Měsíční dobrodružství

* Gamma č. 058 (Měsíční dobrodružství (VI.))

Vydáno dne 14. 02. 2006 (3111 přečtení)

Měsíční dobrodružství (VI.), poč. raketových letů (II.) - německá střela V2

Za druhé světové války se objevilo několik zdařilých konstrukcí prachových raket, mezi nimiž vynikly legendární sovětské kaťuše; Američané vyvinuli ke konci války podobná zařízení, používaná hlavně v Tichomoří, a poprvé - se značným operačním úspěchem - zavedli neřízené letecké rakety zavěšované pod křídla (především na stíhacích bombardérech Typhoon, používaných jako vzdušné protitankové dělostřelectvo). Všechny tyto zbraně se vyznačovaly velkým rozptylem (zejména u raket odpalovaných na velkou vzdálenost z pozemních nebo námořních raketnic) a vysokým ničivým účinkem v případě dosažení do značné míry náhodného zásahu.



Střela V2(klikni) Start rakety V2(klikni)

Především se tady ale poprvé objevuje na scéně konstruktér měsíční rakety - Wernher von Braun - a jeho první výtvor, raketa A4, označovaná jako V-2. Na rozdíl od Fi-103 šlo v tomto případě o skutečnou raketu, navíc poháněnou kapalným palivem (kapalný kyslík [-183 st.C.] + alkohol); teplota ve spalovací komoře dosahovala 2500 st.C. Z vojenského hlediska byla A4 první balistická raketa; startovala kolmo, se zvolna rostoucím zrychlením, které dosáhlo maxima 8G ve výšce 35 km před vypnutím motoru; poté raketa setrvačností vystoupala až do 95 km, tedy už na hranice kosmu. Pak přešla do klesavého letu a zamířila nad cíl, na který dopadla téměř kolmo vysoce nadzvukovou rychlostí 3200-3400 km/h (rychlosti zvuku dosáhla 30 sekund po startu). Hmotnost amatolové výbušné hlavice činila 738 kg, akční rádius byl 320-360 km. V této podobě se jednalo o zbraň, proti které na tehdejší úrovni techniky nebylo obrany, protože vzhledem k její rychlosti neexistovala protizbraň schopná ji zasáhnout. V místě dopadu se vždy nejdřív ozvala exploze dopadnuvší nálože a pak teprve dorazila rázová zvuková vlna; první zásahy byly proto pokládány za výbuch plynového potrubí. Jedinou možnou obranou proti tomuto způsobu útoku bylo vytrvalé bombardování odpalovacích zařízení (které se také neustále provádělo) a výrobních závodů (ty však byly do značné míry skryty v podzemních komplexech; jeden z nich se nacházel ve vrchu Radobýl nad Litoměřicemi). Stejně jako v případě V-1, definitivní úlevy od bombardování se Londýn dočkal až na podzim 1944, když britská armáda obsadila celé francouzské a belgické pobřeží.


Od 8. září 1944 do 30. března 1945 bylo odpáleno 3255 raket; z nich se 165 zřítilo krátce po startu. 1359 raket dopadlo na území Londýna, 1610 do Antwerp a 86 do belgického Liege. Souhrnný počet více než 24000 střel V-1 a V-2 způsobil na spojeneckém území ztráty cca 12000 mrtvých a 27000 raněných, v drtivé většině civilistů; i podle brutální vojenské aritmetiky šlo tedy v obou případech o zbraně vysoce neefektivní, protože nezpůsobily nepříteli citelné škody vojenského významu a jejich výroba naopak odčerpávala zdroje, které nenapravitelně chyběly při výrobě účinnějších zbraní.


Po technické stránce představovala A-4 na svou dobu mimořádně vyspělou konstrukci, která tehdy neměla sobě rovnou (s motory na kapalné palivo experimentoval v Americe už Goddard ve třicátých letech; jeho rakety však co do velikosti a výkonů nebyly s A-4 srovnatelné). Sovětská i americká tajná služba, každá ve své okupační zóně, ke konci války zajistila konfiskaci veškeré dostupné dokumentace i vyrobených raket a rovněž internaci německých raketových odborníků; ?američtí?´i ?ruští? Němci pak pod vedením svých nových pánů pracovali na vývoji následovníků A-4.


V Sovětském svazu tehdy existovala už dvacetiletá tradice kvalitního raketového výzkumu; Rusové vytěžili z německých odborníků všechny jejich znalosti, ještě několik let je nechali pracovat na vedlejších úkolech, aby je nepustili k tajným informacím o nových projektech, a pak je pustili domů.


V Americe v meziválečném období vládní úřady vývoj raketové techniky naprosto zanedbaly a s výjimkou soukromých Goddardových experimentů v USA před válkou žádné konstrukce nevznikly; němečtí odborníci se tam proto udrželi na nejvyšších místech NASA dlouho do šedesátých let.



Dopisy čtenářů

Tajga:

RE: Gamma 056 - "Argusova roura (V1) dosahla 50 takovych pulsu za sekundu" - V G049 jsi popisoval zvuk V1 jako "puf puf puf" - pri frekvenci 50pulsu za sec??? To by snad byl souvisly zvuk, ne? Nema byt spravne 50 pulsu za minutu?

Nemá; popis zvuku jsem opsal z jedné válečné knihy, kterou jsem kdysi četl, a připouštím, že asi není příliš výstižný, ale ta frekvence je správná. Bylo to tedy spíš jakési velmi rychlé frkání. Některým svědkům to připomínalo "jedoucí rychlík" nebo "Ford T šplhající do kopce", jiní nazývali letounovou pumu "buzzbomb" - bzučící bomba. Padesátihertzová frekvence vstupní klapky byla zjevně na mezi tehdejší techniky a životnost motoru také o mnoho nepřevyšovala dobu potřebnou k letu nad cíl; kdyby měl být tehdy takovou tryskou poháněn konvenční bombardér, nedokázal by se už z náletu vrátit zpátky na základnu.

Pises "vybavena tzv.puls.motorem,kde se vzduch stlacil a zahral na vys.teplotu vstupem do zuzujici se trysky. Pak se vpredu zavrela zaklopka,do komory bylo vstriknuto palivo a ZAZEHNUTO"->pochybnost o typu motoru je dana nepozornosti ctenare.

Děkuji Tajgovi, že se mě zastal proti puntičkářskému Rosťovi :-) ale musím se bolševicky přiznat, že jistotu o přesném principu činnosti motoru jsem získal až dodatečně z dalších materiálů.

Chci každopádně využít této příležitosti k poznámce, že Gamma není naučný slovník ani odborná monografie a že údaje v ní uvedené musíte vždy brát s kritickou rezervou; už několikrát jsem se dopustil přehlédnutí a nepřesnosti a slibuju, že se to bude opakovat - protože pokud bych tomu chtěl s naprostou jistotou předejít, musel bych každé číslo připravovat tak pečlivě, že by to trvalo měsíc. Gamma by měla být spíš zaostřeným paprskem, který občas systematicky, jindy zas trochu náhodně přelétá z jednoho tématu na druhé a nabízí vám nikoliv encyklopedicky přesné a vyčerpávající vědomosti, ale spíš inspiraci o různých zajímavostech mimo vaši každodenní duševní stravu. Na otázky o detailech vám rád odpovím, pokud budu schopen, a upřesnění svých omylů vždy uvítám; soustavnější pohled na konkrétní téma, které vás zaujme, pak nejlépe získáte vlastní četbou nebo třeba hledáním na Internetu.





Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 17 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS