Gamma č. 173 Základy buddhismu (VII.)

Autor: Jarda Pecka <gamma(at)oranzovestranky.cz>, Téma: Buddhismus, Vydáno dne: 05. 01. 2007

Miniseriál o buddhismu (VII.)

Karma

Kdykoliv jednáme vedeni skrytě nečestnými nebo sobeckými pohnutkami, obvykle nám to přinese neblahé následky. Jsou to situace, kdy nesprávně hodnotíme svou situaci a vyvoláváme ve svých bližních rozčilení a hněv, čímž v konečném důsledku poškozujeme vlastní sebeúctu a hromadíme ve své paměti nepříjemné vzpomínky. Tento mechanismus je podstatou toho, co se v buddhismu nazývá karmou.



Gauttama Buddha


Výraz karma je jen jiným vyjádřením křesťanského úsloví "jak zaseješ, tak sklidíš." V buddhistickém pojetí představuje karma důsledek našeho neosvíceného jednání. Kde křesťanství hrozí hříšníkovi po smrti plameny pekelnými, buddhistická nauka slibuje odplatu ještě v tuto hodinu. (Nejsa příliš honěný v katechismu ani eschatologii*), možná povídám nesmysly; je na křesťanech mezi čtenáři, aby mě opravili.) Karma není blesk, který sjede z rozhněvaných nebes ani trest od vyšších sil kosmického morálního řádu, ale každodenní součet ceny našeho jednání ve formě zlepšení nebo zhoršení našich vztahů a sebehodnocení.


Buddhistický mnich Ajahna Sumedha vysvětlil karmu přibližně takto: "Všechno, co jste dělali v minulosti, je teď vzpomínkou. Ta nejhanebnější věc, kterou jste kdy provedli, je vaší vzpomínkou, a ta vzpomínka je vaším karmickým výsledkem. Dodatečné následky, které to přináší ? obavy, špatné svědomí, zdůvodňování před bližními i před sebou samými, zastírání a překrucování ? to všechno jsou karmické důsledky vašeho neosvíceného jednání.


Co děláte, to si pamatujete; co si pamatujete, to je vaše karma. Takhle je to jednoduché. Kdykoliv vykonáte něco laskavého, velkorysého nebo soucitného, vzpomínka na to vás zahřeje; kdykoliv provedete něco ošklivého a sobeckého, za trest si to musíte pamatovat. Pokoušíte se to potlačit, utéct od toho, zamaskovat to, zdůvodnit, překroutit ? to je váš karmický výsledek."


Řečeno ještě jinak Buddhovými slovy, karma je volba a úmysl; je to způsob, jakým naše minulost ovlivňuje budoucnost. Kdo se soustavně chová neosvíceně, zvyšuje tím pravděpodobnost, že tak bude jednat i v budoucnu ? a naopak. Buddhismus je ovšem optimistický světonázor a jeho snad jediným nezpochybnitelným "článkem víry" je přesvědčení, že člověk se dokáže změnit k lepšímu.


Karma souvisí s buddhistickou koncepcí převtělování. V Buddhových časech byla tato představa považována za samozřejmou a pomáhala vysvětlit, proč je někdo bohatý a jiný chudý, jeden zdravý a druhý nemocný. Osud každého člověka v tomto životě byl chápán jako odraz toho, jak se choval v životě předchozím. Tak jako Kristus vysvětloval křesťanskou věrouku pomocí pojmů srozumitelných ve své době, stejně i Buddha využil této metafory, kterou nemusel nutně myslet doslova. Dogmatická interpretace představy o převtělování ostatně působila buddhistickým učencům potíže už v době svého vzniku, protože ortodoxní buddhismus nezná pojem duše, která by mohla "přeskočit" z jedné bytosti do druhé, z předchozího života do následujícího. Ti buddhisté, kteří se myšlenky převtělování nechtějí vzdát, se přidržují výkladu, podle něhož pouze poslední stav mysli přechází z umírající bytosti do bytosti nově zrozené.


To všechno jsou však už poněkud scholastické jemnosti, které pro praktické využití buddhistických zásad nejsou podstatné. Sami buddhističtí učitelé se rozcházejí v názoru, jestli správný buddhista musí věřit v nějaký způsob převtělování. Mudrci v Tibetu, kde buddhismus vždy přetrvával ve velmi tradiční formě s velkou dávkou mystiky, považují představu o převtělování a vážnost k nepřerušené linii duchovních vůdců za zcela nezbytnou součást své víty i kulturních tradic. Jiní jsou ochotni nahlížet na převtělování jako na metaforu, podle níž se jednotlivec může přerodit do nové formy vědomí z jednoho okamžiku na druhý, podobně jako někteří křesťanští učenci považují příběh o vzkříšení Krista spíše za symbolický obraz duchovní síly než za historickou skutečnost.


Jak řekl jeden z buddhistických učitelů, svět obsahuje mnohé síly a události, které se lidem ze Západu mohou jevit jako magické, jejich tradiční výklad však není pro podstatu buddhismu nezbytný. Když vyložil svému západnímu žákovi představy o nebeských světech a duchovních silách, uzavřel výklad slovy: "Nemusíš tomu věřit. Je to tak, ale nemusíš tomu věřit." Guy Claxton cituje svého učitele, lámu Sogyala Rinpoče, který mu vysvětlil, že složitá soustava rituálů a uctívání, které obsahuje jeho rodná tradice, jsou pro něj způsobem, jak vyjádřit úctu ke své kultuře a vděčnost svým učitelům, "... ale pokud ti to nepomáhá v sebezdokonalování a sebezkoumání, můžeš tyhle rituály a představy bez obav odložit; pro výklad podstaty buddhismu nejsou důležité."


Pojem karmy je jednou z nepostradatelných součástí buddhistické nauky. Není to článek víry ani svaté dogma; jen nevyhnutelný závěr přísně logické úvahy. Kromě toho představuje karma také nanejvýš praktický nástroj pro každodenní rozhodování. Nabídnu jen jeden příklad z mnoha možných. Stalo se mi onehdy, že jsem považoval za potřebné pomoci jednomu ze svých bližních, kterému jsem za mnohé zavázán; bylo však nutné narafičit to tak, aby o tom dotyčný nevěděl tehdy ani v budoucnu, protože pro svou potřebu nezávislosti by nemohl pomoc přijmout. Rafinovaný komplot (do té míry, do jaké se u mé prostoduché osoby dá o nějaké rafinovanosti mluvit) byl úspěšný a dotyčnému byl bez jeho vědomí ulehčen jeden nepříjemný problém. "Dobrá, vyšlo to," uvažoval jsem spokojeně "...jenže ... hm... co z toho všeho vlastně mám JÁ? Vždyť on to nemůže vůbec ocenit, když o tom ani neví; nemám z toho žádnou zásluhu, pochvalu, vděčnost, nic... mělo to pro mě vůbec NĚJAKÝ smysl?" A pak mi to konečně došlo: moje karma. Nevypadala nijak obdivuhodně, když jsem si ji tak prohlížel... ale přece jen byla o poznání lepší než den předtím. Skoro jako bych slyšel, jak někdo říká ? "Tenhle tejden nic moc, Stoune, ale tohle bylo dobrý. To se ti fakt povedlo. Good show."

(pokračování)

Toto číslo Gammy bylo sepsáno s použitím myšlenek, parafrází a přeložených citátů z knihy Guy Claxton: The Heart of Buddhism ? Practical wisdom for an agitated world

*) katechismus = základní články křesťanské víry; eschatologie = nauka o posmrtném životě

S cizími slovy, mnohá z nichž jsou základními kameny vzdělanosti naší evropské civilizace, se člověk seznamuje za nejrůznějších okolností. Nemohu při téhle příležitosti nevzpomenout, kterak jsem se coby gymnasista a milovník sci-fi poučil o významu jednoho z výše uvedených slov, naraziv na ně v půvabném odstavci jedné z "Povídek pilota Pirxe" (Stanislav Lem), když tento sympaticky civilní hrdina přemítá o svých možnostech ve chvíli, kdy pilotuje neovladatelné soulodí mířící k blízkému setkání s obřím mimozemským vrakem: "... zkušenosti z kosmické navigace tady byly celkem k ničemu; hodit se mohly spíš znalosti z filosofie ? stoicismus, fatalismus, případně ? pokud by chyba palubního počítače byla nepravděpodobně velká ? dokonce něco z eschatologie." Když jsem se po letech vydal na nejistou dráhu amatérského pilota, občas jsem si na onen citát ve vzduchu pietně vzpomněl...

Úspěšný nový rok 2007 a na jeho konci aspoň o trochu lepší karmu než tu letošní přeje všem svým milým čtenářům

Jarda