Suezský průplav

* Gamma č. 189 (Suezský průplav (VII.))

Vydáno dne 17. 01. 2009 (2680 přečtení)

Díl sedmý - Od královny Viktorie do druhé světové války.

Z minulého čísla:
Žádné čekání na parlament, žádný ohled na veřejné mínění, žádné tajuplné pokyny, které by měly připravit zemi na něco mimořádného. Když se národ dnes ráno vzbudil, zjistil, že získal významný podíl na bezpečnosti a blahobytu vzdálené země,? napsaly Timesy. ?Důsledky této národní investice mohou být tak nedozírné, že by bylo mařením času pouštět se do odvážných spekulací. Tím, že máme moc, budeme mít také odpovědnost před světem.?
  ?Po čtrnácti dnech namáhavé práce a úzkosti jsem koupil pro Anglii podíl na Suezském průplavu,? psal Disraeli své důvěrné přítelkyni lady Bradfordové. ?Měli jsme proti sobě všechny hazardní hráče, světové bankéře a tajné agenty. Všechny jsme přelstili a ani v jediném okamžiku jsme nebyli v podezření.?



Rozhazovačnému chedívovi byly čtyři milióny liber, které dostal od Disraeliho za akcie průplavu, málo platné. Vězel až po krk v lichvářských dluzích. Jen bankovnímu domu Oppenheimů splácel ročně dva a půl miliónu. Začátkem roku 1876 přestal platit úroky, čímž de facto vyhlásil státní bankrot. Přistoupil na návrh anglické a francouzské vlády a přijal do svých služeb odborníky z těchto dvou zemí, kteří mu měli dát do pořádku finance. Znalci stanovili sumu chedívových dluhů na 91 miliónů liber, dvacetinásobek jeho transakce s akciemi průplavu. Chedív vyslal na venkov vojáky, aby od vesničanů nemilosrdně vymáhali daně. V zemi vypukl hladomor. Aby zajistily efektivní výběr splátek, evropské vlády přiměly chedíva jmenovat anglického a britského poradce do vlády jako ministry veřejných prací a financí. Ti, údajně z úsporných důvodů, zahájili drastickou redukci armády, která tou dobou už byla jedinou silou v Egyptě, schopnou postavit se jim na odpor. V únoru 1879 táhlo ulicemi Káhiry 2500 propuštěných důstojníků, žádajících odchod evropských ministrů. Do čela se jim postavil plukovník Arábí. Chedív Ismail se rozhodl uklidnit situaci propuštěním ministrů Wilsona a Blignierse. Dostal se však z louže pod okap: sultán ho sesadil a uvedl na trůn jeho syna Taufíka, který jmenoval Arábího ministrem války.


Nějaký čas byl klid; když však v květnu 1882 zakotvily v alexandrijském přístavu anglické a francouzské válečné lodě, vypukly nepokoje.
  11. července 1882 britský admirál Seymour poslal rebelům ultimátum a nařídil bombardovat a obsadit Alexandrii. Chedív se uchýlil pod anglickou ochranu a Arábí vyhlásil Angličanům vlasteneckou válku. 13. září 1882 došlo u egyptského města Tel-el-Kebír (na půl cesty od suezského kanálu do Káhiry) k bitvě mezi anglickou armádou a egyptskými povstalci. Vojáci generála Wolseleyho před svítáním překvapivě zaútočili proti městským hradbám a během půl hodiny Arábího fellahíny rozprášili. Za bezmocného zděšení Paříže, která do té doby prostřednictvím poradců spravovala zemi společně s Angličany, britská armáda Egypt okupovala a vytvořila z něj britský protektorát pod nominální vládou chedíva.


Průplav a jeho fungování tyto události příliš neovlivnily, protože obě bojující strany se zaručily za jeho neutralitu a nerušený provoz. Ten nebyl ohrožen ani o třicet let později za první světové války; nevelké rakouské loďstvo se neodvážilo opustit Jaderské moře a italská flotila (dokud Itálie v roce 1917 nezměnila strany a nepřipojila se na stranu Dohody, tj. západních spojenců) se také neodvážila větší akce. V této souvislosti stojí za zmínku dnes už zcela zapomenutá skutečnost, že východní polovinu Středozemního moře střežili za první světové války spolu s britským loďstvem někteří poměrně exotičtí spojenci: australská válečná plavidla, novozélandský křižník Filomen a čtrnáct japonských (sic!) torpédoborců se základnou na Maltě. Japonsko tehdy stálo na straně Dohody [Rusko, Británie a Francie] a Středozemní moře bylo nejbližším bojištěm, na kterém mohlo přispět ke společnému válečnému úsilí, nepočítáme-li ojedinělé šarvátky s německými korzárskými křižníky v Indickém oceánu.


Horší časy nastaly průplavu brzo po začátku druhé světové války. Když po pádu Francie v červnu 1940 italské loďstvo ovládlo centrální Středomoří, byla tím poprvé od zprovoznění průplavu přerušena námořní trasa, kvůli které byl vůbec průplav vybudován: strategická linie Gibraltar ? Suez. Skutečná krize však měla teprve přijít. Italskou africkou armádu Britové poměrně snadno zahnali od egyptských hranic do nitra Libye. V létě 1942 německý Afrikakorps pod velením generála Rommela postupně prolomil všechny britské linie, obklíčil a po krátkém obléhání překvapivým útokem dobyl přístavní pevnost Tobruk, a v říjnu 1942 stály Rommelovy tanky u egyptského El-Alameinu, 300 kilometrů od průplavu, který byl jedním z hlavních cílů německé ofenzívy. Podzim 1942 však byl dobou obratu na všech frontách, africkou nevyjímaje; když ve dnech 23.10.-4.11 1942 vojáci britského generála Montgomeryho porazili německý Afrikakorps a zahnali ho na ústup, bylo nebezpečí hrozící průplavu odvráceno definitivně. Na jaře příštího roku Spojenci německá vojska obklíčili a zničili v severovýchodním cípu Tuniska, a po třech letech krvavých bitev o konvoje zásobující obleženou Maltu byla cesta z Gibraltaru do Suezu konečně opět volná.


Ničím nerušený provoz suezského průplavu pak trval čtrnáct let. Britové po válce odešli z Egypta a ponechali si vojenské jednotky pouze v pásmu průplavu, který zůstával majetkem britské vlády. O tři roky později, v roce 1948, britský odchod z další kolonie ? Palestiny ? připravil jeviště pro sérii dramat, která neskončila do dnešních časů a téměř vždy se průplavu bezprostředně dotýkala. Součástí tohoto příběhu se proto od této chvíle stane také alespoň letmý nástin střetů probíhajících už šedesát let na Blízkém východě.

Zdroje
Desider Galský: Veliké dobrodružství - Suez a Panama



Dopisy čtenářů

ad: Gamma188: President Obama

Franta H.
cus stone
tys prohral flasu, ale amici maji negra v bilem dome podle me na tom jsou hure....


Pavel K.
Ahoj!
Co se stalo? Země se zachvěla a Gamma je tu!!


Pavle, kvůli Gammě se Země určitě nechvěje :-) ale přiznám se, že už se mi v tom nepolevujícím pracovním shonu opravdu zastesklo po vás čtenářích... tak snad to zas půjde o něco lépe.

Honza F.
Díky za pěknou Gammu, osobně se domnívám, že nový americký prezident se nedožije vysokého věku.


Honzo, tohle je určitě noční můra nás všech, kdo pokládáme Ameriku za svého spojence; další Dallas 1963 si určitě nikdo nepřeje. Obamovi nepochybně hrozí mnohá nebezpečí; na druhou stranu, američtí presidenti už dávno nejezdí po městech v kabrioletech a hoši z bezpečnostní služby se také lecčemus přiučili. Pevně doufám, že zrovna tahle pohroma Ameriku v příštích letech nepotká. Jeden komentátor nedávno poznamenal, že kdyby k něčemu takovému došlo, černá Amerika by nejspíš reagovala způsobem, vedle kterého by rasové nepokoje z roku 1968 po zastřelení reverenda Martina Luthera Kinga vypadaly jako čajový dýchánek.

Pavel N.
Ahoj Jardo,
jsem rád, že ještě publicisticky žiješ. Já jsem původně z Obamy taky nebyl zrovna nadšený -- volání po změně, když současně neříkám jak ji udělat, mě připadá tak trochu populistické -- ale zatím se jeví docela dobře. Jsem zvědav, jak si poradí hlavně s ekonomikou, protože z toho by se mohl vyklubat docela malér. Na konci správně poznamenáváš, že "to se může stát jen v Americe". K tomu bych jen dodal (se značnou mírou abstrakce), že prodat budoucnost vlastních dětí za 30 Kč, to se může stát jen v Česku.
Přeju ti hezký den a -- jakkoli to zní blbě, určitě víš, kam mířím -- dosti práce.


Pavle, ještě žiju :-) a občas dokonce i "publicisticky". Moc času na to není, ale snad aspoň občas chvilka zbyde. S ekonomikou, jak to vypadá, si bude muset poradit nejen Obama... a české záležitosti - po nejčerstvější ostudě s plánovaným ústupem z Afghánistánu - už se mi ani nechce komentovat. Co se práce týče, v posledních měsících mě začíná trochu zmáhat - ale jak říkáš, zaplať pámbu za ni.

Myšák
čauky Jardo
nezklamals, nečekal jsem, že uznáš, že mohli mít pravdu třeba Frantíci ... "Stěží však někdo lituje samotného svržení režimu Saddáma Husejna, jehož zločiny ve své době snesly srovnání snad jen se Severní Koreou; že vítězná invaze zdegeneruje do vleklé občanské války, nikdo nepředpovídal... "
To není pravda! Psal jsem Ti to já, protože to přesně předpovídali Němci a Frantíci a Ty ses tomu posmíval, že jsou to pacifisti, který si hrajou na velmoci jimiž dávno nejsou.
Měls napsat , že to nikdo z nadšenců války nepředpokládal, pak by to bylo správně...
Zbytek zní kupodivu :-) rozumně.
Hlavně se neupracuj a lítej!


Štěpa
Jsem rád, že už zase píšeš:-)
Tak dva komentáře:
?že vítězná invaze zdegeneruje do vleklé občanské války, nikdo nepředpovídal.?
Já jsem to předpovídal a několikrát ti to psal, že to tak skončí. Jen si projdi staré e-maily :-). Psal jsi, že určitě ne, že je to ?nemožné?.
Afghánistán
Válka v Afghánistánu asi vyhrát nejde ale ukončit taky ne. Tam se musí pořád bojovat jinak budou mít čas vybudovat stát jehož hospodářství bude stát na vývozu kokainu nebo co to z toho máku vyrábí a budou financovat teroristy a jejich výcvik. Jen se tam Rusové vystřídali s Američany (každý chvilku tahá pilku) Pak tam možná půjdou Číňané (někde musí zkusit ty nově nakupované zbraně od Rusů a amíků).
Je to sranda, drogy ani teroristy ve své zemi nikdo nechce ale zabránit jejich výrobě a tréninku taky nikdo nechce. Je populární řečnit jak je ta válka nespravedlivá. Vyrábět drogy pro naše děti a vyhazovat do vzduchu domy taky není spravedlivé :-). Když si to budou dělat doma tak je to jejich věc ale oni to exportují jako zboží.


Omlouvám se všem, kteří včas říkali, že to špatně dopadne, jejichž předpovědi jsem radši zapomněl :-) budu si muset zase vzít pár tabletek toho vitamínu na zlepšení paměti... jak se to sakra jmenuje... himl, podvodníci zlodějský, zas mi prodali nějaký placebo...
Nu dobrá, máte pravdu, Myšáku i Štěpo, že ledacos opravdu dopadlo jinak - a o hodně hůř - než plánovači irácké operace čekali. A pravda je i to, že se tentokrát některé kassandrické předpovědi splnily. Kdyby ale "měli mít pravdu třeba Frantíci" (kteří si opravdu odedávna hrají na velmoc, a daří se jim to čím dál méně) , museli by mít pravdu i v tom, že by bylo lépe, kdyby v Iráku dál vládl Saddám. Ale v tomhle se asi neshodneme - jakkoliv může být Myšák překvapen tím, že mám občas i "rozumné" názory :-) Teď už nezbývá, než počkat, co s tím provede nový americký president.

Zbynďák
Nekecej, Gamma, hurá! Hele a znovu - dej mi vědět den před tím, než jí vydáš, ať to můžu připravit.

Vtipálku, já nevím, co bude za hodinu, natož co budu dělat zejtra :-) doba je těžká, nikdo to nemáme lehké - však Ty to nějak zvládneš. Díky za Tvůj obětavý servis!

A letos tedy na závěr - hodně štěstí a úspěchu do toho příštího, asi dost těžkého roku všem čtenářů Gammy přeje

Jarda





Celý článek | Autor: Jarda Pecka | Počet komentářů: 7 | Přidat komentář | Informaèní e-mailVytisknout článek


©2001 Zbyněk Slába, grafické prvky - Renáta Řehová
Stránky byly vytvořeny s využžitím redakčního systému: PhpRS