Gamma č. 076 (Reakce na hoax Boeing v Pentagonu)

Anglickým výrazem "hoax" (výmysl, podfuk, švindl) se na Internetu označují lavinovitě se šířící zprávy z pochybných zdrojů, přinášející všelijak zkreslené nebo rovnou vymyšlené informace, od žertovných chytáků pro lehkověrné brouzdaly, slibující mobil zdarma, když pošlete dvacet mailů na vymyšlenou adresu firmy Nokia, přes rádoby katastrofické informace o jehlách infikovaných HIV, nastražených v sedadlech kinosálů, nebo o síti automatických 24 hodin denně pracujících radarů na dálnici D1, které bez výstrahy změří překvapenému řidiči nepovolenou rychlost a on-line zašlou bleskem osvětlenou fotografii jeho SPZetky na příslušný dopravní inspektorát, až po komplikované teorie spiknutí, vysvětlující například údajně technicky téměř neproveditelné přistání na Měsíci jako ďábelský mediální komplot (viz Gamma041).

Dnes mi jeden z čtenářů Gammy poslal další "hoax", který se v těchto dnech začal šířit po Internetu. V tomto případě se ovšem jedná o mimořádně odpornou mystifikaci, která mě, přiznám se, rozčílila natolik, že mi nebylo možno přejít to pohrdavým mávnutím ruky, tím spíš, že jsem v první chvíli bez přípravy sám obtížně hledal faktické protiargumenty. V rámci nekončícího boje proti nesmyslu a švindlu proto opět zvu své čtenáře, abychom si zase jednou společně posvítili na jeden podvodnický pamflet. Moje velmi omezené časové zdroje mi samozřejmě neumožňují předložit nevyvratitelné důkazy; mohu nabídnout jen několik indicií a odpovědí na zdánlivé záhady. I to už ale bude určitě laskavému čtenáři stačit, aby si sám učinil kvalifikovaný názor.


Těžko bychom asi hledali někoho, kdo by nevěděl, co se loni 11. září stalo ve Spojených státech; šokující záběry letadla narážejícího do World Trade Centre obletěly celý svět. Stejně tak pohled na doutnající trhlinu, vyrvanou v západní stěně Pentagonu. Americká administrativa v čele s presidentem Georgem W. Bushem reagovala na tento akt válečné agrese beze spěchu, uvážlivě, ale nekompromisně. Výsledkem bylo - navzdory sýčkování donekonečna filosofujících intelektuálů a bezzubých pacifistů - nejen rychlé a za daných okolností velmi malými ztrátami zaplacené rozdrcení strůjců této hromadné vraždy, ale také nebývalé posílení světové prestiže a vojenské moci Spojených států, jejichž postavení jediné supervelmoci už dnes nemůže zpochybnit ani jakákoliv myslitelná světová koalice, která by se proti nim odvážila postavit. Taková situace, nemající obdoby v celé historii od rozpadu římské říše, je trnem v oku dokonce i mnoha lidem v zemích, které v zásadě s Amerikou sdílejí hodnoty euroamerické civilizace; a když se k takové závistivé averzi přidá snaha o upoutání pozornosti a vyrobení senzace za každou cenu, snadno vznikne demagogická slátanina, jakou teď máme před sebou.


Inkriminovaný e-mail je (dosti neumělým) překladem ilustrovaného textu, umístěného na adrese reseauvoltaire.net (co má chudák starý poctivec Voltaire společného s touhle bandou hochštaplerů, opravdu netuším). Jelikož newyorské události byly tak podrobně zdokumentované, že je nebylo možno zpochybnit, mystifikátoři si pro svůj záměr vybrali washingtonský útok, který po celou dobu stál trochu v mediálním stínu ohromujících záběrů hořících věží, a kde (s výjimkou nejasných, teprve nedávno objevených záběrů parkovací kamery) neexistuje detailní videozáznam. Čtenáře českého textu musím především varovat, aby brali s rezervou samotné formulace překladatele, jenž zjevně neumí ani pořádně česky, natož francouzsky nebo anglicky.


"Dotaz" klademe člověku, od něhož z titulu jeho funkce nebo postavení očekáváme znalost odpovědi - státnímu úředníku nebo podřízenému; ptáme-li se formou vědomostní zkoušky nebo zábavného testu, klademe "otázku".


"Minimální cestovní rychlost" je technický blábol, protože žádný takový termín letecká čeština nezná. "Cestovní rychlost" je ekonomický kompromis mezi nejnižší přijatelnou rychlostí dopravy cestujících a nejvyšší ekonomickou spotřebou paliva (u Boeingu 757 činí 850 km/h, nikoliv překladatelem uváděných 750 km/h). Naopak francouzský termín "vitesse minimale de vol" uvedený v originále znamená "pádovou rychlost", tj. nejnižší rychlost, při níž se ještě letadlo udrží ve vzduchu. Bezelstný překladatel, který beznadějně zmotal oba údaje dohromady, pak nejasnou formulací užaslému čtenáři naznačuje, že Boeing 757 nemůže letět nižší rychlostí než 750 km/h, aniž by ho napadlo, že s tak sebevražedným strojem by žádný pilot nedokázal nikde přistát.


Podívejme se tedy na jednotlivé fotografie, jak nás autor e-mailu vybízí. V komentáři k prvním dvěma se ptá, jak je možné, že stotunové letadlo letící rychlostí minimálně 750 km/h prorazilo pouze vnější prstenec Pentagonu (jednotlivé soustředné pětiúhelníky Pentagonu se ve skutečnosti neoznačují čísly, jak to činí autor, ale písmeny A-E směrem ven). Hned tato první otázka obsahuje jednu informaci lživou a další pochybnou. Především, letadlo téměř určitě nemělo tak vysokou rychlost. Je známo, že stroje, které narazily do newyorského WTC, neletěly před srážkou o mnoho rychleji než 300 km/h, a piloti k tomu měli dobrý důvod. Kdo máte doma nějaký slušnější letecký simulátor, nasedněte do tryskového letadla, odstartujte, zasuňte podvozek i klapky, dejte plný plyn, v horizontálním letu to rozjeďte na těch požadovaných 700 km/h nebo aspoň tolik, co z toho svého imaginárního stroje dokážete vymáčknout, a pak se zkuste střemhlav přesně trefit do zvoleného pozemního cíle. Pokud nemáte zrovna vrozené nadání k pilotáži, určitě zjistíte, že to není žádná legrace; při tak vysoké rychlosti už letadlo i na nepatrnou výchylku kniplu reaguje velmi nervózně a nezkušený pilot při následné unáhlené korekci snadno přežene opravu na opačnou stranu natolik, že už se na rychle ubývající vzdálenosti zpátky na správný kurs nedostane. Však také bylo vidět, že pilot druhého letadla věž málem minul a nakonec se do ní trefil jen za cenu velmi krkolomné zatáčky.


Především však není pravda, že by unesené letadlo bylo prorazilo jen vnější prstenec (E-ring). Z popisů uváděných na tiskových konferencích ministerstva obrany (viz např.

http://www.defenselink.mil/news/Oct2001/n10112001_200110113.html nebo
http://www.defenselink.mil/news/Mar2002/t03072002_t0307pen.html)

vyplývá, že podle hlášení očitých svědků letadlo přilétalo k budově ve velmi malé výšce podél bulváru Columbia Pike, na závěrečném úseku dráhy pilot přidal plyn ve zjevné snaze zvýšit účinek nárazu a nakonec narazil do paty budovy těsně nad zemí pod úhlem téměř 45 stupňů. Letadlo poté prorazilo vnější prstenec na úrovni přízemí a setrvačností proniklo dalšími dvěma prstenci, D a C, kde se jeho trosky konečně zastavily. Toto poškození samozřejmě na fotografiích pořizovaných z výšky není vidět; na snímku, který lze najít na

http://www.defenselink.mil/photos/Sep2001/010914-F-8006R-004.html

jsou však vidět zdi vnitřních prstenců zčernalé od požárů, které v přízemí rozpoutal hořící kerosen. Čtyři vnitřní prstence proto vůbec nezůstaly netknuty, jak tvrdí autor, nýbrž naopak dva z nich utrpěly těžká poškození v přízemí a nižších patrech.


Pod další dvojici fotografií se autor ptá (pomineme-li zmatečný překlad o "budově velké 26 yardů"; pisálek nevládnoucí mateřským jazykem a neovládající přepočet anglosaských měr na metrické se zjevně pokoušel říct, že "budova je 23.5 metru vysoká"), jak mohlo letadlo zničit pouze jediné poschodí. Snadno; stroj, který dopadl až na zem, prorazil pouze přízemní zeď a část zdi v prvním patře. Tvrzení, že Boeing 757 je 13.5 m vysoký, je zcela demagogické. Tento údaj se týká letadla stojícího na zemi s vysunutým podvozkem, měřeno od země k horní hraně směrového kormidla. Právě tato poměrně subtilní část trupu se ovšem při nárazu okamžitě ulomí a nemá žádnou šanci prorazit pevné zdivo. Efektivní výška letadla z hlediska průrazu proto činí spíš 3.5 m udávaných pro průměr trupu, a to právě odpovídá o něco víc než jednomu patru.


Pod pátou fotografií (otázka č. 3 - překladateli už došlo, že "dotaz" asi není to pravé) se autor ptá, kde jsou trosky letadla. Čtenář, který dočetl až sem, mu na to snadno odpoví: jsou uvnitř budovy a případně přikryté sutinami podlaží, která se zřítila na zničené přízemí. Tam také o několik dní později záchranáři našli mimo jiné "černou skříňku" uneseného stroje.


Otázka č. 4, sedmá fotografie: proč ministr obrany nechal zasypat pískem neporušený trávník? Především ministr obrany měl určitě na práci důležitější věci než se starat o to, kam vysypat "tatru s pískem", a co se trávníku týče, co z něho asi zbylo po několikadenním hašení a záchranných pracích s použitím nejtěžší techniky, se lze přesvědčit hned na následujícím leteckém snímku. Nechme ministra na pokoji; na to určitě stačil začínající zahradník, aby posoudil, že tady už nic pořádného nevyroste.


Otázka č. 5: co se stalo s křídly a proč nezpůsobila žádnou škodu? Stalo se s nimi to, že se okamžitě při nárazu zlomila, letadlo prudce "připažilo" a vtáhlo křídla sebou do budovy, kde je zasypaly trosky. A škodu křídla samozřejmě způsobila, byť ne příliš velkou. Stačí se podívat na fotografii nad otázkou č. 3: v levé části trhliny je jasně vidět, jak je stojící část budovy "podseknuta". Slyšel jsem argument, že ve World Trade Centre byla na fasádě budovy vidět celá silueta proniknuvšího letadla včetně křídel; proč tedy ne na Pentagonu? Protože WTC byla jen tenká hliníková skořápka navlečená na pevném vnitřním jádru ocelových nosníků; naproti tomu Pentagon je vojenská budova, stavěná sice ne zrovna technologií leteckého krytu, ale přece jen tak, aby vydržela jisté poškození. Železobetonové bloky mají úplně jinou odolnost než tenký plášť WTC, nemluvě o tom, že šťastnou shodou okolností právě tato zasažená sekce byla nedávno před útokem rekonstruována s použitím masivnějších oken, vzájemně propojených vertikálních ocelových nosníků a kevlarových neprůstřelných desek. To vše pomohlo významně zpomalit dopadlé letadlo; nebýt těchto okolností, způsobené škody i ztráty na životech by bývaly daleko horší.


Otázka číslo 6 - kde je letadlo - jen opakuje už zmíněnou otázku č. 3. Povšimněme si, že dotaz byl položen 12. září, tj. druhý den po útoku, kdy odklízecí práce stěží začaly (v sutinách stále ještě hořel rozlitý benzín) a trosky letadla byly pohřbeny hluboko pod zříceným zdivem. Za takových okolností záchranáři stěží mohli poskytnout určitější odpověď. Co všechno se našlo v následujících dnech, o tom už autor pamfletu taktně mlčí.


Kam se podělo letecké palivo, to je otázka, kterou může položit snad jen člověk, který o celé věci slyší poprvé a neví nic o tom, že právě požár živený benzínem byl jednou z hlavních zbraní únosců. Samozřejmě shořel; a jestli něco zbylo, vsáklo se to do zdiva a do zeminy. Očekávat na místě rybník kerosenu je za takových okolností vrchol naivity.


Otázka č. 7 - kde je přesné místo dopadu Boeingu? Právě tam, kam není vidět kvůli tryskajícímu proudu vody. Snadno vyrobená záhada. (Kdyby si autor, který si hraje na vojenského a leteckého odborníka, aspoň občas přečetl něco z oboru, byl by věděl, že "US Marine Corps" nejsou žádná bizarní "U.S. námořní vojska", ale prostě "americká námořní pěchota"; těžko psát o vojenských záležitostech, když člověk nezná ani terminologii.)


onec tedy poslední otázka: kam se poděl Boeing, který nedopadl na Pentagon? To by nám právě měl vysvětlit autor tohoto pomateného spisku, který ignoruje desítky očitých svědků i záznamy radarových sledovacích stanic a myslí si, že dopravní letadlo je špendlík, který se v nejostřeji sledovaném vzdušném prostoru světa prostě ztratí jako zakutálená kulička. Něco takového by vyžadovalo opravdu konspiraci monumentálních rozměrů. Ostatně, proč by to všechno někomu stálo za to? Podle toho, co se mi s mojí chatrnou francouzštinou podařilo na stránkách údajné investigativní žurnalistiky (!) vyluštit, autoři připravované knihy o velkém spiknutí (konečně jsme u toho - zase jde samozřejmě o prachy; kdo neumí napsat nic pořádného, vydělává si psaním nesmyslů) tvrdí, že šlo o komplot, který měl zamést pod koberec údajné nekalé obchody George Bushe juniora se saúdsko-arabskými obchodníky... a teď pozor - včetně bin Ládina! Chudák George W. Bush; jakoby nestačilo, že mu nasazují psí hlavu, ještě z něj nakonec udělají úplného pitomce, který místo aby na údajného nepohodlného obchodního partnera poslal pár hrdlořezů, nechá pro oklamání veřejnosti srovnat se zemí půl Manhattanu a kus Pentagonu k tomu, jen aby mohl vyhlásit válku zemi, kde se ten pacholek schovává.


Autoři pamfletu si ovšem sami nejsou jistí, co vlastně chtějí čtenáři nakukat, protože hned na další stránce tvrdí, že George W. Bush se 11. září domníval, že v Americe vypukl pokus o vojenský převrat jak někde v Paraguayi. To by ovšem zase musel president mít za naprosté idioty své údajně vzbouřené generály, kteří se právě chystají předvést světu nejzfušovanější puč, jaký kdy kdo viděl. Kdo se chce zmocnit vlády, nebourá vládní budovy a mrakodrapy, ale zajistí si kontrolu nad rozhlasem, televizí, letišti, vládními úřady a vojenskými základnami.


Ale dost těch nesmyslů; už je mi trapné brousit si ostrovtip na takové slátanině. Tento den si zaslouží důstojnější myšlenku než zaobírání se zmatenými teoriemi nevkusných podvodníků. Šest měsíců po tragédii věnujme raději tichou vzpomínku těm, kteří padli rukou teroristů i v boji proti nim a z jejich statečnosti se inspirujme pro budoucnost. Ještě to bude potřeba.