Ve čtvrtek 2.3.2006, po násilném budíčku ze strany sluľebního telefonu nokia 6230 vyhlíľím z okna mé kralupské rezidence a s lehkým údivem zjią»uji, ľe oproti pochmurným předpovědím státních rosničkářů je obloha modrá jak příslovečná ąmolka (coľ je z chemického hlediska dusičnan měďnatý). :-) Ani chvíli neváhám, rozespalému kolegovi Jardovi telefonicky potměąile oznamuji, ľe dneska má bankovní systém SAP na starosti on, následně mému rozespalému bráąkovi výsměąně sděluji, ľe do Prahy za prací jede výjimečně vlakem a pak s čerstvě zakoupenými sneľnicemi a teleskopickýmí hůlkami v kufru svého sluľebního vozu vyráľím vstříc dobrodruľství do mohutného severního pohraničního horstva, zeměpisně oficiálně zvaného Kruąné hory. :-)

Právě jsem se oddával příjemné koupeli v horském hotelu po náročné běľecké tůře, kdyľ mi zvoní telefon: "Co chceą?", ptám se značně podráľděně svého kámoąe a kolegy Jardy Pecky, jehoľ jméno mi výsměąně blikalo na displeji mobilu zn. Nokia 6230. "Podívej se z okna směrem na kopec" zazní ve sluchátku. "Vidíą to?" ozve se pro jistotu. Zírám na postavu, zapadlou po prsa ve sněhu v prudké stráni. "Vidím, co blbneą, vole?" zeptám se nevěřícně. "Ále, chtěl jsem se přesvědčit o existenci té cesty" zazní nepřesvědčivá odpověď....

Letoąní rok byl díky mému zaměstnavateli poněkud hektický a Vánoce se odehrávaly v podobném duchu - jedna návątěva střídala druhou a potřebný klid a pohoda se jaksi nedostavovaly. Pozvánek na Silvestra jsem obdrľel hodně a jsem za ně opravdu vděčný, ale pracovní pohotovost mě přidrľela v blízkosti Kralup. Moje duąe volala po klidu, stejně jako beduín po oáze a já jsem se nakonec rozhodl vyzkouąet několik praktických rad z knihy "Jak přeľít ve volné zimní přírodě", která pojednávala o výcviku britských speciálních jednotek SAS:-)

Abych se přiznal, jakoľto typický odchovanec socialistického ąkolství jsem o existenci Budče prakticky vůbec nic nevěděl a kdyľ jsem se tam letos víceméně náhodou dostal, byl jsem velmi překvapen starobylou atmosférou, která tam vąude vládne. Povedlo se mi to ve vąední den a protoľe pracuji v Praze do sedmnácti hodin, dorazil jsem do vesničky Zákolany aľ na sedmou hodinu večerní. Ne ľe by snad leľela Budeč tak daleko od Prahy, ale doma jsem raději odloľil kravatu, abych případné keltské duchy přílią neděsil:-))

Kokořínsko je krásný kraj a tento článek o něm určitě nebude poslední, ale na druhou stranu jak říkal kdysi v jednom populárním českém filmu neméně populární dětský herec: "Jů, tati, tady je to samá skála" a já bych nerad Internet zatěľoval nadměrným mnoľstvím kamení:-)) Pískovcové útvary jsou ale nádherné, odpočinek na cestách mezi nimi účinný a proč si neudělat hezký výlet, kdyľ se navíc jedná o místo strategicky poloľené přímo ve středu naąí krásné země?

O jednom výletu do Kruąných hor jsem psal uľ v tomto článku. Tenkrát bylo poněkud uplakané počasí, kdeľto 29.6.2002 bylo krásně a hlavně jasno, coľ mě jednoznačně zlákalo k daląímu pobytu na kruąnohorských pláních.

Sobotní seminář Reiki 1 ve Veselí nad Moravou se chýlí ke konci a zbývá otázka, co s načatým večerem. Do Prahy je v krásném letním počasí ąkoda jezdit a tak s povděkem přijímám nabídku svých moravských přátel na malý nedělní výlet do Bílých Karpat. Původní úmysl vyuľít sluľební Oktávii jakoľto provizorní loľnici byl zamítnut mými hostiteli s tím, ľe na jejich chatě u potoka v Karpatech je místa dost. Po osmé hodině večerní jsme se tedy vydali vąichni na půlhodinovou jízdu do naąich pohraničních hor.

Labské pískovce zná snad kaľdý občan naąí poměrně mladé republiky, Pravčická brána a svezení loďkou v Soutěskách patří k "povinným" turistickým zkuąenostem větąiny Čechů obecných:-)). O existenci méně známých, ale moľná jeątě krásnějąích lokalit ví ale málokdo, coľ v pozitivním náhledu na věc zajią»uje dokonalý přírodní záľitek, jeľ není kaľen hordami povykujících Sasíků a neukázněných mastňáků, kteří vąude pohazují obaly od Tatranek...

V sobotu 9.6.2002, tedy na Medarda bylo tradičně krásné počasí - z ąedivého nebe se lily proudy vody a po horách putovaly cáry mlhy. Přirozeností kaľdého člověka je zalézt ke kamnům či kachlové peci a nevystrčit ani nos, ale malá procházka po horském lese můľe mít i v deąti svůj půvab. Záleľí vľdycky na tom, jak se umíte dívat...

Kacanovy jsou malá a spíąe rekreační vesnička na kraji krásné přírodní rezervace - Českého ráje. Zajímavé jsou zejména skalními reliéfy, které v průběhu let 1939 aľ 1978 vytesal do okolních pískovcových skal místní sedlák Vojtěch Kopic. Přečtěte si záznam autentického rozhovoru s jeho dcerou, který natočila Česká Televize v dokumentu nazvaném "Příběh pískovcových skal":

Libereckou ZOO a přilehlou botanickou zahradu jsem navątívil uľ v dobách raného mládí a i kdyľ je pravda, ľe dneąní podoba obou zahrad se nedá s dřívejąí srovnat (doąlo k výraznému zlepąení), vľdycky to bylo místo, kde jsme strávili prohlídkou značný počet hodin. Zahrady leľí v klidné čtvrti a pokud budete někdy plánovat sobotní či nedělní výlet, rozhodně se sem zajeďte podívat. Vstupné do obou objektů vás vyjde na sto korun pro dospělého, dítě platí myslím poloviční cenu. Já jsem navíc měl letos, tj. v červenci 2002 veliké ątěstí - viděl jsem totiľ mláďata velmi vzácných bílých tygrů...

Kokořínsko lze bez pochyby označit za turisticky velmi příjemný kraj. Toto na první pohled odváľné tvrzení mohu potvrdit výskytem zajímavého jevu - přestoľe během letních měsíců je zde dostatečné mnoľství vláhy, která bez problémů zlikviduje i goretexovou obuv:-), v zimě se tu snad nikdy nevyskytne hluboký sníh, který by bránil chůzi a způsobil tak zákeřně smrt nevinného turisty:-). Nevím, čím je tento bezpochyby zajímavý úkaz způsoben, ale pravdou je, ľe v zimě můľete pohodlně podnikat pěąí výlety v tomto krásném kraji zcela bez obav, ze si vaąe drahocenné boty znečistíte blátem. :-)

České Středohoří je zcela ojedinělým útvarem a to nejen Evropského, ale dá se bezpochyby říci i světového významu. Typické kuľely prastarých sopečných vrchů, nyní zcela pokryté bujnou vegetací :-), vytváří zvláątní přírodní ráz a pokud budu mít dostatek času, rád bych na těchto stránkách během roku o Středohoří napsal více článků. Mnozí z vás jste jistě slyąeli o neustálých sporech ekologů s vládou a Ústeckým krajem o dostavbě dálnice D8. Je to těľké - dálnice někudy vést musí a dle mého názoru její projektanti zvolili trasu, která je z hlediska zásahu do přírodního rázu jeątě nejméně bolestivá. Těch nejhezčích míst se nijak nedotkne, dle mého názoru napáchá méně ąkod, neľ četné soukromé lomy, které zcela likvidují některé středohořské kopce necitlivou těľbou kamene. O tom ale více aľ v daląích článcích.

O Kokořínsku jsem na mých stránkách psal jiľ více článků, tentokrát mě zlákalo krásné podzimní počasí a tak jsem se vydal do Zakąína, odkud vede pověstná ľlutá cesta přes poustevnu, ukrytou vysoko ve skále. Cestou jsem pořídil značné mnoľství velmi pěkných záběrů a později mě napadlo, ľe by se fotografie mohly líbit i návątěvníkům mých Oranľových stránek...

O chorvatském ostrově Mljet jsem se dozvěděl z různých zdrojů, vąechny zprávy vąak hovořily o tomto národním parku jako o skutečné perle v Jadranském moři. Vzhledem k tomu, ľe z mé oblíbené dovolenkové lokality Peljeąac jezdí na Mljet sezónní lodní linka, na jeden z mých rekreačních pobytů v HR jsem si vzal větąí rezervu finančních prostředků a hned prvním červnovým trajektem vyrazil na průzkum ostrova za účelem ověření pravdivosti informací.