Gamma č. 171 Základy buddhismu (V.)

Autor: Jarda Pecka <gamma(at)oranzovestranky.cz>, Téma: Buddhismus, Vydáno dne: 07. 12. 2006

Miniseriál o buddhismu (V.)

V předchozích dvou dílech jsme mluvili o původu a povaze některých pocitů; dnešním třetím pokračováním toto úvodní téma dokončíme.



Gauttama Buddha


Napětí

Pocity můžeme vnímat pouze v těle; pocity těla jsou ty jediné, které máme. Jsou-li proto pocity nepříjemné, pak ta část těla, odkud přicházejí, je prvním místem, kde je můžeme zkusit umlčet. Učíme se už v dětství, že když napneme určité svaly, bráníme tím pocitům v dotyčné části těla. Například strach způsobuje nepravidelné dýchání a pocit "prázdnoty" kolem žaludku, jak je krev přesměrována do svalů; současně dochází k povolování vnitřností. Abychom tedy potlačili tělesný projev pocitu strachu, můžeme se naučit napínat svaly v těchto partiích. Jakmile se nám však sevře hruď a žaludek, nezbývá už mnoho místa na dýchání, dech se stává mělkým a okolním napětím je narušena i činnost zažívacího ústrojí.


Pokud takové napětí netrvá dlouho a uvolní se, jakmile pomine nápor strachu, potom nezpůsobí velkou škodu. Je-li však napětí chronické, stává se zdrojem nového utrpení, protože tento pokus potlačit projev strachu (zlosti, smutku, ...) byl učiněn za cenu skutečného poškození tělesného zdraví. Není překvapující, že masové choroby naší doby jsou právě ty psychosomatické; tento výraz neznamená, že by dotyčné nemoci byly "vymyšlené", ale že jejich vznik je spouštěn duševními příčinami. Ve stručném výčtu můžeme zmínit například vysoký tlak, infarkt, astma, úzkostné záchvaty, žaludeční vředy, některé druhy rakoviny, migrény, bolesti zad, nespavost a zažívací potíže.


Mnozí z nás žijí v tomto stavu citové nevědomosti, v němž si vymýšlejí hrozby, které vytvářejí nepříjemné pocity, jež pak musejí být potlačovány ještě škodlivějším způsobem. Mnohé lidi takový způsob života zabije, jiné připravuje o duševní rovnováhu a společnost jako celek to stojí astronomické částky za zdravotní péči, sociální podporu a ztracenou práci. Většina z nás se na této šikmé ploše naštěstí nedostane tak hluboko, ale jen nemnozí jsou zcela ušetřeni vzniklého tělesného nepohodlí, které nás připravuje o pocit spokojenosti a které povstává z životní strategie svedené na scestí.


Pro ty, jejichž život je nenapravitelně uvězněn v tomto truchlivém kruhu vymýšlení nepříjemných pocitů a jejich umělého potlačování skrze tělesné napětí ruinující organismus, je dalším krokem použití chemikálií. Alkohol pro potlačení společenské úzkosti, léky proti depresi a nespavosti a nakonec drogy, které vám poskytnou chvilkovou slast, aby nakonec vymazaly všechny příjemné pocity a neponechaly vám nic než běsy. Dovedete-li tuto metodu do krajnosti, konvenční životní strategie vás zabije ? infarktem, návykem na heroin, sebevraždou. Většina z nás má štěstí, že se k těmto zhoubným postupům uchylujeme pouze příležitostně a obvykle dokážeme najít méně drastický únik od svých strastí - únik, za který nezaplatíme svým životem, jenom sebeuvědoměním a vitalitou.


Tímto pátým dílem "buddhistického" seriálu jsme zakončili jeho úvodní, v podstatě diagnostickou část. To, o čem zde byla dosud řeč, nemělo zatím se samotným buddhismem mnoho společného; byl to spíš obecně platný rozbor projevů a bezprostředních příčin některých našich strastí ve standardním pojetí moderní psychoterapie (což nepochybně souvisí se skutečností, že autor knihy, z níž vychází toto povídání, je profesorem psychologie, a jako takový přistupuje k buddhismu nikoliv jako k mystické duchovní soustavě, ale představuje ho coby praktický nástroj použitelný k řešení konkrétních problémů každodenního života). Některé problémy, které potřebujeme vykořenit nebo aspoň zmírnit jejich následky, jsme právě popsali; v následujících týdnech si začneme postupně ukazovat, jak buddhismus vysvětluje jejich prapříčiny a jaké nabízí prostředky nápravy. Vážným zájemcům o uplatnění buddhistických postupů si proto v této chvíli troufnu doporučit, aby se mezitím ještě vrátili k posledním třem dílům Gammy (169-171) a z pohledu své vlastní zkušenosti znovu prošli tam uvedené analýzy ? s dvojím účelem: jednak tyto rozbory už samy o sobě umožňují mnohé napravit, a za druhé jejich pochopení a vnitřní přijetí je nezbytným základem pro další postup.


V příštích dílech se toto povídání bude nutně stávat poněkud náročnějším a pro někoho možná i méně přijatelným, protože některé závěry buddhismu, ač vyplývající ze striktně logického uvažování, jdou daleko za hranice našeho konvenčního západního pohledu na sebe samotné. Na tomto místě proto chci učinit metodickou poznámku, kterou by čtenář při dalším čtení a zejména během eventuálního praktického použití buddhistických metod měl mít vždy na paměti.


Buddhismus, jak bylo na samém začátku řečeno, na rozdíl od některých jiných nauk není uzavřenou soustavou dogmat, která stojí a padají jedno s druhým. Nezatracuje do plamenů pekelných ty, kteří nepřijímají jeho axiomy, neodsuzuje k smrti odpadlíky, a ze všeho nejméně vyžaduje od svých stoupenců dokonalost a neochvějnost. Ve své prapodstatě je to skutečně nanejvýš praktická soustava zásad a postupů, které v konečném důsledku mají jediný cíl: odstranit z lidského života co největší díl zbytečného trápení. Nezdary jsou neoddělitelnou součástí buddhistického studia; slepá víra je pro něj nejtěžším omylem; pochybnost a pronikavá analýza jsou jeho nejmocnějšími nástroji. Proto není podstatné, co všechno nepochopíme nebo nedokážeme; ocenění naopak zasluhuje každý sebedrobnější pokrok, kterého dosáhneme. Tady už nemluvím jako samozvaný prorok papouškující částečně pochopené moudrosti jiných, ale jako člověk, který používá buddhistických metod k tomu, k čemu jsou určeny: k řešení praktických problémů. Moje dlouholeté potíže s řečí k tomu poskytují nespočet příležitostí. Buddhistické postupy ? nebo spíš ty jejich střípky, které jsem si zatím dokázal osvojit ? se ani zdaleka neukázaly všelékem, ale už teď mi umožnily dosáhnout mnohých sice drobných, ale přesto důležitých pokroků. Povzbuzením na cestě, jejíž cíl zůstává v nedohlednu, je mi zkušenost, že v těch prchavých okamžicích, kdy se dokážu podívat na okolní svět i sám na sebe skutečně nezaujatým, buddhistickým způsobem, jsou výsledky dramatické. Buddhistické metody jsou mimořádně mocnou zbraní proti silám nevědomí a sebeklamu, kterými necháváme sami sebe ovládat, a mohou poskytnout nečekané přínosy i tomu, kdo je zatím ovládá jen neohrabaně.


Je velmi málo pravděpodobné, že by kdokoliv z vás, kdo čtete toto neumělé povídání, během svého života vedeného podle požadavků moderní společnosti našel čas na všechny meditace a cvičení, kterých je zřejmě nezbytně zapotřebí k buddhistickému osvícení. Bez ohledu na to však určitě zjistíte, že každý krok kupředu obrousí kousek něčeho, co vás trápí. Možná budete zítra večer zklamáni zjištěním, že jste během toho dne zopakovali devět z deseti svých obvyklých chyb; jestli to ale znamená, že jich bylo o jednu méně než předchozího dne, pak je to pokrok. Třeba to další den bude už jen osm chyb z deseti. Nezapomínejte proto na jednu z hlavních buddhistických zásad: Mějte trpělivost sami se sebou.


I kdybyste na buddhistické cestě nebyli ochotni dojít dál než k tomuto dílu Gammy, určitě zjistíte, že ani tak to nebylo bez užitku. Máte-li však pocit, že vás tohle povídání vede do končin, kam jste se už dávno chtěli podívat ? tak jako jsem to nad knihou Guye Claxtona před čtyřmi lety zažil já ? pak pojďte zkusit jít dál po téhle čím dál obtížnější stezce a nenechte se odradit žádným dočasným nezdarem. Čekají nás překvapivé objevy.

(pokračování)

Toto číslo Gammy bylo sepsáno s použitím myšlenek, parafrází a přeložených citátů z knihy Guy Claxton: The Heart of Buddhism ? Practical wisdom for an agitated world



Ad hoc

Jedno z listopadových čísel The New York Times se zmiňuje o posledním zkoumání astronomického přístroje, nalezeného před sto lety na mořském dně u řeckého pobřeží v troskách římské veslice potopené roku 65 př.n.l.. Tým řeckých, britských a amerických archeologů prohlédl starý nález s použitím nových metod zahrnujících například třírozměrnou rentgenovou tomografii, a zjistil, že přístroj skládající se z řady číselníků a víc než 30 ozubených kol ručně vyřezávaných z bronzu sloužil k tvorbě kalendářů a možná i k určování poloh planet a východů a západů nebeských těles. Přístroj vyrobený v rozmezí let 150-100 př.n.l. pracoval na základě Hipparchovy teorie o eliptickém oběhu Měsíce kolem Země. Znalosti použité k jeho výrobě se během dalších staletí uprostřed chaosu a bojů hroutící se římské říše proti barbarům ze severu zřejmě nenávratně ztratily. Uplynulo pak víc než tisíc let, než se v Evropě znovu objevily přístroje srovnatelné složitosti. Ozubené kolo muselo být znovu vynalezeno.


1. prosince 1959 zástupci dvanácti zemí, účastnících se výzkumu Antarktidy, podepsali ve Washingtonu smlouvu, která prohlásila Antarktidu za vědeckou rezervaci a zakázala na jejím území jakoukoliv vojenskou činnost; Antarktida se tak stala největší demilitarizovanou zónou světa.


Během detailních pozorování prováděných po uplynulý rok se zjistilo, že Měsíc byl za tu dobu zasažen nejméně dvanácti meteoroidy, jejichž dopad způsobil viditelný záblesk. Při dopadu každého pozorovaného meteoroidu o průměru 5-8 centimetrů se uvolnila energie 300 - 600 megajoulů, odpovídající výbuchu 80-150 kg TNT. Rychlosti dopadů se pohybovaly kolem 25 km/s. Zjištěná četnost dopadů meteoroidů této velikosti je čtyřikrát vyšší, než se dosud předpokládalo; pro NASA to bude znamenat nutnost důkladnější protimeteorické ochrany plánované měsíční základny.