Volný pád

Parašutismus se stává zejména v posledních letech poměrně oblíbeným sportem a značný počet lidí přitahuje zejména krátká doba výcviku a přijatelná cena. Pro vážnější zájemce pak není žádný problém pokračovat dále ve výcviku a stát se buď aktivním sportovním parašutistou, nebo skákat jen tak pro radost. Doba Svazarmu, kdy bylo vše řízeno přísnými předpisy a osnovami již naštěstí skončila a dnes vám nikdo nebrání v rozvoji a zábavě, určitým omezujícím faktorem může být pouze výše vašich finančních prostředků.

Záleží jenom na vašem rozhodnutí, čemu dáváte v životě přednost a v neposlední řadě také - pro jakého instruktora se v konečné fázi rozhodnete. Většina instruktorů jsou zkušení parašutisté s dlouholetou praxí. Já osobně upřednostňuji zkušenější instruktory, kteří prošli Svazarmem. Vyhýbejte se kursům, kde vás proškolí během hodiny a pak jdete do letadla. Pokud skáčete sami, nemáte nejmenší šanci zvládnout po tak krátkém "výcviku" případnou krizovou situaci. Pojďme se ale nyní podívat na možnosti, které se vám v současné době nabízejí a případné negativní aspekty parašutismu si probereme později.


Pokud si chcete vyzkoušet jedinečný adrenalinový zážitek - minutový volný pád z výšky 4 kilometry, můžete zvolit nejbezpečnější možnost - seskok v tandemu se zkušeným instruktorem. K tomu nepotřebujete žádné lékařské prohlídky, pouze trochu odvahy a také peněz. Cena se pohybuje od 3000 do 4000 korun. Proč je tento typ seskoku nejbezpečnější? Oprávnění pilotovat tandemy má v naší republice pouze několik lidí a jsou to ti nejzkušenější ze zkušených. Vy neřešíte vůbec nic, pouze padáte, pevně připoutáni k instruktorovi a jakékoli případné krizové situace (špatné otevření padáku) řeší člověk, který je na to zvyklý, jedná chladnokrevně a navíc má opravdu perfektní vybavení. Riziko se tak snižuje na naprosté minimum a v průběhu posledních let se vyskytl pouze jediný problém, při kterém byl nucen instruktor odhodit hlavní padák a otevřít záložní. Seskok se navíc provádí systémem tzv. "stabilizace", neboli "zádržky". Na fotografii vidíte lano, na kterém oba parašutisté "visí". Při výskoku se nad vámi otevře malý výtažný stabilizační padáček a ten bezpečně zabrání přetočení obou lidí do nevhodné polohy. Tento způsob se používá z prostého důvodu - člověk při prvním volném pádu většinou neudrží potřebnou polohu a instruktor by v pozici nad ním nemusel pád ustabilizovat. Zádržka udrží oba parašutisty ve správné poloze a při otevírání padáku pak bezpečně vytáhne vrchlík padáku z úložného kontejneru.


Vlastní provedení seskoku je jednoduché - obléknete si postroj a ještě na zemi si vyzkoušíte připnutí k postroji instruktora. Ten vám také dá příslušné pokyny a pak můžete nastoupit do letadla. Skáče se většinou z oblíbeného L 410-Turbolet, případně z AN-2, ta ale dosahuje větších výšek obtížněji. Letadlo nastoupá do seskokové výšky (4 km), instruktor si vás připne k postroji a pak s vámi vyskočí ze dveří po směru letu. V průběhu volného pádu se díváte na zem, případně okolo sebe. Může vás doprovázet ještě kameraman, nebo další parašutisté, takže vaše zážitky se dále prohloubí o pohledy na různé akrobatické figury doprovázejících. Po cca 50ti až 60ti vteřinách volného pádu otevře instruktor padák (ten je navíc jištěn samočinným otevíracím zařízením Cypress) a po odbrždění vám svěří řízení. Vy provedete přiblížení k letišti a těsně před přistáním předáte řídící šňůry zpět instruktorovi. Ten následně s padákem bezpečně přistane. Na závěr celého seskoku vám bude ještě pořízena fotografie a předána případná videodokumentace. Máte li zájem o tento typ seskoku, můžete se podívat například na výborné stránky našich předních instruktorů Wantuly a Skotáka: http://www.volny.cz/skydiving/

Budeme se nyní zabývat druhým a častěji využívaným typem seskoku - samostatným skokem po absolvování tzv. "základního výcviku". Na horních fotografiích vidíte nástup parašutistů do letadla, pohled ze dveří a přípravu k vlastnímu výskoku v předepsané výšce. Než se však dostanete do letadla s padákem na zádech a toaletním papírem v pohotovostní poloze), musíte absolvovat předepsaný počet hodin teoretické i praktické přípravy. Ta spočívá ve vysvětlení základních předpisů a organizace provozu na letišti, dále pak ve shlédnutí různých krizových situací a podrobném vysvětlení jejich řešení a nakonec si vyzkoušíte manipulaci s padákem a simulovaný odhoz vrchlíku na trenažéru. Základní výcvik se většinou praktikuje tak, že jeden den absolvujete teorii a druhý den pak můžete skákat, je li ovšem příznivé počasí. Jaký je tedy průběh přípravy a hlavně - jaké jsou další možnosti pokračování ve výcviku?


Jak už bylo řečeno, nejprve probíhá seznámení se základními předpisy a aktuálními nařízeními, které se parašutismu týkají. Pak se promítají videozáznamy krizových situací a vysvětluje se jejich řešení. Bude vám předveden padák a vysvětleny jeho funkce. Nakonec absolvujete individuální výcvik v závěsu, kdy si vyzkoušíte řízení padáku a také odhození vrchlíku. K odhození vrchlíku se přistupuje v případě špatného otevření padáku a nováček musí být připraven na všechny alternativy, které ho mohou ve vzduchu potkat. V případě odhozu se zároveň automaticky otevírá záložní padák. Za svojí dlouholetou parašutistickou kariéru jsem viděl několik odhozů a všechny vždy proběhly úspěšně. Dnešní moderní technika skýtá neomezené možnosti v komunikaci a ani výcvik základního kursu parašutismu není žádnou výjimkou. Nováček dostane do přilby vysílačku a tou bude naváděn a řízen instruktorem po celou dobu seskoku. Pokud by náhodou došlo k jakékoli výjimečné situaci, žák dle pokynů instruktora okamžitě provede příslušné úkony.


Dnešní kursy probíhají na padácích typu "křídlo", tedy většinou PTCH 11, nebo Mars. Tyto padáky mají obdélníkový tvar vrchlíku, který umožňuje výborné manévrovací schopnosti a zejména relativně příjemné přistání. Dřívější kulaté OVP 68 přistávaly rychlostí 5 metrů za sekundu a proto se na ně musel žák důkladně připravit v půlročním kursu, kde se trénovaly zejména parakotouly. Tato potřeba už dnes odpadla a aktuální je pouze v případě přistávání na záložním padáku. Pokud by však k této eventualitě došlo, budete naváděni instruktorem, který vám přesně říká, jak máte dát nohy a jak je potřeba natočit padák stranou k větru. Jak už ale bylo řečeno, k těmto situacím dochází velmi výjimečně a zejména v případě základního výcviku jsou padáky vždy baleny zkušenými lidmi s patřičným oprávněním. Vy dostanete zabalený padák, který si obléknete a řídící provozu vám následně zkontroluje vše potřebné, včetně funkčnosti spojení. Po krátké instruktáži nastoupíte do letadla společně s instruktorem, který má oprávnění pro vysazování začátečníků. Před dosažením předepsané výšky (1 km) vám budou zapnuty vysílačky a výtažná lana padáků budou připnuta na příslušné místo, k tomuto účelu určené. Instruktor otevře dveře a v okamžiku dosažení potřebného vysazovacího bodu nechá zpomalit chod motoru letadla. Pak postupně vysadí vždy tři parašutisty a pilot provede opětovný nálet. Padáky se otevírají automaticky okamžitě po výskoku a pomocí vysílačky budete bezpečně navedeni na přistání.

Popsali jsme si průběh základního výcviku, kdy provedete jeden až tři skoky (počet záleží na jednotlivých firmách, které výcvik provádějí). Cena kursu je různá a pohybuje se v rozmezí 2000 až 3000 korun. Po absolvování tohoto výcviku můžete pokračovat ve výcviku sportovního parašutismu. Ten se provádí následujícím způsobem - přihlásíte se do vhodného paraklubu, kde zaplatíte členské příspěvky a většinou také poplatky za provoz na letišti. Obvyklá cca za jeden skok se pak pohybuje okolo 400 korun a zahrnuje i zapůjčení padáku a výškoměru. Je to pro vás důležité, pokud nemáte zbytečných 80 000 korun na nový padák. Prvních minimálně pět skoků se provádí s tzv. automatickým otevřením padáku, stejně jako váš první skok. Rozdíl je pouze ve způsobu výskoku - neskáčete zády ke směru letu, ale do tzv. stabilizační polohy. Nejprve si ale pojďme ukázat klasický výskok nováčka a způsob automatického otevření padáku (v pravém sloupečku).


Fotografie ukazují směrem dolů, jak se postupně padák otevírá. Nejprve je vytažen vrchlík ve speciálním vaku, pak rozbaleny šňůry a nakonec se volný vrchlík bezpečně otevírá a parašutista v náhlém zbrždění pádu mizí za ocasem letadla. Ve spodní části fotografií je patrná betonová dráha letiště v Mnichově Hradišti, výška je 1200 metrů. Záběry jsem pořídil pomocí videosekvenčního snímání digitálním fotoaparátem Olympus C-700 UZ.

V základním výcviku budete skákat do bezpečné polohy, kterou vidíte na horních šesti fotografiích. Tato poloha je nestabilizovaná a nehrozí při ní zamotání šňůr padáku do vašich končetin. Rozhodnete li se ve výcviku pokračovat, po zhruba třech seskocích začnete nacvičovat výskok do tzv. "stabilizační polohy", prozatím s automatickým otevřením padáku. V této poloze se nacházíte čelem ke směru letu a musíte se zcela prohnout břichem dopředu. Toto prohnutí zajistí následný pád přední stranou těla k zemi, jediný možný způsob pádu s padákem typu křídlo. Padák se při otevírání musí dostat nad vás bez jakýchkoli překážek a při pádu například na zádech by se pravděpodobně vůbec neotevřel, nebo by se vám zamotaly jeho šňůry mezi vaše končetiny a seskok by pro vás velmi pravděpodobně skončil tragicky. Dřívější kulaté padáky byly velmi tolerantní vůči případným chybám parašutisty a pokud byste otevřeli padák v poloze na zádech, nestalo by se nic kromě toho, že by vám zámky popruhů nadělaly veliké modřiny na obličeji. Dnes je potřebné polohu bezpodmínečně udržet a proto vás instruktor nepustí na tzv. "stabilizaci" dříve, dokud neuvidí, že potřebné úkony po výskoku bezpečně zvládáte.


Stabilizace je způsob volného pádu, kdy se vám po výskoku automaticky vytáhne malý stabilizační padáček a ten následně bezpečně zajistí, že se nedostanete při pádu do polohy na zádech. Při otevírání padáku, který provádíte pomocí ručního uvolňovače pak tento padáček vytáhne z kontejneru hlavní padák. Pokud byste z jakéhokoli důvodu hlavní padák neotevřeli včas, spustí se tzv. "KAP", což je přístroj, který automaticky otevře padák v určité výšce nad zemí. Při skocích na tzv. "stabilizaci" otevíráte padák nejprve po pěti, pak po deseti a nakonec po dvaceti sekundách volného pádu. Tím si zvolna zvykáte na rychlost a vítr, což jsou faktory zejména pro začátečníky značně stresující. Na fotografiích vidíte nácvik správné polohy při automatickém otevírání padáku.


Když instruktor uzná, že jste schopni volných pádů, nastane váš veliký den. Padák je zabalen tak, aby se po ručním otevření vystřelil výtažný padáček, který má tvar pružiny - ta je sbalena nad kontejnerem a v okamžiku otevření se vymrští nad parašutistu a vytáhne jeho padák z kontejneru ven. I když "zádržka" není stoprocentně bezpečná (výtažný padáček se vám může zamotat do končetin, což se mi vlivem mé vlastní chyby již dvakrát stalo), při volném pádu musíte bezpodmínečně nutně udržet správnou polohu a tím i svojí přední část těla směrem k zemi. Všichni v letadle jsou nezvykle vážní a před vlastním výskokem vás instruktor ještě donutí správně si srovnat postoj ve dveřích letadla. Pak vám s těžkým povzdychem pokyne a následujících pět vteřin si utírá z čela studený pot, než se nad vámi objeví otevřený padák. Vás totiž nedrží stabilizační padáček a pokud uděláte při výskoku jakoukoli chybu, jdete do salta a polohy na zádech. Na horních fotografiích jsou vidět dvě typické chyby - špatné prohnutí, které je způsobeno díváním se na zem. (Fotografie nejsou příliš ostré, to je způsobeno vyšší rychlostí pádu, což zaostřovací automatika digitálního fotoaparátu zvládá poněkud hůře.) Pak se teprve správným prohnutím těla dostanete na břicho a šťastně otevřete padák. Vzpomínám na svůj první volný pád, kdy jsem samozřejmě polohu neudržel a teprve po dvou saltech jsem se konečně trochu srovnal. Padák se mi otevřel naštěstí dobře a jak jsem byl plný adrenalinu, přistál jsem omylem po větru, takže se mi podařilo prokopnout plot u letištní restaurace. Nejprve mi všichni strašně vynadali a pak jsme šli můj skok společně zapít. Jakmile zvládnete delší volné pády, začnete s tréninkem plochých otáček, pádů na boku, střemhlav i na zádech a po saltu vás čeká přezkoušení a udělení kategorie A. S touto kategorií pak můžete skákat dlouhé minutové volné pády, nacvičovat skoky ve skupině (RW sestavy) a mnohé další. To už je ovšem jiná kapitola, které v budoucnu věnuji další samostatný článek. V případě zájmu o základní výcvik v parašutismu vám mohu doporučit solidní a spolehlivou firmu zkušeného isntruktora Honzy Kadlece. Spojit se s ním můžete na telefonním čísle 0602 323608.