Buddhismus

* Gamma č. 174. Základy buddhismu (VIII.)

Vydáno dne 09. 01. 2007 (2895 přečtení)

Miniseriál o buddhismu (VIII.) - dopisy čtenářů

Zbyněk S.

Omlouvám se čtenářům za poněkud delší příspěvek, kterým jsem se rozhodl reagovat na poslední článek o karmě.



Gauttama Buddha


Jardovu Gammu jsem vždycky četl s chutí, alespoň tomu tak bylo v době, kdy se ještě zabývala zejména vědou a technikou, kteréžto nauky mi vhodně vyrovnávaly můj jinak esotericko filozofický náhled na současnost. Později jsem se dopracoval do stádia, kdy jsem díky našemu zaměstnavateli nevěděl, kam dřív skočit a tak mi času, potřebného pro přečtení každého čísla, zvolna ubývalo. Má předloňská myšlenka přepracovat mé dosavadní Oranžové stránky tak, aby se od nich striktně oddělila Gamma, mě ve svém důsledku připravila o volný čas definitivně, ale výsledky se dostavily a tak si dneska můžete pohodlně prohlížet Gammu na Internetu, seřazenou dle témat, s dynamickým menu a možností vyhledávání. Jakožto tvůrce internetové prezentace Jardova občasníku jsem zaregistroval, že se můj kamarád pustil na poměrně tenký led a to na popis jednoho z nejstarších náboženských směrů v historii lidstva, pokud tak mohu Buddhismus s určitými výhradami nazývat. První a druhé číslo jsem si přečetl s počátečním zájmem a pak jsem pochopil, že Jarda nepopisuje své osobní zkušenosti, ale že čerpá z knihy, jejíž buď autor, nebo překladatel měl o Buddhismu pravděpodobně pouze mlhavou představu a že mě tedy jeho články nemohou nijak výrazně oslovit. Článek o karmě mě zaujal zejména svým názvem a tak jsem si ho přečetl celý. S lehkým úžasem jsem zjistil, že v textu je řada poměrně závažných nepřesností a toto zjištění mě přimělo k reakci, mému pravděpodobně vůbec prvnímu dopisu čtenáře Gammy. Budu reagovat na článek o karmě postupně tak, jak jsou řazeny jeho jednotlivé odstavce.

Učení o zákonu příčiny a následku je staré, jako lidstvo samo a ve svém výsledku je pouze na každém náboženském směru, jak s těmito poznatky naložil a jak je prezentoval svým věřícím, ať již dobrovolným, či nuceným... Pravděpodobně největší znehodnocení učení o karmě zaznamenalo křesťanství. Původní jednoznačné poznání, že každý čin přináší odpovídající následek bylo změněno tak, aby bylo umožněna jasně definovaná manipulace s masami prostých věřících. Církev a zejména ta katolická byla vždy využívána k posílení světské moci a tento trend zaznamenal největší rozkvět ve středověku, kdy poslušné ovečky bez přemýšlení plnily nařízení církevích dogmat a vůbec je ani nenapadl takový luxus, jakým byl vlastní názor a přesvědčení. Osvícení jedinci nekončili nikterak dobře a většinou byli kombinací světské i církevní moci následně za své názory osvíceni plameny hranic, které jejich pravdivé ideály spolehlivě ukončily dříve, než jimi stačili infikovat davy. Příkladem, kdy se to vládnoucí elitě poněkud vymklo kontrole, budiž známý Jan Hus, který plamenně vystupoval proti tzv. odpustkům, což byly finanční úplatky církvi, které měly údajně zcela vyřešit jakýkoli prohřešek dotyčného plátce na úrovni duchovní i fyzické. Jeho drastická justiční vražda přiměla jinak pacifisticky smýšlející český lid k revoltě, která neměla v té době v Evropě obdoby. Výsledkem bylo, že církev zmírnila svou odpustkovou politiku a nadále stačilo se pouze kajícně modlit Otčenáš a Zdrávas, aby duše došla kýženého spasení a mohla tak spočinout v nebi, které bylo proklamovaným cílem většiny křesťanských organizací. Důsledek této deformace byl takový, že lidé ztratili většinu morálních zábran při zasahování do práv druhých, protože věřili, že své činy omluví zpovědí a pomodlením se v kostele. Například příslušníci národa, z něhož pochází i současná nejvyšší hlava katolické církve, se po celodenním brutálním vyvražďování naprosto nevinných obětí večer s důvěrou v Nejvyššího pomodlili za větší úspěch své nadřazené rasy a tak bylo jejich svědomí zcela uspokojeno. Dokonce se nestyděli pomodlit ve vesnici v ruském kostele, který pak při svém odchodu vyhodili do vzduchu. Tím by snad mělo být řečeno vše podstatné k deformaci učení o karmě v křesťanské víře.

Chceme-li opravdu pochopit význam slova karma, které většině neinformovaných lidí nahání hrůzu, je především nutné poznamenat, že každý lidský čin, ať již je jakékoli povahy, vždy přinese odpovídající následek, jehož dopad je přímo úměrný míře emocí, při činu "použitých". Lidské činy se neuchovávají ve vzpomínkách, jak je v Gammě popisováno, ale v energetické matrici, která tvoří základ pro vznik komplexní osobnosti, tedy fyzického těla, ducha a duše člověka. Vzpomínka tak smrtí zanikne, ale energetická matrice spolehlivě transportuje energie do nové inkarnace duše, takže nové tělo je pak formováno dle původní matrice, jejíž změny podléhají času a jsou vázány na činy duše ve fyzickém těle. Neexistují správné a nesprávné činy, existují pouze činy o určité energetické kvalitě, kterou lidská bytost následně hodnotí jako příjemnou, či nepříjemnou pro její vlastní složitý energetický systém. I nepříjemných činů je však nezbytně třeba pro komplexní vývoj a to nejenom druhu Homo sapiens. Tvrzení, že karma není blesk, který sjede s rozhněvaných nebes, je přinejmenším diskutabilní. V praxi to funguje tak, že lidská bytost všemi svými činy ukládá energie o různé hodnotě vibrací do své energetické matrice. Tyto energie mají jeden jediný cíl: ukázat duši na její cestě k dosažení absolutního poznání a splynutí s Bohem, jak se její činy promítaly na druhých, na okolní přírodě, na celém vesmíru. Člověk se rodí do prostředí, které si vytvořil již ve své předchozí inkarnaci a rodičům, jejichž energetická kvalita odpovídá potřebám vývoje konkrétní duše. V každé inkarnaci, tedy v životě, musí bytost poznat, prožít a pochopit následky všech svých činů. Teprve pokud tyto následky zcela přijme a zpracuje, je jí umožněno postoupit výše. Zcela úžasný na tomto principu je fakt, že je neúprosně spravedlivý pro všechny, nelze jej nijak obejít, ani uplatit. Fungování celého systému pak zajišťuje vyšší, univerzálně platný řád. Smrtí není nic vyřešeno, pouze duše, jakožto nezničitelná entita, přechází do jiné sféry, je hodnocena z hlediska svých činů a je jí určena buď další inkarnace, nebo posun do vyšších energetických sfér, které by se mohly z hlediska své podstaty jevit pro naše omezené vnímání a chápání jakožto skutečný ráj. O tom, zda nastane nová inkarnace, rozhoduje zmíněná energetická matrice. Pokud se v ní nachází karmický následek jakéhokoli činu, je další inkarnace automatická. V okamžiku smrti lze však důkladnou předchozí teoretickou přípravou mnohé pochopit a zpracovat rychleji, tedy nikoli nutně prostřednictvím dalšího života. Tyto praktiky se hojně používaly ve starém Egyptě, Tibetu, Indii i dalších zemích, stejně jako se pomocí různých systémů, využívajících kultivaci sexuální energie, dosahovalo určitého duchovního poznání již během života. Bohužel však původní vyspělý systém duchovních nauk zmíněných civilizací již dávno zanikl...

Karma je z fyzikálního pohledu zákonem o zachování energie. Cokoli člověk vytvoří, se nemůže ztratit a je mu nějakým způsobem umožněno prožít. Tímto prožitkem pak bytost na úrovni duše pochopí, jestli zmíněný skutek opravdu chtěla vykonat, či nikoli. Teprve skutečným prožitkem může duše opravdu zcela přijmout následky za své činy a tak se jim příště vyhnout, což jí umožňuje duchovní růst. Duchovním růstem není nic jiného, než to, že bytost se postupně zbavuje skutků, které nepřísluší sféře, do níž směřuje. Konečným cílem každé duše je pak výsledné splynutí s energií bytosti, kterou většina světových náboženství shodně nazvývá Bůh, Nejvyšší, Otec, Stvořitel atd. Tato energie je však pro naší inkarnaci prakticky zcela nepochopitelnou.

Velmi důležitým současným poznatkem je skutečnost, že fungování karmy, karmické dopady, se dříve projevovalo v podstatně delším časovém rozpětí, tedy s následky svých činů byla duše seznamována často až ve druhé, či třetí inkarnaci, v další generaci. Dodnes nebylo spolehlivě stanoveno, čím byl tento princip takto zpozděn, příčinou mohl být snad podstatně méně uspěchaný životní styl, či do té doby poměrně jasná perspektiva dalšího vývoje naší planety. Faktem však je, že karmické dopady se nyní většinou projeví bezprostředně po činu, ať již z našeho hlediska "dobrého", či "špatného". Jestliže tedy ještě na počátku dvacátého století "pykala" za následek nějakého skutku bytosti její duše až ve třetí, či čtvrté inkarnaci, dnes je tomu tak, že se následek projeví doslova v horizontu dní, až týdnů. Příklad: v roce 1740 se nějaký člověk dopustil vraždy a v průběhu jeho života se tento čin na jeho osudu nijak neprojevil, dokonce ani nemusel trpět špatným svědomím. V roce 1937 však mohlo být zavražděno dítě, jehož již dávno zemřelý pradědeček původně vraždu spáchal. Duši dědy, inkarnované již v třetím životě do bytosti zavražděného dítěte tak bylo teprve nyní umožněno "na vlastní kůži" prožít to, co již kdysi způsobila někomu jinému. Podobně se tento princip projevoval i ve válkách - duše, které se aktivně podílely na potlačování svobod a práv druhých v nějaké válce, se o následcích svých činů přesvědčovaly až o dvě, či tři století později, kdy byly nuceny bránit se vůči dobyvatelům ze zemí, které ony dříve napadly. Pokud si mohu dovolit laické vysvětlení toho, že se nyní zpracování karmy radikálně urychlilo a člověk následky svých činů pociťuje v podstatě okamžitě, je tomu možná proto, že i princip karmy podléhá evoluci a v průběhu jejího vývoje se příliš dlouhý proces pochopení karmických následků prostě neosvědčil jako zcela účinný. Méně pozitivním vysvětlením by pak mohl být nastupující (a diskutabilní) věk Vodnáře, který urychluje vývoj obecně a hlavně může vystavit naší Zemi opravdu smrtelnému nebezpečí ze strany nezodpovědných vlád, které se mohou dopustit jaderných přehmatů a tak by již duše v daleké budoucnosti neměly možnost seznamovat se s následky svých činů na živé planetě. To je však již oblast ryzích a zcela nevědeckých spekulací.

Jardův závěrený popis jeho tajné pomoci bližnímu u mě vyvolal úsměv. :-) Protože svého kamaráda znám jakožto velmi obětavého člověka, který by se pro svouji rodinu (a nejenom pro ni) doslova rozkrájel, nepochybuji o spíše pozitivních důsledcích jeho činů, nicméně úvaha "Co z toho vlastně budu mít já" samozřejmě karmickou hodnotu jeho pomoci víceméně degradovala na běžnou úroveň většiny lidského konání. Vysokou karmickou hodnotu mají pouze ty skutky, které vykonáme, aniž bychom sobecky přemýšleli, za jakým účelem je vlastně provádíme. Úplně nejvyšší hodnotu (kladnou i zápornou) pak mají ty činy, v jejichž provedení hrály úlohu emoce. Toto pravidlo je velmi důležité a nyní pozor, dotaz na bystré čtenáře: jaký čin bude výrazněji karmicky "potrestán", chladnokrevně připravená nájemná vražda, nebo zabití pedofila zoufalou matkou dítěte, které on nějakým způsobem trvale poznamenal? Ač se vám to zdá sebevíce nespravedlivé, mnohonásobně vyšší karmickou hodnotu [v tomto případě zápornou] bude mít vždy čin, spáchaný pod vlivem silných emocí!! Zapamatujte si prosím důkladně tento princip, protože vše, co vykonáte emotivně, bude mít automaticky vyšší hodnotu, přímo úměrnou výši emocí, do akce vložených. Je logické, že stejně vysokou hodnotu mají i činy a skutky pozitivní, pokud do jejich provedení opět vložíte silné emoce. Příklad: někdo blízký vám onemocní, náhle a nečekaně, leží v nemocnici a naděje se snižují, jste zoufalí a v silných emocích (strach, láska) sháníte pomoc, kde to jenom lze. Děláte to proto, že máte k dotyčnému citový vztah a přejete si mu nesobecky pomoci. Tato vaše pomoc, ať už jsou její výsledky jakékoli, vám zanechá opravdu silné pozitivní karmické důsledky.

Závěrem mého příspěvku bych pouze podotkl, že ve výše uvedeném principu zesilování karmických dopadů vlivem emocí pravděpodobně spočívá poklidný buddhistický přístup k životu. Nejenom buddhismus, ale i další náboženské směry s podobnou filozofií věří, že duše se přestává inkarnovat do kolotoče pozemských životů až v okamžiku, kdy se jí podaří uvést do souladu následky svých negativních i pozitivních činů. Proto žijí buddhističtí mniši ve skromnosti, rozjímání a meditacích, snaží se neřešit své každodenní problémy emotivně a věří, že tak dosáhnou rovnovážného stavu duše, nezbytného pro zbavení se karmy. Pokud byste však chtěli následovat jejich příkladu, pak vězte, že zbavit se emocí neznamená je potlačit a myslet si, že již žádné nemáte. Co si může dovolit buddhistický mnich bez jakéhokoli majetku a vazeb na své okolí, by v případě západního člověka vždy vedlo minimálně k poškození zdraví, často s vážnými následky. Nemít silné emoce znamená akceptovat stav, ve kterém nemáme důvod je projevovat. Znamená to například i zcela vyloučit ze svého života partnerské vztahy, lásku a sex. A to je vlastně i má odpověď na to, proč ještě stále nejsem buddhistou... :-)


Svému výše citovanému kamarádovi Zbyňkovi vděčím za velmi mnohé; jeho zásluhy o mou nevděčnou osobu jsou do písmene nedozírné, a stovky hodin nezištného lopotění, které strávil při tvorbě stránek Gammy, jsou jen poslední položkou dlouhého seznamu. Tolik na téma, kdo by se pro koho rozkrájel :-)

Prapůvodní webová existence Gammy na Zbyňkových Oranžových stránkách od počátku působila duševní nepohodlí zejména mně, při představě, co si asi pozitivisté1) mezi mými čtenáři pomyslí o sousedství, ve kterém Gamma sídlí; proto jsem tehdy její webovou podobu ani veřejně neinzeroval a sám jsem se dávno připravoval na když ne striktní, tak určitě aspoň zřetelné oddělení obou tak odlišně zaměřených občasníků. Zbyněk mě naštěstí předešel a s pomocí své webové vizážistky vytvořil dílo ležící daleko za hranicemi mých výtvarných schopností. (Už na základní škole jsem byl ušetřen trojky z kreslení nejspíš jen díky protekci...)

I tak bylo nicméně jen otázkou času, kdy mezi oběma pisálky dojde k první přestřelce. Někteří čtenáři si pochvalují humanismus buddhistického seriálu, jiní však už možná z té všeobecné harmonie začínají usínat nudou. "Laskavý čtenář", jak známo, v hloubi duše vždycky lační po krvi, a dnes se tedy konečně dočká. Pro dalších deset minut odhazuji oranžovou buddhistickou řízu, obracím příď proti větru a odpovídám plnou boční salvou :-)

Že výklad o buddhismu nebudu zakládat na vlastním hlubokém náboženském prožitku, ale na textu knihy povolaného odborníka, bylo výslovně řečeno hned na první stránce tohoto seriálu. (Proč je Zbyněk ochoten nazvat buddhismus "jedním z nejstarších náboženských směrů" jen "s určitými výhradami", jsem úplně nepochopil; v současné době je co do počtu vyznavačů čtvrtým náboženstvím na světě [po křesťanství, islámu a hinduismu] a z těchto čtyř náboženství je druhé nejstarší. V tomto ohledu zřejmě mnoho důvodů k výhradám není.) Zbyněk má pravdu, že moje vlastní ponětí o buddhismu je nejisté, ale s posuzováním religionistické2) kvalifikace autora knihy, ze které čerpám, bych byl opatrnější; vzhledem k tomu, že se s buddhismem seznamoval ve společnosti tibetských lámů, mistrů Zenu i mudrců Theravády, mi tvrzení o "mlhavých představách" Guye Claxtona připadá trochu troufalé.

Zbyňkovy vývody na adresu křesťanství zpochybňovat nechci, jednak proto, že v této oblasti opravdu nejsem znalcem, za druhé proto, že Gamma jako celek ani samotný buddhistický seriál nejsou zaměřeny tímto směrem, a konečně i z toho důvodu, že hříchy církve svaté, o kterých se Zbyněk zmiňuje, jsou už větším dílem věcí historie. Mezi čtenáři se jistě najdou povolanější komentátoři církevních záležitostí.

Ohradit se ale musím vůči tvrzení naznačujícímu, že oproti dobám, kdy se Gamma ?ještě zabývala vědou a technikou,? jsem teď vstoupil na ?tenký led popisu jednoho z náboženských směrů?. Gamma se vědou a technikou nepřestala zabývat nikdy, zejména ne během seriálu o buddhismu, na kterém mě nejvíc zaujal jeho praktický, tolerantní a nedogmatický charakter a o němž se důsledně snažím psát z hlediska prokazatelných psychologických poznatků a z nich odvozených praktických kroků. Do té míry, do jaké se psychologie dá považovat za vědu (byv sám předmětem jejího zkoumání, jsem toho názoru, že od vědy k šarlatánství je u ní vždycky jen krůček), je vědou ve smyslu logického zkoumání reality i buddhistická analýza a její praktická aplikace. To bude doufám ještě lépe patrné v následujících dílech.

Citoval jsem slova buddhistického mnicha o tom, že následky mají své příčiny a že vzpomínky na naše neosvícené jednání znečišťují naši budoucnost. To jsou tvrzení tak jednoduchá a nezpochybnitelná, že - bez ohledu na jakékoliv navazující spirituální úvahy - je myslím obtížné najít na nich něco "nepřesného". Se stejnou logikou by mohl věřící označit za nepřesné tvrzení, že vesmír vznikl "velkým třeskem", poznamenávaje, že, jak je dobře známo, svět je dílem Stvořitele. Duchovní nauky mají své historicky draze vykoupené právo na existenci, za předpokladu, že nechají na pokoji sféru přírodních věd. Výsledkem opačného postupu bývali kacíři na zápalných hranicích a historicky znemožnění teologové.

Ke Zbyňkově výkladu o nesobeckém jednání, jehož karmickou hodnotu degraduje úvaha o vlastní motivaci ?na běžnou úroveň většiny lidského konání,? je zajímavé připomenout tvrzení jednoho psychologa (jméno si už nepamatuju, snad doktor Plzák), který se kdysi vyjádřil v tom smyslu, že striktně nezištné jednání neexistuje v říši lidí ani zvířat. Cokoliv člověk koná, koná s nějakou motivací, a touto motivací je vlastní prospěch buď materiální nebo duchovní. Jediným kritériem sobeckosti nebo altruismu je pak otázka, do jaké míry přitom člověk myslí jenom sám na sebe nebo i na druhé. Tento postoj vyjadřuje známá doktrína "egoistického altruismu", vyjádřená heslem "skrze radost způsobenou jiným přináším potěšení sobě". Vést ctnostný život bylo pro nás hříšníky vždycky krajně nesnadné, nicméně pokud bychom chtěli někomu vytýkat slabý karmický účinek jeho osvíceného jednání, jelikož si dotyčný byl vědom prospěšnosti svého činu a konal jej pro svůj dobrý pocit, pak už by nesobecké jednání bylo vlastně nemožné. V tak složitém světě ale naštěstí nežijeme :-)

Co se "tenkého ledu" týče, troufám si tvrdit, že jeho varovné praskání se teď hlasitěji ozývá pod Zbyňkovými šlépějemi. Slyšet mluvit o "energetických matricích" člověka, který nerozezná mezon od quarku3), je poněkud zábavné. Svět, jak se zatím má za prokázané, je ovládán čtyřmi silami (gravitační, elektromagnetickou, slabou jadernou a silnou jadernou), a která z nich by měla zprostředkovat zmíněné energetické matrice karmických následků, není ze Zbyňkova výkladu patrné. Jelikož fyzikové takové projevy dosud nezaznamenali, mělo by se zřejmě jednat o nějakou novou, dosud neobjevenou a momentálně provozovaným detektorům utajenou sílu. Na takhle tenký led se ale opravdu pustit neodvažuju.

Úvahy o převtělování, energetických účincích emotivní motivace a akceleraci karmických dopadů na dosud nezrozená batolata mohou být jistě zajímavé, z hlediska racionálního zkoumání reality ? a ničím jiným se v Gammě neumím zabývat - je však nemohu považovat za víc než neověřené - co hůř, neověřitelné - hypotézy. Takové domněnky patří do světa duchovních úvah, pro které se necítím povolán; kdo hledá průvodce těmito sférami, může se jistě s důvěrou obrátit na autora www.oranzovestranky.cz. Buddhismus má samozřejmě i svou duchovní, mimo-racionální stránku, a v zájmu úplnosti neopomenu čtenáře na tyto aspekty upozornit. Vždy však při tom budu striktně oddělovat prokazatelná fakta a logické rozbory od náboženských představ.

Dle mého laického názoru vůbec nejdůležitější poznámka Zbyňkova příspěvku se týká otázky, zda důsledné uplatnění buddhistických zásad může být pro nás Zápaďany škodlivé. Takovou obavu může asi rozptýlit jedině hlubší znalost buddhismu, který představuje mnohem delší, složitější a obtížnější cestu než prosté "zbavení se emocí". Účelem úvodních analýz a meditací je odstranění falešných emocí, projasnění mysli, zaostření pozornosti a vůbec lepší poznání sama sebe. Tato fáze buddhistického studia podle slov těch, kteří jí úspěšně prošli, přináší naopak lepší a bohatší emoce, vyrovnanější postoje a stálejší partnerské vztahy. Uvádí se, že už jenom k dosažení tohoto výsledku je třeba až stovek hodin meditací; v této chvíli se tedy nikdo z nás určitě nemusí obávat, že by došel příliš daleko. Konečným cílem buddhistického duchovního úsilí je pak zbavení se nikoliv emocí, ale všech druhů chtivosti; z toho pak mají vzejít ty nejcennější city. Ale to už bych mluvil o věcech, které zatím neznám ani z doslechu. Kdo ještě nedošel ani k úpatí hory, má dost času na obavy, jestli ho na vrcholku nepřepadne závrať.

Říká-li můj vzácný přítel, že ?stále ještě není buddhistou,? mohu mu s úsměvem odpovědět, že ?já taky ne.? Mám-li občas tu drzost předstírat, že ano, je to v našem západním - někdy materialistickém, jindy křesťanském ? světě spíš úmyslná provokace a sebestylizující nadsázka. Neušel jsem zatím víc než pár kroků, ale od první chvíle jsem zjistil, že tahle stezka vede krajinou, která mi vyhovuje, že je mi dobře mezi těmi, kteří si ji také zvědavě prohlížejí a že mi dává srozumitelné odpovědi na otázky, které jsem zatím jenom tušil. Nevím, jestli dojdu až na konec ? určitě ne ? ale mám zřetelný pocit, že každý další krok mi jde k duhu. A když rádcové na rozcestích ukazují směr s vlídným úsměvem a tolerantní trpělivostí ? co víc si hříšník může přát. Vždycky je důvod nahlédnout aspoň za další zatáčku.

Honza F.
Ahoj Jardo,
pokud budu posuzovat Budhismus jako náboženský proud, pak některé odpovědi jsem už ve tvých článcích našel a to zejména dobu vzniku. Z toho plyne, že je to učení poměrně mladé. Víru občas přirovnávám k politice a různé proudy za názorové proudy (frakce). Z tohoto pohledu mne samozřejmě zajímá doba jejich vzniku. Snad by nejstarší učení měl být Korán ovšem toto porovnání nechám na Tobě (celkem mne to zajímá). Pro začátek je určitě poučné desatero božích přikázání, což je určitě schopno pochopit cca 99,99% populace.


Honzo,
tady mě zkoušíš zavést na nejistou půdu srovnávací religionistiky ? s tímhle opravdu zkušenosti nemám. Co se týče stáří jednotlivých náboženství, pro ty nejrozšířenější lze sestavit níže uvedené pořadí vzniku; pro informaci udávám i přibližné zeměpisné rozšíření a odhady počtu stoupenců. Většinu prezentovaných údajů jsem převzal z

http://www.religioustolerance.org/worldrel.htm

Střetávání názorových proudů, o kterém se zmiňuješ, se v oblasti náboženství samozřejmě projevuje víc než kdekoliv jinde. Jen pro ilustraci ocituji postesknutí administrátorů výše uvedeného webu: ?Skupina, která udržuje tyto stránky, se nedokáže nikomu zavděčit. Ať napíšeme cokoliv, pokaždé jsme ostře kritizováni. Římští katolíci nám připomínají, že v roce 1054 se východní ortodoxní církev odtrhla od jejich církve. Píší nám také východní ortodoxní křesťané, kteří zdůrazňují, že to byla římskokatolická církev, která se odtrhla od východní ortodoxie v 11. století. Když napíšeme, že obě větve raného křesťanství se prostě vzájemně rozešly, pak nás kritizují téměř všichni...?

V kontrastu s podobnými spory mi právě na buddhistické nauce byla od začátku sympatická její tolerance, nepředstírání výlučné neomylnosti a respektování odlišného názoru. Líbí se mi dalajlámova slova o tom, že ?všem věřícím by prospěla vzájemná úcta a stoupenci každého náboženství by měli něco vědět o náboženství těch druhých.? To je jeden z důvodů, proč do kolonky "Náboženské vyznání" napíšu "buddhista", až to jednou bude povinné... 8-)

Vznik: Název: Rozšíření: Počet stoupenců:
Prehistorie Animismus 232 miliónů
1500 př.n.l.
(někteří historici udávají vznik až o 2500 let dříve)
Hinduismus Indie, Nepál, Srí-Lanka 828 miliónů
1500 př.n.l. Sikkhismus Indie 24 miliónů
1490 př.n.l. Judaismus 14 miliónů
535 př.n.l. Buddhismus jižní+východní Asie, USA (velký rozptyl odhadu je způsoben nejistým počtem buddhistů v oficiálně ateistické Číně) 364 - 1600 miliónů
500 př.n.l. Šintoismus Japonsko 3 - 50 miliónů
520 př.n.l. Konfucianismus Čína, Asie 6 miliónů
440 př.n.l. Taoismus Tchaj-wan 20 miliónů
30 Křesťanství 2039 miliónů
622 Islám 1226 miliónů
Spiritismus 13 miliónů
Ateismus 150 miliónů


Slovníček

1) pozitivismus = filosofický směr, podle jehož zastánců jediné platné poznání je takové, které můžeme získat při vědeckých experimentech svými smysly nebo přístroji

2) religionistika = nauka o náboženství

3) mezony, quarky = mikročástice zprostředkující přenosy sil v mikrosvětě (mezony) a tvořící základní stavební kameny hmoty (quarky)

(pokračování)

Toto číslo Gammy bylo sepsáno s použitím myšlenek, parafrází a přeložených citátů z knihy Guy Claxton: The Heart of Buddhism ? Practical wisdom for an agitated world





Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 4 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS