jestli se Teherán do března nedá na ústup, kterým by si zachránil tvář, pak můžeme čekat společnou akci,? - a končí v pravém jestřábím stylu: ?If anyone is still wondering why we are in Iraq, here is your answer.? ?Jestli se ještě někdo diví, co děláme v Iráku, tady má odpověď.?


Autorova tvrzení můžeme zpochybňovat, jeho vývody vyvracet a pohoršovat se nad velmocenským cynismem poněkud účelové pointy, ale vážnost situace nikdo nemůže popřít. Co řekl íránský president o Izraeli, by samo o sobě mělo stačit, aby byl Írán vyloučen z OSN, jestli má tahle organizace ještě mít nějaký morální základ. Brzy ovšem může dojít na pádnější argumenty než trhání členských průkazů. Pro odpůrce použití síly bude krutou ironií, že v tomhle případě dokonce ani nebudou moci znova otlouct Yankeeům o hlavu blamáž s iráckými zbraněmi hromadného ničení; ?to už tady přece bylo ? napřed WMD a pak nic.? Existence íránského jaderného programu je nezpochybnitelná, samotný Teherán se k němu hrdě hlásí a dokonce dává nepokrytě najevo, k čemu ho hodlá použít. Osobně tipuju (a doufám ve) smírné řešení, ale možná nás čeká další napínavé jaro. Můžeme být rádi, že jsme moc malí hráči, než aby nás velcí hoši k téhle hře pustili; nejspíš se tam budou tahat z rukávů nepěkné trumfy. Počkejme si.

*************************************************************************

Honza F.:
Gamma je široký výběr témat, zřejmě by je chtělo poněkud rozpitvat. Snad až budeš mít trochu času bych Tě pověřil úkolem z historie s názvem "Velmoci v historickém kontextu (vznik a jejich zánik, jejich chování v době své existence)". [To je opravdu zajímavé téma, Honzo; už si to předběžně převaluju v hlavě.] Předpokládám, že jsi zaregistroval, že velmoci jsou mnohem zranitelnější (zánik), než relativně malé země. Nedá se přehlédnout rozpínavost velmocí, téměř vždy se domnívají, že samy nejsou ohroženy. Pouze pohled do historie nám ukazuje, jak hluboce se mýlí. Myslím, že pohled na minulost se dá sice zkreslovat, ale je mnohem blíže skutečnosti než matení současnosti.
Trochu jsem se zabýval i přílohou. Nejsem příliš velký optimista, spíše však souhlasím se závěrem, že klasická paliva budou nahrazena palivem jaderným, spalovací motor bude nahrazen výrazně ekonomičtějším elektromotorem. Dovedu si ve vzdálené budoucnosti představit i miniaturní reaktorek v prostoru dnešního motoru. Ve vzdálené budoucnosti bude vyřešen i problém štěpení jiných jader nejen uranových. Nemístná rovněž není ani představa o podobném principu dodávky energie jako je dnešní signál do mobilního telefonu, vše je pouze otázka investic, tudíž vůdčí i v budoucnu budou vyspělé země (civilizace). Lze předpokládat zvýšené využití sluneční energie, vody a větru, nepředpokládám však, že tato energie by dosáhla úrovně 25% celkové spotřeby. Životní prostředí by se mělo výrazně zlepšit v okamžiku malé nebo žádné spotřeby klasických paliv - kromě snížení obsahu škodlivých plynů, dojde ke zvýšení obsahu kyslíku v ovzduší.
Rizika:
Lidská populace roste poměrně vysokým tempem, zejména v málo vyvinutých zemích. Prakticky žádná společnost nenechá zaniknout svoji civilizaci bez pokusu o řešení, hladoví se budou domáhat svojí porce jídla, tento vliv je patrný už dneska. Poroste terorismus a to i ve státním měřítku. Zatím lze tento proces řídit formou občanských válek (vymlaťte se sami). Ve vzdálené budoucnosti ovšem tento trik prohlédne i ten poslední. Pak už půjde skutečně do tuhého. V mezidobí kromě jediné velmoci USA začnou vznikat i velmoci další. Rusko jsem prozatím vynechal, je velmocí pouze z hlediska rozlohy území, má velké nerostné bohatství, ale celkem zaostalé hospodářství. Předpokládám návrat do skupiny velmocí v horizontu cca 20 let. V současné době jsme svědky vzniku Spojených států evropských (EU). Podobný trend nastoupí i země ASIE a AFRIKY, předpokládám horizont cca 20-30 let. V tomto okamžiku je na scéně dostatek velmocí, aby řešily přelidněnost lidstva (pustí se do sebe) v horizontu 50-100 let. Ačkoliv ze zeměkoule zůstane halda sutin, zvítězí nezúčastnění předpokládám Austrálie a Antarktis (pokud se neutopí v tajících ledovcích). Přeživší budou mít dostatek prostoru pro budování nové civilizace, samozřejmě jim to nebude trvat 30 000 let.

Mnoho letových úspěchů a vše nej.


Honzo, díky za přání (jehož si zvláště cením od přítele, který toho víc nalétal vzduchem, než kolik jsem já najezdil po zemi), a musím smeknout před Tvou hutnou analýzou i výslednou dedukcí, jejíž skeptický duch mi přiznám se není příliš po chuti, ale neumím najít žádné zjevné slabiny Tvých vývodů. Naději čerpám především z poněkud cynického argumentu, že když "se to nevymlátilo" během studené války, kdy k tomu byla asi nejlepší příležitost a několikrát už to bylo na spadnutí, tak se to snad nepovede ani v (doufejme!) o něco osvícenější budoucnosti. Na druhou stranu notorická lidská nepoučitelnost byla mnohokrát potvrzena...
K Tvé prognóze mám jen dvě fyzikální poznámky:
a) rozbíjet jádra menší než uranová umíme už dnes; potíž je v tom, že všechna se štěpí tak neochotně, že energie při tom uvolňovaná je pod hranicí praktické využitelnosti, protože při tom nevzniká řetězová reakce: když se rozpadne atom uranu [protonové číslo 92], vyletí z něho mimo jiné tři volné neutrony, které za příznivých okolností (nadkritická hmotnost štěpného materiálu, dostatečná čistota atd.) rozbijí tři další atomy, ze kterých vyletí celkem devět neutronů atd.; když se do toho vhodně zasune pár grafitových tyčí, aby se ta geometrická řada včas zastavila na postačující hodnotě, pak to místo výbuchu stačí na pohánění turbín. S protaktiniem (protonové číslo 91) či ještě menšími, stabilnějšími jádry tenhle trik udělat nejde (dokonce ani s o něco stabilnějším uranem izotopu 238, narozdíl od radioaktivního izotopu 235), přestože například z radioaktivního kobaltu se dá vyrobit pokojně zářící "bomba" pro pořizování rentgenových snímků a podle rychlosti ubývání velmi neochotně se rozpadajících atomů radioaktivního uhlíku určujeme stáří biologického materiálu. Možná nemám dodělaný domácí úkol z fyziky - kdo to víte líp, opravte mě - ale snaha plnit reaktory atomových elektráren štěpným olovem nebo železem, obávám se, nebude o mnoho úspěšnější než hledání perpetua mobile.
b) Životní prostředí by se mělo výrazně zlepšit v okamžiku malé spotřeby klasických paliv - kromě snížení obsahu škodlivých plynů dojde ke zvýšení obsahu kyslíku v ovzduší.
K úbytku vzdušného kyslíku opravdu dochází, ale zatím v míře zcela nepatrné, rozhodně daleko méně závažné než ostatní dopady průmyslové civilizace. Navíc je tato změna výrazně sezónní; na severní polokouli koncentrace kyslíku začne klesat na podzim, jakmile zatopíme v kamnech, a od jara zase stoupá; viz přiložený obrázek kyslik.jpg

Na stránce
http://seis.natsci.csulb.edu/rmorris/oxy/oxy7.html
lze najít názorné přirovnání:
kdyby množství všeho atmosférického kyslíku odpovídalo nádrži vody o rozměrech 3x3,6x1,8m, pak během zimy bychom z tohoto zásobníku odčerpali dvoulitrovou láhev, a přes léto ji tam zase dolili zpátky; ovšem bez jedné třetinkové plechovky od limonády, která představuje trvalý úbytek. Sezónně tak koncentrace kyslíku kolísá o 0,01%, zatímco trvalý meziroční pokles činí 0,0018%. (V grafu uváděná jednotka "ppm" znamená "particles per million", počet částic v miliónu, zde měřeno v rozdílu oproti normální hodnotě poměru kyslíku a dusíku.)

Takový proces evidentně nemůže pokračovat donekonečna, ale přinejmenším po příští století nebude mít znatelné následky, v kontrastu k daleko rychlejšímu růstu koncentrace skleníkových a dalších plynů, jejichž přibývání na rozdíl od chybějícího kyslíku (každý obyvatel horské vesnice musí žít s daleko menším parciálním tlakem kyslíku, než jaký hrozí nám i po mnoha desetiletích tohoto trendu) přináší přímé zdravotní následky. Jen pro ilustraci - někdy kolem roku 1980, v době ještě celkem mírného automobilismu, vzali výzkumníci skupinu pražských dětí a odvezli je do zotavovny v Krkonoších. Teprve po týdnu jim klesla koncentrace CO v krvi na fyziologicky standardní hodnotu...

A to je pro letošek všechno;

hodně kyslíku na horách, hezké vánoce a šťastný rok 2006 vám všem přeje

Jarda





Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 608 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS