Gamma č. 123 (O škodlivosti mobilních telefonů)

Josef D.

Ahoj Jardo,
omlouvám se předem, že Ti přidělávám práci, ale dostal jsem níže uvedený článek na téma škodlivosti mobilů. Bylo by možno toto nějak seriozně okomentovat? Řadový občan opravdu neví, zda-li je to snůška polopravd či se opravdu jedná o prověřená vědecká data.
Díky předem,
zdraví Tě Josef

Především se musím omluvit já, Josefe, za velmi opožděnou reakci, ale odpověď na tuhle otázku jistě neztrácí na aktuálnosti ani po několika měsících, během kterých mobily získaly další tisíce uživatelů. Hned na začátku musím upozornit, že v tomhle oboru nejsem odborník, ale v nejlepším případě informovaný laik, který pozorně sleduje nové informace o možném riziku.


Většina mobilních telefonů dnes pracuje na frekvenci 1800 MHz, která odpovídá vlnové délce 16 centimetrů; jedná se tedy o takzvané mikrovlny, které se používají například v radarové technice a které pronikají do hloubky tělesné tkáně. Pro porovnání - směrem ke kratším vlnovým délkám se nachází infračervené záření o vlnové délce pod 1 mm, které se projevuje sáláním tepla, jež však v přímém působení neproniká okamžitě hluboko pod povrch těla, a dále ještě energetičtější viditelné světlo, pro něž už jsou ale neprůsvitné předměty neprostupné. Směrem k delším vlnovým délkám se naopak nachází oblast velmi krátkých a krátkých rádiových vln, které sice pronikají do lidského těla bez odporu, avšak vzhledem k jejich nižší energii (energie jednotlivého fotonu je přímo úměrná frekvenci, která je zde výrazně nižší než u mikrovln) a obvykle značné vzdálenosti zdroje signálu, je fyzikální vliv těchto vln na lidský organismus zanedbatelný. Mikrovlny proto v celém elektromagnetickém spektru nejlépe splňují podmínky maximálního účinku na živý organismus: snadný prostup záření do živé tkáně a zároveň velká energie nesená jednotlivým fotonem (díky vysoké frekvenci). Když k tomu přidáte vzdálenost vysílače od lidské hlavy měřenou v milimetrech, je jasné, že tady máme potenciální problém.


Lidský mozek je složitý bioelektronický systém pro zpracování informací, které se v něm přenášejí prostřednictvím nízkofrekvenčních elektrických impulsů velmi malé intenzity. Nervová vlákna jsou proto elektricky vodivá (jako ostatně naprostá většina živé tkáně) a jsou-li vystavena střídavému elektromagnetickému poli, podle Faradayova zákona elektromagnetické indukce se v nich budí odpovídající proudy. Ty naštěstí nemohou rušit činnost nervové soustavy, protože díky malé intenzitě mobilního signálu jsou mnohem slabší než proudy normálně protékající nervovými vlákny, a navíc frekvence těchto indukovaných proudů je řádově miliónkrát vyšší než oscilační kmitočty mozkových elektrických potenciálů.


(Když už je řeč o obecném vlivu elektrického proudu na lidský organismus, stojí za zmínku i příčina, v čem vlastně spočívá nebezpečí zásahu elektrickým proudem: napětí o řádu desítek voltů a vyšší protlačí odporem lidské tkáně proudy tak silné, že jejich vliv přehluší nebo zastaví mikroproudy protékající mezi neurony a přeruší tak přenos informací nervovými vlákny. Nejcitlivější vůči elektrickému rušení je obvykle srdce, kterému v takové situaci nepomůže ani skutečnost, že jako jediný orgán v lidském těle má vlastní nervové centrum nezávislé na mozku, jež mu umožňuje zachovávat základní tepovou frekvenci i při nepřítomnosti řídicích impulsů z mozku; silný elektrický proud ochromí i toto autonomní centrum a výsledkem je pak srdeční zástava. Průtok elektrického proudu nervovou soustavou tedy připomíná situaci, kdy se pokoušíte někomu šeptat do ucha metr vedle běžícího proudového motoru.)


Zpátky k mobilům - před časem jsem se dočetl i o hypotéze, že působení slabého vysokofrekvenčního pole na lidský mozek příznivě působí na schopnost asociace a rychlost duševních pochodů: z čistě fyzikálního hlediska to může mít jakousi logiku, pokud by například vysokofrekvenční pole zlepšilo vodivost neuronů nebo by v nich zvýšilo rychlost přenosu signálu či urychlilo elektrochemickou regeneraci náboje po proběhnutí impulsu, ale žádný seriózní výzkum zatím tohle tvrzení nepotvrdil, a i kdyby tomu tak bylo, byl by to dost riskantní způsob povzbuzení duševní činnosti.


Jako každý proud protékající odporem i tyto v mozkové tkáni mobilním signálem indukované proudy ohřívají své vodiče, tj. nervová vlákna. Zvýšení teploty mozkové tkáně nepřesahuje 1-2 stupně Celsia a projeví se až po přinejmenším několikaminutovém hovoru. To je fyzikální vliv, který je nespecifický jak příčinou (ohřát hlavu si můžete o dost víc třeba na letním slunci) i účinkem (ovlivňuje celý objem hlavy, nikoliv jen některá konkrétní mozková centra). Efekt mírného ohřevu mozkové tkáně byl potvrzen mimo jakoukoliv pochybnost; o tom, jaké jsou přesně zdravotní důsledky této skutečnosti, se dosud vedou spory.


Že si mobilem trochu ohřejete hlavu, samo o sobě nevypadá nijak hrozivě, i když ani to z různých důvodů nemusí být zdravé, zvlášť pokud to děláte často. Nepochybně nebezpečnější je proud pronikavých fotonů, kterým si při telefonování prosvěcujete mozek; částice s takhle vysokou energií mají schopnost ovlivňovat chemické reakce, konkrétně například replikaci molekul kyseliny deoxyribonukleové, nositelky genetické informace, a to je efekt, který už může mít rakovinotvorné účinky.


Hlavní potíž při zkoumání případné zdravotní škodlivosti mobilů je zatím krátká doba jejich používání, a tím tedy nedostatek dlouhodobých dat o jejich účinku, který přináší největší rizika až při dlouhodobém působení. Dosavadní výzkumy však přesto naznačují řadu možných nebezpečí, mezi nimiž vyniká samozřejmě rakovina a leukémie, a podle níže přiloženého článku z britského listu "The Independent" (za jehož zaslání zde děkuji své milé čtenářce, MUDr. Alence "Berušce" J.), jeden z posledních výzkumných směrů ukazuje i na možnost buněčných změn působících předčasnou senilitu v důsledku změny propustnosti mozkové membrány, která umožní pronikání bílkoviny albumin do mozku, s potenciálně destruktivními účinky. Trvalé důsledky tohoto procesu zatím nebyly potvrzeny a autor studie připouští, že poškozené neurony se mohou časem opravit; přesto je to další varovný signál.


Článek, který jsi mi poslal, Josefe, a jehož podstatnou část zde pro ostatní přikládám, je na můj vkus psán možná zbytečně emotivním stylem; tvrzení, která obsahuje, však lze pokládat za poměrně věrohodná. Nepopiratelným faktem je, že člověk, který delší dobu telefonuje s mobilem u ucha, se vystavuje fyziologickému vlivu, jehož podstata nebyla dosud plně pochopena a se kterým lidský organismus historicky nemá žádnou zkušenost a pravděpodobně tedy ani schopnost přizpůsobení. Že dnes prodávané mobily splňují momentálně platné hygienické normy ohledně intenzity elektromagnetického záření, je spíš psychologická útěcha, protože jednak neexistuje nic takového jako "bezpečná úroveň radiace" ve smyslu meze, pod kterou už záření zaručeně nemůže způsobit žádné zdravotní škody, a za druhé ani hodnota intenzity záření, která je prokazatelně nebezpečná, není dnes spolehlivě známa. V takové situaci je určitě na místě princip "rozumné opatrnosti", který radí zbytečně se vystavovat riziku, jehož povaze zatím nerozumíme. Minimálně lze doporučit tyto zásady:
? kdykoliv je to možné, telefonovat z pevné linky;
? je-li nutné použít mobilní telefon, pak s hands-free soupravou, ať už automobilovou nebo příruční;
? v rámci možností omezit délku i frekvenci mobilních hovorů, zvláště pak těch vedených bez hands-free soupravy;
? a zejména omezit hovory v místech s velmi slabým signálem, kde mobilní telefon musí obtížné spojení se základnovou stanicí kompenzovat zvýšeným vysílacím výkonem a tedy silnějším vyzařováním do hlavy.



Z technického hlediska je pak podstatný i způsob držení telefonu, konkrétně takového, který nemá vyčnívající anténku, jak už je dnes běžné. I v takovém telefonu anténa samozřejmě je, zabudovaná v jeho těle; a pokud telefon při hovoru pevně uchopíte všemi prsty obklopujícími celé jeho pouzdro, podstatně tím zhoršíte příjem signálu. Telefon pak z takové "klece" musí víc "křičet", aby se se svojí BTS (Base Transmission Station) vůbec domluvil; čili opět dochází k intenzívnějšímu vyzařování. Musíte-li už tedy volat bezanténovým telefonem bez použití hands-free, snažte se držet ho palcem a ukazováčkem za jeho spodní hranu; telefon se vám za to navíc odvděčí tím, že mu déle vydrží baterie.


Ne každý ví, že mobil je zdrojem vyzařování i v době, kdy nepřenáší telefonní hovor; každý zapnutý přístroj stále komunikuje s nejbližší základnovou stanicí a zhruba každých třicet sekund si s ní vymění krátký "pozdrav", aby se ujistil, že je stále v kontaktu se sítí. Tyto impulsy trvají jen zlomek sekundy a jejich vliv na lidský organismus je určitě mnohem menší než při hovoru; přesto jistě není na škodu nemít v noci mobila na nočním stolku hned vedle hlavy, ale třeba o metr dál. Intenzita radiační expozice klesá s druhou mocninou vzdálenosti, a zvětšíte-li tedy vzdálenost třeba třikrát, ozáření se zeslabí devětkrát.


Pro úplnost je třeba poznamenat, že stejné míře elektromagnetického záření jako při mobilním telefonování se vystavuje i uživatel telefonu na pevné lince, který je vybaven bezdrátovým sluchátkem. Vzhledem k tomu, že tyto bezdrátové soupravy neslouží žádnému praktickému účelu kromě prostého pohodlí uživatele, jejich používání už v dnešní době nemá rozumné ospravedlnění. Například můj chlebodárce Hewlett-Packard v rámci péče o bezpečnost práce nedávno všem zaměstnancům na celém světě důrazně doporučil na náklady firmy nahradit všechny tyto služební přístroje soupravami se sluchátky na drátě.


Vše co tady bylo řečeno o mobilech a bezdrátových soupravách platí dvojnásob pro děti, jejichž organismus je nejen méně odolný vůči všem škodlivým vlivům, ale navíc má před sebou ještě dlouhý vývoj, jehož narušení nebo nežádoucí vychýlení v jeho rané fázi může mít nenapravitelné následky. Rodič, který nechá své malé dítě telefonovat mobilem několikrát denně bez hands-free soupravy, už překračuje i hodně volné meze rozumné opatrnosti. Čímž nemá být řečeno, že mobily nakonec nemohou být úplně neškodné; nicméně, jak poznamenal například autor zde přiloženého článku z "The Independent", v západním světě právě probíhá nejrozsáhlejší biologický experiment v historii, kdy se statisíce mladých lidí každý den opakovaně a dobrovolně vystavují potenciálně nebezpečnému vlivu, a jestli výsledkem bude podle nejpesimističtějšího scénáře například celá předčasně senilní generace, ukáží teprve příští desetiletí. Určitě se shodneme na tom, že takové nejisté experimenty je lepší pozorovat z bezpečné vzdálenosti, než se jich osobně účastnit.


V zájmu objektivity je třeba říct, že pod vliv elektromagnetického pole různé intenzity a frekvence se dostáváme při mnoha jiných příležitostech - u televize, při poslechu sluchátek, v elektrickém vlaku, a zejména v autě: tuhle jsem si jako navigační pomůcku a hračku na koukání koupil do auta takový pěkný kompas, abych pak zjistil, že jedu pořád na sever. Do metru od palubní desky je pole tak silné, že kompas je z toho úplně tumpachový. Pravda ovšem je, že tyhle druhy pole jsou na rozdíl od mobilu nízkofrekvenční a tudíž mnohem méně nebezpečné (čti: o riziku, které mohou působit, se toho ví ještě méně než o mobilech...).


Abych jenom abstraktně nehřímal z kazatelny, řeknu taky, jak jsem na tom sám: po počátečním vyčkávání jsem si před třemi a půl lety pořídil mobila a rychle z něho učinil svého neodlučitelného společníka, setrvávaje 24/7 v trvalém "mobilním střehu", který se pro mě před třemi lety stal navíc i služební povinností při pravidelném držení bankovní pohotovosti. Ochranu před podstatnou částí mobilního vyzařování mi už dva roky poskytuje hands-free sada ve služebním autě, ale po přibývajících varovných signálech jsem si před půl rokem nechal koupit ještě i příruční "bondovku", kterou i při své pověstné roztržitosti mívám obvykle po ruce.


Mohu-li si tedy ze své laické pozice vůbec dovolit nějaké doporučení, pak by asi znělo, že není třeba panikařit, ale trocha elementární opatrnosti není na škodu, a jako úsměvnou ilustraci této zásady přikládám na závěr anekdotickou historku ze života slavného chemika Luise Pasteura, zakladatele moderní mikrobiologie:


Když už byl Pasteur po letech práce slavným výzkumníkem a členem Akademie věd, pozvali ho jednou ke královskému dvoru na jakousi recepci. Pasteur u stolu požádal číšníka o misku čisté vody, ve které si celou dobu pečlivě omýval všechnu zeleninu a ovoce, které během hostiny uždiboval. Mladá dvorní dáma, sedící vedle něho, se ho zvědavě zeptala, k čemu že ten podivný rituál slouží, a fascinována pak naslouchala jeho vyprávění o miliónech drobných živočichů, žijících na slupkách plodů, kteří číhají na příležitost dostat se do lidských útrob a zahájit tam své zkázonosné dílo. ?To je prostě úžasné, pane profesore,? vzdychla obdivně, ?o něčem takovém jsem u dvora nikdy neslyšela!? ?Lidé by měli víc dbát na čistotu,? přikývl akademik, ?špatná hygiena je zdroj všech nemocí,? a zahleděn na půvabnou společnici, roztržitě se napil právě z té misky, ve které předtím omýval své pochutiny. ?Ale pane profesore,? zachichotala se prostořeká slečna, ?víte, že jste právě vypil přinejmenším deset miliónů těch strašných mikrobů, o kterých jste mi před chvíli vyprávěl?? Moudrý vědec se na okamžik zarazil a pak s chápavým úsměvem odtušil: ?Víte, slečno, on lidský organismus hodně vydrží; jenom toho po něm prostě nesmíme chtít příliš mnoho...?

(po paměti volně převyprávěno podle knihy Františka Gela: Přemožitel neviditelných dravců)

*************************************************************************

A na závěr dnešního poněkud dlouhého čísla mám tentokrát pro změnu dotaz já na vás. Můj chrabrý námořní parťák, známý v jachtařských kruzích pod přezdívkou "Pepos", který mi neochvějně stál po boku v nejedné bouři na čtyřech světových mořích, mě nedávno požádal o radu, jak silně má protestovat proti záměru ředitele školky, kam dochází jeho synek, nechat na střechu budovy instalovat BTS neboli základnovou stanici mobilní sítě. Postrádaje konkrétních znalostí z tohoto speciálního oboru, nebyl jsem mu schopen doporučit o mnoho víc než krajní podezření vůči takovému pochopitelně finančně podloženému záměru. Plánovaný projekt samozřejmě splňuje všechny platné hygienické limity, vysílač má signál s charakteristikou ostře směrovanou do horizontální roviny s jen zcela zbytkovým vyzařováním směrem dolů, takže v samotném objektu školky bude daleko nižší radiace než kdyby BTS byla instalována na některém z okolních domů atd., prostě takové ty obvyklé řeči. Prosím proto čtenáře Gammy, kteří v této věci disponují kvalifikovanými znalostmi, aby se o ně s námi podělili.

Na následujících třech stránkách přikládám články zaslané Josefem D. a Beruškou. Nakolik dokážu posoudit podle letmého nahlédnutí, "vynikající webové stránky", doporučené v závěru prvního článku, jsou sice spíš aktivistické než vysloveně vědecky fundované, ale jejich argumentace, ač pochopitelně dost jednostranná, je povětšině střízlivá a nezatížená primitivní demagogií. Kdo hledá argumenty potvrzující riziko elektromagnetického pole, jistě na těchto stránkách najde řadu užitečných informací.

MOBILNÍ RAKOVINA
autor: Amy Worthington

Místo rakoviny mozku si zasloužíte fakta!
observer@coldreams.com ; 20.1.2003

Mobilní telefon je vysílač mikrovln, který by stejně jako krabička cigaret měl být opatřen nápisem varujícím před rakovinou!

Mikrovlnná energie osciluje na miliónech až miliardách cyklů za sekundu. V odborném žurnálu pro buněčnou biochemii byl zveřejněn článek, podle něhož tyto kmitočty způsobují rakovinu a řadu dalších onemocnění zásahem do buněčné DNK a jejích opravných mechanizmů. Mikrovlny podněcují rychlé stárnutí buněk. Také italští vědci nedávno demonstrovali, že vyzařování mobilního telefonu zvyšuje agresivitu bujení rakovinových buněk. Bezdrátové telefony pracující na frekvencích 900 MHz nebo 2.4 GHz vyzařují tytéž nebezpečné mikrovlny jako mobil.

Souvislost mezi ozařováním mikrovlnami a rakovinou byla zdokumentována už před mnoha lety. V období studené války sověti ozařovali americké velvyslanectví v Moskvě nízkoúrovňovým dvojitým paprskem mikrovlnného záření. Dva po sobě následující velvyslanci onemocněli leukemií a také u ostatních zaměstnanců se buď vyvinula rakovina, anebo jejich krev vykázala poškození DNK, která jí předcházejí. Nedávný výzkum, který na University of Washington provedl profesor Dr. Henry Lai, ukazuje, že mozkové buňky zcela evidentně poškozují i mikrovlny vyzařované na mnohem nižších úrovních, než jsou ty, které příslušné úřady Spojených států uvádějí jako "bezpečné". Dr. Lai poznamenává, že už i nepatrné dávky vysokofrekvenčního záření se mohou časem kumulovat a vykazovat škodlivé účinky. Varuje, že ozařování veřejnosti radiací z vysílačů bezdrátových komunikačních prostředků "by mělo být omezeno na minimum."

Motorola doporučuje spotřebitelům, aby se vystříhali směrování antény mobilního telefonu k nechráněným částem těla. Nezávislé testy ale ukazují, že u mobilních telefonů může prosakovat velké množství záření také z klávesnice a celého přístroje. Toto záření se zařezává hluboko do mozku a ušní i oční tkáně, která je vůči poškození mikrovlnami zvlášť citlivá. Mobily nošené na opasku buší svým zářením do oblasti jater nebo ledvin, i když použijeme "hands-free" soupravu se sluchátkem.

Poslední studie potvrzují, že mikrovlny z mobilních a bezdrátových telefonů mohou:

- vyvolat bolesti hlavy a navodit stav extrémní únavy
- způsobit ztráty paměti a mentální zmatek
- urychlit šedý zákal, poškození sítnice a rakovinu oka
- vyvolávat palčivý pocit a vyrážky na pleti
- poškodit nervy na pokožce hlavy (skalpu)
- způsobit trvalé zvonění v uších a poškodit čich
- vyvolat bolesti kloubů, svalové křeče a třasy
- způsobit zažívací potíže a zvednout hladiny cholesterolů
- pozměnit elektrickou aktivitu mozku v době spánku
- otevřít bariéry chránící krev a mozek před viry a toxiny
- způsobit, že krevní buňky ztrácejí hemoglobin
- snížit počet a výkonnost bílých krvinek
- podnítit astma produkcí histaminu v buňkách
- stresovat endokrinní systém, obzvláště slinivku, štítnou žlázu, vaječníky a varlata

V roce 1993 investoval telekomunikační průmysl 25 miliónů dolarů do řady výzkumných projektů, které byly navrženy tak, aby prokázaly bezpečnost mobilních telefonů. Tyto studie ovšem ukázaly pravý opak! Dokázaly, že americké federální normy povoleného ozařování mikrovlnami jsou nebezpečně nízké. Poškození buněk a vyvolání růstu tumorů lze laboratorně snadno dosáhnout už při zhruba třetině intenzity záření, povolené těmito normami.

Ozařování hlavy mikrovlnami je extrémně riskantní zejména pro děti. Rodiče v některých evropských zemích jsou dnes už varováni, aby drželi své děti od mobilních telefonů co nejdál. Výzkumníci z University of Utah zjistili, že čím mladší je dítě, tím více záření jeho mozek absorbuje. Španělští výzkumníci už před lety prokázali, že záření mobilního telefonu může pozměnit elektrickou aktivitu dětského mozku až na několik hodin, vyvolat drastické změny nálady a eventuálně i chování, a být příčinou neschopnosti se učit. Vědci se obávají, že radiace mobilních telefonů může poškodit lidské embryo a radí gravidním ženám k opatrnosti.

Aby udržel spojení i z kovové klece automobilu, musí mobilní telefon podstatně zvýšit intenzitu pole. Účinky mikrovlnného záření jsou proto uvnitř dopravních prostředků obzvlášť intenzivní. Volkswagen upozorňuje, že užívání mobilního telefonu uvnitř vozu "může být zdraví škodlivé, kvůli vytváření extrémně intenzívních elektromagnetických polí." Průzkum britských pojištoven ukázal, že průměrný řidič telefonující za jízdy mobilem má ve skutečnosti ještě zpomalenější funkce a reakční doby, než kdyby byl opilý.

Vynikající webové stránky nabízející nejnovější vědecká data o mikrovlnách a dalších sporných otázkách kolem radiace :

(1) www.energyfields.org
(2) www.microwavenews.com
(3) www.emrnetwork.org
(4) www.wave-guide.org.
Na adrese guru@emfguru.org si můžete vyžádat bezplatné aktualizace důležitých otázek a studií.

Mobiles 'make you senile'
By Geoffrey Lean, Environment Editor.
14 September 2003; Independent.co.uk

Mobile phones and the new wireless technology could cause a "whole generation" of today's teenagers to go senile in the prime of their lives, new research suggests
The study - which warns specifically against "the intense use of mobile phones by youngsters" - comes as research on their health effects is being scaled down, due to industry pressure. It is likely to galvanise concern about the almost universal exposure to microwaves in Western countries, by revealing a new way in which they may seriously damage health.
Professor Leif Salford, who headed the research at Sweden's prestigious Lund University, says "the voluntary exposure of the brain to microwaves from hand-held mobile phones" is "the largest human biological experiment ever". And he is concerned that, as new wireless technology spreads, people may "drown in a sea of microwaves".
The study - financed by the Swedish Council for Work Life Research, and published by the US government's National Institute of Environmental Health Sciences - breaks new ground by looking at how low levels of microwaves cause proteins to leak across the blood-brain barrier.
Previous concerns about mobile phones have concentrated on the possibility that the devices may heat the brain, or cause cancer. But the heating is thought to be too minor to have an effect and hundreds of cancer studies have been inconclusive.
As a result, the US mobile phone industry has succeeded in cutting research into the health effects, and the World Health Organisation is unlikely to continue its studies.
Mays Swicord, a scientific adviser to Motorola told New Scientist magazine that governments and industry should "stop wasting money" by looking for health damage.
But Professor Salford and his team have spent 15 years investigating a different threat. Their previous studies proved radiation could open the blood-brain barrier, allowing a protein called albumin to pass into the brain. Their latest work goes a step further, by showing the process is linked to serious brain damage. Professor Salford said the long-term effects were not proven, and that it was possible the neurons would repair themselves in time. But, he said, neurons that would normally not become "senile" until people reached their 60s may now do so when they were in their 30s.
He says he deliberately refrained from publicising his work to avoid alarm, and acknowledges that mobile phones can save lives.