V jednom komentáři k premiérově televizním vystoupení o zkrocení cen energií jsme si mohli přečíst, že "Fialův projev k národu byl čtvrtou odmocninou Churchilla." Moje bezprostřední reakce byla dvojí: 1. "Přesně tak." a 2. "No a co"?

Po dvaatřiceti letech svobody, bezpečí, právního řádu a prosperity se do Evropy vrátily dějiny. 21. února 2022 Putin inscenoval vyhlášení dvou "republik" odtržených od Ukrajiny a nařídil jejich vojenské obsazení. Tím okamžikem jsme se z roku 2022 ocitli jediným skokem v září 1938: znovu se využívají národnostní menšiny k překreslování hranic a ořezávání menšího státu silnějším. To byla jen krátká zastávka; stačily tři dny a pokročili jsme o rok dál: září 1939. V Evropě přestalo platit mezinárodní právo, světové instituce jsou bezmocné, válka je nástrojem politiky a velký stát může dle vlastní libovůle a bez záminky - jakkoliv chabé - napadnout slabšího souseda. Ruské přepadení Ukrajiny ukončilo celou historickou éru a nastolilo nová pravidla. Od čtyřiadvacátého února opět platí v Evropě zákon džungle a právo silnějšího: takové věci už se nedějí ani ve střední Africe. Evropa se propadla do nového věku barbarství. Vítejte v těžkých časech; budoucnost bude jen tak dobrá, jakou dokážeme uhájit.

Prolog: Letos (2021) patnáctého ledna v osm ráno jsem číhal na internetu, abych registroval k očkování proti COVIDu-19 své pětaosmdesátileté rodiče. Stejně jako tisíce jiných jsem to po hodině vzdal; systém prý byl naprogramován bezchybně, ale zapomnělo se na to, že linka, ze které budou chodit SMSky s přihlašovacím kódem, bude muset obsluhovat tisíce zákazníků za sekundu. Koho by to napadlo... Když už nikdo nebyl schopen uvažovat technicky, tím spíš ne psycho-sociálně: co třeba spustit systém tři hodiny po půlnoci, aby se na něj sneslo jen malé hejno nejvytrvalejších nočních ptáků?

Blíží se další památné výročí; bude se oslavovat, řečnit, demonstrovat, politici se zase pohádají a důchodci stávající i důchodci-čekatelé budou vzpomínat. Z těch, kdo to nezažili, to - obávám se - větší část nezajímá, někteří možná ani nemají ponětí, co se tenkrát vlastně stalo (před časem jakýsi nepříliš osvícený gymnasista na otázku o listopadu 1989 odpověděl, že ?se studenti vzbouřili, protože jim zavřeli vysoké školy,? když si dokonale popletl nacismus s komunismem...). Ostatně už máme úplně jiné starosti, celé to dopadlo jinak, než si tehdy představovali ti, kdo to ještě pamatují, a mnozí z nich se beztak předtím měli lépe než teď, nebo jim to v nostalgických vzpomínkách na jejich mládí aspoň tak připadá. A ke všemu letos vychází sedmnáctý listopad na neděli, takže z toho nebude ani volný den navíc a k dovršení všeho se kvůli státnímu svátku člověk nebude moci ani zabavit v hypermarketu; zkrátka výročí spíš pro zlost.

Žijeme v globalizovaném světě, jemuž vládne angličtina, a anglicismům už se nikdy úplně neubráníme; ale někdy už je toho příliš. Na kdekterých webových stránkách najdete odkaz na otrocky přeložené "Více informací" [More info], místo českého "Další informace". Agentka call-centra se vás zeptá "Jak vám mohu pomoci?" [How can I help you?], přestože o žádnou pomoc nežádáte - třeba potřebujete jen informaci nebo si chcete stěžovat. "Mně už není pomoci," mám někdy chuť povzdychnout v odpověď. Bylo by zajímavé zjistit, co by mi slečna nabídla potom; školení asertivity musí adepty připravit na všechny situace. "Co pro vás mohu učinit?" by bylo mnohem užitečnějším začátkem dialogu.

Přestože jsem minule psal o Apollu 7 z října 1968, dnes se v seriálu opožděných výročí musím vrátit ještě před něj, do dubna onoho neklidného roku, protože už tehdy se v NASA zvažovalo, co bude následovat po "sedmičce". Pro interní potřeby byly plánované mise programu Apollo označovány písmeny:
C: pilotovaný let velitelské a servisní sekce lodi Apollo (uskutečněný v říjnu 1968 jako Apollo 7);
D: pilotovaný let lodi Apollo a lunárního modulu na oběžné dráze kolem Země (uskutečněný v březnu 1969 jako Apollo 9);
E: let na vysoké oběžné dráze s apogeem až 7400 km (nerealizován; byl ponechán jako nouzová varianta letu Apollo 8 v prosinci 1968);
F: kompletní zkouška letu na Měsíc a zpět, s výjimkou samotného přistání (Apollo 10);
G: první přistání na Měsíci (Apollo 11);
H1, H2, H3: následná přistání (Apollo 12 a 14, plus neuskutečněné přistání Apolla 13);
J1, J2, J3: rozšířené výpravy na Měsíc (Apollo 15, 16 a 17).

Obvykle sepisuju tyhle články čtenářům pro zábavu, potěšení a snad i k poučení. Tentokrát to bude jiné. Dnes budu kázat, nabádat, kárat a provokovat. Pár čtenářů možná dopálím, mnohým budu k smíchu a jiní nad dnešní Gammou po pár odstavcích stisknou znuděné Alt-F4. A budou mít pravdu. Nikdo vás nenutí číst mravoučné tlachání staromilského knihomola. Ale několik z vás to třeba vydrží. Počkejme.

V loňském osmičkovém roce jsme vzpomněli řadu významných výročí, jak už to v československé historii chodí; ale nejen tam. Na podzim 2018 proběhlo jedno drobné, ale přesto důležité výročí, které ? pokud jsem stihl sledovat ? nezaslouženě prošlo bez povšimnutí dokonce i v odborných kruzích. V předvánočním shonu jsem to už nestihl, a jelikož ta událost je padesát let stará (děsné, co já už všechno pamatuju...), snad mi čtenáři prominou i těch pár týdnů zpoždění. V některých dávno minulých číslech jsem se zmínil o americkém programu výzkumu Měsíce; je čas na něj zase trochu zavzpomínat.

Zdravím po dlouhé době zase jednou své čtenáře (jsou-li ještě jací ? a popravdě se musím omluvit, že tohle číslo určitě nebude znamenat začátek nové, pravidelné řady; vzácný volný čas otce dvou hošíků školkou povinných to stěží umožní), a chci se dnes, v předvečer opravdu velmi kulatého výročí, připojit k už tak nepřehlednému množství komentářů ? protože mám pocit, že leccos důležitého, na co bychom měli dnes vzpomenout, stále ještě nebylo řečeno dostatečně důrazně.

Když jsem se v roce 2010 oženil, pravila novomanželka Pavlínka - ?Tak, Járo, a teď začneme šetřit; časem budeme potřebovat rekonstruovat byt, a to bude stát hodně peněz.? Smířem s osudem ženatého muže, snažil jsem se přijmout vyhlídku na nenadálou změnu životního stylu: místo toulání po světě nová koupelna. Šlo to ztuha (čti: vůbec!!) ale třeba to nebude tak horké... uvidíme.

Ahoj Jardo,

srdečně tě zdravím a hned zneužiji tvých znalostí. Občas pozoruji letadla na stránce www.flightradar24.com . Pak se je samozřejmě snažím najít i na obloze, pokud vidím, že mi někde přelétávají ?nad barákem?. Když je jasná obloha, jsou docela dobře vidět. Ale teď otázka. Proč některá letadla za sebou nechávají chvost, který se rozpouští i několik desítek minut? Proč některá letadla mají za sebou malý chvostík, který se rozpouští téměř okamžitě? A proč některá letadla nemají chvostík vůbec? Záleží to na technice letu a může to pilot nějak ovlivnit? Nebo na počasí, vlhkosti vzduchu či jiných atmosférických parametrech? Zkus mi to nějak laicky a stručně vysvětlit, prosím, abych to pochopil i já.

Děkuji
Láďa Paták

V pondělí 6. 8. 2012 úspěšně přistála nejnovější americká mise na planetu Mars.
Nejprve shrňme základní údaje:
Cílem výpravy oficiálně pojmenované "Mars Science Laboratory" je vysadit na povrchu Marsu mobilní laboratoř nazvanou Curiosity, jejímž úkolem je detailně zkoumat chemické složení desítek vzorků marťanské půdy a pomoci konečně rozhodnout, jestli na povrchu Marsu někdy existoval život, což je otázka, na kterou se vědci z NASA marně snaží odpovědět od roku 1977, kdy na Marsu přistály první dvě automatické sondy Viking.

Dnešní Gamma vznikla z podnětu, který, ač několik měsíců starý, je určitě stále aktuální; snad mi tedy čtenáři odpustí zas jedno velmi opožděné číslo.
   Kdysi na jaře letošního roku jsem na ČT24 ze zvědavosti sledoval nový publicistický pořad "Planeta Země 2012", a co jsem tam uslyšel během zhruba hodiny, než jsem ztratil sílu to dál poslouchat, mě rozpálilo natolik, že jsem si nedokázal odepřít možnost ulevit tímto způsobem svému znechucení. (Patří mi to; byl to zasloužený trest za čas zmařený civěním na českou televizi...)

Honza: Héééj, žiješ ještě?
Minimálně 3/4 roku už ses neozval.
Události nabraly docela překotný vývoj, mám na mysli Libyi a já čekám, jak se k tomu vyjádříš Ty coby (relativně objektivní) amerikanofil, který jsi mě svým přístupem časem dost nakazil ;-).

Na začátku letošního roku jsme si konečně zase užili správnou středoevropskou zimu se solidními mrazy. Fenomén globálního oteplování to prý nevyvrací, protože podle zastánců teorie o člověkem způsobeném oteplení atmosféry se vyšší teplota projevuje kromě jiného zvýšeným odpařováním z moří, rychlejší tvorbou mraků a vyššími srážkami na některých územích. Například na Sibiři, kde působí nárazníkový efekt horských masivů na čínské hranici, je teď podstatně víc sněhu a v důsledku toho také nižší teplota než v minulých letech, což je situace, která určitým ne zcela jednoduchým způsobem vytváří chladnější počasí i v Evropě. Takový efekt ovšem nikdo předem nepředvídal; vědci přicházejí s ad-hoc vysvětlením až teď, ex-post, když jsou tyto jevy pozorovány. Odpůrci připomínají, že solidní teorie by měla podobné důsledky dopředu předvídat, nikoliv pro ně hledat dodatečné příčiny až po jejich zjištění.