Orb. stanice

* Gamma č. 001 (MIR II.)

Vydáno dne 22. 01. 2006 (2499 přečtení)

Ruská orbitální stanice MIR - Léta na MIRu II.

Jak už bylo řečeno minule, hlavním přínosem Miru byla možnost velmi dlouhých letů; řada kosmonautů na jeho palubě absolvovala lety delší než rok, a při těchto experimentech bylo možno zkoumat takové účinky beztížného stavu na materiály, živočichy a zejména lidský organismus, jaké se při krátkých letech například amerického raketoplánu vůbec nemohly projevit. Rozsáhlá, komplikovaná a postupně poskládaná stanice dávala příležitost k ověření možností kosmické údržby pozvolna stárnoucího zařízení; ukázalo se, že i v omezených a zároveň v podstatě smrtelně nebezpečných podmínkách vesmírného prostoru lze provádět výměny porouchaných součástek, provizorní opravy opotřebených a poškozených dílů a dílčí modernizaci vybavení.



Orbitální stanice Mir


Kosmonauti na Miru zvládli a ve zdraví přežili celou řadu drobných poruch a výpadků; nejdramatičtější situaci však stanice zažila někdy před dvěma lety, při spojovacím manévru s nákladní lodí přivážející zásoby ze Země. Přilétající loď byla v závěrečné fázi řízena na dálku operátorem na Miru; ten se při stykovacím manévru dopustil hrubé chyby při ovládání řídicího počítače, načež nákladní Progress do stanice narazil, ohnul jeden z jejích slunečních panelů, utrhl jeho závěs a navíc nárazem částečně narušil hermetičnost modulu Kvant, který pak musel být od zbytku stanice izolován, aby jím neunikal vzduch. Skutečnost, že stanice přečkala i takovouhle nebezpečnou srážku, která hrozila bezprostřední záhubou celé posádky, svědčí o obdivuhodné robustnosti konstrukce.


Užitečnost Miru jako dlouhodobé základny získala nový rozměr v devadesátých letech po zahájení spolupráce s NASA, kdy na stanici pravidelně pobývaly mezinárodní posádky. Pestré složení pracovních týmů poskytlo neocenitelnou zkušenost se zvládáním potíží pramenících z jazykové bariéry a kulturních rozdílů; většině hostů se na Miru velmi líbilo, byli však i takoví, kteří během pozemního výcviku odbývali studium ruštiny a během letu pak nedokázali zapadnout do kolektivu (obvykle pobýval na Miru jeden Američan ve společnosti dvou až tří Rusů) - i na kosmické stanici jsou chvíle, kdy si chlapi po práci chtějí prostě trochu poklábosit, aby si ukrátili únavnou jednotvárnost několikatýdenní výpravy, a když jeden z nich těm druhým pořádně nerozumí, cítí se odstrčený. Jiní hosté občas trochu ohrnovali nos nad výběrem jídla nebo podle jejich názoru primitivním vybavením stanice. Další Američan se ocitl v nepředvídané situaci, pro niž ho předstartovní výcvik vůbec nepřipravil, když jeho ruský kolega během letu dostal zprávu o smrti své matky. Američan neměl ponětí, jak by se měl v takové situaci podle ruských zvyků chovat: projevit kolegovi vřelou účast a být dotěrně familiérní, nebo ho naopak nerušit v jeho smutku a riskovat dojem bezcitné lhostejnosti? Nakonec to vyřešil diplomaticky: pozoroval chování druhého ruského kosmonauta a přizpůsobil se jeho přístupu.


Ponorkové nemoci se při několikaměsíčních letech nedalo spolehlivě zabránit; občas se přihodilo, že se dva kosmonauti kvůli naprosté maličkosti pohádali a týden spolu nepromluvili, a jednou došlo na Miru k jakési vzrušené strkanici, během níž se kosmonauti dokonce trochu poprali (což mimochodem v beztížném stavu musela být docela zajímavá podívaná). Všechno se samozřejmě vždycky nakonec vyřešilo smírně; ovšem právě takové zkušenosti nebylo možné získat jinde než při dlouhých, námořnicky rutinních, pracovně únavných expedicích - na rozdíl od trochu turistické atmosféry krátkých výletů v amerických raketoplánech.



Dopisy čtenárů:

Míša:
Jardo, a co bylo dřív, slepice nebo vejce?

Tohle je tedy zákeřná otázka, a ještě ke všemu pořádně mimo téma, asi jako když někdo při hodině lineární algebry vyrušuje dotazem, proč se Lakedaimonští nechali v Thermopylách pobít, místo aby takticky ustoupili. Ale budiž; naběhl jsem si na vidle, a mám, co jsem chtěl :-)

Chceme-li už mařit čas rozebíráním takových logických šarád, je třeba si nejprve po matematickém způsobu definovat pojmy; dohodněme se tedy, že výrazem "slepice" budeme rozumět živočicha, jehož vnější rysy se od statisticky průměrné podoby ptáka označovaného tímto slovem odchylují o míru menší než malou; že tedy v každém případě nebudeme za slepici považovat například archeopteryxe - poskakující pravěkou bestii s nevalně opeřenými pařáty, šupinatou hlavou a zubatým zobákem. Použijeme-li dále jako pracovní hypotézu dnes obecně přijímaný předpoklad, že ptáci se vyvinuli z menších ještěrů, kteří se rozhodli, že už je nebaví nechat se od těch velkých pořád prohánět po zemi, a přidáme-li k tomu spolehlivě prokázanou skutečnost, že i první ještěři, kterým se o létání ještě ani nesnilo, snášeli vejce (budeme-li opět v intencích matematické logiky abstrahovat od rozměrů, abychom mohli půlmetrovou tyrannosauří skořápku považovat za objekt téže třídy jako céčkové křapky), pak je evidentní, že první bylo vejce - a to mírným odhadem o nějakých pár set miliónů let.

To je ovšem dedukce stojící na pozicích darwinismu; bigotní katolík by mohl říci, že jak vejce, tak slepice jsou součástí božího inventáře, který byl stvořen v šesti dnech, a s dotazem na přesné technologické pořadí kreace je pak nejlépe se obrátit na příslušného docenta Bohoslovecké fakulty University Karlovy.

*************************************************************************

Pepos: uvítal bych rozšíření tématu na Věda a technika jeden konkrétní dotaz: nemám představu o tunách v takovémto množství:-rozměry Miru?

a) K rozšíření tématu jistě časem dojde, a ostatně je na čtenářích, aby dali najevo, co je zajímá. Vzhledem k tomu, že mě samotného pořád ještě nejvíc láká zmíněná astronomie a kosmonautika, demokraticky rozhoduju, že (s výjimkou drobných odboček) u těchto témat ještě chvíli zůstaneme :-) kdyby pro nic jiného, pak proto, že v tomhle oboru je ještě přijatelně malé nebezpečí, že budu plácat nesmysly.

b) Nemám zrovna po ruce přesné údaje, ale základní obytný modul má tvar válce o průměru cca 4 m a výšce asi 14 m; celá stanice je pak poskládaná z válcových modulů různých rozměrů, sestavených do prostorového kříže (podobně jako souřadné osy x,y,z), vyplňujícího pomyslnou krychli o hraně velmi přibližně až 35 m. Pěkný obrázek Miru lze spatřit třeba na
http://www.cnn.com/2001/TECH/space/01/24/mir.space/index.html, případně na
http://www.spaceviews.com/features/mir/display/index.html, a další zajímavé informace o kosmonautice najdete například na
http://www.mujweb.cz/Veda/BudmePriTom/.





Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 5 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS