Není to vlastně vůbec složité. Entit, které nás ovlivňují, je celá řada, mezi ty velmi známé patří přivtělené duše, které neodešly tam, kam odejít měly a místo toho "visí" na nás, připravují nás o energii a nejenom to. Duše mají vlastní vůli, démon nikoli, tím se od sebe docela podstatně liší. Jak? Démona nelze jen tak "ukecat" a odvést jako duši, protože nemá vlastní rozum, vyživují ho pouze naše emoce, nic jiného. Musíme ukecat "majitele" Ale pozor - často na nás visí duše, plná vlastních démonů a v takovém případě musíme nejdřív "poléčit" tuto duši, jinak se nám jí nepodaří odvést. Jak tedy taková příšerka (často příšera) vlastně vznikne a co od ní můžeme čekat?

Morčátka patří mezi velmi oblíbené domácí mazlíčky a když se s nimi správně zachází, užijeme si s nimi spoustu legrace, aniž bychom je přitom stresovali. Problém je jinde - délka jejich života se pohybuje mezi šesti, až deseti lety a za tuto dobu nám tato milá a nekonfliktní zvířátka silně přirostou k srdci. Když pak přijde čas rozloučení, nejedná se o nijak radostné chvíle. Měl jsem tu čest jednomu milému morčátku, společně s dvěma dalšími úžasnými lidmi, prodloužit a zkvalitnit život o téměř půl roku. Což je vzhledem k délce morčecího života opravdu pozoruhodná doba...

Disponibilní energie je vzácná věc, nemáme jí právě na rozdávání a měli bychom s ní hospodařit rozumně. Běžný život však vypadá poněkud jinak, to dá rozum, dokonce i ten můj. Žijeme v civilizaci, jejíž vlivy jsou větší, než velké, řečeno justičním slovníkem. Že svoji energii většinou nedáváme druhým dobrovolně, je docela jasné, takže musí nastoupit metody jiné, patřící do oblasti lehce tajemné, obávané černé magie.

Nedávno se na mě obrátila kamarádka se dvěma zdravotními problémy u svého domácího zvířectva, přičemž první a akutní se týkal jejího pejska, druhý pak jednoho z morčátek, které s ní sdílí společnou domácnost. Nejdřív k pejskovi - jedná se o malou fenku v pokročilém věku, dle slov své majitelky rozhodně nijak milou, mazlivou a přátelskou, rasu jsem ale nezjišťoval, stačily mi její náhlé duševní projevy

O mém prvním osobním kontaktu s entitou, přivtělenou přímo na sobě, jsem psal v tomto článku . Výsledek zmíněného procesu byl okamžitě znát, ale přesto mě nakonec překvapilo, že jsem se s něčím podobným, přímo na sobě, setkal podruhé. Proč? Odpověď je jednoduchá: protože jsem si do té doby ničeho nevšiml ani já, ani vnímavější lidé z mého okolí.

Obsahem tohoto článku nebude pojednání o kruzích v obilí, i když ty se za určité znamení dají považovat také, například o tom, že někdo namísto poklidného placení daní zbytečně likviduje úrodu nešťastným zemědělcům. Pojďme se podívat na to, co se může dít, když na něco hledáme odpověď. Obvykle jí totiž dostaneme, i když to bohužel často přehlížíme - obzvláště pokud nejsme dostatečně zkušení, či poučení.

Pokud se rozhodnete komukoli něco slíbit, nebo dokonce složit přísahu, je vždy dobré se nejprve zamyslet, jestli jsme schopni takový závazek splnit. Postuláty jsou trochu jiná kapitola a všechno si podrobně rozebereme níže. Následující poznatky nemám ze své hlavy, částečně jsem k nim dospěl při léčení druhých lidí, něco pochází ze studia a významnou část mi - obvykle prostřednictvím někoho jiného - sdělili archandělé živlů. Pojďme se tedy podívat na to, jak se můžeme v životě vyhnout zbytečným potížím a také - jaké jsou možnosti jejich řešení.

Moji rodiče mají řadu nepříjemných návyků, například chov vzteklého, zákeřného psa a dvoutýdenní dovolenou all inclusive v jedné aktuálně krachující a historicky naprosto bezvýznamné balkánské zemičce v Egejském moři. A tak zatímco si můj mladší bratr bezstarostně venčí stařečky, na moji nebohou maličkost zbývá ta podstatně méně příjemná část - péče o zlou psovitou šelmu. Dlužno ovšem podotknout, že mě nejspíš pouze dostihla neúprosná karma - byl jsem to bohužel já, kdo tuhle nerudnou příšeru s tlamou hyeny a stiskem hydraulického lisu, před čtyřmi lety přivezl z útulku.

Po dlouhé době jsem si opět pročetl komentáře čtenářů mých stránek a hned první z nich - o špatném konci několika lidí po iniciaci do prvního stupně Reiki, mě opravdu zaujal. Rozhodl jsem se mu věnovat samostatný článek, protože vysvětlení není úplně jednoduché a k tomu, aby bylo možné pochopit důležité souvislosti, jsem se musel rozepsat trochu více. Rád bych ale poznamenal, že všechno, co jsem níže napsal, jsou pouze mé subjektivní názory a nikoli žádná univerzální pravda.

Staří Keltové neslavili svůj svátek Beltine na "čarodějnice" 30.4., ale vždy o prvním jarním úplňku, kdy se Slunce nachází v Býku a Měsíc ve Štíru. Tento astronomický úkaz nastává v různou dobu, někdy v dubnu, někdy až v květnu, ale sílu má vždy obrovskou a já si jej nenechávám nikdy ujít. Dalo by se říci, že "býkoštíří" úplněk v přírodě otevře její mohutnou, tvořivou sílu, ale nejenom to. Proto si tento den vždy pečlivě hlídám a nevynechal jsem ani ten letošní, který nastal 25.4. před desátou večerní.

Hodili jsme si na záda ruksaky a přešli asi dvě stě metrů k "mému" buku. Zatímco jsem se s ním šel přivítat, Jindra se z povzdálí díval. Přitiskl jsem čelo na kůru a v duchu říkám svému příteli "ahoj, dlouho jsme se neviděli, ale dneska bych s tebou moc rád mluvil a přivedl jsem si tlumočníka, potěší mě, když ho přijmeš." Pocítil jsem zvláštní vibraci a pak se ozval kamarád: "on tě má vyloženě rád, jakoby k sobě patříte, aha - on byl kdysi tvůj jelen, ale pak už ho nebavilo být zvíře a tak se stal stromem. Jmenuje se Hardan. Teda, ale vůči mě není vůbec přátelský, připadá mi, jakoby mě od sebe vyloženě odháněl, jako rytíř mečem."

Čtenáři Oranžových stránek si nyní nejspíš řeknou, že se ten Slába už definitivně zbláznil, kam se poděl jeho pragmatický a racionální přístup, kvůli kterému na tenhle web chodíme? Přístup nezmizel, jenom se trochu rozšířil o několik věcí, které tak nějak vyplynuly z toho, co jsem začal dělat už loni - z práce s minulými životy. Klepejte a bude vám otevřeno, říká se myslím v Bibli. I zaklepal jsem tedy a hle - brána se pootevřela a odhalila mi (zatím) malou část svých tajemství...

"Počkej, teď neruš" odbyla mě k mému údivu kamarádka při jedné z našich regresních terapií, o kterých jsem psal v tomto článku. Byla ve stavu hluboké relaxace a právě se mračila, jak se snažila něco rozpoznat. Na mé dotazy co se děje odpověděla "nevím někdo si mě převzal, člověče ono to má křídla jak anděl", vydechla. Máš mu důvěřovat a máš nás teď chvíli nechat". Z chvíle byla nakonec hodina a já jsem se právě ponořil do velmi zajímavého mystického světa...

Muž a žena vyšli na lesní cestu, klikatící se nad okrajem hlubšího lesního údolí. Na protější straně se v nastávajícím soumraku nadcházející filipojakubské noci tyčily nevysoké pískovcové skály. Nádherný, teplý den zvolna končil a obzor doslova hořel rudým, zapadajícím Sluncem. Přechod mezi dnem a nocí byl tichý a klidný, ptáci zvolna umlkali, na východě se mezi kmeny borovic třpytil Měsíc v úplňku, vzduch voněl a země byla příjemně vyhřátá. Dokonalá harmonie v alegorii čtyřech živlů navozovala pocit bezpečí. Pár se na sebe beze slova s úsměvem podíval a muž pokynul ke skalám na druhé straně rokle. Žena tiše přikývla, oba se vzali za ruce a začali sestupovat po prudké stráni dolů, aby se pak u paty skal mohli zastavit a nalézt cestu vzhůru.

Přelom dubna a května, lidově řečené "čarodějnice", tento prastarý a magický svátek ohně má základy v pohanském a později keltském svátku jara, zvaném Beltine. V tuto noc se propojují přírodní síly a vyrovnávají ženská a mužská energie - Jin a Jang. Některé astrologické aspekty tomu ještě napomáhají. V jednom roce se Měsíc blížil do úplňku a navíc bylo teplo, pro tuto roční dobu nezvyklé. Cestou z práce jsem se stavil pro kamarádku a vyrazili jsme na místo, které je známé snad každému Čechovi ze "staré školy" - mystickou horu Říp...