Proč vlastně zimní výlety? Mám jednoduchou filozofii: na svých cestách se rád spoléhám pouze na to, co si nesu v batohu na zádech. Navíc v teplých letních měsících podléhají potraviny rychlé zkáze a pokud nemáte při cestě potoky, například se vám bude velmi špatně chladit pivo k večeři Zimní trasy ale vyžadují tři věci: 1) vhodnou výbavu, 2) určité zkušenosti a za 3) pak trochu slušnější tělesnou kondici Tu mi naštěstí matka příroda zatím poskytuje v dostatečné míře, ale pravda - není to úplně zadarmo

Staří Keltové neslavili svůj svátek Beltine na "čarodějnice" 30.4., ale vždy o prvním jarním úplňku, kdy se Slunce nachází v Býku a Měsíc ve Štíru. Tento astronomický úkaz nastává v různou dobu, někdy v dubnu, někdy až v květnu, ale sílu má vždy obrovskou a já si jej nenechávám nikdy ujít. Dalo by se říci, že "býkoštíří" úplněk v přírodě otevře její mohutnou, tvořivou sílu, ale nejenom to. Proto si tento den vždy pečlivě hlídám a nevynechal jsem ani ten letošní, který nastal 25.4. před desátou večerní.

Hodili jsme si na záda ruksaky a přešli asi dvě stě metrů k "mému" buku. Zatímco jsem se s ním šel přivítat, Jindra se z povzdálí díval. Přitiskl jsem čelo na kůru a v duchu říkám svému příteli "ahoj, dlouho jsme se neviděli, ale dneska bych s tebou moc rád mluvil a přivedl jsem si tlumočníka, potěší mě, když ho přijmeš." Pocítil jsem zvláštní vibraci a pak se ozval kamarád: "on tě má vyloženě rád, jakoby k sobě patříte, aha - on byl kdysi tvůj jelen, ale pak už ho nebavilo být zvíře a tak se stal stromem. Jmenuje se Hardan. Teda, ale vůči mě není vůbec přátelský, připadá mi, jakoby mě od sebe vyloženě odháněl, jako rytíř mečem."

Čtenáři Oranžových stránek si nyní nejspíš řeknou, že se ten Slába už definitivně zbláznil, kam se poděl jeho pragmatický a racionální přístup, kvůli kterému na tenhle web chodíme? Přístup nezmizel, jenom se trochu rozšířil o několik věcí, které tak nějak vyplynuly z toho, co jsem začal dělat už loni - z práce s minulými životy. Klepejte a bude vám otevřeno, říká se myslím v Bibli. I zaklepal jsem tedy a hle - brána se pootevřela a odhalila mi (zatím) malou část svých tajemství...

"Počkej, teď neruš" odbyla mě k mému údivu kamarádka při jedné z našich regresních terapií, o kterých jsem psal v tomto článku. Byla ve stavu hluboké relaxace a právě se mračila, jak se snažila něco rozpoznat. Na mé dotazy co se děje odpověděla "nevím někdo si mě převzal, člověče ono to má křídla jak anděl", vydechla. Máš mu důvěřovat a máš nás teď chvíli nechat". Z chvíle byla nakonec hodina a já jsem se právě ponořil do velmi zajímavého mystického světa...

Loni se na mě před Vánoci obrátila kamarádka prosbou, jestli bych jí nepomohl se zakoupením drobných vánočních dárků pro děti v dětském domově. Pomohl jsem samozřejmě moc rád s vědomím, jaké jsem měl štěstí, když jsem mohl vyrůstat v harmonickém rodinném prostředí. Akci pořádá majitel malého kadeřnického salónu v Praze, který část svého zisku dává právě na drobné dárky pro tyto opuštěné děti, které jinak nemají možnost najít pod stromečkem to, co by potěšilo jejich srdíčka. Moje prosba na vás zní: pomožte letos několika korunami také...