Gamma č. 168 (Základy buddhismu (II.))

Autor: Jarda Pecka <gamma(at)oranzovestranky.cz>, Téma: Buddhismus, Vydáno dne: 03. 11. 2006

Miniseriál o buddhismu (II.)

V minulém dílu byla řeč o tom, kolik starostí si v životě působíme sami. Podle buddhistických mistrů jsme původci přinejmenším dvou třetin svých vlastních strastí, od kterých si můžeme postupně ulevit duševním výcvikem, abychom sami zjistili, jak jsou tyto nesnáze umělé a zbytečné.
   Mnohým bolestem můžeme předejít s vynaložením jistého úsilí nebo opatrnosti, a je správné a rozumné tak učinit. Uchráníme se zranění, když se před vstupem do silnice rozhlédneme. Některé chorobě můžeme předejít očkováním, jiné, když si vezmeme na procházku šálu.



Gauttama Buddha


Jsou jiné strasti, kterým se také můžeme vyhnout, avšak za jistou skrytou cenu, která ve svém důsledku poškodí naši pohodu i vztahy k druhým. Budeme-li například ze svých neúspěchů vinit jiné, můžeme uniknout pocitu odpovědnosti, ale ztratíme důvěru svých bližních. Před nepříjemnými vzpomínkami můžeme najít útočiště v alkoholu, ale zaplatíme za to neschopností nebo závislostí.
Pak existují nesnáze, které si působíme sami, a můžeme jim uniknout, když si uvědomíme, co děláme, a přestaneme to dělat. Máme-li potíže s dechem, můžeme přestat kouřit; platíme-li příliš mnoho pokut, můžeme začít jezdit podle předpisů.
Nakonec existují bolesti, které prostě musíme snášet ? žal ze ztráty bližních, nemoc, závislost invalidy na svém okolí, chátrání stárnoucího těla, a konečně blížící se neodhadnutelný zážitek vlastní smrti.


Buddhismus nám ukazuje pozoruhodnou zkušenost, že dokonce i nevyhnutelná fyzická bolest změní svoji povahu, když se přestaneme pokoušet před ní uniknout a místo toho ji začneme nezúčastněně zkoumat. Guy Claxton ve své knize vzpomíná na program prováděný kdysi v Americe na dětech trpících jakousi vzácnou chorobou, jejíž léčba vyžadovala každodenní injekce přímo do páteře, což byl nutně velmi bolestivý postup. Lékaři se dětem nepokoušeli namlouvat, že "to nebude bolet", ani jim nenařizovali, aby byly statečné. Místo toho jim pověděli o injekcích vše, co bylo možné, vysvětlili jim, že jim budou působit značnou bolest, která je však nutná a sama o sobě jim neublíží; a nechali děti, aby se na modelech v životní velikosti samy naučily injekce podávat. Po tomto školení děti přijímaly injekce v klidu a vyrovnaně, bolest prožívaly, ale nebránily se jí. To nám budiž prozatím nejnázornějším vysvětlením buddhistického přístupu k bolesti.


(Mám osobně podobný zážitek z Laosu v roce 2002, kde jsem si vlastní hloupostí způsobil při drobné havárii na motorce ošklivou odřeninu dvou prstů na noze, která vyžadovala v nemocnici v Luang Prabangu důkladné vyčištění hluboké, zanícené rány plné písku [z důvodů, který si už nepamatuju, použití anestesie v té chvíli nebylo vhodné]. Vyzbrojen čerstvou četbou právě popsané kapitoly z "Heart of Buddhism", rozhodl jsem se vyzkoušet nabyté znalosti v praxi. Sedě na operačním lůžku, soustředil jsem se na každý nerv, vystřelující z otevřené rány spršky impulsů ostré bolesti, pokoušeje se nezaujatě analyzovat záplavu těch poplašných signálů. Doktora, který se starostlivě vyptával ?Tell me if I am hurting you too much,? jsem stále uklidňoval ? ?Don?t worry about me, doctor, I can take this; just do what you need.? Když na závěr uznale pokývl ? ?You are a very brave man,? byl to pro mě od člověka vyrostlého v buddhistické tradici ten největší kompliment. Po mé poznámce, že ?I have tried to use some buddhist techniques here,? se jen pochvalně usmál. U mého ústeckého zubaře mi tyhle postupy bohužel z jakýchsi důvodů ani zdaleka tak dobře nefungují, takže se před každým větším zákrokem musím zbaběle obrnit umrtvující injekcí; od zubu je k centrální nervové soustavě asi přece jen znatelně blíž než od palce na noze...)


Smrt je mnohem obtížnějším problémem než bolest, a na této úrovni je o ni těžko říci víc než to, že buddhismus ji pokládá za přirozenou součást života, za našeho starého známého, který nám může kdykoliv zaklepat na rameno ? a podle toho bychom se měli v životě chovat. Guy Claxton vypráví starou arabskou bajku o bohatém kupci, kterého na odpoledním tržišti zatahala za rukáv postava v černém rubáši. ?Já jsem Smrt,? řekla postava, ?a přišla jsem Tě upozornit, že zítra v šest ráno mám s tebou schůzku.? Vyděšený obchodník se rozhodl využít včasné výstrahy; prodal tedy svůj majetek, koupil tři nejskvělejší koně ve městě, zabalil nejnutnější zavazadlo a vyrazil tryskem přes poušť do vzdáleného města, kde doufal, že ho Smrt nenajde. Postupně uštval jednoho koně po druhém, až za svítání dojel k oáze, kde se zastavil, aby napojil sebe i koně. Kráčeje ke studni, všiml si najednou postavy sedící na jejím obrubníku. Postava v rubáši vstala, podívala se na hodinky a pravila: ?Pozoruhodné. Vážně jsem si nemyslela, že bys to mohl stihnout.?


Přístup ke smrti je v buddhismu zásadním pojmem. Když zapomeneme na smrtelnost svoji a svých bližních, může se nám snadno stát, že se nám popletou hodnoty a necháme se obalamutit představou, že okrajové záležitosti ? bohatství, postavení, popularita ? jsou podstatné. Jeden indiánský mudrc řekl: ?Když ti pokyne Smrt, spadne s tebe obrovská tíha malicherností.? Pokud nám však Smrt jen varovně zahrozí, snadno si celou tu tíhu brzo naložíme zpátky, protože zapomnětlivost je v naší povaze.


Buddhistický učenec Edward Conze roku 1951 (před zrušením trestu smrti v Anglii) napsal v poněkud morbidním duchu: ?...někdy mám pocit, že Angličané setrvávají v tomto jemném zvyku popravovat zločince pověšením, protože tato metoda nabízí zjevný příměr k lidskému životu. V okamžiku početí jakoby skočíme s prkna už se smyčkou navlečenou kolem krku. V náležitém okamžiku se na ní uškrtíme ? je to jen otázka času. Celou dobu, kdy padáme, jsme si vědomi svého nebezpečného postavení, ať už tomu čelíme zpříma nebo se snažíme zapomenout. Jak by v onom krátkém mezidobí mohl být člověk bezstarostný??

Opusťme pro tuhle chvíli téma smrti s hádankovitou odpovědí Brunana, mistra Zenu z desátého století:

Zatímco žiješ,
buď mrtvý.
Buď dokonale mrtvý,
dělej co chceš,
a všechno bude dobré.

(pokračování)

Zdroje: Tento díl seriálu o buddhismu byl sepsán s využitím volných citací a doslovných překladů z knihy: Guy Claxton: The Heart of Buddhism



Ad hoc Vědci zabývající se výzkumem chování živočichů zjišťují, která zvířata vykazují náznaky vědomí, projevující se například tím, že poznají svůj vlastní obraz v zrcadle. Zatím se to týkalo opic a možná delfínů; nyní se k tomuto krátkému seznamu přidali sloni ? přesněji tři sloní samice v zoologické zahradě v Bronxu. Zvědavě se pozorovaly ve velkém zrcadle a jedna z nich si chobotem sahala na světlé znaménko na své tváři, které mohla vidět jen v zrcadle. (Sloní samci zatím takový zájem o vlastní vzhled neprojevili.) Zdá se, že přinejmenším některá zvířata jsou nám bližší, než si myslíme. Bude jednou vyhlášena listina zvířecích práv? Hlasoval bych pro. http://www.nytimes.com/2006/11/02/opinion/02thu4.html?th&emc=th

Ještě to není umělá inteligence, ale je to přinejmenším jeden zas o něco chytřejší stroj. Na indonéském ostrově Sumatra se v dubnu 2005 nad staletí spící sopkou Talang náhle objevil kilometr vysoký sloup kouře, který zasypal popelem široké okolí. Místní úřady zahájily evakuaci 40 000 lidí a znepokojení činitelé z OSN požádali vulkanology, aby začali chování Talangu sledovat. Ti se poptali foto-satelitu EO-1 (Earth Observing 1), co pod sebou vidí. ?Chcete obrázky z Talangu?? byl by odpověděl EO-1, kdyby uměl hovořit lidskou řečí; ?taky jsem si toho všiml, už ho nějaký čas pozoruju. Tady máte záběry za posledních několik hodin.? EO-1 je naprogramován tak, aby se zaměřoval na jevy, které se nenadále objevují nebo prudce mění; erupce Talangu byla jednou z událostí, která zaujala jeho vlastní pozornost dřív, než ho o to někdo požádal. EO-1 teď začal navíc dostávat data z dalších dvou družic NASA, "Terra" a "Aqua", které společně dvakrát denně prozkoumají celý povrch Země infračerveným spektrometrem, přístrojem, který zjistí třeba lesní požáry a sopečné erupce, tedy právě ty jevy, o něž se zajímá EO-1. Aqua a Terra teď tedy budou posílat EO-1 další tipy, na co se zaměřit. Aniž by to někdo z lidí musel trvale řídit, členové malého týmu bystrozrakých robotů kroužících hypersonickou rychlostí vysoko nad Zemí si mezi sebou povídají o tom, co kdo z nich vidí, a občas zavolají do Houstonu: ?Hele, vy tam dole, mrkněte na tohle. Vypadá to, že zas máte nějaký problém...? Arthur Clarke kdysi ve svých "Rajských fontánách" předpověděl pavučinu inteligentních družic, které budou jednou z oběžné dráhy dohlížet na hladký chod naší civilizace. EO-1 a jeho dva vzdálení parťáci zatím mají k takové síti daleko, ale další z Clarkových proroctví se pomalu začíná plnit. http://science.nasa.gov/headlines/y2006/26oct_sensorweb.htm?list160126

Recyklace je na Zemi užitečná, ve vesmíru bude naprosto nezbytná ? přinejmenším pokud se jednou kosmonauti mají vydat třeba na Mars, nebo jenom zůstat delší dobu na Měsíci. Na starý zvyk z dob Apolla vypouštět všechny odpady do vesmíru budou muset rychle zapomenout. Pro kosmickou stanici ISS se na rok 2008 připravuje vyslání jedenapůltunové jednotky ECLSS (Environmental Control and Life Support System), která má takový režim vyzkoušet. ?Rusové jsou v tomhle před námi,? říká ředitel programu Robyn Carrasquillo, ?dřívější stanice Saljut a Mir dokázaly získávat vlhkost ze vzduchu a elektrolýzou vyrábět z vody kyslík k dýchání.? Nová jednotka NASA půjde o krok dál: bude schopná s účinností 85% získávat čistou vodu i z moče, což spolu se stoprocentní výtěžností atmosférické vlhkosti umožní recyklovat až 93% veškeré odpadní vody. Základní metodou je destilace, se kterou je ovšem v beztížném stavu potíž, protože páry tam nestoupají "nahoru" jako na Zemi; v destilační zóně se proto musí pomalou rotací vytvářet mikrogravitace. Do získané čisté vody se pak pro desinfekci přidává jód, jelikož chlór je pro bezpečnou manipulaci v kosmu příliš agresivní. Jednotka bude schopná dodávat každou hodinu téměř dva litry vody, jejíž čistota předčí většinu běžných vodárenských standardů; takové množství by mělo stačit až pro šestičlennou posádku. http://science.nasa.gov/headlines/y2006/30oct_eclss.htm?list160126



Dopisy čtenářů

Wendy:
Jardo,
to je pekny, ale jestli budem cekat na to pokracovani zase pul roku, tak zapomenem, o cem to bylo :-))) Muj podnajemnik se timhle zabyva a ma spoustu knizek v cestine. Poslu mu to, aby mohl tve kamaradce neco doporucit, at nemusis prekladat.
Tesim se na pokracovani. V.


Wendy,
já se fakt budu snažit :-) tohle téma opravdu potřebuje zpracovat celistvým způsobem.
Musím se ovšem přiznat, že v předchozích dnech byl "Projekt Buddha" vážně ohrožen: minulý týden jsem ztratil zmíněnou knížku, podle které tenhle seriál píšu, a ukázalo se, že sehnat plnohodnotnou náhradu je prakticky nemožné. Koupil jsem si útlý "Úvod do buddhismu" od samotného dalajlámy, jenže to je text tak hutný, že sepsat podle něj manuál stravitelný pro západní publikum je prakticky nemožné; pročež jsem si tuhle knížečku ponechal jenom jako "referenční příručku" (stoupenci leckteré jiné víry by mě za tak profánní výraz asi kamenovali, ale jak znám Jeho svatost, ten by se jen pobaveně usmál :-) ). Na internetu jsem pohřešovaný text nenašel, Amazon.com mi knihu z Kalifornie do Česka odmítl poslat (to mám za tu svoji notorickou amerikanofilii... :-) ) a prohledání dvou pracovišť a čtyř "konspiračních bytů" nepřineslo žádné výsledky, nemluvě o obsahu mého "obytného vozu", který jsem vytřepal jak nákupní tašku. Až když jsem zanechal všech nadějí, smířiv se s důmyslnou teorií o knize vypadlé z boční kapsy pouzdra na notebook během zrychleného přesunu mezi kanceláří a jedním z přechodných bydlišť, kniha se najednou vynořila na stole mého ústeckého bytu, tváříc se jakoby nic, s titulní stranou obrácenou dolů lstivě skrývající svůj nápadný fialový obal.... Einstein údajně řekl, že "pořádek je pro blbce, neboť inteligent ovládá chaos." V mém případě už rostoucí entropie zřetelně převyšuje beztak nevalný inteligenční kvocient. Asi si budu muset trochu uklidit. Když má člověk trvalé bydliště v autě, je to těžké...
Za doporučenou českou literaturu budu rád, protože překládat stosedmdesátistránkovou knihu bych opravdu nestihl :-) a jak je obtížné sehnat například v Praze něco čtivého o buddhismu v jakémkoliv jazyce, jsem se přesvědčil právě tenhle týden.

Pavel N.:
Ahoj Jardo, nastartoval jsi téma, které se určitě stane základem pro bohatou diskusi, akorát pro mnohé zřejmě bude tak trochu překvapením, že to, o co možná jen podvědomě usilují nebo co si kladou za cíl, vychází z náboženství. Myslím, že kvůli pověstnému českému chladnému přístupu k náboženství obecně mnoho objektivně pozitivních myšlenek buddhismu zapadá bez povšimnutí. V letech prací pro Siemens jsem měl kolegu, který patřil k velkým příznivcům buddhismu a podílel se na výstavbě jakéhosi meditačního centra někde na Plzeňsku a když jsme trávili hodiny pácháním souvislých dopravních přestupků při přesunech od jedné stanice ke druhé, tak mi o tom vyprávěl. Škoda, že nemám dostatek sebedisciplíny, abych mohl tu spoustu prospěšných zásad a myšlenek reálně využít ... .
Předpokládám, že oním zmiňovaným kolegou je autor oranžových stránek, které jsem si někdy už před rokem přečetl do posledního písmene a přivedlo mě to k úvaze, zda by přece jen nestálo za pokus něco se sebou udělat ;-)


S "bohatou diskusí" jsi měl zjevně pravdu, Pavle :-) samotného mě překvapilo, jaký zájem tohle téma vzbudilo. Uvidíme, jestli vás nezačnu nudit nebo plácat nesmysly. Co se týče autora Oranžových stránek, toho konverze k buddhismu teprve čeká :-) jsa občas letory mírně prchlivé, má to jistě zapotřebí. Když se spolu v práci pokoušíme dohodnout, kdy který z nás dvou půjde na dovolenou (neboť jsme pochopitelně oba naprosto nenahraditelní :-) ) vyústí to občas ve značně nebuddhistickou debatu... Kolega, o kterém jsem se zmínil, není ani členem tohoto kroužku příznivců Gammy; ale možná mu jedno "buddhistické" číslo pošlu, ať řekne, co si o tom myslí.

Myšák:
Čekal jsem " proč jsem se stal neokonzervativcem" :-)) a výčet úspěchů v Iráku a Tys mě zklamal.

Stát se neokonzervativcem je myslím v téhle zemi celkem snadné, Myšáku :-) to není třeba dlouze vysvětlovat... a o "irácké úspěchy", jak mi se škodolibou chutí připomínáš, je teď vskutku trochu nouze. Ale to bych nechal na jindy; ač před tím nebudu uhýbat, je to přece jen o dost jiný soudek.

Petr Š:
Dobrý začátek, Jardo, jen tak dál! Dneska jsem sledoval dělníky, jak mi začínají rozbíjet byt, a myslím, že TEĎ nastala ta pravá chvíle stát se buddhistou :))))

To je myslím dokonalá motivace, Petře :-)

Mimochodem, na první pokus jsem napsal "bit" místo "byt"... Doklad toho, jak jsem vyčerpanej, nebo toho, jak mám IT zažraný pod kůži? :-) Rozbít atom? Pche... Rozbijte někdo _bit_!

No, třeba to není tak docela nemožné... jestli mě neklame vetchá paměť, v Teorii zpráv jsme se kdysi učili, že jeden bit je množství informace, které v situaci volby ze dvou možností označí jednu z nich za správnou se 100% jistotou (platí 0 nebo 1, proud teče nebo neteče, ...). Je-li tedy jistota padesátiprocentní čili je rovna náhodnému hodu mincí (obě možnosti jsou stejně pravděpodobné), pak množství informace získané z takové odpovědi je nulové. Odtud se zdá plynout, že například tvrzení "s pravděpodobností 75% bude zítra pršet" by mohlo obsahovat informaci o velikosti půl bitu :-) ale to bych musel nejdřív vyhrabat ze spíže svoje školní skripta...
Nicméně si pamatuju, jak kdysi v osmdesátých letech na tiskové konferenci při příležitosti zřízení Ministerstva elektrotechniky jeden novinář káravě poznamenal, že by si technici měli konečně udělat pořádek v názvosloví a dohodnout se, jestli se má bit psát s "i" nebo "y" (nešťastník si zcela popletl "bit" a "byte", přivolav na svoji neinformovanou hlavu bouři posměchu). Ač tehdy novináři poslušní zásad autocenzury ještě nebyli nazýváni "hyenami", negramotní byli stejně jako dnes...

Tomáš V:
Proč jsem se NESTAL buddhistou
Dobrý den, velice Vám děkuji za všechna čísla Gammy, která až doposud vyšla. Když jsem kdysi žádal o zasílání i na mou e-mailovou adresu byla náplní časopisu a mých myšlenek věda. Mnoho se toho u mě za tu dobu změnilo a jak jsem se dočetl v posledním vydání, tak u Vás také. Věda se pro mě stala nástrojem jež nelze použít ve všech případech a proto jsem ji odložil a hledal nástroj lepší, přes to, že mne jen málokdy zklamala. Nový aparát měl být schopen porozumět i oblastem jako lidská duše, láska, nadpřirozeno... Nabízelo se mnoho možností, které slibovaly, že ony rozumí veškeré problematice, ale po jejich bližším prozkoumání a osobním otestování jsem viděl, že všechny mají podobné jádro, ale odlišný obal, takže se navzájem jak podporovaly, tak vylučovaly. Jednou z možností jak proniknout do nehmotného světa pro mě byl i buddhismus. Velice mě zaujal a musím uznat, že pro lidi sympatizující s vědou je nanejvýš lákavý, neboť se neopírá o pojmy typu Bůh, víra či obřady. Avšak po jisté době jsem zjistil, že mě vlastně nikterak nepomáhá. Člověk (tedy já) měl sice jistý nadhled a musel si připustit, že štěstí nenalezne v hmotném světě neboť ho nedokáže ovlivňovat v takové míře jak by sám chtěl, ale ono řešení v nicotě nirvany mě neuspokojilo. Přirovnal bych to ke stavu připojení off-line. Prostě klid, ale nuda. Nebudu Vás dále obtěžovat s mým procesem hledání toho co vlastně hledá každá bytost, protože to bych do konce pracovní doby nestihl, ale rád bych Vás seznámil s tím co jsem našel. Věřte, nevěřte je to Bůh. Úplně normální bytost nebo jestli to zní víc lidsky, tak osobnost, která se mnou komunikuje (online) a doplňuje mezery, které mi věda, buddhismus a ostatní lidské výplody zanechaly. Mám od něj pro Vás "dobrou" zprávu. Rád Vám ji sdělím pokud budete chtít. Avšak musím Vás varovat, že mě změnila celý život. Díkybohu k lepšímu. Jeden verš v Bibli říká: Kdo hledá, najde. A proto mohu jen doporučit nepřestávat hledat. To nejlepší co jsem poznal Vám přeje Tomáš V.


Tomáši,
Vaše úvahy jsou velmi podnětné (technická poznámka: nemáte-li námitek, můžeme si tykat, jak mám se svými milými čtenáři v tomto důvěrném kroužku ve zvyku) a v některých ohledech značně předbíhají můj plánovaný výklad. Ve studiu duchovních nauk jste evidentně mnohem dál než já; přiznám se, že mě buddhismus spíš než jako "brána do nehmotného světa" zaujal jako nástroj umožňující zmírnit některá skřípění v tomto velmi hmotném světě - což je ostatně i z buddhistického pohledu teprve první krok. Ale třeba časem postoupím dál, byť si téhle chvíli nejsem sám jistý, jestli to vůbec mám v úmyslu. (Proto se také povýtce přírodovědně-technické zaměření Gammy nebude v dohledné době podstatně měnit; seriál o buddhismu má být jednorázovou odbočkou k méně technickému, ač navýsost praktickému tématu, a duchovněji zaměřeným čtenářům mohu jako obvykle doporučit spřátelené www.oranzovestranky.cz, jejichž autorovi dnes trochu lezu do revíru :-) )
Ohledně Vámi zmíněné nirvány zatím poznamenám jen to, že 1) nepokládám za pravděpodobné, že by se komukoliv z nás, kteří si tady spolu píšeme (možná s Vaší výjimkou) podařilo jí dosáhnout ? z toho, co jsem zatím vyrozuměl, je to stav, který přichází jako výsledek mnohaletých usilovných duševních cvičení, což je postup v našem hektickém světě obtížně realizovatelný; a 2) nejsem si jistý, jestli Váš popis nirvány jako "nudného klidu v off-line stavu" zcela vystihuje její podstatu. Moje znalosti buddhismu jsou však zatím příliš nicotné, než abych teď mohl na toto téma pronášet nějaké úsudky. (Mohl-li někdo z čtenářů získat dojem, že v tomto seriálu hraju roli vykladače buddhistických zásad, bude pro něj jistě užitečné se dozvědět, že mám před ním náskok chvílemi až o celé dvě kapitoly :-) )
V každém případě, Tomáši, máte-li pro mě nějakou dobrou zprávu, velmi rád si ji poslechnu; těch není nikdy dost :-)

Jana Kl.:
Ahoj Jardo,
děkuji za Tvoje krásné a poutavé povídání o buddhismu. Včera jsem si to večer doma v klidu přečetla a moc se těším na další pokračování.
Souhlasím , že většinou se naše spokojenost silně váže na okolní prostředí, okolnosti a podmínky ve kterých žijeme... a přitom člověku stačí tak málo - trošičku obrátit by to chtělo. A ta naše sebedůležitost, no to je věc! Ač se snaží človíček seč mu síly stačí, vždycky ten "našeptávač" -EGO - dostane prostor a prorve se napovrch a tropí taškařice nevídané. Ale život je hra, krásná hra a pokud ji tak budeme brát a hrát trochu s nadhledem a trochu jako nezúčastnění pozorovatelé, tak máme šanci si ho krásně a plně užít a ne přežít.
Tak Ti přeji krásný den, více času, nebo více moudrosti rozpoznat, co musíš a nemusíš udělat a těším se na další pokračování.


Jani,
díky za vřelé povzbuzení, a podle Tvých postřehů si troufám odhadovat, že příští díly Gammy budou pro Tebe procházkou po krajině už větším dílem známé, jak se na správnou vědmu patří :-)
Ego, o kterém se zmiňuješ, je skutečně jedním z ústředních témat buddhismu; kdo pochopil tenhle princip, může už většinu cesty absolvovat sám. Brzo se k tomu dostaneme.

Lucka Š:
Ahoj Jardo,
i když zamačkávám slzu v oku, protože se mi tě nepodařilo přemluvit k překladu knihy o buddhismu, zároveň však jedním dechem dodávám, že je skvělé, že jsi se rozhodl podělit se s námi pro tebe přijatelnou formou o tuto knihu - zvlášť když si představím jak náročný noční život svobodný muž má .


Milá Lucinko :-) můj "noční život" je po většinu času mnohem buddhističtější, než by se na svobodného muže patřilo :-) obvykle ho trávívám v okouzlující společnosti bankovních serverů, případně potulováním po různých webových stránkách, hledaje tvrdá fakta, na kterých bych pak v Gammě mohl uplácat pískové hrady svých úvah. Nicméně jsem rád, že vezmeš zavděk mým povídáním; mohu jen doufat, že bude Tobě i ostatním k potěše a snad i trochu k užitku.