Zdravím čtenáře Gammy,

omlouvám se dlouhou prodlevu měsíčního seriálu, který bude nejpozději v září pokračovat,

a v tuto chvíli jen připomínám všem fanouškům kosmonautiky, ke kterým se ještě nedostala tato už asi obecně známá informace, že v areálu pražského Planetária bude ještě do konce srpna 2019 probíhat unikátní akce k 50. výročí přistání na Měsíci.

Nedávná zpráva ze zdrojů NASA upozornila na zajímavou novinu: pan inženýr, co se v srpnu oženil, má stále špinavé uši. Hanba !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Tak tohle mi sem dopsala moje žena Pavlínka: jak už to u manželek bývá, má přehnané představy o čistotě domácnosti a jiného bytového příslušenství... ale o tom později. Járo Járo, ...

Můj věrný čtenář Aleš Ležal nedávno doporučil mé pozornosti planetku, která se má za necelých patnáct let mihnout kolem Země při rekordně těsném průletu; na jeho přání se proto v prvním čísle nového roku paprsek Gammy opět obrací tam, kam patří především ? do vesmíru.

Evropská kosmonautika má za sebou velký týden, během něhož vyvrcholila výprava, jaká se zase hned tak neuskuteční. Podívejme se dnes na historii i dosud získané výsledky tohoto velkokepého podniku.
Sonda Cassini-Huygens byla po osmi letech vývoje vynesena do vesmíru 15. října 1997 z mysu Canaveral osvědčenou raketou Titan 4B Centaur, která v současné době představuje nejsilnější nosič, jaký je k dispozici.

Dlouho už jsem tady nepsal o dvou šestinohých poutnících zkoumajících marsovské pláně; je tedy čas se k nim zase jednou vrátit. Oba si naši pozornost zaslouží, protože jejich výkony jsou opravdu mimořádné. Možná si vzpomenete, jak jsme tady před sedmi měsící diskutovali o tom, jak dlouho mohou obě vozítka fungovat, než ubývající sluneční světlo, nepříliš silné i za marsovského léta, ve spojení s rostoucím zaprášením jejich slunečních panelů jim ztenčí přísun energie natolik, že už nebudou schopny fungovat.

Tak je to konečně potvrzeno: na Marsu opravdu byly když ne kanály, tak rozhodně řeky a možná moře nebo přinejmenším jezera, a nerozléval se v nich metan nebo vodík, jak je zvykem v méně útulných končinách sluneční soustavy, ale naše stará dobrá voda. Opportunity se tenhle týden vydala zkoumat skupinu kamenů, ležících na okraji kráteru, ve kterém přistála, a na základě výsledků analýzy rentgenového spektrometru a podrobných fotografií struktury kamene vědci v Pasadeně dospěli k závěru, že hornina bohatá na sirnaté soli železa musela být zformována ve vodě, nebo přinejmenším být dlouho vystavena jejímu působení; mohlo to být i kyselé jezírko nebo horký pramen.

Na naší sousední planetě je teď živo jako ještě nikdy. Oba průzkumníci se mají čile k světu a obzvláštní radost nám dělá Spirit, který vypadá, jako by si po neuvěřitelně úspěšné opravě téměř smrtící poruchy chtěl teď všechno vynahradit.

Zcela vytížen náročným školením, nestihl jsem na tenhle týden připravit obsáhlejší zpravodajství z Marsu, jak jsem před víkendem slíbil; posílám vám proto jen velmi stručný přehled nejnovějších událostí a fotografií, protože hlavní tématem dnešního vydání je první část třídílného cestopisného miniseriálu. Jeden z čtenářů Gammy, Dušan Filko z Brna, strávil v loňském roce několik měsíců v Americe a k mé radosti sepsal o této cestě nanejvýš zajímavé vyprávění, které si pokládám za čest zveřejnit na těchto stránkách pro potěchu i poučení ostatních členů tohoto ctihodného společenství.

... a číslo dvě se nedočkavě rozhlíží po okolí:

Jak jsem slíbil na začátku týdne, posílám dnes přehled čerstvých informací z obou marťanských polokoulí za minulý víkend a tento týden. V minulém čísle jsem se věnoval hlavně nemocnému Spiritu a k němu se také dnes ještě vrátím, protože právě od něj včera ráno přišla vynikající zpráva: nejenže už Spirit udržuje spolehlivé spojení (prospaná neděle mu viditelně prospěla), ale navíc se dál zotavuje, a dokonce už začal zase fotit; ve čtvrtek od něj přišel první snímek od začátku jeho potíží, který ukazuje, že Spiritova robotická ruka zůstává podle posledních instrukcí namířena na kámen Adirondack, připravena začít ho zkoumat spektrometrem a dalšími přístroji.

Letošní marťanská sezóna sotva začala, ale zima 2004 se už teď zapsala nesmazatelným písmem do historie výzkumu našeho kosmického souseda. Drama, které se tam v těchto dnech odehrává, nemá v bezpilotní kosmonautice obdoby. Všechno začalo trpkým zklamáním, když na Boží hod v písku mrazivé pouště beze stopy zmizela sonda Beagle. Pak přišla slavná neděle 4. ledna: sonda Spirit po sérii divokých skoků hladce přistávala přesně v cíli uprostřed kráteru Gusev.

Minulé pondělí došlo k události, která - budou-li politické kruhy ve Washingtonu a okolí hvězdám nakloněny - bude jednou připomínána jako předzvěst nové éry kosmického výzkumu, stejně jako kdysi Kennedyho výzva - ?I believe this nation should commit itself to achieving the goal, before the decade is out, of landing a man on the Moon and returning him safely to Earth; jsem přesvědčen, že tento národ by si měl uložit za úkol před koncem tohoto desetiletí dopravit člověka na Měsíc a bezpečně ho přivést zpět na Zemi.

?This is a big night for NASA. We're back! Tohle je velká noc pro NASA. Vrátili jsme se!? řekl nadšený ředitel kosmické agentury Sean O?Keefe, když jeho inženýři potvrdili, že nejnovější americká sonda pro výzkum Marsu, Spirit, v noci na neděli úspěšně přistála na dně kráteru Gusev.

Slunce vysílá do prostoru jednak elektromagnetické záření neboli proud fotonů, které létají neomezeně daleko a pohybují se vždy rychlostí světla (znalci fyziky mě samozřejmě doplní, že elektromagnetické záření má povahu nejen korpuskulární čili částicovou, ale současně také vlnovou, a že fotony časem na své dlouhé cestě ztrácejí energii a v důsledku prodlužování své vlnové délky "červenají", ale těmihle detaily se pro účely dnešního tématu nemusíme zatěžovat).

Jak už bylo řečeno v Gammě096, sovětský kosmický výzkum se od poloviny šedesátých let soustředil na Venuši, ke které ruští vědci vyslali řadu sond. První z nich, Veněra 1 (vypuštěná 12. 2. 1961), brzo po startu ztratila spojení se Zemí a minula planetu o 100 000 km. Následovala dlouhá přestávka, během které se Sověti zaměřili na výzkum Měsíce (o tom si podrobně povíme v seriálu "Měsíční dobrodružství") a až po pěti letech v únoru 1966 vypustili další meziplanetární sondu. Veněra 2 vykonala blízký průlet kolem horké planety, a pak už začaly přípravy k přistání na Venuši.

Nejvíc lidské pozornosti od nepaměti poutaly dvě planety, které obíhají Zemi nejblíž: Venuše a Mars. Ta první z nich, o níž si dnes začneme povídat, je jedním z vůbec nejnápadnějších těles na obloze, a s výjimkou opozice (období, kdy se nachází z pohledu Země "za Sluncem") vytváří každý den na ranní i večerní obloze zářivou podívanou. Ve starověku byla nebeským ztělesněním bohyně lásky, ale mýty a bájné představy se jí nevyhnuly ani v moderní době. Ještě na začátku dvacátého století se řada astronomů domnívala, že Venuše, Země a Mars představují podobná tělesa nacházející se v různých stádiích v podstatě podobného vývoje: