Pověstný americký spisovatel a výborný sportovní pilot Richard Bach byl nadšený, když si po letech, strávených v kabinách velikých letadel mohl sedout do malého otevřeného ultralehkého stroje a kochat se pohodovým letem nad krajinou v malé výšce. Protože názory v jeho knihách byly mé životní filozofii vždy velmi blízké, rozhodl jsem se pro tuto rekreační aktivitu také a tak jsem si jednu červnovou neděli sbalil lyžařskou kombinézu, rukavice a spodní prádlo Craft a vyrazil jsem na benešovské letiště za účelem absolvování výše zmíněné typové zkoušky. Na letišti mě již očekával velmi ochotný letecký inspektor F-Airu p. Rohel, předal mi letovou příručku a pak mě seznámil s letadlem v hangáru. Naučil mě správně provádět předletovou kontrolu, vysvětlil, proč musím vždy kontrolovat suché zipy na dakronovém potahu hlavního křídla a pak mě nechal prostudovat příručku pro daný typ.

Můj letecký ULLa instruktor, PPL pilot a vzácný přítel Martin Mareček () mi v sobotu 3.6.06 nečekaně nabídl svezení v Cessně 182 RG. Přeškoloval se totiž loni na tento typ letadla a v rámci zmíněného přeškolení se ještě rozhodl nalétat v doprovodu instruktora určitý počet hodin navíc a zopakovat některé důležité úlohy. Po delší přestávce je taková akce pochopitelně rozumná, i když jí předpisy přímo nevyžadují. Pochopitelně jsem jeho nabídku s povděkem přijal a plný očekávání vyrazil svou věrnou služební Oktávií na letiště do Benešova u Prahy. Toto vnitrostátní veřejné letiště je sídlem dvou zavedených pilotních škol - F-Airu a Bemo Airu a Martin se chystal pod taktovkou první soukromé české pilotní školy, F - Airu (), v rámci praktického přeškolení kvalifikace PPL (Private Pilot Licence - soukromý pilot letounů) na svou další náročnou zkoušku vzduchem

S nastalým jarem je samozřejmě nutné provětrat mobilní létací zařízení ? motorový padák, který po celou zimu nečinně odpočíval, přikrytý igelitovým pytlem v rohu obývacího pokoje. Proto jedu z práce o hodinu dříve, doma nakládám motor s příslušenstvím do kufru služební Oktávie a vyrážím na osvědčenou plochu roudnického letiště, které svou rozlehlostí zaručuje padáčkáři snadnější starty, než relativně úzká dráha na sousední Sazené. Při proměnlivém, či nepříznivém směru větru neposkytuje Sazená tolik možností ke změně směru startu, oproti stovkám metrů travnatých ploch v Roudnici.

V pátek 23.7.2004 jsem se "čistě náhodou" vzbudil ve čtyři hodiny a ihned mi bylo jasné, že je zapotřebí rázného činu. Nebe bylo jasné a vítr nefoukal žádný, o čemž svědčil i sloup kouře z kralupské chemičky, který stoupal kolmo vzhůru v poklidném ranním vzduchu. Naházení motoru, padáku a tašky s věcmi do auta bylo dílem okamžiku, nepochybně k radosti pokojně spících sousedů, které výtah, jezdící se mnou nahoru a dolů před pátou hodinou ranní, jistě nijak výrazně nerušil)

Na pátek 9.7.2003 meteorologové předpovídali slabý západní vítr o maximální rychlosti do tří metrů za sekundu. Mé letecké srdce zajásalo. Západní větry mají totiž často jednoho společného jmenovatele a tím je jejich rychlost, která je často tak vysoká, že neumožňuje motorovému padáku vůbec vzlétnout. Tentokrát to ale vypadalo slibně a zběžná ranní kontrola povětrnosti byla příslibem zajímavých letových zážitků. Hodil jsem do auta motorovou krosnu a ještě v průběhu dne kontroloval na meteostanicích vývoj počasí. To se ale do večera naštěstí nezměnilo. Vítr stále foukal směrem k 85 kilometrů vzdálenému Liberci a tak jsem se rozhodl uskutečnit svůj malinko odvážný plán.

Skalní milovníci českého jazyka se pravděpodobně chytají za hlavu při spatření titulku této stránky, (jako bych už slyšel ty poznámky): "Když už si chodí na výlet s opeřencem, budiž, ale ani tento známý český noční dravec si přeci nezaslouží veliké písmeno na začátku." Tato Sovička si ale veliké písmeno rozhodně zaslouží. Jednak se jedná o název malého, českého, moderního, ultralehkého letounu a jednak je tento stroj pod výše uvedeným názvem zaregistrován na Úřadu pro Civilní Letectví (ÚCL, neboli jak říkají někteří zlí jazykové - Úřadu pro Celkovou likvidaci Letectví). :o)

Začátky jsou často těžké, jak ostatně praví i známé české přísloví. Téměř rok a půl jsem nevstoupil do letadla s padákem na zádech, od jedné tragické události v Monaku na jaře roku 2001. Nebylo už nikoho, kdo by mě vedl a hlavně - nikoho komu bych věřil. Navíc jsem zakoupil výbavu na paragliding a začal poletovat vlastní silou po vyhlášených českých i rakouských kopcích. Avšak jak praví další moudré české přísloví - stará láska nerezaví a tak se v mém srdci opět ozvala dávná touha po výjimečných situacích a adrenalinovém opojení...

aneb na vědomost se zde dává bankovním ouředníkům, účetním, počtářům i dráteníkům počitadlovým, jakož i všem veselým kumpánům ostatním, že této soboty, jedenáctého dne měsíce prosince posledního roku století dlouhého byl jest Míša "Mick" Slába přijat za člena slavného cechu parašutistického, a kterak se to přihodilo.

Parašutismus se stává zejména v posledních letech poměrně oblíbeným sportem a značný počet lidí přitahuje zejména krátká doba výcviku a přijatelná cena. Pro vážnější zájemce pak není žádný problém pokračovat dále ve výcviku a stát se buď aktivním sportovním parašutistou, nebo skákat jen tak pro radost. Doba Svazarmu, kdy bylo vše řízeno přísnými předpisy a osnovami již naštěstí skončila a dnes vám nikdo nebrání v rozvoji a zábavě, určitým omezujícím faktorem může být pouze výše vašich finančních prostředků.