Gamma č. 040 (S ČD snadno a rychle)

Tak jsem přece jen vyrobil další mimořádné číslo; výjimečně sice nebude na astronomické téma, ale jsme tady všichni uživatelé výpočetní techniky, a předevčírem jsem slyšel tak pikantní dopravně-internetovou historku, že se o ni s vámi musím podělit.

Vyprávěl mi jeden dobrý kamarád, který je o to slabší v zeměpise, oč je lepší programátor (jeho jméno taktně zamlčím, ostatně bývalí kolegové z bankovních kruhů určitě snadno uhodnou, kdo šlápl na nádraží na bludný kořen):


Tak jsme byli tenhle týden s kolegou na školení v Českých Budějovicích, a když to skončilo o půl dne dřív, zavolali jsme kolegovi do Ústí, aby nám našel na čtvrtek večer nějaký vlak domů, on se vyzná v tom elektronickém jízdním řádě. Našel perfektní spojení, z Budějovic až do Ústí s dvěma přestupy, a nikde se nečeká víc než deset minut. Tak jsme vyjeli odpoledne z Budějovic, před Prahou trochu zpoždění, ale na hlavním nádraží jsme přece jen stihli rychlík do Kolína, jak nám to kolega napsal.


Tady jsem se už začal smát, domnívaje se, že vím, co bude následovat: okružní vlastivědná vyjížďka přes Nymburk, Všetaty a Litoměřice. Ale skutečnost předčila má očekávání:


Za chvíli přišel průvodčí: ?Tak kampak jedeme, pánové?? ?Do Ústí,? já na to, nic zlého netuše. ?Ale, to jste si spletli trať, ne? My jedeme do Kolína, a odtamtud nám ještě koleje do Ústí nestihli položit!? ?Jenže nám takhle našli spojení, máme v Kolíně přípoj!? bránil jsem se. ?Tak přípoj do Ústí, z Kolína na vlak z Prahy, jo? No on vám to tam kolega vysvětlí, pro mě za mě si jeďte přes Kolín, když chcete :-)? šklebil se.


Cestou z Prahy jsme ještě nabrali zpoždění, ale rychlík, na který jsme měli přestoupit, přijel do Kolína taky pozdě, tak nám to zas perfektně vyšlo. Na nástupišti koukáme na ukazatel, kudy ten vlak jede - a sakra, rychlík do Ústí nad Labem, směr Praha-Holešovice. Tak tohle bude problém...! Když přišel průvodčí, hned jsem ho začal opatrně psychologicky připravovat, aby to pro něj nebyl takovej šok: ?Víte, my máme takovou zvláštní jízdenku. ono to není úplně snadno pochopitelný ...? ?Copak, do Ústí? No to je v pořádku, proč ne ... ale z BUDĚJOVIC? Kudy to jedete, kde jste se tady proboha vzali???? ?No z Prahy přece, my takhle máme spojení, a všude nám to přesně vychází...? ?Á, pánové nejsou zrovna zběhlí v jízdním řádu, co? To si teda zajezdíte; no, když na vás tak koukám, ani vám nebudu účtovat příplatkovou jízdenku :-)? A tak jsme byli po dvou a půl hodinách a sto dvaceti kilometrech zase zpátky v Praze, a odtamtud už to fakt jelo nejkratší cestou do Ústí :-)


Opravdu odstrašující ukázka následků slepé důvěry v tupou techniku (kdyby ten oslovský software za něco stál, minimálně by věděl, že nemá smysl přestupovat mezi vlaky, které jedou z Prahy do Prahy), a ke všemu to není první případ, kdy počítač vyslal nic netušícího cestovatele na nedobrovolnou vyhlídkovou jízdu. Není nad papírový jízdní řád, který aspoň člověka donutí přemýšlet, po které trati to vlastně chce jet; právě nad ním jsem kdysi jako začínající železniční fanda bral své první lekce československého zeměpisu. Vyznat se ve sluneční soustavě je užitečné, přátelé, ale občas je taky potřeba trefit po české kotlině :-)