V jednom komentáři k premiérově televizním vystoupení o zkrocení cen energií jsme si mohli přečíst, že "Fialův projev k národu byl čtvrtou odmocninou Churchilla." Moje bezprostřední reakce byla dvojí: 1. "Přesně tak." a 2. "No a co"?

Po dvaatřiceti letech svobody, bezpečí, právního řádu a prosperity se do Evropy vrátily dějiny. 21. února 2022 Putin inscenoval vyhlášení dvou "republik" odtržených od Ukrajiny a nařídil jejich vojenské obsazení. Tím okamžikem jsme se z roku 2022 ocitli jediným skokem v září 1938: znovu se využívají národnostní menšiny k překreslování hranic a ořezávání menšího státu silnějším. To byla jen krátká zastávka; stačily tři dny a pokročili jsme o rok dál: září 1939. V Evropě přestalo platit mezinárodní právo, světové instituce jsou bezmocné, válka je nástrojem politiky a velký stát může dle vlastní libovůle a bez záminky - jakkoliv chabé - napadnout slabšího souseda. Ruské přepadení Ukrajiny ukončilo celou historickou éru a nastolilo nová pravidla. Od čtyřiadvacátého února opět platí v Evropě zákon džungle a právo silnějšího: takové věci už se nedějí ani ve střední Africe. Evropa se propadla do nového věku barbarství. Vítejte v těžkých časech; budoucnost bude jen tak dobrá, jakou dokážeme uhájit.

Prolog: Letos (2021) patnáctého ledna v osm ráno jsem číhal na internetu, abych registroval k očkování proti COVIDu-19 své pětaosmdesátileté rodiče. Stejně jako tisíce jiných jsem to po hodině vzdal; systém prý byl naprogramován bezchybně, ale zapomnělo se na to, že linka, ze které budou chodit SMSky s přihlašovacím kódem, bude muset obsluhovat tisíce zákazníků za sekundu. Koho by to napadlo... Když už nikdo nebyl schopen uvažovat technicky, tím spíš ne psycho-sociálně: co třeba spustit systém tři hodiny po půlnoci, aby se na něj sneslo jen malé hejno nejvytrvalejších nočních ptáků?