Mé letecké navigační schopnosti nejsou nijak výrazně dobré a s výjimkou povinných navigačních letů, které bylo nutné odlétat v rámci pilotního výcviku, jsem jeątě nikdy v letadle neletěl bez satelitního navigačního přístroje GPS. Náhle vąak v časoprostorovém kontinuu mé bytosti nastaly hned dvě koincidence, které způsobily, ľe jsem byl nucen své navigační předsudky zásadně přehodnotit.:-) První výąe jmenovanou "náhodou" byla destrukce mé GPSky vlivem vyąąích vibrací rámu padákové krosny a druhou pak překvapivý mail mého instruktora Martina Marečka, ve kterém mě zval k účasti na podzimní soutěľi "O pohár F-Airu" a jenľ jsem obdrľel přesně den poté, co jsem svůj čerstvě zdevastovaný přístroj odnesl do opravy do praľského Picodasu...

V úterý 25.7.2006 mě napadlo udělat výjimku a namísto obvyklého dopravního prostředku - sluľební Oktávie, vyuľít k pravidelné pracovní cestě raději letadlo. Můj instruktor Martin Mareček k mému nesměle prezentovanému záměru kategoricky prohlásil, ľe čas od času za ty peníze ta legrace stojí, kousek od jihomoravských Buchlovic je staré práąkařské letiątě Borąice a a» prý neváhám a splním si své přání. Druhým člověkem, který naklonil jazýček pomyslných vah na tu správnou stranu, byla kamarádka z Mutěnic, která jeątě nikdy nebyla ve vzduchu a projevila přání seznámit se před očekávanou cestou s ČSA do Anglie se vzduąným ľivlem nejprve na naąem území.