Názory čtenářů

O kineziologii a pomoci druhých trochu jinak, článek kineziologa Davida

Na úvod tohoto článku bych chtěl říci jednu věc. Můj názor zde není postaven proti kineziologii a celému duchovnu. To je věc, kterou miluji a mám rád. Je pouze proti některým lidem, kteří tuto metodu zneužívají k vlastnímu prospěchu a je třeba na ně ukázat. Známe pouze kladnou stranu věci a nikdo nechce slyšet o druhé straně mince. Myslím, že tato část je velice důležitá. Jedno přísloví zní: "Potrefená husa se vždy ozve". Uvidíme tedy, koho článek raní a kdo se v něm uvidí. Je vidět, že alternativy (duchovna) někteří lidé využívají k finančnímu zisku a schovávají se za pomoc a lásku. Vymýšlí metody a způsoby, za které platíme obrovské peníze. Ano, už slyším namítat: "Nikdo to platit nemusí!" To je pravda. Kdo však zná lidskou psychiku a to by lidé, kteří pomáhají jiným znát měli, ví, že člověk, který má problémy, je hodně neštastný. Je tedy ochoten udělat cokoli, aby se jich zbavil. To je největší kámen úrazu. Někteří jedinci využívají této situace, programují svým klientům potřebu je neustále navštěvovat, platit jim peníze apod. Oni samozřejmě tvrdí, že ne! Každý člověk má telepetii a intuici. Ví prostě své. Ať chce nebo ne. Lidem místo pomoci ztíží celou situaci. Nejdříve to vypadá, že podání ruky je báječné. Po čase zjistíme, že to tak není. Mluví a dokazují to příklady.

Někteří terapeuti se snaží mluvit do situací, které ani nechápou a jsou ještě tak drzí, že si za to nechají platit. Jeden příklad. Žena, která je několikrát rozvedená a neumí ve vztahu vyjít s druhým pohlavím radí, jak se mají jiní chovat k druhé polovičce. Směšné a absurdní. Naše podvědomí jasně říká: "Lže, jako když tiskne." Když tak perfektně radí, proč tak nežije! Vědomě máme tolik bolestí a strachů, že nejsme schopni vidět realitu. Když černé mráčky pomalu mizí a ustupují, začínáme vidět jasněji. Ten, komu platíme je náš terapeut. Stojí v uvozovkách, jako by nad námi. Pomáhá nám vyjít z černé díry na druhou stranu a vidět lépe druhý břeh.Měl by mít zpracovaný ten náš problém tak, aby si ho přes nás sám neřešil. V opačném případě by měl klientovi zaplatit a poděkovat, že byl tak hodný a řešil jeho věci a starosti. Je to tvrdé, ale je to tak. Pokud někdo zaplatí peníze (pro někoho dost velké 300-1800 Kč za jedno odblokování), tak chce, aby tam byl ten druhý pro něho a řešil jeho věc. Ne problém terapeuta, ale za své peníze řešit sebe. Terapeut může říci, že to je pro něj těžký úkol. Poslat ho prostě za jiným kolegou, který má daný problém vyřešen. Lyžařský instruktor se také neučí lyžovat od svých klientů, ale dobře to umí. To by každému připadalo logicky zvláštní. Může brát peníze jen za to co umí a zná. Klient nepotřebuje poslouchat nářky, jak manžel kinezioložky nechce pracovat a ona musí živit celou svou rodinu atd. Rána přijde i tehdy, pokud stokilová žena učí techniky pro hubnutí. Za co platíme, říká naše podvědomí a vzniká v nás velký zmatek. Já osobně mám problémy s estetikou písma. Tak si nemůžu dovolit dělat kurzy o psaní, ale musím to nejprve sám umět. To by klienty mohlo urazit, za co si dovoluji brát peníze, když on to vlastně umí lépe než já. Nic nechápeme a jdeme na přednášku o finanční hojnosti, vegetariánství a sexualitě. Pak nastává ještě větší šok. Lektorka vegetariánka se cpe za rohem špekáčkama (je vidět, že jí chutná) a mi si nevěřícně říkáme: "Za co vlastně platím?" Další paní, která nám radí o finanční prosperitě a jak máme platit, dávat peníze s láskou. Domů pak jede na černo, než aby zaplatila za tramvaj. Následně se pak hádá se svými kolegyněmi o poradnu a peníze. Nic nechápeme a říkáme si, že nejsme duchovně tak daleko. Po přednášce sexualita navodíme na toto téma rozhovor.A co pak, některé kolegyňky ošívají a je vidět, že toto téma je pro ně tabu a naprosto nepřijatelné. Nejen pro lidi duchovně uvědomělé by však mělo být přirozené a normální. Další zajímavé poznání. Pak zjistíme, že terapeutka dělá v luxusním podniku prostitutku a ve dne vede kurzy. Pak si nevěřícně říkáme: "Každý rozdává lásku jinak. Starší páni přeci také potřebují lásku a něhu."

Peníze jsou přeci jen výměna energie. Jak řekla jedna známá. Když nejdou peníze tou cestou, musí jít jinou. Je to pouze transformační výměna! Další příklad: necháme si poradit, jak se máme chovat k dětem. Později však zjistíme, že rádce nikdy děti neměl a ze slova sex umírá. Co nám tedy radí, my pouze můžem radit jemu. Na to je však zase moc ješitný. Říkáme si: "Asi jsme trochu divní." Pak přestáváme chápat. Například proč paní, která mluví o lásce a duchovnu přemlouvá svou dceru k potratu. Nevěřícně kroutím hlavou a říkám si: "Proč ještě kouří. Má klienty a chová se, že je někde dál než ostatní. Asi má jednotu a je dávno nikde jinde." Vzpomínám si na Šimkovu povídku, "Jak jsem hledal ženu:" "Podal jsem si ve svých čtyřiceti inzerát. Přišlo mnoho krásných nabídek. Jedna slečna psala, že bydlí ve velkém domě se zahradou a má hodně služebnictva v bílých pláštích. Dodnes nemůžu pochopit, proč mi maminka zakázala na tento inzerát odpovědět a získat tak životní lásku. Asi by z toho štěstí omdlela, nebo dostala mrtvici.Popřípadě to štěstí mi záviděla a nepřála mi ho." Moje podvědomí dostává zabrat a pořád nic nechápu. Najednou zjistím, že skripta, které jsme dostali, obsahují 30 stránek a ne 150, jako v Americe. Kde to tedy jsme? Ptám se sám sebe a nevěřím. Ty materiály tu přitom jsou a navíc přeložené! Co je tedy chyba. Čím hůř jsou texty udělané, tím víc zmatku nastává. Člověk v důsledku pochopení platí a platí za informace, které by měl dostat. Nebo to je vše vzkaz od hodných andělů? Nevím, asi toho sám málo chápu. Nejsem asi tak moc duchovně daleko. Ti lidé, o kterých píši si to myslí. Také se tak chovají. Oni těm, z jejich pohledu jako by horším platit nebudou. Budou platit těm, co jsou někde dál.

Vzpomínám si na jedno přísloví, které zní: "Nejlepší manželka pro muže je z bývalé prostitutky." Nevím, asi to v životě zkoušet nebudu a mrzet mě to nebude. Jsem asi jiný, než celý duchovní svět. Všechno mít v životě nemusím a zjištuji, že ani nechci. Nemluvím proti penězům, ale o tom, že za peníze má být odpovídající kvalita. U bot Adidas, které kupuji v autorizovaném obchodě je vše v pořádku, nechybí tkaničky a podrážka. Ale dostanu stejnou kvalitu na tržišti u Vietnamců? Za mé peníze by mělo být vše v pořádku. Na závěr bych chtěl říci jednu věc: Mezi námi je značné množství špičkových kineziologů, léčitelů, reikistů atd. Ani je vlastně neznáme. Doufám, že ti mě pochopí a budou dobře vědět, jak celý tento článek myslím.

Skutečné duchovno je celý život a ne iluze svatosti!!!!!!!!

S pozdravem David
sex@volny.cz">dsex@volny.cz

O Reiki a Mari Hall, článek Mistra Reiki Františka Červenky:

Ahoj Zbyňku, dostal jsem se na tvoje stránky. A píši ze dvou důvodů. Jsem dlouholetý počítačový fanatik (teď už se zklidňuji) a také proto, že mě zajímá Reiki. Proto bych se chtěl svěřit, jak na mě tvé stránky působí z tohoto pohledu reikisty:

Jsou skvělé! Čisté a jasné pohledy na dané téma. A to není často. Každý má právo na vlastntí názor a pocit. A tak bych chtěl ukázat i ten svůj. Týká se to Mari Hall. Byl jsem s ní v kontaktu od r. 92 do r. 2000. A za tu doby jsem přešel od pocitů zbožňování až po, aspoň si myslím, realitu. Nevím o tom, že by kurz Reiki 1 někdy dělala třídenní. Její kurzy R1 a R2 byly jednodenní. Jen jeden rok udělala "pokus" s dvoudenní R2. Kurz Reiki lze různě natáhnout i smrsknout. Jeden můj známý (mistr) si asi hodinku povídá, a pak udělá iniciaci. A to je konec. Viděl jsem i nabídky týdeního R1. A jaký je v tom rozdíl? Ne v kvalitě a síle reiki. Možná v prožitcích a v času na integrování informací. Myslím si, že je to analogie toho, za jakou dobu absolvovat R2. Ale nemyslím si, že je kdokoli oprávněn a schopen říci, kdy ten druhý má jít na R2. Pokud to dělá, pak se staví nad druhého (není partnerem). A tím soudí a hodnotí, co je správné. Případně, který kurz R je "ten pravý".

Mari jsem poznal ze všech stran. Znám jí jak jako učitele, tak i jako člověka. Jako učitel je vynikající a opravdu jsem se asi nesetkal s lepším učitelem s opravdu hlubokými zkušenostmi. A jako s člověkem s ní bylo občas těžko vycházel, ale s kým jde všechno hladce. Jí si hluboce vážím také z jiného důvodu. Přijela sem do Československa v r. 91. Jedny šaty, dvě sukně, něco málo osobních věcí. Bez peněz na zpáteční cestu. A takhle jsme jí mohli vídat několik let. Až v r. 93 se jí začalo více dařit. V té době tu byli jen 2 mistři (Jurgen Klaubert) a veliký "hlad" po Reiki. A na jejích kurzech bylo 40-50 lidí. Někdo si myslí, že je to moc. Ale ona dokáže tyto lidi "rozpohybovat", otevřít. A to při tom množství je to umění. A zároveň obrovský prožitek pro lidi. Energie uvolněná v takovém kurzu je hodně veliká. Jejíma rukama prošlo na 30000 lidí. A i když Láďa Paták (známe se) byl na mistra iniciovaný jinde, s Reiki se potkal díky Mari. Podobně je to i u mnoha dalších mistrů. Ale málokdo dokáže uznat zásluhu Mari na svém růstu.

Ten "zmatek" kolem Reiki byl ve světě již v době, kdy sem Mari přijela. Věděla o tom, mluvila o tom a bylo jí jasné, že se objeví i zde. Ale odmítala se na něm podílet. Prostě si myslím, že často u někoho, koho možná ani pořádně neznáme, vyzdvihujeme nedostatky (ale skutečně to jsou nedostatky?) a nedostečně oceňujeme jejich přínos.

Franta
Frantisek.Cervenka@op50.vzp.cz