Paměť věcí

Kdysi jsem u babičky našel krásné kapesní hodinky po dědovi, s porcelánovým ciferníkem a zlatými římskými číslicemi i ručičkami. Po revoluci jsem si je nechal opravit, ale příliš dlouho nefungovaly, opět prasklo pérko. Po čase následovala další oprava a za nějakou dobu nastala další závada. Teprve později mi léčitel vysvětlil, že hodinky na mě nemají příznivý vliv, protože jejich majitel nebyl příliš zdravý a jeho energie se z nich už téměř nikdy neztratí. Zřejmě mě před jejich nošením něco chránilo. Pojďme se podívat, jak je to s tzv. pamětí věcí. O co se vlastně jedná?

Se zmíněným fenoménem jsem se setkal před desítkami let také v časopisu ReGeNeRaCe, ve kterém jej popisoval jeho objevitel, MUDr. Tollinger. Tento lékař byl zajímavě vnímavý, pracoval s kyvadlem, měl dobrou intuici a přišel na jednu věc: když někdo nosí šperky po svém zemřelém příbuzném, nemají tyto předměty na jeho fyzické a duševní zdraví nijak příznivý vliv. Po odložení šperků se zdravotní i psychický stav dotyčného často zlepšil. To pana doktora zaujalo a začal tak celou problematiku hlouběji zkoumat. Nakonec se dopracoval k zajímavým poznatkům, které je určitě dobré znát. K energetickému znečištění šperku postačí zhruba dva týdny nošení, po této době již nese předmět energii svého vlastníka a nositele a tuto energii již v podstatě nelze z kovu vymazat. Jediným řešením je zlatý předmět přetavit a zhotovit z něj nový. Ale pozor, ani to není úplná záruka, že už na vás nebude mít šperk negativní vliv. Tak je zmíněný energetický otisk silný.

Pan doktor dělal různé experimenty a zjistil, že podobně se chová i neušlechtilá ocel. Stačí si zhotovit například prstýnek z uříznuté trubky, nosit jej na ruce zmíněné dva týdny a on získá vaše energie, které mohou mít negativní vliv na kohokoli, kdo by železný kroužek nosil po vás. Jaké materiály uchovávají energii svého nositele a jaké pro změnu vůbec? Platí zásada, čím ušlechtilejší kov, tím silnější je jejich schopnost uchovat energii. Zlato a platina jsou tedy na vrcholu pomyslného žebříčku, ale stříbro a chirurgická ocel za nimi příliš nezaostávají. Naopak drahé kameny a perly tuto vlastnost v podstatě postrádají. To ovšem neznamená, že byste mohli drahé kameny a perly beztrestně nosit. Proč? Protože drahé kameny jsou obvykle zasazeny do drahého kovu a perly mají přinejmenším stříbrné, či zlaté zapínání. Ano, i ten maličký kousek kovu může mít dostatečně silný vliv na člověka, který jej nosí po původním majiteli.

Při dnešní ekonomické situaci se zdá logické, že se lidé shánějí po starých špercích, nechávají si renovovat starší hodinky, nebo si tyto předměty koupí z bazaru, či někde zareagují na inzerát. Mějte na paměti, že to není dobrý nápad. Prsten či náhrdelník po babičce s tím krásným rubínem, či diamantem vypadají tak nádherně a je přeci škoda je odložit do šuplíku, že? Věřte, že to škoda není a to bez ohledu, jak povahově příjemná původní majitelka či majitel byli. Je samozřejmě možné, že by konkrétní předmět na vás nemusel mít nijak negativní vliv, ale to vy sami většinou neposoudíte. Platí tedy zásada, nenosit u sebe a na sobě nic z libovolného kovu, co před vámi nosil někdo jiný. Případně zdravotní či psychické potíže za to prostě nestojí! Cokoli, co se vás fyzicky dotýká, vás vždy ovlivňuje, pokud je to nositelem energie předchozího majitele. Mějte to na paměti, než se pro užívání takového šperku, či náramkových hodinek hodinek rozhodnete.