Gamma č. 157 (Vesmírné zajímavosti - kosmické počasí)

Před týdnem, 20. ledna 2006, se na Slunci objevila obří skvrna označená jako NOAA 720 (NOAA = National Oceanic & Atmospheric Administration, americký vládní úřad zabývající se výzkumem a předpovídáním atmosférických a oceánských jevů; viz www.noaa.gov). Ze skvrny vzápětí vytryskla erupce třídy X, nejsilnější registrované kategorie. Čtvrt hodiny poté dorazila k Zemi záplava vysokoenergetických protonů pohybujících se téměř rychlostí světla; magnetické pole Země tento útok spolehlivě odrazilo ? jako už tolikrát. Když o 36 hodin později dolétl k oběžné dráze oblak mnohem pomaleji letícího ionizovaného plynu vyvrženého ze Slunce, nad severní oblohou se rozzářila nádherná polářní záře.

Tahle erupce byla nejsilnější od roku 1989; každý její proton měl energii přesahující 100 megaelektronvoltů (rychlost odpovídající urychlení mezi dvěma elektrodami o napěťovém rozdílu 100 miliónů voltů). Proton s touhle energií pronikne až 11 centimetrů silnou vrstvou vody; běžný skafandr by v takové smršti byl platný jako tričko v průtrži mračen. Kosmonaut, kterého by taková kosmická nepohoda zastihla například na povrchu Měsíce, nechráněném magnetickým polem ani atmosférou, by po několika dnech zaznamenal typické příznaky těžké nemoci z ozáření: zvracení, únavu a zhoršený krevní obraz. Astronauti na Mezinárodní kosmické stanici ISS byli naštěstí v bezpečí; schováni za mohutnými stěnami nedostali víc než 1 rem ozáření, ekvivalent deseti návštěv na zubařském rentgenu. Výzkumník potulující se tou dobou bez dodatečné ochrany po Měsíci by schytal 50 remů; dávku sice ještě ne smrtelnou, ale dost na pořádnou několikadenní nevolnost. Smrtelná dávka s 50% pravděpodobností přežití je stanovena na 300 remů absorbovaných najednou; při expozici o stejné intenzitě, ale shromažďované po delší dobu, má organismus čas opravovat poškozené buňky a vyrovnat se s radiační zátěží ? které je ostatně i v běžném přírodním prostředí vystaven neustále. Pokud však dostane takovou dávku naráz, je šok obvykle příliš velký.


Jedna z největších zaznamenaných skvrn se objevila 2. srpna 1972, mezi expedicemi Apolla 16 a 17; prudké erupce se tenkrát objevovaly opakovaně po 10 dnů. Kdyby byla taková smršť zastihla kosmonauty na povrchu Měsíce, po zásahu radiací o intenzitě 400 remů ve skafandru o tloušťce 0.25 g/cm2 by bez okamžité a rozsáhlé lékařské pomoci měli minimální naději na přežití. Ani lunární modul se svou ultratenkou kůží by jim jako úkryt nebyl býval mnoho platný; velitelská sekce lodi Apollo, kuželovitý modul disponující 7-8 g/cm2 už by ovšem dokázal snížit expozici jejich krvetvorných orgánů ze 400 remů na 35, což už je rozdíl mezi nutnou transplantací kostní dřeně a pilulkou proti migréně. Raketoplán ? který má po dlouhé přestávce poprvé opět odstartovat v květnu letošního roku ? poskytuje ochranu o hodnotě 10-11 g/cm2; nejsilněji stíněné partie kosmické stanice, používané jako kryt v době kosmických bouří, pak mají až 15 g/cm2. ISS má však především základní výhodu předsunuté ochrany zemské magnetosféry, která zasahuje desítky tisíc kilometrů do okolního prostoru a slouží jako neviditelný, ale bezpečný kosmický přístav pro všechny lodě a družice obíhající i na vysokých drahách kolem Země.


Každá měsíční expedice ovšem tenhle útulný úkryt pozemské magnetosféry musí opustit; už teď se proto plánuje, že budoucí měsíční základny budou disponovat minimální ochranou o hodnotě 20 g/cm2 tvořenou například vrstvami hliníku a polyetylénu. A než si Měsíčňané vyjdou na nedělní procházku do nejbližšího kráteru, budou si muset nejdřív poslechnout předpověď počasí ? toho kosmického, o kterém se rozhoduje v hlubinách Slunce - protože pokud meteorologové ohlásí "zvýšenou aktivitu, přeháňky ionizovaného plynu, místy rychlé protony", pak proti neviditelným bleskurychlým projektilům, které budou neslyšně pršet z oblohy černé jako uhel, nepomůže ani sebelepší deštník...

Na přiloženém obrázku je záběr skvrny "NOAA 720" z 15. ledna 2005; představu o její velikosti si můžete udělat ze skutečnosti, že průměr zeměkoule činí setinu slunečního...

Zpracováno podle zdrojů NASA,
http://science.nasa.gov/headlines/y2005/27jan_solarflares.htm?list495307