Hydrologická situace ve Středních Čechách

Již poměrně brzy po "sametové revoluci" jsem v televizi sledoval projev našeho předního hydrologa prof. ing. Pavla Gabriela, DrSc., z katedry hydrotechniky ČVUT Praha. Interview se týkala tzv. "stoleté vody" v Čechách a jejích následků pro hlavní město a okolí Vltavy. Zmíněný odborník v ní popisoval následky případné katastrofy a také soubor nutných opatření k jejich zabránění. Skutečnost nakonec předčila veškerá očekávání a tak vám zde předkládám článek z roku 1995, který poměrně podrobně prognostikoval následky případných povodní, které nakonec v reálu přesáhly vše, co jsme si asi nedokázali ani vzdáleně představit. Článek v originálním znění (a s mnoha gramatickými chybami) naleznete na adrese: http://pes.eunet.cz/clanky/2002/08/23993

Stoletá voda zaplaví Prahu (LN, 1995)
Pražan sídlící uprostřed "srdce Evropy" očekává spíš politické než přírodní katastrofy. Zemětřesení prakticky neznáme, naše vichřice jsou slabým odvarem hurikánů. Z přírodních živlů nám sílu ukazuje jen voda. Poslední velká povodeň postihla Prahu v roce 1890 a vinou dlouhého odstupu málokoho trápí, že případná stoletá voda by napáchala v našem hlavním městě miliardové škody. Zaplavila by totiž kromě jiného také velké části Starého Města a Malé Strany.
  ůvodně jsem jenom zjišťoval, jakou šanci mají majitelé dostihového areálu v Chuchli realizovat svůj plán na výstavbu rekreačního, zábavního a obchodního centra v sousedství současné dráhy na inundačním (záplavovém) území. Při svém putování po architektech a zejména vodohospodářích jsem v šoku nad některými informacemi na Chuchli takřka zapomněl. Praha je bohužel asi jediným evropským velkoměstem situovaným na břehu řeky, které není dostatečně chráněno před velkými povodněmi.


Podle historických záznamů vedených od roku 1118 došlo v Praze v každém století k jedné až dvěma katastrofálním povodním (např. 1118, 1180, 1272, 1342, 1359, 1481, 1501). Téměř stoletá voda ji postihla naposledy v roce 1890. V tomto století byla v Praze v roce 1940 asi 35letá povodeň a v roce 1954 25letá, kterou naštěstí (bohužel) zachytila právě dostavěná a prázdná Slapská nádrž. I díky této náhodě normální občan a nejspíš i pražští radní spoléhají při ochraně Prahy před povodní na kaskádu vltavských přehrad. Odborníci mi však připravili šok číslo jedna. Lipno, Orlík, Slapy, Štěchovice a Vranská přehrada zvyšují riziko velké povodně pro Prahu! Není tedy divu, že ředitel závodu Dolní Vltava Ing. Pavel Uher z a.s. Povodí Vltavy si dost často přeje, aby Prahu postihla povodeň. "Mám z ní strach, ovšem na druhé straně, pokud nějaká větší voda nepřijde, nikoho to nebude zajímat. Člověk je asi nepoučitelný. Řeší se kolaps pražské dopravy, a prostředky na koncepční - přinejmenším stejné důležitou - ochranu Prahy před velkou vodou zůstávají mimo pozornost. Menší záplavu bych přivítal, jen se bojím, aby na nás nepřišla rovnou stoletá voda."


Šok číslo jedna: Nebezpečné přehrady
"Vltavská kaskáda zlepšuje ochranu Prahy jen proti menším a častějším povodním. Retenční prostory jsou schopny zachytit povodňové vlny asi do četnosti patnáctileté velké vody. Kdyby přišla padesátiletá či stoletá povodeň, nemohou už stačit a proti tak velké vodě Praha chráněna není," tvrdí prof. ing. Pavel Gabriel, DrSc., z katedry hydrotechniky ČVUT Praha. "Slapská přehrada sice v roce 1954 zachránila Prahu před pětadvacetiletou vodou, ovšem to byla právě dobudovaná a téměř prázdná. Povodňová vlna naplnila za pár desítek hodin celý její zásobní prostor a jen zbytek se přeléval. Byla to neopakovatelná náhoda. Na Slapech nyní hladina kvůli rekreaci kolísá minimálně, a tudíž její význam pro zadržení velké vody je malý. Více již kolísají hladiny Orlíku či Lipna, ale zase by to byla náhoda, kdyby přišla povodeň v době, kdy jsou hladiny velmi zaklesnuty. Pak by byl efekt výraznější, ale retenční prostory určené ke zploštění povodňové vlny mají i podle projektu omezené objemy. Podle výzkumu VÚV Praha z let 1960 až 1965 lze snížit díky přehradám dosavadní průtok stoleté vody (Q = 4134) maximálně o 300 m3/s, tedy pouze o 7 procent. V roce 1890 protékalo řečištěm Vltavy 3975 m3 s. V případě opravdu velké povodně však Vltavská kaskáda paradoxně zvyšuje nebezpečí pro Prahu. Povodňová vlna se šíří na hluboké vodě přehrad rychleji, než někdejším údolím. Kulminace přijde nyní do Prahy z Českých Budějovic zhruba o půl dne dřív. Problém je v tom, že když byly intenzivní srážky na celém území Čech, tak Prahu nejdřív zasáhla povodňová vlna z Berounky, pak ze Sázavy a nakonec i z Vltavy. Teď je mnohem pravděpodobnější, že se kulminace sejdou," obává se prof. Gabriel.


Šok číslo dvě: Centrum Prahy pod vodou
V posledních letech jsme několikrát sledovali v televizi povodně v řadě evropských měst. Ke katastrofálním záplavám došlo vcelku nedávno v Anglii, Francii, Švýcarsku, Beneluxu i Itálii. Města na Rýně v průběhu tří roků (1993, 1995) dvakrát postihla větší, než stoletá povodeň. Kromě materiálních ztrát v miliardové výši jsme se dočítali o nenahraditelných škodách na historických památkách. Totéž hrozí Praze, která na rozdíl třeba od německých měst má ve své ochraně proti povodním několik katastrofálně slabých míst. "V případě stoleté vody by pravděpodobně - vzhledem k nedostatečné ochraně u Novotného lávky - byla zaplavena velká část Starého Města až ke Staroměstskému náměstí, byla by zatopena obrovská část Karlína včetně Invalidovny. Malá Strana by plavala až po Karmelitskou ulici, postiženy by byly části Holešovic a Smíchova a také okolí potoků Rokytky (Libeň), Botiče (Výtoň) a Kunratického potoka," tvrdí prof. Gabriel.
  Vysoká vltavská nábřeží působí impozantně a vzbuzují dojem, že přinejmenším na pravém břehu se od Modřan až po Tróju nemůže nic stát. Opak je pravdou. "Díky našim předkům na pravém břehu od Výtoně až po budovu Hollaru není třeba nic měnit a opravovat. Levý břeh od Železničního mostu až po most Legií je také v pořádku. Naše generace rovněž něco udělala. Bezpečnost Modřan a Komořan řeší nová železniční trať, projektovaná jako ochranná hráz. Pravá část od Karlova mostu má slabá místa a na levém břehu je v nebezpečí především oblast Čertovky. Vypracovali jsme studii, do které jsme shrnuli, co je na ochraně Prahy hotovo a co je nutné dál udělat. Kdy se začne realizovat, to zatím není jasné," sdělil nám ředitel Uher.


Šok číslo tři: Karlův most jako bobří hráz
Katastrofální důsledky pro Prahu v roce 1890 znásobilo ucpání Karlova mostu. Voda za ním se vzedmula a zvýšily se již tak dost těžké důsledky velké vody. Navíc se zřítily tři oblouky. Podobné neštěstí můžeme podle exaktních zkoušek na ČVUT očekávat při nejbližší velké vodě.
  V laboratoři Stavební fakulty v Dejvicích chátrá hydrologický model řečiště Vltavy v centrální části Prahy. Tým odborníků na něm zkoumal několik projektů, mj. také obnovu a přestavbu vodní elektrárny na Štvanici. V souvislosti s jinými studiemi na něm prof. Gabriel ověřoval, co se stane s některými mosty při veliké povodni. "V takovém případě se mohou ucpat Karlův most a Negrelliho viadukt. Jiné mosty mají vetší rozpětí oblouků, a nebezpečí je proto minimální. Se studenty jsme zmapovali situaci nad Prahou. V inundačním území je neuvěřitelný nepořádek. Skládky a stavby, dřevo, lehké plovoucí stavební hmoty, boudy zahrádkářů, můstky k lodičkám. To všechno povodeň spolehlivě odnese včetně polovyvrácených stromů, paradoxně mnohdy bráněných ekology. V inundačním území jsou stromy a leckdy i keře nebezpečné. Na našem modelu jsme situaci simulovali mnohokrát. Opakovaně jsme pouštěli po vodě v náhodném pořadí modely chatiček, přístavních můstků, stromů, ale vždycky jsme skončili stejně. Negrelliho viadukt se ucpal. Vypadal jako velká bobří hráz. Totéž by postihlo i Karlův most."


Právě u "kamenného mostu" je jedno ze slabých míst ochrany staré Prahy - Novotného lávka. Voda tu vzhledem k nedokončenému systému vnikne mezi domy i bez toho, že by se z Karlova mostu stala nedobrovolná přehrada.
  "Následky stejné povodně jako v roce 1890 by byly v současné době daleko horší. V souvislosti s územním plánem Trojské kotliny a její ochranou před velkou vodou jsme na naší katedře studovali průběhy kulminačních hladin. Řešili jsme to pomoci matematického modelování a výsledky jsme ověřovali na stav, jaký byl při povodni 1890. Hledali jsme a našli značky, jak kulminovala tehdejší stoletá voda. Model jsme zpřesňovali, aby nám zobrazoval tehdejší skutečnost, a až potom jsme ho modifikovali na současný stav. Počítali jsme průběhy hladin, jaké by dnes byly, kdyby přišla stejná povodeň. Výsledek byl nepříjemný. Zjistili jsme, že za těch sto let došlo k nenápadnému a postupnému zastavování inundačního území, které s rozbujněním vegetace z náletů podstatně zhoršilo průtočnost inundačních území. V minulém století byla oblast Trojské kotliny výborné průtočná, takže se tam rozlévala voda a to mělo pozitivní účinek na výši hladin v centrální částí Prahy. Tento depresní účinek je v současností vlastně anulován. To znamená; že kdyby stejná povodeň jako v roce 1890 teď procházela Prahou, její hladina by byla o půl metru až metr vyšší, což v některých úsecích není zanedbatelné. A to ještě nehovoříme o nebezpečí ucpání mostů. Při stoleté povodni by rozsáhlé oblasti byly zatopeny."


Ochrana Prahy je možná
Velké částí Prahy by však nemusely skončit pod vodou. Ředitel závodu Dolní Vltava Ing. Pavel Uher z a. s. Povodí Vltavy může předložit již zmíněnou studii, kterou má k dispozici i pražský magistrát. Tam jsou navržena taková opatření, která by znamenala pro hlavní město téměř stejnou úroveň ochrany, jakou mají jiná evropská města. "Vídeň je chráněna na tisíciletou vodu, přesněji na vůbec největší povodeň, o jaké tam mají záznamy. Zlepšeni situace na některých místech by si nevyžádalo velké náklady. Při rekonstrukci nábřeží u Novotného lávky již byly vybudovány šachty s kotvícími prvky, do kterých stačí nastrkat svislé hradící trny, mezi které se položí kovové traverzy a utěsní se, aby voda neprosakovala. Ovšem tyto prvky nebyly objednány, tudíž ani vyrobeny a pochopitelně není ani určeno, kdo by je kde skladoval a v případě povodně osadil. Na tuhle věc by stačilo pár miliónů a část staré Prahy na pravém břehu by v zásadě přestala být ohrožena," tvrdí Ing. Uher.


"Relativně nenákladná se jeví ochrana Stromovky, kde také stačí nechat vyrobit několik hradících prvků. Poněkud složitější je situace kolem ústí pražských potoků, jimiž může vzedmutá voda vnikat poměrně hluboko do pražského území. Komplexně by se měla řešit i otázka kanalizace, tu je třeba také uzavřít. Nejsložitější bude budování ochrany Malé Strany," míní prof. Gabriel. Ředitel Uher zde odhaduje náklady na stovky miliónů. "I tady je třeba počítat s osazením hradících prvků v kombinaci s úpravou domů. Při rekonstrukci bývalých mlýnů na Novotného lávce se zdařila dohoda, takže lze zahradit okenní a dveřní otvory, aby jimi nemohla proniknout voda. Podobná věc se nepodařila například na Kampě, kde byl rekonstruován dům, v němž je nyní restaurace U stoleté báby. Úzký průchod mezi dvěma budovami bude v případě povodně nutno zahradit. Nelze žádat, aby restituent na své náklady chránil Malou Stranu před povodní. Kdyby město již mělo svou schválenou koncepci, tak by prostě přidalo peníze na zabudování potřebných prvků. Nakonec jsme dali souhlas k rekonstrukci i bez tohoto opatření. Takových případů může být víc. Kampa zůstává nejslabším místem," přiznává ředitel Uher.
  Oblast Čertovky by v případě povodně byla postižena nejvíce. Pod vodou by se na Malé Straně ocitlo několik velvyslanectví, ovšem ohroženo by bylo i sídlo vlády - Strakova akademie. Obava z toho, že i vládě v takovém případě poteče do bot, by mohla přispět k tomu, že komplexní řešení ochrany Prahy před stoletou i větší povodní by přestalo být jen záležitostí magistrátu.
  Ostatně odstraňování následků je vždycky mnohem dražší než prevence. Stačí si vzpomenout na nedávné záplavy u Berouna. Škody na majetku a komunikacích dosáhly mnoha desítek miliónů korun.


Nepořádek nad Prahou
"Názory na ochranu před povodněmi se mění. Dřív panovala představa, že se řeka sevře hrázemi a voda pustí dolů. Ukazuje se, že to není šťastné řešení. Když se nevytvoří inundační území, snížení povodňové vlny se posílá po vodě dál a odnesou to vespod. Na Rýně na to doplatili Holanďané. Němci ted vykupují pozemky kolem řeky, vytvářejí tam zóny klidu s loukami, lesíky a rekreačními stezkami. V případě povodně toto území zaplaví, a odlehčí tak partiím po proudu řeky. Také v případě Prahy je třeba jít touto cestou. Kromě dobudování ochranných hrází, ať již stálých nebo mobilních, je třeba udělat pořádek hlavně nad Prahou," doporučuje ředitel Uher. "Není třeba všechno zrušit, ale stavět tam na průtočných základech a odstranit odtamtud vše, co tam nepatří. Postup obecního úřadu v Modřanech je příkladem, že se to může podařit."
  "Pražská území ohrožená záplavami lze rozdělit do čtyř skupin," vysvětluje prof. Gabriel. "Kategorie A jsou území neprůtočná, neaktivní, která je potřeba za každou cenu chránit pomocí vhodných technických opatření. Kategorie B jsou území rovněž neprůtočná, neaktivní, zaplavovaná vodou při stoleté povodni, která z ekonomických či estetických důvodů nelze chránit tak jako kategorii A. Příkladem mohou být Lahovice. Obytná podlaží musí být nad kulminační hladinou stoleté vody, stejně tak i trafostanice, měla by být zajištěna kanalizace, elektrické rozvody pod úrovní stoleté vody udělány jako ve vlhkém prostředí a měla by být připravena úniková cesta z obytných podlaží. Další zástavbu lze povolovat jen při splnění předepsaných bezpečnostních podmínek. Kategorie C jsou inundační území, která bývala v minulosti perfektně průtočná. Momentálně je tam situace mnohem horší. A konečně existuje i kategorie D, což jsou území kdysi i nyní dobře průtočná. V okolí Prahy je to vlastně jen oblast Berounky v úseku od Kazína po zaústění, zemědělsky využívaná," tvrdí prof. Gabriel.
  Riziko pro Prahu výrazně zvyšuje nepořádek nad ní a postupné zastavování Trojské kotliny. "Částečné zlepšení situace by si v těchto dvou oblastech nevyžádalo velké náklady. Stačila by jen důslednost. Vždyť řada staveb a skládek zde již dávno nemá být, navíc se tu vyskytují zcela nesmyslné deponie. Na Pelc-Tyrolce jsou černé skládky dva tři metry vysoké a nikdo neví, co v nich je. Dokonce je tu skladována i sůl na zimní sypání komunikací. Velká voda tu horu soli spláchne do Vltavy. Pozemky u Vltavy jsou ovšem velmi vyhledávané. Projekty jsou předkládány s tím, že se jedná o zachování současného stavu, který ovšem v minulých desetiletích zaznamenal podstatné zhoršeni, a každý takový další projekt většinou situaci dále komplikuje," soudí prof. Gabriel. "Kategorie A a B je tedy třeba chránit, protože jsou to zátopová území hustě obydlená, s cennými historickými památkami. U kategorií C a D naopak chceme, aby se tu voda rozlila, protože tak se sníží kulminační hladina u cenných oblastí. Není tedy zátopové území jako zátopové území. Jsou tu rozdílné snahy, ale slouží jednomu účelu - ochraně Prahy. Pro aktivní inundační území kategorie C a D v oblasti soutoku Berounky a Vltavy a Trojské kotliny by ideální využiti představovaly přírodní parky s velkými travnatými plochami, solitérními skupinami stromů a keřů, turistickými stezkami pro cyklisty a pěší a s neoplocenými koupališti.


V Praze nebyla veliká povodeň více než sto let. "V roce 1890 pršelo několik dní koncem srpna v západních i jižních Čechách. Povodí se nasytilo a začátkem září se nad celým územím rozpršelo znovu. Během tři až čtyř dnů postihly vlastně celé Čechy ohromné povodně. Místní katastrofy, jako nedávno na Berounsku mohou způsobit bouřky a průtrže mračen, stoletou povodeň v Praze jen několikadenní déšť," tvrdí ing. Bohuslava Kalasová z Hydrometeorologického ústavu. "Kdy nás postihne, to samozřejmě nemůžeme předpovědět. Ve druhém tisíciletí tohoto letopočtu však pouze toto století zůstalo zatím ušetřeno. Stihne to do roku 2000 svatý Petr, nebo pražský magistrát?"


Pomalá reakce radních
"Podařilo se nám vyvolat jednání s primátorem, kterého jsme vzali na loď společné s dalšími magistrátními úředníky odpovědnými za povodňovou ochranu Prahy. Jeli s námi hasiči, lidi ze záchranného systému. Ukázali jsme slabá místa, vysvětlili, co se stane v případě povodně. Magistrát má k dispozici i naši studii," tvrdí ing. Uher.
  Od této projížďky se moc nestalo. Půl miliónu korun schválených letos na jaře (23. 2.1995) na "postupnou realizaci protipovodňových opatření" je částka zcela nedostatečná. Díra u Novotného lávky zeje dál, ačkoliv by stačilo objednat nějakých sto metrů hrazení. Na projektu ochrany Malé Strany se také nepracuje. Aktivita magistrátu se podle ředitele Uhra přece jen zvýšila. Svědčí o tom i materiál připravený k jednání do Rady zastupitelstva hl. města Prahy. Týká se však spíš prostředků pro ověřování protipovodňové ochrany Prahy na matematickém a fyzikálním (hydraulickém) modelu Prahy. "Pomocí počítačů dokážeme leccos, ovšem určité věci nelze jen simulovat. Proto by Praha potřebovala stálý hydraulický model Vltavy a Berounky a přilehlého inundačního území. Jeho výstavba by přišla na několik miliónů, ovšem provoz by již nestál ani korunu. Ověření důsledků novostaveb v inundačním území by bylo v nejvyšším zájmu každého investora a ti by veškeré zkoušky financovali sami."
  Autoři myšlenky postavit v sousedství chuchelského dostihového závodiště obchodní, zábavní a rekreační centrum si tedy nejspíš budou muset počkat na hydrologický model, protože bez exaktní zkoušky jim Útvar pro rozvoj hlavního města Prahy sotva povolí tak rozsáhlou stavbu na území, které by vzhledem ke svému zařazení do kategorie C mělo zůstat co nejvíce průtočné. Pokud ovšem nepřijde dříve stoletá voda. Pak možná ztratí sami zájem o to stavět v místech, kde jim voda může všechno zničit.