Zázrak české farmacie v praxi

Autor: Zbyněk Slába <Zbynek.slaba(at)email.cz>, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 29. 01. 2017

Aneb jak mi česká Spofaplast zachránila výlet a duševní zdraví :-)

V sobotu ráno, po uspokojení všech přirozených potřeb mých čtyřech morčecích slečen, jsem s běžkami a těžkým ruksakem vyrazil na další přechod hřebene Krušných hor - z Komáří Vížky nad Teplicemi do Lesné nad Chomutovem. Počasí bylo tentokrát opravdu krušnohorské - mráz, hustá mlha a silný vítr. Což drsným mužům, uvyklým na nepohodlí nevlídného světa nijak nevadí, ovšem pouze do okamžiku, kdy něco tragicky selže:-) A přesně to se mi stalo. Po patnácti kilometrech pohodové jízdy v mlze a vánici mi podjely nohy na ledovém zmrazku a mých sto kilogramů živé i neživé váhy dopadlo na pravou hůlku. Ozvalo se charakteristické duralové lupnutí a já nevěřícně zíral na tři běžecké hole, z nichž použitelná byla ovšem pouze jedna. A to na běžkách opravdu nestačí, navíc s dalšími padesáti kilometry trasy před sebou.




Pohled na spoj u ohnutých konců


Vztekle jsem mrštil dvěma pidihůlkami k popelnici v garbage pointu na Novém Městě, vytáhl švýcarský záškodnický nůž a jal se znásilňovat jeřabinu, rostoucí poklidně kousek od cesty. Když už jsem měl přiřezanou nouzovou oporu, silně podobnou berle Mrazilce z ruského trháku, ozval se za mnou vlídný hlas horala s neméně obřím ruksakem a lopatou po boku: "Ale copak, snad jsi si nezlomil hůlku?" "Jo", odsekl jsem, stále pod vlivem lehké duševní nepohody. "Tak jí přines, to je maličkost" a pán se výsměšně podíval na masivní sukovici, stojící výhrůžně vedle mých běžek. Donesl jsem tedy dvě minihole a běžkař vytáhl z ruksaku sáček neurčité barvy. Zalovil v něm, vylovil charakteristickou červenou špulku a zeptal se "už jsi někdy slyšel o Spofaplasti" ". "Tak trochu, jsem totiž z Ústí". "Podrž hůlky! ", zazněl příkaz. Pán omotal nejprve každý zlomený konec, pak oba přiložil s přesahem k sobě a obtočil je dalšími závity náplasti bez polštářku. Potom mi hůlku podal: "opři se o to plnou vahou i s ruksakem". Opřel jsem se v očekávání, že skončím probodnutý na zemi v louži krve. Kupodivu nic. Hůlka držela, ani se nepohnula. "To máš na doživotí, nevíš vůbec, co je Spofaplast za zázrak", prohodil ten dobrý muž a zmizel v mlze podobně, jako Krakonoš v Obřím dole.



Celkový vzhled ? je dokonale rovná!

Nedůvěřivě jsem tedy vyrazil vstříc dalším dobrodružstvím a zjistil, že nouzově zalepená hůlka drží naprosto neskutečným způsobem. Po celou cestu statečně odpichovala a při jízdě do Jirkova jí absolutně nevadilo ani mohutné protipíchání, kterým jsem brzdil sebe i ruksak při jízdě v hlubším sněhu v údolí do Drmal. Co dodat:-) Kdyby nebyla o trochu kratší, neměl bych důvod jí měnit, ale přiznám se, že takové popření fyzikálních zákonů jsem opravdu nečekal. Podivné západní náplasti, které nelepí, nedrží a trhají se, nesahají Spofaplasti ani po špičky prstů. A tak se tento úžasný český výrobek stane nedílnou součástí mé nouzové horské výbavy, protože mě opravdu přesvědčil, že nic lepšího tam být ani nemůže:-)