Povodně

* Gamma č. 089 (Povodně (IV.))

Vydáno dne 24. 02. 2006 (2806 přečtení)

Povodně - Ústí nad Labem

Uprostřed vrcholící záplavy jsem se byl podívat, jak si vede mé téměř rodné Ústí, a byl to působivý zážitek. Večer před kulminací byl pravobřežní Střekov temný a opuštěný; jen osamělé policejní hlídky vyznačovaly hranice ohrožené oblasti. Vrtulník se zářícím reflektorem, slídící s rachotem po noční obloze, přehlížel situaci ve čtvrti, kterou už stoupající voda odřízla od obou silničních mostů. Ve městě byla atmosféra jako před náletem; severočeská metropole s napětím očekávala blížící se nápor protivníka, na jehož občasné nájezdy byla dávno zvyklá. Tentokrát ale síla živlu přesáhla všechny zkušenosti pamětníků.

Železniční most


Předválečná zdymadla, postavená kilometr proti proudu pod střekovským hradem, stojícím na vysoké skále, nemohla pro své město učinit nic; objem nádrže vzduté o pár metrů v úzkém údolí je příliš malý, než aby dokázal zachytit jakoukoliv povodeň hodnou toho jména, a tak hráznému už na začátku nezbylo, než učinit to, co za podobných okolností dělá vždycky: zdvihnout stavidla až na doraz a nechat řeku volně protékat.


Druhý den se kulminující povodni podařilo způsobit kalamitu, jakou Ústí už dávno nezažilo: Labe zalilo levobřežní Krásné Březno, proniklo do nábřežních ulic Střekova, zatopilo přízemí hlavního nádraží, voda olizovala pytle s pískem chránící vstup na centrální Mírové náměstí, a jakoby symbolicky se zastavila o první schod pobočky České národní banky. Měřítkem nebývalého rozsahu potopy byl proslulý autoservis na levém nábřeží, který bývá jedinou ústeckou obětí velké vody a kterému pravidelná jarní povodeň každý rok přinese vždycky aspoň po kolena bláta: tentokrát mu voda sahala vysoko do prvního patra.


Obloukový silniční most z pětatřicátého roku, utopený uprostřed rozvodněné řeky, vypadal při pohledu z Mariánské skály jako hračka, kterou nějaké dítě zapomnělo pohozenou v louži; jen jeho o mnoho let mladší kolega, elegantní Mariánský most, se klenul nad vodami hrdě ? a zbytečně: protože jeho levobřežní sjezd vedl rovnou do říčního proudu. Asi nejpatetičtější pohled ale skýtal železniční most, jehož mohutná příhradová konstrukce seděla téměř po břicho ve vodě, s oběma pilíři utopenými v řece a zábradlím na lávce pro pěší uřezaným autogenem, aby se do něj nezachytávaly naplaveniny, až voda stoupne o další metr (nakonec k tomu nedošlo). Důkazem, jak bytelně naši předkové stavěli před sto lety, je skutečnost, že ani za nejvyšší vody nepřestal železniční most plnit svou nenahraditelnou roli jediného spojení mezi oběma břehy (podobně jako tomu bylo mezi Lovosicemi a Litoměřicemi) a po celou dobu po něm pravidelně pendlovaly kuriózní "dvouhlavé" vlaky s lokomotivami na obou koncích a okny plnými Ústečáků pilně fotících tu podívanou. Téměř legrační pohled uprostřed té biblické potopy poskytoval "nemocniční vlak", nahrazující odříznuté střekovské sanitky: o jeho jediný vagónek se na mostě dvě mašinky přetahovaly sem a tam.


O tři dny později, když už voda trochu klesla, jsem se byl v Ústí podívat znovu. Přes řeku jsem spíš proklouzl okolo už trochu nedbalé hlídky střežící oficiálně ještě zavřený Mariánský most; střed města byl i uprostřed pracovního dne ještě poloprázdný, řada obchodů zavřená, mnozí obyvatelé jen tak chodili okolo, prohlížejíce, co přečkalo a co odnesla voda. Na břehu řeky ještě úklidové čety shrabovaly bahno a odvážely poražené stromy a ohnuté značky, a kalný tok Labe, stále ještě zaplňující koryto až po okraj, se valil podél šedí pokrytého nábřeží. Moje důvěrně známé město bylo ztichlé, unaveně odpočívající, skoro jako pevnost po bitvě - a v případě Ústí to byla bitva vítězná, přestože také draze zaplacená. Vetřelec oblehl hradby, rozťal město ve dví a na několika místech málem prorazil; nakonec však byl zastaven a odražen na samém prahu městského středu. Relativní poměr škod k počtu obyvatel byl v Ústí ve srovnání s Prahou téměř desetkrát menší; opět se potvrdilo, že ani město, postavené v nejužším hrdle řeky, kterou proteče všechna voda z české kotliny, se nemusí příliš obávat ani takové apokalyptické potopy, jestliže využije všech výhod okolního vysokého terénu a v centru města moudře ponechá příbřežní louky nezastavěné, takže vzestup řeky o pět metrů nad normální stav nezpůsobí nic víc než zaplavení nábřežního silničního průtahu a nepříjemné kolony ve městě. Tentokrát řeka stoupla ne o pět metrů, ale o deset, a přestože škody byly značné, i tak šlo většinou jen o zatopené sklepy a občas vyplavené přízemí; nikomu nespadl dům a nikdo nepřišel o život.


Večer policie otevřela starý most a obležení skončilo. Když jsem ráno odjížděl zpátky do poničené Prahy, s obdivem a tichou hrdostí jsem ještě jednou přehlížel svoje město, které svou stoletou "zkoušku vodou" složilo se ctí.



Dnešní, pro mě poněkud nostalgické číslo k vám přichází naposledy z původní budovy Compaqu na Pankráci, kterou jsme si zvykli pokládat za svůj druhý domov. Síly globalizace jsou neúprosné a někdy náhle mění i to, co člověk pokládal za neotřesitelnou jistotu. Několikačlenná skupina, ve které pracuju, se sice stěhuje jen přes ulici dál, ale protože zatím není úplně jasné, jak rychle se podaří zřídit plné připojení k Internetu, s dalším číslem vás teď radši požádám o pár dní strpení, než se trochu zabydlíme v novém pracovišti. Obě e-mailové adresy (původní jaroslav.pecka@compaq.com i nová jaroslav.pecka@hp.com) zůstávají samozřejmě beze změny.

Hezký víkend vám všem z deštivého Pankráce přeje

Jarda

Mariánský most
Podjezd na Prahu
Ústecké mosty
Ústí nad Labem




Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS