Orb. stanice

* Gamma č. 003 (MIR III.)

Vydáno dne 22. 01. 2006 (2811 přečtení)

Ruská orbitální stanice MIR - Léta na MIRu III.

V polovině ledna se v Planetáriu promítal dokumentární film, zachycující běžný pracovní den na Miru. Film vlastně vůbec nebyl určen pro veřejnost a jakási ne-ruská pozemní stanice ho zachytila v podstatě náhodou během interního datového přenosu mezi Mirem a řídicím střediskem; o to byly samozřejmě záběry zajímavější.



Orbitální stanice Mir


Na začátku je záběr probouzejícího se kosmonauta, který se jako čerstvě vylíhlá housenka klube ze spacího vaku volně visícího u stěny. Když se vyhrabe z lůžka, plavným skokem přeletí k okénku, otevře irisovou clonu a vyhlédne do slunečního jasu - ?podíváme se, jak je venku,? říká komentátor (nu, jak by bylo, pořád stejně: nepříliš kvalitní vakuum, rychlost slunečního větru 200 km/s a za odvrácenou stranou zeměkoule tma). Následuje očista v palubní sprše (v raných dobách byla na Miru dokonce parní lázeň, později však byla demontována ve prospěch potřebnějších vědeckých přístrojů) a potom je čas na snídani (možná, že shodou okolností je zrovna dokonce ráno, na Miru nastává asi tak dvanáctkrát denně; proto ty clony na okně, aby si kosmonauti mohli udělat svoji vlastní noc, jak jsou z domova zvyklí). Časy jídla v tubách už jsou dávno pryč, na oběžné dráze se dnes servírují celkem normální pokrmy, a tak kosmonaut otvírá jakousi konzervu, snad s paštikou. Zapomněl na nůž, nu, žádný problém; odloží si otevřenou konzervu před sebe volně do prostoru, a když se po chvíli vrátí s potřebným náčiním, konzerva - pomalu rotující - je pořád tam, kde ji nechal. Nápoje se pijí z uzavřených lahví, ale pro kameru je možno udělat zvláštní představení: z lahve se pomalu vytlačí dvě deci džusu, který vytvoří lesklou, lehce pulsující kouli levitující v prostoru. Pak už stačí jen brčko a můžeme se napít. Jen se člověk nesmí zakuckat; to se pak kapalná koule rozprskne na tisíce drobných kuliček, a nechtějte vidět, co je s tím práce, než je všechny pochytáte.



Dopisy čtenářů

Wendy:

... A asi budes ten pravej clovek pro moji otazku. Je to neco, o cem jsme se dohadovali, kdyz tady byla na navsteve Martina. Tvrdila, ze videla na obloze Maly vuz. A tak se rozpoutala debata mezi nezasvecenymi, jestli je to mozne nebo ne. Dokonce jsme i vytahli hvezdny atlas a zkoumali to pasmo, ktere je spolecne obema polokoulim, jenze problem. Nevime ani, jak se rekne Maly/Velky vuz anglicky, zkouseli jsme najit neco, co by melo jakz takz podobnej nazev, ale nenasli jsme nic.
Takze: Jak se jmenuje Velky a Maly vuz anglicky a je mozne je videt v Australii koncem ledna?


Tohle je proste uzasne, Gamma vychazi teprve treti den a uz je to primo globalni casopejsek; po mem vynikajicim priteli Dovedovi, odebirajicim Gammu v New Orleansu, za ktery loni zamenil Mnisek u Liberce, uz tady mame dalsi zamorskou ctenarku - a ke vsemu rovnou od protinozcu. At zije Internet - a at se v ocistci smazi Jan Hus za ty svoje nabodenicka, kterymi uz sest set let komplikuje zivot lidem, kteri si v klidu mohli dal psat sve osvedcene sprezky, pouzivat standardni klavesnici US PC AT 102 a mit svaty pokoj od vsech tech strelenych narodnich kodu.

Takze Wendy, ten pravy clovek pro Tvoji otazku zrovna nejsem, protoze na hvezdach me vzdycky zajimala spis astrofyzika a ohledne souhvezdi jsem byl odjakziva ignorant (jako namornik sotva poznam oba Vozy a jeste tak Orion), ale nastesti mi pomohla moje maminka, takto vasniva hvezdarka. Po konzultaci s ni ted muzu rict, že:

Martina, obavam se, videla spis straky na vrbe nez Maly vuz :-) toto severni cirkumpolarni souhvezdi z Australie dost dobre nemuze byt videt, urcite ne napriklad z okoli Sydney. Podle me dostupnych pramenu anglicka terminologie souhvezdi Velky/Maly vuz nezna a pouziva misto toho ekvivalenty o neco rozsahlejsich souhvezdi Velka/Mala Medvedice, tj. Big Bear/Little Bear (nebo latinsky Ursus Maior/Minor). Z 35. stupne jizni sirky muze byt za idealnich podminek videt cast Velke Medvedice reprezentujici Velky Vuz, cili vsechny hvezdy tohoto souhvezdi mimo Dubhe (severni zadni kolo) - Benetnash, Alkor, Alioth, Megrez na severu a Phekda a Merak na jihu. Cele souhvezdi je ovsem viditelne jen tesne nad obzorem, a proto velmi zkreslene, takze klasicky obdelnik Velkeho Vozu stezi uvidis.. Co se Maleho Vozu (Little Bear) tyce, ten by mel byt (opet zcela zkreslene) viditelny snad jen ze severniho pobrezi Australie.

Za naprostou presnost dnesnich informaci kazdopadne moc nerucim, protoze jsa na navsteve u sve maminky, musel jsem samozrejjme take vecer posedet se svym tatuldou, ktery zrovna nutne potreboval ve svem bohate vybavenem sklepe neco vypit - a zaverecne informace tohoto cisa prto berte radsi trochu s rezervou ... :-)

Nakonec ještě dodatek pro Zbyňka, jehož minulý dotaz jsem nezodpověděl úplně: Kde že vlastně dotyčný kosmický trosečníik přistál? No, rozhodně ne v SSSR; ten už tou dobou neexistoval, a místo přistání neleželo ani v nově vzniklém Rusku - přes něj dráha Miru nevede. Kosmonaut dosedl v Kazachstánu, kde také leží bývalý sovětský kosmordom Bajkonur, který kazachstán Rusku pronajímá. Že to všechno bylo postaveno za sovětské rubly? Business is business... a pro dnešek už dost; v jednu v noci je nejvyšší čas jít spát.





Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS