(klikni)
 (klikni)
A konečně by musel být výbuch proveden ještě před vstupem do atmosféry, než se stanice obalí oblakem ionizovaného plynu (zase ten mikrosvět ... zítra už bude další díl), který přeruší rádiové spojení, a pokud by se stanice ve výšce nějakých 200 kilometrů rozpadla na oblak neřiditelných úlomků řítících se vysokými rychlostmi na různých kursech s velkým rozptylem, pak oblast potenciálně zasažená úlomky, které by přesto mohly dopadnout až na povrch, by byla daleko větší. Podle posledních informací se předpokládá, že zóna dopadu bude mít rozměry 200 x 6000 km; vzhledem k dostatečně dlouhé výstraze mají všechny lodě i letadla dost času na to, aby se nebezpečné oblasti vyhnuly, a se shozením čtyřiceti tun šrotu do prázdného oceánu si tak zjevně v Ruské kosmické agentuře nikdo nedělá těžkou hlavu.
Momentálně je stanice brzděna houstnoucí atmosférou a klesá do nižších vrstev po zrychlující se spirále; přesné místo dopadu po této neřízené dráze se v téhle chvíli nedá určit. Kritickým bodem sestupu proto je fáze těsně před vstupem do hustých vrstev atmosféry, kdy musí stanice během poslední možnosti rádiového spojení dostat takový závěrečný brzdicí impuls, který ji už definitivně nasměruje na požadovanou sestupovou křivku. Pokud by v takové chvíli došlo k selhání řídicího systému nebo výpadku spojení, jak se už několikrát v minulosti stalo, pak by se Mir opravdu zřítil neřízeně do nezamýšlené oblasti. Ani v takovém případě by však nehrozilo vážné nebezpečí; pravděpodobnost, že velký úlomek způsobí zranění nebo škodu, je velmi malá. Celý rozruch s rizikem kolem sestupu stanice je spíš mediální záležitost vyvolaná nezvyklou představou železa padajícího z nebe; kvůli dopadajícím meteoritům z pravidelných sezónních rojů si přitom nikdo starosti nedělá. Žijeme prostě ve virtuálním světě vytvářeném senzacechtivými pologramotnými novináři; skutečnost je taková, že Zemi ročně zasáhne v průměru deset asteroidů stejně těžkých jako stopětatřicetitunový Mir, aniž by to laická veřejnost vůbec zaznamenala. Například 18. ledna letošního roku se nad severní Kanadou ve vysoké nadzvukové rychlosti rozpadl dvousettunový meteorit, jehož závěrečná exploze byla odhadnuta na 5-10 kilotun TNT. Kdyby byl Mir meteorit, nebyl by vůbec zařazen do kategorie nebezpečných objektů, protože je na to příliš lehký.
Až se zítra ráno probudíte, počet orbitálních stanic se sníží na polovinu a jedna dlouhá etapa kosmického výzkumu bude u konce. Nechť tedy zasloužilý kosmický veterán spočine v míru na dně oceánu.
Co se Miru týče, jak asi už všichni víte, jeho zbytky šplouchly spořádaně a podle plánu před dvěma hodinami do Pacifiku; v Sydney se sice připravovali na nejhorší:
-----Original Message-----
From: Wendy Mudroch
Sent: Friday, March 23, 2001 3:03 AM
To: Pecka, Jaroslav
Subject: Sydney uz panikuje
Na ulicich rozdavaj papiry A4 - zluty:
OFFICIAL MIR PROTECTION DEVICE
instructions for use:
1. at 5.15pm this afternoon hold this sheet over your head
2. face South-East away from possible blast
3. stay in this position till 6.15pm
4. if you are still alive at 6.16pm this piece of paper has undoubtedly
saved your life
5. keep this sheet in a safe place for future use
This sheet of 80gms paper will provide the same protection as:
150mm of steel,
or
300 mm of concrete
or
one metre of earth
which is one percent of bugger-all if a 300 ton spacecraft is going to hit
you at 12,000kph!
ale skutečný rozptyl padajících trosek byl nakonec proti očekávání jenom poloviční. Můžeme tedy zatleskat ruskému řídicímu týmu, v jehož čele stál kosmonaut Solovjev, který před patnácti lety pomáhal oživovat stanici vypuštěnou jako dárek k bůhvíužkolikátému sjezdu KSSS.
Mir je mrtev, ať žije ISS ? a o ní někdy příště.
|
Gamma č. 031 (Likvidace stanice MIR)
