Zajímavosti

* Děkuji, pane premiére!

Vydáno dne 27. 03. 2008 (2841 přečtení)

Bratři Mašínové, historie a vyznamenání od českého premiéra

Z dopisů čtenářů: Tajga:
Předseda vlády Topolánek vyznamenal bratry Mašíny.
Předseda KSČM Filip proti tomu hlasitě protestoval, tak mu to média vrátila i s úroky. Já jsem v životě nikoho nezabil, takže mi nikdo nemůže upřít právo říct, že vražda zůstane vraždou, ať už k tomu vraha vedly jakékoli pohnutky.
Co Ty na to?Já jsem spíš nalevo, Ty spíš napravo, ale jak Tě znám, tak nejsi přehnaně zaujatý a neobjektivní.



Bratři Mašínové Milan Paumer Zbyněk Janata a Václav Švéda


Ale ne, Tajgo, proč mi tohle děláš... umíš si představit, co se zas o sobě dočtu na webu? Posledně o mě napsali (když byl ten povyk kvůli brdskému radaru), že jsem nejspíš Žid. Cha! Židi jsou mazaní, to by se mi líbilo. Třeba bych nemusel od kuropění do soumraku dělat poskoka v počítačové firmě. (Ježíšmarjá, tohle prý čte taky můj šéf... ale už mám těch škraloupů tolik, že o jeden víc ? vzal to čert.)
  No dobrá, zeptal ses mě na bratry Mašínovy. Tak tedy zvesela zas jednou s kůží na trh. Laskavé čtenáře však musím předem upozornit, že následující povídání se mnohým z nich vzpříčí jak kost v krku. Nešetříte vy mě, nebudu ani já vás.


Nejdřív stručná rekapitulace té pohnuté historie pro ty, kteří mají na sledování věcí veřejných ještě méně času než já; i mně tahle záležitost dost dlouho unikala, než jsem se přiměl namočit si do toho nos a vyrobit si k tomu názor, který byl ze začátku přinejmenším rezervovaný.


Začít můžeme třeba v roce 1939; například 15. března. Toho dne ve flagrantním porušení nedávno uzavřené Mnichovské dohody německý wehrmacht vpochodoval do Čech a Moravy. Mezi prvními cestujícími, kteří v patách vojska bez nejmenší publicity spěchali do Prahy, byl i šéf německé tajné služby (Abwehru) admirál Canaris. Neomylně zamířil do Dejvic, do budovy generálního štábu a sídla československé zpravodajské služby. Čeští špióni tehdy dobře věděli, co se chystá, a starý lišák Canaris si nad hromadami doutnajících tajných dokumentů mohl jen zklamaně povzdechnout ? ?Das konnte ich erwarten; to se dalo čekat...? Někteří čeští důstojníci se nehodlali spokojit s pálením spisů; byli mezi nimi štábní kapitán Václav Morávek, bývalý legionář podplukovník Josef Mašín a podplukovník Josef Balabán. (Jako zpravodajci měli mimo jiné na starost kontakt s elitním německým vyzvědačem v českých službách, agentem A-54 Paulem Thümmelem.) Tito "Tři králové", jak se jim brzo mezi odbojáři začalo obdivně říkat, spustili sérii drzých provokací, sabotáží a útoků proti gestapu. V jednom z nejsmělejších pumových atentátů se jim málem podařilo zabít šéfa SS Himmlera, patřícího mezi nejvyšší funkcionáře Třetí říše. V boji proti německé tajné bezpečnosti však museli Tři králové dřív nebo později nevyhnutelně podlehnout. V dubnu 1941 Němci zatkli a později po krutých bezvýsledných výsleších popravili Balabána. V květnu 1941 gestapo přepadlo konspirační byt v Nuslích a po zuřivé přestřelce dopadlo Josefa Mašína, který kryl palbou útěk Morávka a jeho radisty. Těžce zraněnému Mašínovi gestapáci v posledním okamžiku zabránili, aby se zastřelil, dopravili ho do vězeňské nemocnice na Pankráci a podrobili mnoha krutým výslechům, při nichž nikoho neprozradil, ani když byl konfrontován s vlastní manželkou, kterou gestapo také mučilo. Po několika neúspěšných pokusech o útěk a o sebevraždu byl nakonec Mašín během heydrichidády zastřelen.


Rok předtím už osamocený kapitán Morávek pokračoval v odbojových akcích. V březnu 1941 odešel na konspirační schůzku před střešovickou vozovnou. Gestapo tam omylem zatklo jeho spolupracovníka Václava Řeháka. Když byl Řehák odváděn v poutech do auta, vynořil se Morávek a ve snaze osvobodit kamaráda začal po gestapácích střílet. Tváří v tvář přesile se pak dal na útěk; obklíčili ho o několik set metrů dál v parčíku na Prašném mostě, kde z houští chvíli odpovídal palbou a nakonec si v beznadějné situaci prohnal hlavu kulí. Dodnes tam má pomníček. Tak padl kapitán Morávek, poslední ze "Tří králů", jehož heslem bylo "Věřím v Boha a ve své pistole".


Tenhle příběh o buržoazních důstojnících jsem se poprvé nedozvěděl z knížek, ale od vysokoškolského "politruka", který nám cvičení z "marxáku" zpestřoval nejrůznějšími historkami. Žádná doba není černobílá, a zejména na akademické půdě tehdy vegetovaly lecjaké nečekané exempláře.


Politruk neopomněl poznamenat, že ač byl Morávek "bigotní katolík", a tudíž v tomto ohledu pro nás mladé budovatelské kádry žádný vzor - přesto byl vlastenec a hrdina. Stejně jako oba jeho parťáci, Mašín a Balabán. Z hlediska protektorátních úřadů nebyli samozřejmě "Tři králové" nic jiného než zločinecký gang a banda teroristů. O bratrech Mašínech, synech Josefa Mašína, jsme tenkrát v roce 1980 na cvičení ze "Společenských věd" nediskutovali; mimo jiné proto, že o nich nikdo z nás ještě neslyšel...


Bratři Ctirad a Josef Mašínové, pamětlivi památky svého otce, se na podzim 1948 rozhodli zahájit ozbrojený boj proti čerstvě nastolené komunistické diktatuře. Provedli několik sabotáží zaměřených proti nepříliš významným cílům, při nichž zabili tři příslušníky komunistických ozbrojených složek. Ctirad Mašín byl na jaře 1952 zatčen a odsouzen do jáchymovských dolů, kde pokračoval v sabotážní činnosti, a v roce 1953 byl pro nedostatek důkazů po roce a půl propuštěn na amnestii. V říjnu 1953 se bratři Mašinovi spolu s Milanem Paumerem, Zbyňkem Janatou a Václavem Švédou rozhodli uniknout přes východní Německo do Západního Berlína. Janata a Švéda byli během útěku zajati, odvezeni na Pankrác a popraveni. Oba Mašínové a Milan Paumer se nakonec prostříleli přes několik zátahů, do nichž se zapojilo celkem 25 000 příslušníků východoněmecké policie a vojáků Sovětské armády, a dorazili až do Západního Berlína, odkud odcestovali do USA.


Mluvíš, Tajgo, o vrazích. Členové Mašínovy skupiny zabili v Československu tři lidi; jak bylo řečeno, ve všech případech se jednalo o ozbrojené příslušníky komunistických složek. Dva z nich se Mašínům postavili na odpor se zbraní v ruce. Třetí, příslušník SNB, byl odzbrojen, spoután a po skončení akce podřezán, aby nemohl podat popis členů skupiny. Ve východním Německu členové skupiny během přestřelek zastřelili čtyři policisty z jednotek, které na ně pořádaly zátah. (Další čtyři muže z vlastních řad omylem zastřelili sami východoněmečtí policisté ve zmatku boje.)


V Československu panoval od února 1948 režim, který rozpoutal de facto občanskou válku proti vlastnímu lidu, navíc na popud a ve spojení s orgány cizí mocnosti. Státní moc se dopouštěla teroru vůči vlastním občanům způsobem, který nesl navíc i znaky velezrady. Orgány státní správy zatýkaly nevinné lidi, kteří se nijak neprovinili proti platným zákonům; odsuzovaly je k dlouholetým žalářům, nechávaly je popravovat, konfiskovaly jejich majetky, střílely je při pokusu o opuštění země (což je čin, na který má každý občan právo podle Charty OSN, jejímž byla tehdejší ČSR signatářem), šikanovaly rodinné příslušníky nespravedlivě odsouzených, vyhazovaly je z práce, nuceně stěhovaly a zabavovaly jejich majetek. Skutečnost, že československý lid jako celek (s výjimkou snad několika stovek jedinců) se tomuto teroru nepostavil na ozbrojený odpor a pasivně ho snášel, není pro komunistický režim nejmenší omluvou a nemůže změnit hodnocení způsobu, jakým tento režim zacházel se svými občany.


Komunistická státní moc má na svědomí několik desítek nevinně popravených a desetitisíce nespravedlivě odsouzených. Tento režim byl i váhavými a nerozhodnými zákonodárci polistopadového Československa po právu nazván zločinným a odpor proti němu - i ozbrojený - označen za legitimní, jak praví platný "Zákon o protiprávnosti předlistopadového režimu a odboji proti němu" v § 3:

Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty


Členové skupiny bratří Mašínů takový odboj zahájili. Volbu jejich cílů lze možná označit za neefektivní, naděje na rozvrácení režimu v důsledků jejich akcí za naivní, ale oprávněnost ozbrojeného boje proti brutální diktatuře a členům jejích ozbrojených složek je nezpochybnitelná. A vést ozbrojený boj bez ztrát na životech prostě nejde. Válku zahájil samotný režim už v únoru 1948, nikoliv ti, kdo se mu poté postavili na odpor. Třídní boj vyhlásila sama Komunistická strana a vedla ho proti svým oponentům až do smrtících důsledků.


Lze namítnout, že v civilizovaném světě se válka vede civilizovaným způsobem a se zajatci se zachází podle stanovených pravidel. Zabití spoutaného příslušníka SNB bylo nepopiratelně v rozporu se všemi pravidly. Jenže komunistická moc žádná pravidla nerespektovala a nepřiznávala žádná práva ani svým protivníkům. Tahle válka se vedla spíš podle pravidel, podle nichž válčili sovětští partyzáni proti wehrmachtu. I tam byli zajatí nepřátelé vyslechnuti a zastřeleni, protože nikdo neměl čas ani prostředky je hlídat a živit. Podle stejných zásad se Mašínové zbavili zajatého esenbáka a podle týchž pravidel byli komunisty popraveni zajatí Janata a Švéda. Mašínové neměli s ozbrojenými komunisty slitování, jako ho neměl jejich otec s gestapáky, a nečekali žádné slitování ani pro sebe.


Pokud byli Mašínové vrazi, pak vraždili i Gabčík a Kubiš. Vraždili odbojáři po celé Evropě, kteří ze zálohy zabíjeli okupanty, kolaboranty a konfidenty gestapa.


Ctirad a Josef Mašínové a Milan Paumer určitě nemohou být hrdi na to, že je okolnosti dovedly k rozhodnutí zabít v tu chvíli už bezbranného člověka. Medaili dostali navzdory tomuto jednotlivému činu, nikoliv díky němu. Medaili dostal i leckterý voják, který možná vykonal nejen hrdinské činy, ale také něco, na co vůbec nebyl pyšný. Voják, který zastřelil nepřítele zezadu, nebo odpravil zajatce, kterého v nepřátelském týlu nemohl hlídat. Stíhač, který měl na kontě skvělá vítězství v rytířských vzdušných soubojích, ale také zářez za doražení bezmocného bombardéru vlekoucího se domů na jeden motor. Kapitán, který zanechal napospas osudu trosečníky z potopené lodě, protože nesměl vystavit vlastní plavidlo nebezpečí ponorkového útoku. Medaile se udělují za součet zásluh získaných v boji, s vědomím, že mezi nimi bude i takový čin, který by sám o sobě vyznamenání nezasluhoval. Ale tak už to za války chodí. Mašínové tu svoji válku nerozpoutali. Jenom ji přijali a odpověděli na ni. Kdo se chce rozhořčovat nad jejich hříchy, musí nejdřív odsoudit všechny zločiny, které měla na svědomí státní moc. Těch bylo mnohem víc, a ty byly prvotní příčinou.


Existuje rozdíl mezi politikem a státníkem. Politik dělá to, co mu zajistí hlasy v příštích volbách. Státník činí, co podle svých mravních měřítek považuje za správné. Když Mirek Topolánek udělil medaile bratrům Mašínovým a Milanu Paumerovi, jednal jako státník. Neschovával se za oficiální funkci ani za názor partaje a promluvil sám za sebe, byť s využitím váhy, kterou mu propůjčilo jeho momentální postavení. Za tohle má můj obdiv. Zachoval se jako chlap.


Společnost, ve které oběti zvůle komunistických soudů musejí čekat na rehabilitaci po dvě desetiletí, kde představitelé zločinecké strany mohou ve veřejně-právních médiích beztrestně šířit drzou demagogii a kde zločiny příslušníků represivního aparátu, příčící se i tehdy platným komunistickým zákonům, zůstávají bez trestu, společnost, kde navzdory tomu všemu je tato zločinecká strana třetí nejsilnější na politické scéně ? taková společnost je morálně i duševně nemocná. Zasluhuje přinejmenším, aby ji občas někdo donutil podívat se do zrcadla její nemravnosti v kontrastu s těmi, kdo měli odvahu postavit se zlu čelem. Mirek Topolánek letos tuto službu Čechům prokázal.

Děkuji, pane premiére!

Zdroje:
http://www.azd.wz.cz/Clanky_z_NETU/Moravek.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Balab%C3%A1n
http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_11587.html





Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 5 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS