Většina občanů naší země jistě zná příznačnou zkratku "LDN". Dovolím si trochu zadeklamovat: "šťastný jest ten, kdo dosud nepoznal, co obnáší Léčebna Dlouhodobě Nemocných" a pozor - tím se opravdu nechci dotknout toho jednoho procenta eldéenek s personálem, který péči o většinou starší a nemohoucí pacienty považuje za své poslání. To jsou výjimky. Standardem je spíše situace, kdy na LDN skončí pacient, který tak ztratí definitivně možnost návratu do normálního života, pokud nemá to štěstí, že může trávit čas své nemoci doma u svých blízkých. Během let jsem v mnoha těchto zařízeních viděl scény, které lze jednoznačně označit za hrůzné. Pacienty, kteří strávili noc na ledové podlaze, protože po jejich pádu z postele personál až do rána ignoroval zvonění podobně nemohoucích spoluležících, lidi umírající v dva až tři dny nevyměněných plenách, dehydratované nešťastníky, bolestivě dokonávající s oteklým a do krve rozpraskaným jazykem, protože lékaře ani sestry nenapadlo pacienta v kómatu patřičně ošetřit a dát mu infuzi, když už se nebyl schopen sám napít. Proč tomu tak je? Ponechme nyní stranou pomyslný morální kodex. Vše je totiž hlavně o penězích.
Že se české zdravotnictví nachází v situaci, která je dlouhodobě neudržitelná, je známý fakt. Že je totéž zdravotnictví oblíbeným prostředkem politického boje, je rovněž známá skutečnost. Stejně tak je známé, že se neobejdeme bez radikální a rychlé reformy, která zajistí českému zdravotnímu systému "trvale udržitelný rozvoj". Navíc česká populace je postižena vysokým procentem nejrůznějších chorob, oproti západoevropským zemím jsme v tom prakticky smutnými rekordmany. Mizerná životospráva, mizerný životní styl, svého zdraví si většina Čechů nijak neváží a péči o něj si představuje tak, že jednou za čas přijdou k "obvoďákovi", ten jim předepíše pár vyšetření, případně jim dá "nějaké prášky a ono to zase bude dobré". Nebude. V západní Evropě je spoluúčast pacientů na výsledcích svého zdravotního stavu mnohem vyšší a tato skutečnost její obyvatele účinně stimuluje k mnohem lepší péči o své zdraví. U nás nikoli. Češi se většinou přejídají, kouří, nesportují, pijí nadměrně alkohol a pokud onemocní, stát se o ně přeci postará. Na tyto pochybné "jistoty" si pak nenechají sáhnout. Což bohužel velmi rychle pochopili nejrůznější populisté a političtí šíbři, kteří touží po moci za každou cenu. Minulý týden mě vysloveně zaujal rozhovor předního českého deníku s pány Paroubkem a Sobotkou.
Redaktor se vyptával zmíněných pánů, jak hodlá jejich strana řešit aktuálně velmi krizovou situaci ve zdravotnictví (odhaduje se, že finanční prostředky pojišťoven, určené pro krytí léčebných výloh pojištěnců, budou vyčerpány koncem jara roku 2010. Reakce obou jmenovaných zněla zhruba takto: "Víte, nám jde především o zrušení zdravotnických poplatků a prosazení dalších sociálních reforem." Na otázku, kde na to tedy oba pánové hodlají vzít, pan Paroubek nevzrušeně odpověděl, že celá krize je "vlastně jenom uměle vytvořená demagogie jeho politických odprůrců". Zajímavé, pan ministr Janota, mimochodem velmi zkušený ekonom, byl tak vlastně označen za zbytečného panikáře. Jestliže jste se ve škole učili matematiku, zapomeňte na pravidla, politici nám právě vytvářejí nová, zjevně velmi revoluční.
Svět není černobílý. Fakta u hlavních aktérů současné krize jsou zhruba takováto:
- Dr. Rath, člen strany X, majitel luxusní privátní kliniky pro nejbohatší, přitom zuřivě bojující proti poplatkům, spoluúčasti pacienta a privátním nemocnicím. Zvolen pro odmítání poplatků a nereálné sliby. Jeho otec, Ratmír Rath byl za socialismu významným spolupracovníkem komunistické tajné policie, po roce 89 pak oba Rathové podnikají v oblasti přeprodeje zboží denní spotřeby (pročpak asi nikoli ve zdravotnictví), následně se Rath junior stává vedoucím ČLK a mluvčím lékařských odborů. Jeho další kariéra je notoricky známá. Dle názoru mnoha psychologů se jedná o člověka se závažnými poruchami osobnosti.
- Ing. Paroubek, bývalý (dle mínění exkolegů a generálního ředitele RaJ) poměrně neschopný výrobní náměstek podniku Restaurace a Jídelny, permanentně vystupující jako typický komunistický papaláš, se z průměrného komunálního politika stává rázem šéfem strany X poté, co její původní představitel, Stanislav Gross je nucen rezignovat po vlně trapných úplatkářských afér a podivných machinací ohledně jeho bytu i styků s majitelkou mnoha nevěstinců, odsouzenou za pojišťovací podvod. Bezohledný diktátor, který vše podřídil získání moci, který si jezdí šeptat tajná slůvka s ruským diktátorem Putinem bez obvyklé účasti diplomatů a který jasně dává najevo odpor vůči kapitalistům, "imperialistům" a podnikatelům, přestože jejich peníze nutně potřebuje pro uskutečňování svých nereálných "sociálních cílů".Pan Paroubek se netají politickou orientací na Rusko, stejně jako prezident této země pan Klaus.
- Mgr. Sobotka, dle průzkumů "nejdůvěryhodnější politik", člověk, který velmi rychle podlehl vlivu svého šéfa, v roli bývalého ministra financí nesmyslně zadlužil zemi, bojuje proti zmíněným poplatkům u lékaře, ale hlavně - za neoprávněně vybírané poslanecké náhrady si pořídil luxusní dům za milióny a k tomu další výhodné prebendy. Ano, z vašich peněz, vážení voliči. Přijde mi poněkud tristní, když vidím například jihomoravské majitele třicet let starých rezavých škodovek, jak nadšeně volí a v průzkumech chválí tohoto politika, který se tak snaživě stará o to, aby se životní úroveň jeho voličů i nadále snižovala. Mimochodem - přežije právě vaše firma plánované paroubko-sobotkovské zvýšení daní? Přežije to právě vaše pracovní místo?
- Mgr. Vlček, šedá figurka a dohodou stran X a Y dosazený šéf sněmovny, který nedávno tak hořce plakal nad svou hypotékou, když se šéfové zmíněných partají před časem pokusili dojít ke shodě v otázce rozdělení politického vlivu a ohrozili tím jeho tak výnosné pracovní místo. Jak vtipně vyjádřil známý publicista, pan Karel Steigerwald: "Smutné jest kvičení prasátka, odháněného od korýtka".Pan Vlček jednoznačně podporuje proruskou orientaci pana Paroubka a hlasitě vykřikuje, že "z Moskvy a od komunistů nám již nehrozí žádné nebezpečí". Oběti rudé zvůle z padesátých let by při těchto slovech měly křičet hrůzou.
- JUDr. Stanislav Gros, příklad zázračné kariéry, kdy z průměrného železničáře doslova přes noc povstává multimilionář s akademickým titulem, o jehož pochybném původu píší přední české deníky v mnoha náznacích. Zcela typický případ "křišťálově čistého podnikání". Mimochodem zkuste si představit, jak dlouho byste vydělávali milión korun vy a pak to ještě vynásobte mnoha desítkami. Zajímavý nepoměr, že? Pan Gross ovšem své peníze dostal od bohatých podnikatelů zcela jistě pouze v rámci jejich charitativního cítění s tímto expolitikem. Pamatuji si dobře, jak se končící premiér Gross při cestě do zaměstnání plížil okolo zdi lidového domu s obličejem ukrytým za aktovkou přes restaurant Hybernia. Ani se mu nedivím, že se styděl ukázat svojí andělsky čistou tvář prostému lidu. Dnes už se ovšem nestydí a halasně se chlubí svými penězi a nemovitostmi na Floridě. Inu, každý rosteme.
- Ing. Topolánek, obhroublý šéf strany Y, který se z původně bezvýrazného straníka vypracoval na průměrného politika evropského formátu a který následně uraženě a teatrálně opouští scénu po prvním vážnějším problému, politik, který manipuluje se svojí stranou a chová se doslova jak rozmazlené děcko a nikoli jako moudrý státník, když to od něj situace vyžaduje.Jako další pochybné aktéry strany Y můžeme klidně jmenovat různé Dalíky, Kubery, Bendy, Gandaloviče, Oberfalzry, Řebíčky atd. Zejména pan Benda, šéf bezpečnostního výboru je kapitola sama pro sebe, jeho neustálé (a často úspěšné) pokusy o prosazování zákonů, znemožňující trestat nejtěžší zločiny a tunely jsou taktéž notoricky známé. Jeden takový velmi významný zákon začne platit od prvního ledna 2010. A pokud si myslíte, že vás v nejhorším zachrání evropské soudní instituce, mýlíte se, prezident Klaus vám (kvůli své ješitnosti a Lisabonské smlouvě) zajistil nesmyslnou výjimku, která odvolání k těmto institucím znemožňuje, stejně jako omezuje vaše sociální jistoty, deklarované EU.
- Ing. Kalousek, oceněný titulem nejlepší evropský ministr financí, kerý se v nastalém bezvládí jaksi "utrhl ze řetězu" a prosazuje podivnou zakázku na likvidaci ekologických škod za dvanáct miliard korun v době, kdy se česká ekonomika potácí na tenké hraně. O předem jasném vítězi a příjemci zmíněných miliard snad ani nemá význam se rozepisovat, stejně jako o stovkách miliónů, vytunelovaných z ministerstva obrany za působení páně Kalouska tamtéž.
- Po odchodu vzácně zásadového Ing. Bursíka z MŽP jakýsi přičinlivý úředníček tohoto ministerstva náhle schvaluje stavbu obří pardubické spalovny průmyslových jedů, přes jednotný odpor celého kraje. A tak zatímco se v tělech pardubických obyvatel a především pak v tělech jejich dětí budou hromadit nejrůznější chemikálie, někdo si zřejmě bude spokojeně užívat luxusního domu a dalších soukromých požitků z prostředků, které mu jaksi náhle a z čistého nebe záhadně navýší jeho soukromé konto, vedené nejspíš u tradičně diskrétní švýcarské banky. Je obrovská škoda, že se původně nadějně a moderně vyhlížející strana, které jediné záleželo také na životním prostředí a určité čistotě politiky nakonec prezentovala veřejnosti jako spolek rozhádaných amatérů. (Slavné video z teplického sjezdu snad není třeba ani zmiňovat).
- Stávající vláda premiéra Fischera zuřivě (a nejspíš i úspěšně) bojuje za prolomení těžebních limitů na severu Čech, čímž dokazuje, že je jenom bezmocnou loutkou v rukách lobbistů a průmyslníků. Sám pocházím z českého severu a tak mě další a zřejmě i konečná likvidace kdysi tak nádherné krajiny nijak netěší. Ale už tam nebydlím a tak mě nikdo nevystěhuje násilím z mého domku v zájmu uhelných a elektrárenských gigantů. Hodně z vás se to ale dotkne osobně, milí Severočeši a často i fanoušci strany X, která celou stávající situaci způsobila svým nezodpovědným a nepřipraveným shozením vlády. A kdo ví, třeba se i nový Most zase zbourá a postaví někde jinde, případně i Jirkov a Chomutov, strana X úspěšně vytahuje k moci komunisty a ti mají s bořením historických měst zkušenosti. Škoda, že si mnozí se Severočechů již nepamatují na mlhavý šedohnědý vzduch, páchnoucí dehtem a sírou, který jsme v hnědouhelné pánvi za socialismu dýchali po většinu zimy...
- Fascinuje mě, že českým voličům je toto všechno zcela lhostejné. Přitom by stačila primární znalost základního fyzikálního zákona, který říká, že každé akci odpovídá reakce, jinými slovy že nic není zadarmo. Jestliže je již nyní dluh naší země tak astronomický, že jenom jeho úroky budeme splácet při současné výši splátek sto let, je to tragédie, která postihne zejména dnešní generaci pracujících i důchodců a potom také mládež, kterou nesmyslně rozhazovačná, tzv. "sociální" politika připravila v Česku o budoucnost. A můj dotaz zní: kdo na tom bude lépe, mládež, která se prostě naštve a odejde za lepším, nebo stárnoucí a nepružná generace, která zcela jistě už prostě nemá kam odejít? Můžete hádat, ostatně možnosti máte pouze dvě.
Vraťme se však k původnímu tématu článku a položme si otázku, jaký je vlastně smysl našeho života, jeho cíl. Odpověď není zase až tak složitá, přestože se jedná o téma, které zaměstnává světové myslitele a filozofy již tisíce let. Je to dosažení naplnění potřeb duše. Je to přijetí pravidel a získání schopnosti života ve společnosti. Je to posílení této společnosti svými potomky. Je to výchova potomků a předání pravidel a zkušeností. Je to vlastní podíl na životě a vývoji společnosti, na budování příjemného a zdravého životního prostředí, je to konečný pocit štěstí a uspokojení nad plnohodnotným a plodným životem. Je to také odpovídající zpětná vazba od těch, které milujeme, kterým jsme v životě něco dali a kteří milují nás. Je to trvalý duchovní rozvoj a neustálé rozšiřování obzorů a vnímání. Je to pomoc druhým. Je to láska. To vše nutně potřebujeme pro vývoj a cestu své duše. A skutečnost? Upřednostňujeme pouze vlastní pohodlí a peníze, své děti kvůli práci prakticky nevidíme, naše přestárlé blízké odkládáme v lepším případě do pečovatelských domů, v horším pak do pověstných LDN, slangově zvaných "čekárny na smrt". Tolerujeme miliardové tunely, podvody, zločiny a krádeže vašich volených zástupců, likvidaci půdního a lesního fondu, české krajiny jako celku. Představte si situaci, kdy jste vlastníkem domu, ale nemůžete s ním nijak nakládat. Pak přijde spekulant a dům vám prodá za zády za deset miliónů korun. Vám s baziliščím úsměvem podá pětikorunu a řekne "zajistím vám blahobyt, volte mě". Vy jej volíte a za půl roku v šoku zjišťujete, že už nemáte kde bydlet, že jste si svůj dům doslova projedli, je neobyvatelný a patří někomu jinému. Co bude dál?
Dál je to vlastně logické a jednoduché. Je vám šedesát, sedmdesát let a jednoho krásného dne si třeba zlomíte kyčel, "klepne vás pepka", jak se lidově říká mozkové příhodě, či vás skolí těžký infarkt, nádorové onemocnění atd.. Skončíte na chirurgii, neurologii či kardiologii, odoperují vás, máte již vyšší věk, je třeba uvolnit lůžko, za dva týdny už ležíte na LDN. Kolem vás se umírá, nemohoucí lidé tupě upírají prázdné pohledy do stropu, smutek, stres a beznaděj. Vaši rodiče jsou dávno mrtví a děti na vás nemají čas. Vy jste na ně také neměli, takže je to v pořádku, ale vás to samozřejmě bolí. Nikdo vás nepohladí, nepovzbudí, nenakrmí vás, nepřinese vám něco hezkého. Špatný psychický stav se na všem podepisuje, váš zdravotní stav se zhoršuje, personálu jste lhostejní, den ode dne je to horší, děti za vámi už nebyly tři týdny, je vám to líto, po nocích pláčete nad svým smutným osudem, čekáte několik hodin, než vám lhostejná sestra vymění pokálené pleny, jste dehydratovaní, pak upadáte zvolna do kómatu, trápíte se, nedostanete žádné utišující léky, už se nemůžete ani normálně hýbat, ucpaný nos vám nedovoluje dýchat, chrčivě vdechujete suchým krkem, jazyk praská, usychá a zduří, dvakrát za den vám personál hodí k posteli oběd či večeři a za hodinu jídlo nevalné chuti s pokrčením ramen odnesou, v noci se pokusíte obrátit na bok a ulevit bolestivým proleženinám, padáte však na podlahu a lámete si ruku a druhou kyčel, v krutých bolestech umíráte k ránu na ledových dlaždicích jako kus hadru, bezmocně plačící, opuštění celým světem, s pocitem křivdy a obrovského nepochopení. Že to příliš dramatizuji? Tak navštivte LDN ve vaší nemocnici a uvidíte sami. A přátelé - bude hůře a hůře. Peněz pro věci veřejného zájmu bude čím dál méně, stejně tak zřejmě i lásky a citu, čistého vzduchu, vody, míst k relaxaci atd. A nebudou li peníze, nebude kvalitní zdravotnictví, bude li vůbec nějaké, protože veškerý zdravotnický personál bude nejspíš pracovat v zemích, kde si jeho služeb váží mnohem více. A nebude li kvalitní zdravotnictví, nebude ani kvalitního života, ani důstojného odchodu. Možná vás to ještě nyní netrápí. Možná ještě stále obdivujete populisty, kteří vám halasně házejí pár haléřů za miliardy, které nerozumně utratili či rozkradli. Možná také patříte k těm, kteří rádi zaplatí několik set korun za cestu do krajské lékárny, kde ušetříte třicet korun za poplatek. Nejspíš si nevážíte svých blízkých, hodnot předchozích generací, krásné a čisté země. A především si nevážíte práce lékařů a sester, protože zejména jim upíráte právo na spravedlivou odměnu za jejich těžkou a zodpovědnou práci. A oni opravdu nestudovali šest let proto, aby pracovali za podřadný plat a nemohli rozumně uspokojit ani své základní potřeby jenom proto, že se stali rukojmím politiků. Pokud nevěříte, zkuste si promluvit s některým z mladých lékařů, kteří pracují ve státní nemocnici. Zjistíte pak, proč tito talentovaní a vystudovaní lidé závidí platy řidičům MHD. A to nemluvím o sestrách, které dřou doslova za pár korun a jejichž práci by většina z vás nechtěla dělat ani v nejhorších snech. Já sám si práce zdravotního personálu velmi vážím a nikdy by mě nenapadlo přijmout náhradu poplatku od populistů, jako je pan Rath a spol. Musel bych se sám před sebou stydět. Ale pravda je také to, že se o své zdraví starám a cítím se za něj zodpovědný. A lékaře díky tomu příliš navštěvovat nemusím.
Naše duše potřebuje v okamžiku smrti především klid, lásku blízkých lidí a harmonii. Potřebuje si ještě promluvit s nejbližšími o svých pocitech, chce se ujistit, že její život nebyl zbytečný. Chce odcházet v příjemném prostředí, třeba doprovázena hudbou, s pocitem, že něco dokázala, něco znamenala, že byla milována a také že sama dokázala dobře a naplno milovat. Život došel naplnění a chce být důstojně ukončen. Realitu si však připravujeme odlišnou: povětšinou zemřeme opuštění a nemocní, neschopní pohybu a v bolestech kdesi v otřesně působícím zařízení, daleko od svých blízkých, pro které je mnohem důležitější třeba sledování přihlouplého televizního seriálu, než jejich umírající nejbližší, který jim kdysi dal život. Duše opustí tělo zmatená, nejistá a nešťastná, nemilovaná a nepochopená. Nikdo jí nevyprovodí citlivě tam, kam kráčí nejistá a rozechvělá očekáváním. Naše tělo bude podrobeno kremaci a urnu s popelem si naši blízcí často ani nevyzvednou, nechají jí lhostejně v pohřebním ústavu. Žádná úcta a láska k zemřelému, k vznešenému procesu ukončení života, k jeho odkazu. Opravdu to tak chcete? A opravdu používáte zdravý rozum, když stojíte u volební urny, nebo v běžném občanském životě? Já si tím jistý nejsem...