Chorvatská obec

Větší chorvatská vesnice, nebo malé městečko mají podobné rysy, jako starý Dubrovnik, ale vládne zde útulná atmosféra a také kontrasty jsou tu daleko větší, než ve městech. Pojďte se tedy nyní vypravit na virtuální prohlídku malého přímořského městečka Janjina na Pelješaci.

Poměrně moderním ústavem je chorvatská pošta, která má pobočky v každé větší vesnici. Zároveň je v nich také provozována směnárna a každá pobočka má jednu chorvatskou poštovní specialitu - klimatizaci. Výraznou poštovní ceduli vidíte na horním snímku a dlužno podotknout, že jsem ještě v Chorvatsku neviděl poštovní pobočku v tak děsivém stavu, jako je například naprosto odporná poštovní pobočka v Praze na Opatově. Když se nad tím zamyslím, jenom velice málo poboček České pošty se může rovnat kterékoli, třeba venkovské pobočce v Chorvatsku. Malý, ale úpravný domek je vidět těsně u levého kraje snímku. Zanechme už ale chvály úřadů a pojďme se vypravit do úzkých a klikatých uliček této typické přímořské vesnice...


Mezi jednotlivými domky jsou na venkově značně kontrastní rozdíly, každý majitel má jiné sociální postavení a dle toho vypadá i jeho obydlí. Chorvaté se už ale naučili, že turisté jim mohou přinést vítané přilepšení a to i přes drastické daně, které musí z utržených peněz zaplatit. Proto se většina z nich snaží uvést svůj příbytek do odpovídajícího stavu. Kostelík musí být v každé vesničce a to i kdyby měla pouze dva, nebo tři domky. Janjina je větší a úměrně tomu je větší i kostel, schovaný mezi domy, ale přesto z dálky dobře viditelný.


Vzpomínám si na pověstný román "Stínadla se bouří" od Jaroslava Foglara. Psalo se v něm o úzkých uličkách, malých dvorečcích, tajemných zákoutích a můstcích, o dveřích vedoucích do záhadných prostor. Janjina, podobně jako ostatní vesničky na pobřeží připomíná slavný román tvarem svých uliček více než dostatečně. Odbočíte ze širší hlavní ulice mezi domy a rázem jste v tajemném světě úzkých chodníčků, kamenných schodišť, malých fíkovníků a romantických balkónků, které se nacházejí nad tichými dvorečky.


Uličky jsou zde velmi křivolaké a u některých si do poslední chvíle nejste jisti, jestli vůbec někam vedou. Na konci je však pravoúhlá zatáčka a po několika kamenných schodech můžete pod malým fíkovníkem pokračovat dále. Občas narazíte na opuštěný kamenný domek, všude je cítit typickou kořennou vůni, oleandry a ryby. Domky jsou často nalepené na sobě, nebo oddělené nízkou kamennou zídkou.


Romantické jsou zde teplé letní večery, kdy na zdech naskakují dloužící se stíny a nebe se pomalu barví do tmavomodra. Ve korunách stromů začínají se svým koncertem cikády a z otevřených oken se line vůně pečených ryb. Občas narazíte na dvoreček, který není průchozí. Pozdravíte místní, kteří zde sedí a oni vám s úsměvem odpovědí. Vrátíte se o několik metrů zpátky a v houstnoucí tmě pokračujete správným směrem.


Celá vesnice je doslova prorostlá nejrůznější zelení, od oleandrů, palem, fíků a pinií až po granátová jablíčka. Vše je ale udržované a stromy vytvářejí za okny příjemný stín.Pestrá směsice barev zdobí balkóny, dvorky, uličky i náměstíčka. V chorvatské vesnici je vždy na co se dívat a zdejší atmosféra na vás určitě hluboce zapůsobí.